Pobřeží slonoviny

Šablona:Infobox - stát ```

``` Pobřeží slonoviny, oficiálním názvem Republika Côte d'Ivoire (francouzsky République de Côte d'Ivoire), je stát v Západní Africe. Jeho sousedy jsou na západě Libérie a Guinea, na severu Mali a Burkina Faso a na východě Ghana. Z jihu je omýváno vodami Guinejského zálivu Atlantského oceánu.

Země získala své jméno v 15. století od portugalských a francouzských obchodníků se slonovinou, která byla v té době klíčovou komoditou regionu. V roce 1893 se stala francouzskou kolonií a nezávislost získala v roce 1960 pod vedením Félixe Houphouët-Boignyho, který zemi vládl až do své smrti v roce 1993.

Politickým hlavním městem je od roku 1983 Yamoussoukro, avšak největším městem, ekonomickým a administrativním centrem zůstává bývalé hlavní město Abidžan. Pobřeží slonoviny je největším světovým producentem a exportérem kakaových bobů a významným producentem kávy a palmového oleje. Země je členem Organizace spojených národů, Africké unie a Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS). ```

```

⏳ Historie

Předkoloniální období

Oblast dnešního Pobřeží slonoviny byla osídlena již v období paleolitu. V průběhu staletí se zde vystřídalo několik významných říší a království. Mezi nejvýznamnější patřily říše Gyaaman na severovýchodě, říše Kong ve městě Kong a akanská království, jako například království Abron. Tyto státy prosperovaly díky transsaharskému obchodu, zejména se zlatem, solí a kolovými ořechy. Příchod islámu ze severu ovlivnil zejména severní části země.

Příchod Evropanů a koloniální éra

Prvními Evropany, kteří přistáli u břehů, byli v 15. století Portugalci. Zpočátku se obchod soustředil na slonovinu, pepř a otroky, což dalo pobřeží jeho jméno. Od 17. století začal sílit vliv Francouzů, kteří zde zakládali obchodní stanice.

V roce 1843 podepsal francouzský admirál Louis Édouard Bouët-Willaumez smlouvy s místními vládci v oblasti Grand-Bassam a Assinie, čímž zde Francie zřídila svůj protektorát. Systematická kolonizace vnitrozemí však začala až na konci 19. století. V roce 1893 bylo Pobřeží slonoviny oficiálně prohlášeno francouzskou kolonií a stalo se součástí Francouzské Západní Afriky. Koloniální správa zavedla nucené práce a pěstování exportních plodin, jako byla káva a kakao, což vedlo k četným povstáním místního obyvatelstva.

Nezávislost a vláda Houphouët-Boignyho

Po druhé světové válce zesílilo hnutí za nezávislost, v jehož čele stál Félix Houphouët-Boigny, původem lékař a plantážník. Dne 7. srpna 1960 získala země plnou nezávislost a Houphouët-Boigny se stal jejím prvním prezidentem.

Jeho vláda, která trvala 33 let, je označována jako období "Ivorijského zázraku" (miracle ivoirien). Země zažila mimořádný ekonomický růst díky vysokým cenám kávy a kakaa na světových trzích a úzkým politickým i ekonomickým vazbám na Francii. Během této éry se Abidžan proměnil v moderní metropoli, často přezdívanou "Paříž západní Afriky". Houphouët-Boigny udržoval autoritářský režim jedné strany, ale zároveň zajišťoval politickou stabilitu a prosperitu.

Období nestability a občanské války

Po smrti Houphouët-Boignyho v roce 1993 se země propadla do politické a ekonomické krize. Jeho nástupce Henri Konan Bédié zavedl koncept "ivoirité" (ivorijství), nacionalistickou ideologii, která měla za cíl vyloučit z politického života jeho hlavního rivala Alassana Ouattaru na základě jeho údajného zahraničního původu. Tato politika prohloubila etnické napětí mezi převážně křesťanským jihem a muslimským severem.

V roce 1999 proběhl první vojenský převrat v historii země, vedený generálem Robertem Guéïem. Následné sporné volby v roce 2000 vyhrál Laurent Gbagbo. V roce 2002 vypukla první občanská válka poté, co se vzbouřili vojáci na severu země. Země byla fakticky rozdělena na jih ovládaný vládou a sever pod kontrolou rebelů.

Po letech křehkého příměří se v roce 2010 konaly prezidentské volby, které měly zemi sjednotit. Vítězem byl mezinárodně uznán Alassane Ouattara, ale úřadující prezident Laurent Gbagbo odmítl uznat porážku. To vedlo k druhé občanské válce (2010–2011), která si vyžádala tisíce životů. Konflikt skončil v dubnu 2011 zatčením Gbagba s pomocí francouzských a OSN jednotek. Laurent Gbagbo byl později souzen Mezinárodním trestním soudem v Haagu.

Současnost

Od konce války se pod vedením prezidenta Alassana Ouattary země snaží o obnovu a národní usmíření. Ekonomika opět roste, ale země se stále potýká s následky konfliktu, chudobou a politickým napětím. ```

```

🌍 Geografie a podnebí

Pobřeží slonoviny leží v Západní Africe na pobřeží Guinejského zálivu. Celková rozloha země činí 322 463 km².

Povrch

Terén země je převážně rovinatý až mírně zvlněný. Od pobřeží se postupně zvedá k náhorní plošině ve vnitrozemí. Na západě, na hranicích s Guineou a Libérií, se nachází horské pásmo s nejvyšším vrcholem země, Mont Nimba (1 752 m n. m.), který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Pobřeží je dlouhé přibližně 515 km a je charakteristické písečnými plážemi, lagunami a mangrovovými porosty.

Vodstvo

Zemí protékají čtyři hlavní řeky od severu k jihu:

Comoé
Bandama (nejdelší řeka)
Sassandra
Cavalla (tvoří část hranice s Libérií)

V roce 1973 byla na řece Bandama postavena přehrada Kossou, která vytvořila největší umělé jezero v zemi.

Podnebí

Pobřeží slonoviny má tropické podnebí, které se liší v závislosti na regionu:

Jih: Vyznačuje se rovníkovým podnebím s vysokou vlhkostí a dvěma obdobími dešťů (duben–červenec a říjen–listopad). Průměrné teploty se pohybují kolem 27 °C.
Sever: Má tropické podnebí savanového typu s jedním dlouhým obdobím dešťů (červen–říjen) a výrazným obdobím sucha, během kterého vane z Sahary horký a prašný vítr harmatan.

Fauna a flóra

Na jihu země se původně rozkládaly husté tropické deštné lesy, které však byly z velké části vykáceny kvůli zemědělství a těžbě dřeva. Severní část pokrývají savany s roztroušenými stromy.

V zemi se nachází několik národních parků a rezervací, z nichž nejvýznamnější jsou:

Národní park Comoé – jeden z největších chráněných území v západní Africe, zapsaný na seznamu UNESCO.
Národní park Taï – jeden z posledních pozůstatků primárního deštného pralesa v západní Africe, rovněž na seznamu UNESCO. Je domovem ohrožených druhů, jako je hrošík liberijský nebo šimpanz hornoguinejský.

```

🏛️ Politický systém

Pobřeží slonoviny je prezidentská republika s vícestranickým systémem. V čele státu a vlády stojí prezident, který je volen v přímých volbách na pětileté funkční období a může být zvolen maximálně dvakrát. Prezident jmenuje předsedu vlády a ministry.

Zákonodárnou moc vykonává dvoukomorový parlament, který se skládá z:

Národního shromáždění (Assemblée Nationale) – dolní komora s 255 poslanci volenými na pětileté období.
Senátu (Sénat) – horní komora, zřízená ústavou z roku 2016. Dvě třetiny senátorů jsou voleny nepřímo a jedna třetina je jmenována prezidentem.

Hlavní města

Země má neobvyklou situaci dvou hlavních měst:

Yamoussoukro je od roku 1983 oficiálním politickým a administrativním hlavním městem. Bylo rodným městem prvního prezidenta Félixe Houphouët-Boignyho, který inicioval jeho rozvoj. Nachází se zde například Bazilika Panny Marie Míru, jedna z největších na světě.
Abidžan zůstává de facto ekonomickým hlavním městem, největším městem, hlavním přístavem a sídlem většiny vládních institucí a zahraničních ambasád.

Administrativní dělení

Od roku 2011 je Pobřeží slonoviny rozděleno na 12 distriktů a 2 autonomní distrikty (Abidžan a Yamoussoukro). Distrikty se dále dělí na 31 regionů, ty pak na 108 departementů a ty na 510 sub-prefektur.

Zahraniční vztahy a armáda

Pobřeží slonoviny udržuje úzké vztahy s Francií, svým bývalým koloniálním vládcem. Je aktivním členem regionálních i mezinárodních organizací, včetně OSN, Africké unie a ECOWAS.

Ozbrojené síly (Forces Républicaines de Côte d'Ivoire, FRCI) prošly po občanské válce reformou a podílejí se na udržování bezpečnosti v zemi i v regionu, například v boji proti terorismu v Sahelu. ```

```

💰 Ekonomika

Ekonomika Pobřeží slonoviny je z velké části založena na zemědělství a je silně závislá na světových cenách zemědělských komodit. Po skončení občanské války v roce 2011 zaznamenala země jeden z nejrychlejších ekonomických růstů v Africe.

Zemědělství

Zemědělství je páteří ekonomiky a zaměstnává většinu populace. Pobřeží slonoviny je světovým lídrem v produkci několika plodin:

Kakao: Je zdaleka největším producentem na světě, zodpovědným za přibližně 40 % celosvětové produkce. Kakaový průmysl je však spojen s problémy, jako je dětská práce a masivní odlesňování.
Káva: Patří mezi významné světové producenty, zejména odrůdy Robusta.
Kešu ořechy: V posledních letech se země stala jedním z největších světových producentů a exportérů.
Další plodiny: Dále se pěstuje palma olejná (pro palmový olej), kaučukovník, bavlna, banány, ananas a cukrová třtina.

Průmysl a nerostné suroviny

Průmyslový sektor se soustředí na zpracování zemědělských produktů (zpracování kakaa, výroba palmového oleje), textilní průmysl a rafinaci ropy. Země má také zásoby ropy a zemního plynu, jejichž těžba přispívá k ekonomice. Dále se těží zlato, diamanty a mangan.

Infrastruktura a doprava

Klíčovým prvkem infrastruktury je přístav v Abidžanu, který je jedním z nejmodernějších a nejrušnějších v západní Africe. Slouží nejen pro Pobřeží slonoviny, ale i pro vnitrozemské státy jako Burkina Faso, Mali a Niger.

Silniční síť je relativně rozvinutá, zejména na jihu země. Železniční trať spojuje Abidžan s Ouagadougou, hlavním městem Burkiny Faso. Mezinárodní letiště Félix-Houphouët-Boigny v Abidžanu je hlavním leteckým uzlem v regionu.

Měna

Pobřeží slonoviny je členem Západoafrické hospodářské a měnové unie (UEMOA). Jeho měnou je CFA frank (XOF), který je pevně vázán na euro. ```

```

👥 Obyvatelstvo

Podle odhadů z roku 2023 žije v Pobřeží slonoviny přes 29 milionů obyvatel. Populace je velmi mladá a etnicky rozmanitá.

Etnické skupiny

V zemi žije více než 60 etnických skupin, které lze rozdělit do čtyř hlavních jazykových a kulturních celků:

Akanové (cca 42 %): Žijí převážně na jihovýchodě a ve středu země. Největší podskupinou jsou Baulové.
Gurové (cca 18 %): Obývají severní a středozápadní oblasti. Patří sem například Senufové.
Severní Mandéové (cca 25 %): Žijí na severozápadě. Patří sem Malinkové a Dioulové.
Jižní Mandéové (cca 10 %): Obývají západní část země.

V zemi žije také velký počet přistěhovalců ze sousedních zemí (zejména z Burkiny Faso a Mali), kteří přišli za prací na plantážích.

Jazyky

Úředním jazykem je francouzština, která se používá ve státní správě, vzdělávání a médiích. Kromě ní se v zemi mluví desítkami místních jazyků. Nejrozšířenějším dorozumívacím jazykem (lingua franca), zejména v obchodu, je Dioula.

Náboženství

Náboženské složení je pestré:

Islám: Přibližně 43 % obyvatel, převládá na severu.
Křesťanství: Asi 34 % obyvatel, zejména katolictví, soustředěné na jihu.
Tradiční africká náboženství: Praktikuje je asi 4 % populace, ale jejich prvky často prostupují i islám a křesťanství.
Bez vyznání: Kolem 19 % obyvatel.

Vzdělání

Míra gramotnosti je relativně nízká, zejména u žen a ve venkovských oblastech. Vláda se po skončení konfliktu snaží investovat do zlepšení vzdělávacího systému. V Abidžanu a dalších velkých městech se nachází několik univerzit. ```

```

🎨 Kultura a sport

Kultura Pobřeží slonoviny je bohatá a rozmanitá, odrážející etnickou pestrost země.

Umění a řemesla

Země je proslulá svým tradičním uměním, zejména dřevořezbou. Různé etnické skupiny, jako jsou Danové, Baulové a Senufové, vytvářejí unikátní masky a sochy, které mají hluboký rituální a symbolický význam. Každá maska má specifickou funkci při obřadech, jako jsou pohřby, iniciace nebo oslavy sklizně.

Hudba a tanec

Hudba a tanec jsou nedílnou součástí života. Tradiční hudba využívá nástroje jako djembe, balafon a kora. Každý region má své specifické taneční styly. Jedním z nejznámějších je akrobatický tanec masek Zaouli, pocházející od etnika Guro.

V moderní hudbě se Pobřeží slonoviny stalo centrem několika populárních žánrů. V 80. letech to byl Zouglou a na počátku 21. století se celosvětově proslavil taneční styl Coupé-Décalé. Mezi mezinárodně známé umělce patří Alpha Blondy (reggae) nebo Magic System (Zouglou/pop).

Kuchyně

Ivorijská kuchyně je založena na základních surovinách, jako jsou jamy, maniok, plantainy, rýže a kukuřice. Mezi typická jídla patří:

Fufu nebo Foutou: Kaše z vařených a utlučených jamů nebo plantainů, podávaná s omáčkou.
Alloco: Smažené plantainy, často podávané jako příloha nebo pouliční jídlo.
Kedjenou: Dušené kuřecí nebo rybí maso se zeleninou v uzavřeném hliněném hrnci.
Attiéké: Kvašený a napařený strouhaný maniok, podobný kuskusu, často podávaný s grilovanou rybou nebo kuřetem.

⚽ Sport

Nejpopulárnějším sportem v zemi je jednoznačně fotbal. Národní fotbalový tým, přezdívaný Les Éléphants (Sloni), patří k nejlepším v Africe. Tým několikrát vyhrál Africký pohár národů (naposledy v letech 2015 a 2023).

Pobřeží slonoviny vychovalo mnoho mezinárodně úspěšných fotbalistů, kteří hráli v předních evropských klubech. Mezi nejznámější patří:

Didier Drogba: Legendární útočník Chelsea FC, považovaný za jednoho z nejlepších afrických fotbalistů všech dob.
Yaya Touré: Bývalý záložník FC Barcelona a Manchester City FC, několikanásobný Africký fotbalista roku.
Kolo Touré: Bývalý obránce Arsenal FC a Manchester City FC.

```

💡 Pro laiky

Proč se jmenuje "Pobřeží slonoviny"? Název pochází z 15. a 16. století, kdy evropští obchodníci přijížděli na toto pobřeží a ve velkém zde nakupovali slonovinu z klů afrických slonů. I když se dnes se slonovinou už neobchoduje, historický název zůstal. Vláda země preferuje francouzský název Côte d'Ivoire a žádá, aby se v jiných jazycích nepřekládal.

Světová továrna na čokoládu: Téměř polovina veškerého kakaa na světě, ze kterého se vyrábí čokoláda, pochází právě z této země. Když si dáváte čokoládovou tyčinku, je velká šance, že surovina pro ni vyrostla na plantáži v Pobřeží slonoviny.

Dvě hlavní města: Představte si, že by v Česku byla Praha městem, kde se odehrává veškerý byznys, kultura a život, ale všechny úřady a ministerstva by sídlily v Brně. Podobně to funguje i zde. Abidžan je rušné, obrovské ekonomické centrum u moře, zatímco Yamoussoukro ve vnitrozemí je klidnější, oficiální hlavní město plné velkolepých staveb, které tam nechal postavit první prezident.

Fotbaloví hrdinové: Fotbal je zde náboženstvím. Hráči jako Didier Drogba nejsou jen sportovci, ale národními hrdiny. Drogba se dokonce během občanské války osobně zasadil o dočasné příměří, což ukazuje, jak obrovský vliv fotbal v zemi má.

```

Šablona:Aktualizováno ```