Ivan IV. Hrozný

Rozbalit box

Obsah boxu

Ivan IV. Hrozný
Ivan Vasiljevič
Soubor:Ivan the Terrible by Vasnetsov.jpg
Viktor Vasněcov: Car Ivan Hrozný (1897)
Titul	První car vší Rusi Velkokníže moskevský
Období vlády	16. ledna 1547 – 28. března 1584 (jako car) 3. prosince 1533 – 16. ledna 1547 (jako velkokníže)
Korunovace	16. ledna 1547
Předchůdce	Vasilij III. Ivanovič
Nástupce	Fjodor I. Ivanovič
Datum narození	25. srpna 1530
Místo narození	Kolomenskoje, Moskevské velkoknížectví
Datum úmrtí	28. března 1584 (53 let)
Místo úmrtí	Moskva, Ruské carství
Místo pohřbení	Archandělský chrám, Moskevský kreml
Dynastie	Rurikovci
Otec	Vasilij III. Ivanovič
Matka	Jelena Glinská
Manželka/y	Anastasija Romanovna Zacharjina-Jurjeva Marie Temrjukovna Marfa Sobakinová Anna Koltovská Anna Vasilčiková Vasilisa Melenťjevová Marie Nagaja
Děti	Dmitrij Ivanovič Ivan Ivanovič Fjodor I. Ivanovič Dmitrij Ugličský Anna Ivanovna Marie Ivanovna Jevdokija Ivanovna Vasilij Ivanovič

Ivan IV. Vasiljevič, zvaný Hrozný (rusky Ива́н IV Васи́льевич, Гро́зный; * 25. srpna 1530, Kolomenskoje – † 28. března 1584, Moskva), byl velkokníže moskevský od roku 1533 a první korunovaný car vší Rusi od roku 1547. Jeho vláda je jedním z nejvýznamnějších a zároveň nejkontroverznějších období ruských dějin. Na jedné straně provedl zásadní reformy, centralizoval státní moc a významně rozšířil území ruského státu. Na druhé straně se jeho vláda, zejména v druhé polovině, nesla ve znamení brutálního teroru, masových poprav a zavedení tzv. opričniny, která zdecimovala ruskou šlechtu a zanechala zemi v hluboké krizi.

Jeho přízvisko "Hrozný" (Groznyj) v dobové ruštině neznamenalo primárně "krutý", ale spíše "impozantní", "vzbuzující úctu a bázeň", což odráželo jeho snahu o posílení carské autority a moci.

📜 Dětství a boj o moc

Ivan se narodil jako vytoužený dědic velkoknížete Vasilije III. a jeho druhé manželky Jeleny Glinské. Jeho otec zemřel, když byly Ivanovi pouhé tři roky, a on se tak formálně stal velkoknížetem moskevským. Regentkou byla jmenována jeho matka Jelena, která však v roce 1538 náhle zemřela, pravděpodobně byla otrávena.

Po smrti matky se rozpoutal nelítostný boj o moc mezi nejmocnějšími bojarskými rody, především Šujskými a Bělskými. Mladý Ivan byl svědkem intrik, násilí a vražd v carském paláci. Bojaři ho často ponižovali a ignorovali, což v něm zanechalo hluboké trauma, celoživotní nedůvěru vůči šlechtě a chorobnou podezřívavost. Navzdory chaosu u dvora byl Ivan velmi inteligentní a sečtělý, hltal knihy a rozvíjel své představy o neomezené moci panovníka, inspirované byzantskými vzory.

👑 Počátek vlády a velké reformy

V roce 1547, ve věku šestnácti let, se Ivan nechal v Uspenském chrámu v Kremlu korunovat na "cara vší Rusi". Přijal tak titul, který ho stavěl na roveň byzantským císařům a tatarským chánům a jasně demonstroval jeho absolutistické ambice. Krátce po korunovaci se oženil se svou první a zřejmě jedinou milovanou ženou, Anastasijí Romanovnou z rodu Zacharjin-Jurjevů (předků pozdější dynastie Romanovců).

První polovina Ivanovy vlády je spojena s obdobím významných reforem, na kterých spolupracoval s okruhem svých poradců, známým jako "Vyvolená rada" (Izbrannaja rada). Mezi klíčové reformy patřily:

• Suděbnik (1550): Nový zákoník, který centralizoval soudní systém, omezil moc gubernátorů a posílil roli carských úředníků.
• Zemský sobór: V roce 1549 svolal první celoruský stavovský sněm, který se stal poradním orgánem cara a reprezentoval různé vrstvy společnosti (kromě nevolníků).
• Vojenská reforma: Založení stálého vojska profesionálních vojáků, tzv. střelců (strelcy), kteří byli vyzbrojeni palnými zbraněmi a tvořili jádro carské armády.
• Církevní reforma: Svolání tzv. Stoglavého sněmu v roce 1551, který sjednotil církevní obřady a normy v celém Rusku.

⚔️ Expanze a války

Ivan IV. byl také úspěšným dobyvatelem, který významně rozšířil hranice ruského státu, především směrem na východ a jih.

Dobytí tatarských chanátů

Jedním z jeho největších vojenských úspěchů bylo dobytí pozůstatků Zlaté hordy.

• Dobytí Kazaně (1552): Po dlouhém a krvavém obléhání padl Kazaňský chanát. Tento triumf měl obrovský symbolický význam, protože znamenal konec staleté tatarské hrozby pro Moskvu. Na památku vítězství nechal Ivan v Moskvě postavit slavný Chrám Vasila Blaženého.
• Dobytí Astrachaně (1556): O čtyři roky později ruská vojska bez většího odporu obsadila i Astrachaňský chanát. Tímto krokem Rusko získalo kontrolu nad celým tokem řeky Volha a otevřelo si cestu ke Kaspickému moři a obchodu s Persií a Střední Asií.

Livonská válka

Zatímco na východě slavil úspěchy, na západě se Ivan pustil do zdlouhavého a vyčerpávajícího konfliktu. V roce 1558 zahájil livonskou válku s cílem získat přístup k Baltskému moři a prolomit izolaci Ruska od západní Evropy. Válka, která trvala téměř 25 let, se postupně změnila v boj proti koalici silných protivníků, včetně Polsko-litevské unie (pod vedením schopného krále Štěpána Báthoryho) a Švédska. Válka skončila pro Rusko neúspěchem a ztrátou území, přičemž zemi ekonomicky i vojensky zcela vyčerpala.

⚫ Opričnina a vláda teroru

Zlomovým bodem v Ivanově vládě i osobním životě byla smrt jeho milované manželky Anastasije v roce 1560. Car byl přesvědčen, že byla otrávena bojary, a jeho paranoia a nedůvěra vůči šlechtě přerostla v otevřenou nenávist.

V roce 1565 Ivan šokoval zemi tím, že opustil Moskvu a oznámil svou abdikaci. Po prosebných delegacích se vrátil pod podmínkou, že získá absolutní moc k potrestání "zrádců". Rozdělil ruské území na dvě části:

• Zemština: Spravovaná původní bojarskou dumou.
• Opričnina: Území pod přímou a neomezenou carovou vládou.

Pro správu opričniny vytvořil speciální sbor, tzv. opričníky. Tito muži, odění v černém a jezdící na černých koních, se stali nástrojem carova teroru. Jejich symbolem byla psí hlava (symbolizující oddanost carovi a vyčmuchání zrady) a koště (symbolizující vymetení zrádců ze země). Opričníci beztrestně zabavovali majetek, mučili a popravovali tisíce lidí, nejen bojarů, ale i měšťanů a rolníků.

Vrcholem teroru byl masakr v Novgorodu v roce 1570. Pod záminkou údajné zrady města Ivan se svými opričníky Novgorod vyplenil a během několika týdnů nechal povraždit desítky tisíc jeho obyvatel. Opričnina byla formálně zrušena v roce 1572 poté, co opričnické vojsko selhalo při obraně Moskvy před nájezdem krymských Tatarů, ale systém teroru a poprav pokračoval až do konce Ivanovy vlády.

👨‍👩‍👧‍👦 Osobní život a smrt syna

Ivanův osobní život byl stejně bouřlivý jako jeho vláda. Po smrti Anastasije se oženil ještě nejméně šestkrát, ale žádné z dalších manželství mu nepřineslo štěstí. Mnohé z jeho manželek skončily v klášteře nebo zemřely za podezřelých okolností.

Nejtragičtější událostí jeho osobního života se stala hádka s jeho nejstarším synem a dědicem, carevičem Ivanem Ivanovičem, v listopadu 1581. V záchvatu vzteku car udeřil svého syna železnou holí do hlavy a způsobil mu smrtelné zranění. Ztráta dědice Ivana psychicky zlomila a urychlila jeho vlastní konec. Tento čin také znamenal dynastickou katastrofu, protože jeho druhý syn, Fjodor, byl slabomyslný a neschopný vládnout.

⚰️ Smrt a odkaz

Ivan IV. Hrozný zemřel 28. března 1584, údajně při partii šachů. Příčina smrti je nejasná; spekuluje se o otravě rtutí, kterou užíval k léčbě syfilidy, nebo o přirozené smrti v důsledku nezdravého životního stylu.

Jeho odkaz je hluboce rozporuplný. Na jedné straně zanechal centralizovaný a územně obrovský stát, který se stal významnou evropskou mocností. Položil základy ruského samoděržaví (absolutismu). Na druhé straně jeho teror a neúspěšná livonská válka zemi hospodářsky zruinovaly, zdecimovaly vládnoucí elitu a připravily půdu pro období hluboké krize a chaosu, známé jako Smuta (Období zmatků), které nastalo po vymření dynastie Rurikovců.

🤔 Pro laiky

• Car: Ruský titul pro nejvyššího vládce, odvozený od římského titulu Caesar. Ivan IV. byl první, kdo se jím nechal oficiálně korunovat, aby ukázal, že jeho moc je absolutní a rovná se moci římských a byzantských císařů.
• Bojar: Příslušník nejvyšší ruské šlechty, podobně jako vévoda nebo hrabě v západní Evropě. Bojaři byli bohatí vlastníci půdy a často se snažili omezit moc panovníka, proto je Ivan IV. nenáviděl a pronásledoval.
• Opričnina: Dá se to představit jako "stát ve státě" nebo carova osobní doména. Ivan si vybral nejlepší části země, které patřily jen jemu, a vytvořil si vlastní armádu a policii (opričníky), která byla naprosto oddaná jen jemu. Používal je k likvidaci kohokoli, koho považoval za nepřítele, především bojarů. Byla to v podstatě legalizovaná forma státního teroru.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 23.12.2025