Ivan IV. Hrozný
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Ivan IV. Vasiljevič, zvaný Hrozný (rusky Ива́н IV Васи́льевич, Гро́зный; * 25. srpna 1530, Kolomenskoje – † 28. března 1584, Moskva), byl velkokníže moskevský od roku 1533 a první korunovaný car vší Rusi od roku 1547. Jeho vláda je jedním z nejvýznamnějších a zároveň nejkontroverznějších období ruských dějin. Na jedné straně provedl zásadní reformy, centralizoval státní moc a významně rozšířil území ruského státu. Na druhé straně se jeho vláda, zejména v druhé polovině, nesla ve znamení brutálního teroru, masových poprav a zavedení tzv. opričniny, která zdecimovala ruskou šlechtu a zanechala zemi v hluboké krizi.
Jeho přízvisko "Hrozný" (Groznyj) v dobové ruštině neznamenalo primárně "krutý", ale spíše "impozantní", "vzbuzující úctu a bázeň", což odráželo jeho snahu o posílení carské autority a moci.
📜 Dětství a boj o moc
Ivan se narodil jako vytoužený dědic velkoknížete Vasilije III. a jeho druhé manželky Jeleny Glinské. Jeho otec zemřel, když byly Ivanovi pouhé tři roky, a on se tak formálně stal velkoknížetem moskevským. Regentkou byla jmenována jeho matka Jelena, která však v roce 1538 náhle zemřela, pravděpodobně byla otrávena.
Po smrti matky se rozpoutal nelítostný boj o moc mezi nejmocnějšími bojarskými rody, především Šujskými a Bělskými. Mladý Ivan byl svědkem intrik, násilí a vražd v carském paláci. Bojaři ho často ponižovali a ignorovali, což v něm zanechalo hluboké trauma, celoživotní nedůvěru vůči šlechtě a chorobnou podezřívavost. Navzdory chaosu u dvora byl Ivan velmi inteligentní a sečtělý, hltal knihy a rozvíjel své představy o neomezené moci panovníka, inspirované byzantskými vzory.
👑 Počátek vlády a velké reformy
V roce 1547, ve věku šestnácti let, se Ivan nechal v Uspenském chrámu v Kremlu korunovat na "cara vší Rusi". Přijal tak titul, který ho stavěl na roveň byzantským císařům a tatarským chánům a jasně demonstroval jeho absolutistické ambice. Krátce po korunovaci se oženil se svou první a zřejmě jedinou milovanou ženou, Anastasijí Romanovnou z rodu Zacharjin-Jurjevů (předků pozdější dynastie Romanovců).
První polovina Ivanovy vlády je spojena s obdobím významných reforem, na kterých spolupracoval s okruhem svých poradců, známým jako "Vyvolená rada" (Izbrannaja rada). Mezi klíčové reformy patřily:
- Suděbnik (1550): Nový zákoník, který centralizoval soudní systém, omezil moc gubernátorů a posílil roli carských úředníků.
- Zemský sobór: V roce 1549 svolal první celoruský stavovský sněm, který se stal poradním orgánem cara a reprezentoval různé vrstvy společnosti (kromě nevolníků).
- Vojenská reforma: Založení stálého vojska profesionálních vojáků, tzv. střelců (strelcy), kteří byli vyzbrojeni palnými zbraněmi a tvořili jádro carské armády.
- Církevní reforma: Svolání tzv. Stoglavého sněmu v roce 1551, který sjednotil církevní obřady a normy v celém Rusku.
⚔️ Expanze a války
Ivan IV. byl také úspěšným dobyvatelem, který významně rozšířil hranice ruského státu, především směrem na východ a jih.
Dobytí tatarských chanátů
Jedním z jeho největších vojenských úspěchů bylo dobytí pozůstatků Zlaté hordy.
- Dobytí Kazaně (1552): Po dlouhém a krvavém obléhání padl Kazaňský chanát. Tento triumf měl obrovský symbolický význam, protože znamenal konec staleté tatarské hrozby pro Moskvu. Na památku vítězství nechal Ivan v Moskvě postavit slavný Chrám Vasila Blaženého.
- Dobytí Astrachaně (1556): O čtyři roky později ruská vojska bez většího odporu obsadila i Astrachaňský chanát. Tímto krokem Rusko získalo kontrolu nad celým tokem řeky Volha a otevřelo si cestu ke Kaspickému moři a obchodu s Persií a Střední Asií.
Livonská válka
Zatímco na východě slavil úspěchy, na západě se Ivan pustil do zdlouhavého a vyčerpávajícího konfliktu. V roce 1558 zahájil livonskou válku s cílem získat přístup k Baltskému moři a prolomit izolaci Ruska od západní Evropy. Válka, která trvala téměř 25 let, se postupně změnila v boj proti koalici silných protivníků, včetně Polsko-litevské unie (pod vedením schopného krále Štěpána Báthoryho) a Švédska. Válka skončila pro Rusko neúspěchem a ztrátou území, přičemž zemi ekonomicky i vojensky zcela vyčerpala.
⚫ Opričnina a vláda teroru
Zlomovým bodem v Ivanově vládě i osobním životě byla smrt jeho milované manželky Anastasije v roce 1560. Car byl přesvědčen, že byla otrávena bojary, a jeho paranoia a nedůvěra vůči šlechtě přerostla v otevřenou nenávist.
V roce 1565 Ivan šokoval zemi tím, že opustil Moskvu a oznámil svou abdikaci. Po prosebných delegacích se vrátil pod podmínkou, že získá absolutní moc k potrestání "zrádců". Rozdělil ruské území na dvě části:
- Zemština: Spravovaná původní bojarskou dumou.
- Opričnina: Území pod přímou a neomezenou carovou vládou.
Pro správu opričniny vytvořil speciální sbor, tzv. opričníky. Tito muži, odění v černém a jezdící na černých koních, se stali nástrojem carova teroru. Jejich symbolem byla psí hlava (symbolizující oddanost carovi a vyčmuchání zrady) a koště (symbolizující vymetení zrádců ze země). Opričníci beztrestně zabavovali majetek, mučili a popravovali tisíce lidí, nejen bojarů, ale i měšťanů a rolníků.
Vrcholem teroru byl masakr v Novgorodu v roce 1570. Pod záminkou údajné zrady města Ivan se svými opričníky Novgorod vyplenil a během několika týdnů nechal povraždit desítky tisíc jeho obyvatel. Opričnina byla formálně zrušena v roce 1572 poté, co opričnické vojsko selhalo při obraně Moskvy před nájezdem krymských Tatarů, ale systém teroru a poprav pokračoval až do konce Ivanovy vlády.
👨👩👧👦 Osobní život a smrt syna
Ivanův osobní život byl stejně bouřlivý jako jeho vláda. Po smrti Anastasije se oženil ještě nejméně šestkrát, ale žádné z dalších manželství mu nepřineslo štěstí. Mnohé z jeho manželek skončily v klášteře nebo zemřely za podezřelých okolností.
Nejtragičtější událostí jeho osobního života se stala hádka s jeho nejstarším synem a dědicem, carevičem Ivanem Ivanovičem, v listopadu 1581. V záchvatu vzteku car udeřil svého syna železnou holí do hlavy a způsobil mu smrtelné zranění. Ztráta dědice Ivana psychicky zlomila a urychlila jeho vlastní konec. Tento čin také znamenal dynastickou katastrofu, protože jeho druhý syn, Fjodor, byl slabomyslný a neschopný vládnout.
⚰️ Smrt a odkaz
Ivan IV. Hrozný zemřel 28. března 1584, údajně při partii šachů. Příčina smrti je nejasná; spekuluje se o otravě rtutí, kterou užíval k léčbě syfilidy, nebo o přirozené smrti v důsledku nezdravého životního stylu.
Jeho odkaz je hluboce rozporuplný. Na jedné straně zanechal centralizovaný a územně obrovský stát, který se stal významnou evropskou mocností. Položil základy ruského samoděržaví (absolutismu). Na druhé straně jeho teror a neúspěšná livonská válka zemi hospodářsky zruinovaly, zdecimovaly vládnoucí elitu a připravily půdu pro období hluboké krize a chaosu, známé jako Smuta (Období zmatků), které nastalo po vymření dynastie Rurikovců.
🤔 Pro laiky
- Car: Ruský titul pro nejvyššího vládce, odvozený od římského titulu Caesar. Ivan IV. byl první, kdo se jím nechal oficiálně korunovat, aby ukázal, že jeho moc je absolutní a rovná se moci římských a byzantských císařů.
- Bojar: Příslušník nejvyšší ruské šlechty, podobně jako vévoda nebo hrabě v západní Evropě. Bojaři byli bohatí vlastníci půdy a často se snažili omezit moc panovníka, proto je Ivan IV. nenáviděl a pronásledoval.
- Opričnina: Dá se to představit jako "stát ve státě" nebo carova osobní doména. Ivan si vybral nejlepší části země, které patřily jen jemu, a vytvořil si vlastní armádu a policii (opričníky), která byla naprosto oddaná jen jemu. Používal je k likvidaci kohokoli, koho považoval za nepřítele, především bojarů. Byla to v podstatě legalizovaná forma státního teroru.