Libérie
Obsah boxu
Šablona:Infobox - stát Libérie, plným názvem Liberijská republika, je přímořský stát v Západní Africe na pobřeží Atlantského oceánu. Sousedí se Sierra Leone na západě, Guineou na severu a Pobřeží slonoviny na východě. Její hlavní a zároveň největší město je Monrovia.
Libérie má unikátní historii, neboť byla založena v 19. století jako kolonie pro osvobozené afroamerické otroky ze Spojených států. Je tak jednou z pouhých dvou afrických zemí (spolu s Etiopií), které nebyly v moderní době kolonizovány evropskou mocností. Název země je odvozen z latinského slova liber, což znamená "svobodný".
Země prošla na konci 20. století dvěma devastujícími občanskými válkami (1989–1997 a 1999–2003), které zničily její ekonomiku a infrastrukturu a zanechaly hluboké společenské jizvy. Od konce válek se Libérie postupně stabilizuje a obnovuje, přestože stále čelí značným výzvám, jako je chudoba, korupce a nedostatečná zdravotní péče, což se projevilo například během epidemie eboly v letech 2014–2016.
📜 Historie
🌍 Původní osídlení a založení
Před příchodem osadníků z Ameriky bylo území dnešní Libérie osídleno řadou domorodých etnických skupin, které sem migrovaly zhruba od 12. století. Pobřeží bylo Evropany nazýváno Pepřonosné pobřeží (Grain Coast) kvůli hojnému výskytu aframonu rajského zrna, ceněného koření.
Moderní historie Libérie začíná v roce 1816, kdy byla ve Spojených státech založena American Colonization Society (ACS). Cílem této společnosti, podporované některými abolicionisty i otrokáři, bylo přesídlit svobodné Afroameričany a osvobozené otroky zpět do Afriky. První loď s osadníky přistála na ostrově Sherbro (dnešní Sierra Leone) v roce 1820, ale kvůli vysoké úmrtnosti se skupina přesunula jižněji. V roce 1822 ACS zakoupila od místních kmenů území u mysu Mesurado a založila osadu Christopolis, která byla později přejmenována na Monrovia na počest amerického prezidenta Jamese Monroea.
🕊️ Nezávislost a vláda Amerikoliberijců
Postupně přicházeli další osadníci a kolonie se rozrůstala. 26. července 1847 osadníci vyhlásili nezávislost a založili Liberijskou republiku. Jejím prvním prezidentem se stal Joseph Jenkins Roberts. Nový stát přijal ústavu a vlajku inspirovanou USA. Po více než století byla politická moc pevně v rukou tzv. Amerikoliberijců, potomků původních osadníků, kteří tvořili jen malou část populace (asi 5 %), ale ovládali ekonomiku i politiku. Domorodé obyvatelstvo bylo dlouho zbaveno občanských práv a čelilo diskriminaci.
Během 19. a počátku 20. století Libérie bojovala o udržení své suverenity proti územním ambicím Británie a Francie. Díky silným vazbám na USA se jí však podařilo zůstat nezávislou. Během obou světových válek stála na straně Spojenců.
⚔️ Občanské války a současnost
Dlouhodobé napětí mezi vládnoucí amerikoliberijskou elitou a domorodým obyvatelstvem vyvrcholilo v roce 1980, kdy seržant Samuel Doe z kmene Krahn provedl krvavý vojenský převrat, při kterém byl zavražděn prezident William R. Tolbert, Jr.. Doeova vláda byla autoritářská a represivní, což vedlo k dalšímu prohloubení etnických konfliktů.
V roce 1989 zahájil Charles Taylor se svou Národní vlasteneckou frontou Libérie (NPFL) povstání proti Doeovu režimu, čímž rozpoutal První liberijskou občanskou válku. Válka trvala do roku 1997 a byla extrémně brutální, charakterizovaná masovým vražděním civilistů, využíváním dětských vojáků a rozsáhlým ničením. Po mírové dohodě byl Taylor v roce 1997 zvolen prezidentem.
Jeho vláda však nepřinesla stabilitu a v roce 1999 vypukla Druhá liberijská občanská válka, kdy proti Taylorovi bojovaly dvě povstalecké skupiny. Válka skončila v roce 2003 Taylorovou rezignací a odchodem do exilu. Celkem si obě války vyžádaly přibližně 250 000 obětí a miliony lidí musely opustit své domovy.
Po válce dohlížely na mír jednotky OSN. V roce 2005 se konaly demokratické volby, ve kterých zvítězila Ellen Johnsonová Sirleafová, která se stala první ženou v čele afrického státu. Za své úsilí o mír a práva žen obdržela v roce 2011 Nobelovu cenu za mír. V roce 2017 ji v úřadu vystřídal bývalý slavný fotbalista George Weah. Podle údajů k roku 2025 je prezidentem Joseph Boakai, který Weaha porazil ve volbách v roce 2023.
🌍 Geografie a podnebí
Libérie leží na západním pobřeží Afriky. Její pobřeží je dlouhé 579 km a je tvořeno převážně písečnými plážemi, lagunami a mangrovovými bažinami. Směrem do vnitrozemí se terén zvedá z pobřežní nížiny do mírně zvlněné krajiny a náhorní plošiny. Nejvyšším bodem je hora Mount Wuteve s výškou 1 440 m n. m. v pohoří Wologizi na severu země.
Zemí protéká několik řek, které tečou z Guinejské vysočiny do Atlantiku, například Saint Paul, Saint John a Cavalla, která tvoří část hranice s Pobřežím slonoviny.
🌴 Podnebí a příroda
Libérie má tropické monzunové podnebí s vysokými teplotami a vlhkostí po celý rok. Střídají se zde dvě hlavní období:
- Období dešťů: od května do října, s velmi intenzivními srážkami, zejména na pobřeží.
- Období sucha: od listopadu do dubna, kdy ze Sahary vane suchý a prašný vítr harmatan.
Značnou část země pokrývají tropické deštné pralesy, které jsou domovem bohaté biodiverzity, včetně ohrožených druhů jako hrošík liberijský, šimpanz učenlivý nebo slon pralesní. Odlesňování kvůli těžbě dřeva a rozšiřování zemědělské půdy však představuje vážnou ekologickou hrozbu. V Libérii se nachází Národní park Sapo, jeden z největších chráněných deštných pralesů v západní Africe.
🏛️ Politika a vláda
Libérie je prezidentská republika s politickým systémem silně inspirovaným Spojenými státy. Moc je rozdělena na tři složky: výkonnou, zákonodárnou a soudní.
- Výkonná moc: V čele státu i vlády stojí prezident, který je volen v přímých volbách na šestileté funkční období a může být zvolen maximálně dvakrát.
- Zákonodárná moc: Je tvořena dvoukomorovým parlamentem, který se skládá ze Senátu (30 členů, volených na 9 let) a Sněmovny reprezentantů (73 členů, volených na 6 let).
- Soudní moc: Nejvyšší soudní instancí je Nejvyšší soud.
Administrativně se Libérie dělí na 15 krajů (counties). Mezi největší patří Montserrado (kde leží Monrovia), Nimba a Lofa.
Zahraniční politika Libérie je tradičně orientována na USA kvůli historickým vazbám. Země je členem Organizace spojených národů, Africké unie a Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS).
💰 Ekonomika
Liberijská ekonomika patří mezi nejméně rozvinuté na světě a je silně závislá na zahraniční pomoci. Občanské války zničily většinu infrastruktury a vedly k masivnímu odlivu kapitálu.
Hlavními pilíři hospodářství jsou:
- Zemědělství: Zaměstnává většinu populace. Pěstuje se zde především kaučukovník, kakaovník, kávovník, rýže a maniok. Libérie byla historicky jedním z největších světových producentů kaučuku, zejména díky plantážím společnosti Firestone Tire and Rubber Company.
- Těžba: Země má bohaté zásoby nerostných surovin, jako je železná ruda, diamanty a zlato. Těžba diamantů byla v minulosti spojena s financováním konfliktů (tzv. krvavé diamanty).
- Služby: Významným zdrojem příjmů je námořní registr. Libérie nabízí tzv. levnou vlajku (flag of convenience), což znamená, že lodní společnosti z celého světa mohou registrovat své lodě pod liberijskou vlajkou za výhodných daňových a administrativních podmínek. Liberijský lodní registr je druhý největší na světě po Panamě.
Ekonomika čelí problémům jako je vysoká nezaměstnanost (přes 80 % populace žije pod hranicí chudoby), endemická korupce, nedostatek elektřiny a špatná dopravní síť. Měnou je liberijský dolar (LRD), ale běžně se používá i americký dolar.
👥 Obyvatelstvo
Podle odhadů z roku 2023 žije v Libérii přibližně 5,5 milionu obyvatel. Populace je etnicky velmi rozmanitá a skládá se z více než 16 hlavních domorodých skupin. Mezi nejpočetnější patří:
Potomci amerických osadníků, Amerikoliberijci, a přistěhovalci z Karibiku, tzv. Congos, tvoří méně než 5 % populace, ale jejich kulturní a politický vliv byl v minulosti dominantní.
Úředním jazykem je angličtina, kterou však mluví jen menšina populace. V běžné komunikaci se používá liberijská kreolská angličtina a více než 20 domorodých jazyků.
⛪ Náboženství
Přibližně 85 % obyvatel se hlásí ke křesťanství (převážně protestantské denominace), asi 12 % k islámu a zbytek vyznává tradiční animistická náboženství. Náboženská tolerance je v zemi obecně vysoká.
🎨 Kultura
Liberijská kultura je směsicí vlivů domorodých tradic a americké kultury přinesené osadníky. Každá etnická skupina má své vlastní zvyky, hudbu, tance a umělecké projevy, jako je výroba masek a řezbářství.
Hudba a tanec hrají důležitou roli ve společenském životě. Tradiční hudba využívá bubny, xylofony a další nástroje. Populární je také gospel a hip-hop s místními prvky, známý jako "Hipco".
Nejpopulárnějším sportem je fotbal. Národní hrdina a bývalý prezident George Weah je jediným africkým fotbalistou, který získal ocenění Zlatý míč (v roce 1995).
🧑🏫 Pro laiky: Proč se Libérie jmenuje "Země svobodných"?
Představte si, že na začátku 19. století žily ve Spojených státech miliony lidí afrického původu v otroctví. Někteří z nich byli časem propuštěni nebo se jim podařilo získat svobodu. Skupina Američanů tehdy přišla s nápadem: co kdybychom těmto svobodným lidem našli nový domov v Africe, odkud pocházeli jejich předkové?
Založili proto společnost, která koupila kus země na západním pobřeží Afriky. Tam začali posílat lodě s bývalými otroky a svobodnými Afroameričany. Pro tyto lidi to byla šance na nový život ve vlastní zemi, kde by nebyli občany druhé kategorie. Proto svou novou zemi pojmenovali Libérie – z latinského slova liber, které znamená "svobodný". Jejich hlavním mottem se stalo "Láska ke svobodě nás sem přivedla".
Má to ale i druhou, složitější stránku. Na tomto území už po staletí žily místní africké kmeny. Nově příchozí osadníci, kteří si začali říkat Amerikoliberijci, s sebou přinesli americkou kulturu, angličtinu a křesťanství. Časem začali vládnout nad původním obyvatelstvem, kterému upírali práva, podobně jako to zažili oni sami v Americe. Tento rozpor – země založená na ideálu svobody, která ale svobodu neposkytovala všem svým obyvatelům – vedl k napětí, které později vyústilo v dlouhé a kruté občanské války. Libérie je tedy "zemí svobodných", ale její historie ukazuje, jak složitá a bolestivá cesta ke skutečné svobodě pro všechny může být.