Nikaragua
Obsah boxu
Šablona:Infobox stát Nikaragua, plným názvem Nikaragujská republika (španělsky República de Nicaragua), je stát ve Střední Americe. Je největší středoamerickou zemí co do rozlohy. Na severu sousedí s Hondurasem a na jihu s Kostarikou. Na západě její břehy omývá Tichý oceán a na východě Karibské moře. Název země je odvozen od jména náčelníka místního kmene Nikaraů a španělského slova agua (voda), což odkazuje na dvě velká jezera na jejím území – jezero Nikaragua a jezero Managua. Hlavním a největším městem je Managua.
Země je známá jako "země jezer a sopek" díky své dramatické krajině, která zahrnuje desítky sopek, jezer, lagun a řek. Její historie je poznamenána politickou nestabilitou, občanskými válkami, zahraničními intervencemi a přírodními katastrofami. Ekonomicky patří mezi nejméně rozvinuté země v Latinské Americe.
📜 Historie
Historie Nikaraguy je plná dramatických zvratů, od bohatých předkolumbovských kultur přes brutální španělskou kolonizaci, období nestability po získání nezávislosti, dlouhou diktaturu rodiny Somozů až po sandinovskou revoluci a následnou občanskou válku.
🌎 Předkolumbovské období
Území dnešní Nikaraguy bylo osídleno již tisíce let před příchodem Evropanů. V západní části země žily kmeny s kulturními vazbami na mesoamerické civilizace, jako byli Aztékové a Mayové. Mezi nejvýznamnější skupiny patřili Nikaraové, kteří obývali oblast kolem jezera Nikaragua a dali zemi jméno. Východní, karibská část země byla osídlena kmeny s vazbami na jihoamerické kultury, především z jazykové skupiny čibča.
🇪🇸 Španělská kolonizace
Prvním Evropanem, který se dostal na území Nikaraguy, byl Kryštof Kolumbus v roce 1502 během své čtvrté plavby. Systematické dobývání začalo v roce 1522 pod vedením Gila Gonzáleze Dávily. V roce 1524 založil Francisco Hernández de Córdoba dvě první stálá španělská sídla: Granadu na břehu jezera Nikaragua a León u jezera Managua. Tato dvě města se stala centry španělské moci a zároveň věčnými rivaly, což ovlivnilo politiku země na staletí dopředu.
Během koloniálního období byla Nikaragua součástí Generálního kapitanátu Guatemala, který spadal pod Místokrálovství Nové Španělsko. Původní obyvatelstvo bylo zdecimováno nemocemi, válkami a zotročením v dolech a na plantážích.
🕊️ Nezávislost a 19. století
Nikaragua získala nezávislost na Španělsku v roce 1821 spolu s ostatními středoamerickými provinciemi. Krátce byla součástí Prvního mexického císařství a poté Federativní republiky Střední Ameriky. Z federace vystoupila v roce 1838 a stala se plně nezávislou republikou.
Celé 19. století bylo poznamenáno ostrým konfliktem mezi liberály sídlícími v Leónu a konzervativci z Granady. Tento boj vedl k chronické nestabilitě a občanským válkám. V roce 1855 do tohoto konfliktu zasáhl americký dobrodruh (filibuster) William Walker, který se s pomocí liberálů zmocnil vlády a prohlásil se prezidentem. Jeho cílem bylo vytvořit otrokářský stát pod kontrolou USA. Byl však poražen spojenými silami středoamerických států a v roce 1857 ze země vyhnán.
🇺🇸 Vliv USA a dynastie Somozů
Na počátku 20. století se Nikaragua stala strategicky důležitou pro USA, které zvažovaly stavbu mezioceánského průplavu přes její území (nakonec byl postaven v Panamě). USA v zemi několikrát vojensky intervenovaly, aby ochránily své zájmy. V letech 1927 až 1933 vedl Augusto César Sandino partyzánskou válku proti americké okupaci.
Po stažení amerických vojsk se moci chopil Anastasio Somoza García, velitel nově vytvořené Národní gardy. V roce 1934 nechal Sandina zavraždit a o dva roky později se stal prezidentem. Tím založil rodinnou diktaturu, která vládla Nikaragui více než 40 let. Režim Somozů byl charakterizován korupcí, represí a úzkými vazbami na USA.
революция Sandinovská revoluce
Odpor proti diktatuře Somozů sílil a v 60. letech byla založena Sandinovská fronta národního osvobození (FSLN), marxisticky orientovaná guerillová organizace inspirovaná odkazem Augusta Sandina. Po ničivém zemětřesení v Managui v roce 1972, kdy Somozova vláda zpronevěřila velkou část mezinárodní pomoci, podpora FSLN dramaticky vzrostla. Po letech bojů sandinisté v červenci 1979 svrhli posledního z dynastie, Anastasia Somozu Debayleho, a převzali moc.
⚔️ Občanská válka a 90. léta
Sandinovská vláda pod vedením Daniela Ortegy zahájila rozsáhlé sociální reformy, včetně pozemkové reformy a alfabetizační kampaně. Zároveň se však sblížila se Sovětským svazem a Kubou, což vedlo ke konfliktu s USA. Administrativa prezidenta Ronalda Reagana začala financovat a vyzbrojovat pravicové povstalecké skupiny známé jako Contras. Následovala brutální občanská válka, která si vyžádala desítky tisíc obětí a zdevastovala ekonomiku země. Tento konflikt byl také spojen s aférou Írán-Contras.
Válka skončila v roce 1990, kdy se konaly svobodné volby, v nichž překvapivě zvítězila opoziční koalice vedená Violetou Chamorro. Následovalo období demokratizace a ekonomické liberalizace.
🏛️ 21. století a vláda Daniela Ortegy
Po několika volebních porážkách se Daniel Ortega vrátil k moci v roce 2007. Jeho vláda se postupně stávala stále více autoritářskou. Ortega provedl ústavní změny, které mu umožnily opakovaně kandidovat, a soustředil moc ve svých rukou a rukou své manželky a viceprezidentky Rosario Murillo. V roce 2018 vypukly masové protesty proti jeho vládě, které byly brutálně potlačeny. Od té doby režim systematicky pronásleduje opozici, nezávislá média a občanskou společnost.
🌍 Geografie a přírodní podmínky
Nikaragua je země s mimořádně rozmanitou geografií, od sopečných řetězců na západě po rozlehlé deštné pralesy na východě.
🗺️ Poloha a rozloha
S rozlohou 130 375 km² je Nikaragua největším státem Střední Ameriky. Její pobřeží měří přibližně 910 km. Na západě leží úzký, ale hustě osídlený pás pacifických nížin. Střední část země tvoří hornatá a méně osídlená vysočina. Východní část, známá jako Pobřeží Moskytů, je rozlehlá nížina pokrytá deštnými pralesy a bažinami.
🌋 Povrch a geologie
Západní Nikaragua je součástí Tichomořského ohnivého kruhu. Podél pobřeží se táhne řetězec aktivních i vyhaslých sopek, jako jsou Momotombo, Cerro Negro (jedna z nejaktivnějších sopek na světě), Masaya nebo Concepción na ostrově Ometepe. Země je často postihována zemětřeseními; to nejničivější v roce 1972 srovnalo se zemí velkou část hlavního města Managuy.
💧 Vodstvo
Dominantou nikaragujské hydrografie jsou dvě velká sladkovodní jezera. Jezero Nikaragua (také známé jako Cocibolca) je největším jezerem ve Střední Americe a 19. největším na světě. Je jedinečné tím, že je domovem sladkovodních druhů, které se obvykle vyskytují v moři, včetně žraloků bělavých a pilounů. Z jezera vytéká řeka San Juan, která tvoří část hranice s Kostarikou. Severněji leží menší jezero Managua (Xolotlán), s nímž je jezero Nikaragua propojeno řekou Tipitapa.
🌳 Fauna a flóra
Nikaragua se pyšní obrovskou biodiverzitou. V zemi se nachází několik velkých chráněných území, včetně biosférické rezervace Bosawás na severu, která je druhým největším deštným pralesem na západní polokouli po Amazonii. Žije zde mnoho druhů zvířat, jako jsou jaguáři, pumy, různé druhy opic (vřešťan, chápan), tapíři, lenochodi a stovky druhů ptáků, včetně kvesala a ary arakangy.
☀️ Podnebí
Podnebí je tropické. V nížinách jsou celoročně vysoké teploty. Rozlišují se dvě hlavní sezóny: období sucha (verano), které trvá přibližně od listopadu do dubna, a období dešťů (invierno), od května do října. Karibské pobřeží je výrazně vlhčí a deštivější než pacifická strana. Země je také náchylná k hurikánům, které pravidelně zasahují především východní pobřeží.
🏛️ Politický systém
Nikaragua je prezidentská republika. Podle ústavy je moc rozdělena na výkonnou, zákonodárnou, soudní a volební.
- Výkonná moc: V čele státu a vlády stojí prezident, volený v přímých volbách na pětileté období. Od ústavních změn v roce 2014 je možné neomezené znovuzvolení.
- Zákonodárná moc: Jednokomorové Národní shromáždění (Asamblea Nacional) má 92 poslanců volených na pětileté období.
- Soudní moc: Nejvyšším orgánem je Nejvyšší soudní dvůr. Soudnictví je však silně ovlivněno politikou.
V praxi je moc silně koncentrována v rukou prezidenta Daniela Ortegy a jeho strany FSLN. Opozice je systematicky potlačována a demokratické instituce jsou oslabeny.
Administrativně se Nikaragua dělí na 15 departementů a 2 autonomní regiony na karibském pobřeží (Severokaribský autonomní region a Jihokaribský autonomní region), které mají určitou míru samosprávy.
💰 Ekonomika
Nikaragujská ekonomika je jednou z nejméně rozvinutých na západní polokouli. Je silně závislá na zemědělství, službách a remitencích (penězích zasílaných ze zahraničí).
- Zemědělství: Je klíčovým sektorem, který zaměstnává velkou část populace. Mezi hlavní exportní plodiny patří káva, hovězí maso, cukr, banány a arašídy.
- Průmysl: Průmyslová výroba je omezená. Významnou roli hrají tzv. maquilas – montovny v zónách volného obchodu, které vyrábějí především textil a oděvy pro export do USA.
- Služby a cestovní ruch: Cestovní ruch měl před politickou krizí v roce 2018 velký potenciál díky přírodním krásám země. Od té doby však sektor výrazně utrpěl.
- Zahraniční pomoc a dluh: Země je závislá na mezinárodní pomoci a půjčkách. Důležitým zdrojem příjmů jsou také peníze od Nikaragujců pracujících v zahraničí, především v Kostarice, USA a Španělsku.
Ekonomika čelí vážným problémům, jako je vysoká míra chudoby a nerovnosti, nezaměstnanost, korupce a politická nestabilita, která odrazuje zahraniční investice.
👥 Obyvatelstvo
Nikaragua má mladou a rostoucí populaci, která je etnicky a kulturně rozmanitá.
🧬 Etnické složení
Většina obyvatel (téměř 70 %) jsou Mesticové (potomci Evropanů a původních obyvatel). Přibližně 17 % populace tvoří běloši, především španělského původu. Černošská populace (asi 9 %) je soustředěna na karibském pobřeží a zahrnuje kreoly (potomky afrických otroků) a Garifuny. Původní obyvatelstvo tvoří asi 5 % a zahrnuje kmeny jako Miskitové, Sumové a Ramové.
🗣️ Jazyky
Úředním jazykem je španělština, kterou mluví naprostá většina populace. Na karibském pobřeží se běžně používá kreolská angličtina a domorodé jazyky, jako je miskitština, sumo a rama.
⛪ Náboženství
Dominantním náboženstvím je křesťanství. Historicky byla země převážně římskokatolická (dnes se k ní hlásí asi 50 % populace), ale v posledních desetiletích rychle roste vliv protestantských, zejména evangelikálních církví (asi 33 %).
🏙️ Největší města
- Managua – hlavní město, politické a ekonomické centrum
- León – historické a univerzitní město, centrum liberálů
- Granada – koloniální perla, centrum konzervativců
- Masaya – centrum řemesel a folklóru
- Estelí – důležité město v severní vysočině, centrum pěstování tabáku
🎨 Kultura
Nikaragujská kultura je směsicí evropských (především španělských) a domorodých vlivů, s africkými prvky na karibském pobřeží.
✍️ Literatura
Nejvýznamnější postavou nikaragujské i celé hispanoamerické literatury je básník Rubén Darío (1867–1916), zakladatel literárního hnutí modernismo. Jeho dílo zásadně ovlivnilo španělsky psanou poezii. Mezi další významné autory patří Ernesto Cardenal nebo Gioconda Belli.
🎶 Hudba a tanec
Populární je tradiční hudba využívající nástroje jako marimba. Každý region má své specifické tance a folklórní slavnosti. Na karibském pobřeží je populární energický tanec Palo de Mayo, který má africké kořeny.
🍽️ Kuchyně
Základem nikaragujské kuchyně je kukuřice, rýže a fazole. Národním jídlem je gallo pinto, směs smažené rýže s fazolemi. Dalšími typickými pokrmy jsou nacatamal (kukuřičná hmota plněná masem a zeleninou, vařená v banánovém listu), vigorón (salát z manioku a zelí s vepřovou kůží) a indio viejo (hustá polévka z kukuřice a masa).
⚾ Sport
Nejpopulárnějším sportem v Nikaragui je jednoznačně baseball, což je dědictví dlouhého vlivu USA. Mnoho nikaragujských hráčů se prosadilo v americké MLB, například Dennis Martínez. Velmi populární je také box. Fotbal získává na popularitě, ale stále je až za baseballem.
🧑🏫 Pro laiky
Nikaragua je země ve Střední Americe, která je velká asi jako Řecko. Její přezdívka je "země jezer a sopek", a to z dobrého důvodu. Protíná ji řada sopek, z nichž některé jsou stále aktivní, a nachází se zde dvě obrovská jezera. To větší, jezero Nikaragua, je tak rozlehlé, že z jednoho břehu není vidět na druhý, a jako v jediném sladkovodním jezeře na světě v něm žijí žraloci.
Historie země je velmi bouřlivá. Dlouho ji ovládala jedna rodina (Somozové), proti které lidé povstali v revoluci. Poté následovala dlouhá a krutá občanská válka, do které se zapojily i USA. I dnes je politická situace napjatá a v zemi vládne autoritářský prezident. Ekonomicky je to jedna z nejchudších zemí v regionu a mnoho lidí žije z pěstování kávy, cukru nebo z peněz, které jim posílají příbuzní ze zahraničí. Pro turisty je atraktivní díky své krásné přírodě, koloniálním městům jako Granada a sopkám, na kterých se dá například sjíždět na prkně (tzv. volcano boarding).