Smuta

Rozbalit box

Obsah boxu

Smuta (rusky Смута nebo Смутное время, česky Období zmatků) je označení pro období hluboké politické, hospodářské, sociální a dynastické krize v Ruském carství na přelomu 16. a 17. století. Tradičně se datuje od smrti cara Fjodora I., posledního panovníka z dynastie Rurikovců, v roce 1598, až po nástup Michaila I. Fjodoroviče z dynastie Romanovců na trůn v roce 1613. Toto období bylo charakterizováno bojem o moc, občanskými válkami, opakovanými zahraničními intervencemi a rozsáhlými lidovými povstáními, které zemi přivedly na pokraj úplného kolapsu.

📜 Příčiny a pozadí

Kořeny Smuty sahají do vlády cara Ivana IV. Hrozného (1547–1584). Jeho politika, známá jako opričnina, vedla k teroru proti bojarské šlechtě, centralizaci moci a hospodářskému vyčerpání země. Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho neschopný syn Fjodor I., za kterého fakticky vládl jeho švagr, bojar Boris Godunov.

Klíčovou událostí byla záhadná smrt Ivanova mladšího syna, careviče Dmitrije, v Ugliči roku 1591. Oficiální vyšetřování uzavřelo případ jako nehodu, ale pověsti o vraždě nařízené Godunovem se rychle rozšířily. Když car Fjodor I. v roce 1598 zemřel bez potomků, přímá linie Rurikovců po více než 700 letech vládnutí vymřela.

Zemský sněm (Zemskij sobor) zvolil novým carem Borise Godunova. Jeho vláda však byla od počátku nestabilní. Legitimizace jeho moci byla slabá a mnozí bojaři ho považovali za uzurpátora. Situaci dramaticky zhoršil velký hladomor v letech 1601–1603, způsobený sérií neúrod v důsledku sopečného výbuchu v Jižní Americe. Hladomor si vyžádal statisíce obětí a vedl k masivním sociálním nepokojům, banditismu a všeobecnému přesvědčení, že Bůh trestá Rusko za vládu nelegitimního cara.

⚔️ Průběh událostí

Smuta se obvykle dělí do několika fází, které se vzájemně prolínají.

👑 Vláda Borise Godunova a nástup Lžidimitrije I.

V roce 1604 se na území Polsko-litevské unie objevil muž, který se prohlašoval za careviče Dmitrije, který údajně zázračně přežil pokus o vraždu. Tento samozvanec, známý jako Lžidimitrij I., získal podporu polské šlechty a jezuitského řádu. S malou armádou vstoupil na ruské území a díky všeobecné nespokojenosti s Godunovem rychle získával podporu.

V dubnu 1605 Boris Godunov náhle zemřel. Jeho šestnáctiletý syn Fjodor II. byl krátce poté svržen a zavražděn. V červnu 1605 Lžidimitrij I. triumfálně vjel do Moskvy a byl korunován carem. Jeho vláda však netrvala dlouho. Jeho pro-polská politika, nerespektování ruských tradic a sňatek s katoličkou Marinou Mniszkovou vyvolaly odpor. V květnu 1606 byl při povstání vedeném bojarem Vasilijem Šujským zavražděn.

💥 Povstání Ivana Bolotnikova a vláda Vasilije Šujského

Po smrti Lžidimitrije I. byl carem provolán Vasilij Šujskij. Jeho pozice byla ale ještě slabší než Godunovova. Téměř okamžitě proti němu vypuklo masivní povstání vedené Ivanem Bolotnikovem, které spojilo nespokojené rolníky, kozáky i část šlechty. Povstalci oblehli Moskvu, ale nakonec byli v roce 1607 poraženi.

Mezitím se objevil nový samozvanec, Lžidimitrij II., který si v obci Tušino u Moskvy zřídil vlastní dvůr a alternativní vládu. Země se tak fakticky rozdělila na dvě části – jedna uznávala cara Šujského v Moskvě, druhá "tušinského zloděje".

🇵🇱 Polsko-litevská intervence a Lžidimitrij II.

V situaci naprostého chaosu se car Šujskij obrátil o pomoc na Švédsko. Výměnou za vojenskou pomoc jim slíbil územní ústupky. To však dalo polskému králi Zikmundovi III. Vasovi záminku k přímé vojenské intervenci. V roce 1609 polská armáda oblehla strategicky významné město Smolensk.

V roce 1610 utrpěla rusko-švédská vojska drtivou porážku od polské armády vedené hejtmanem Stanisławem Żółkiewským v bitvě u Klušina. Cesta na Moskvu byla volná. Skupina vlivných bojarů, známá jako Sedmibojařština (Semibojarščina), svrhla cara Vasilije Šujského a, ve snaze zabránit chaosu, nabídla ruský trůn polskému princi Vladislavovi, synovi Zikmunda III. Podmínkou bylo, že Vladislav přestoupí na pravoslaví. Následně bojaři vpustili polskou posádku do moskevského Kremlu.

🛡️ Národní povstání a osvobození Moskvy

Polská okupace Moskvy a snaha krále Zikmunda III. usednout na ruský trůn osobně vyvolaly vlnu vlasteneckého odporu. V roce 1611 vznikla První lidová domobrana vedená Prokopijem Ljapunovem, která oblehla Moskvu, ale kvůli vnitřním rozporům se rozpadla.

Na podzim 1611 v Nižním Novgorodu vyzval kupec Kuzma Minin k vytvoření Druhé lidové domobrany. Do jejího čela byl postaven zkušený vojevůdce, kníže Dmitrij Požarskij. Tato armáda na jaře 1612 vytáhla na Moskvu. Po několika měsících obléhání a tvrdých bojů byla polská posádka v Kremlu donucena v říjnu 1612 kapitulovat. Moskva byla osvobozena.

🌍 Důsledky a význam

Osvobození Moskvy znamenalo faktický konec Smuty. Na začátku roku 1613 se sešel Zemský sněm, který zvolil novým carem šestnáctiletého Michaila Fjodoroviče Romanova. Jeho nástupem na trůn byla založena dynastie Romanovců, která v Rusku vládla až do roku 1917.

Důsledky Smuty byly pro Rusko katastrofální:

• Demografická katastrofa: Odhaduje se, že země ztratila až třetinu své populace v důsledku bojů, hladomoru a epidemií.
• Hospodářský rozvrat: Mnoho oblastí bylo zcela zpustošeno, orná půda ležela ladem a obchodní cesty byly přerušeny. Obnova trvala desítky let.
• Územní ztráty: Války s Polskem a Švédskem pokračovaly i po roce 1613. Na základě Deulinské smlouvy (1618) Rusko ztratilo ve prospěch Polska Smolensk a další území. Stolbovským mírem (1617) se vzdalo ve prospěch Švédska přístupu k Baltskému moři.
• Posílení samoděržaví a nevolnictví: Po prožitých hrůzách byla společnost ochotna přijmout silnou ústřední moc cara jako záruku stability. To vedlo k posílení absolutistické vlády a k definitivnímu zavedení nevolnictví v roce 1649, které připoutalo rolníky k půdě.

Smuta se stala jedním z klíčových mýtů ruské národní identity. Den osvobození Moskvy, 4. listopad, je dnes v Ruské federaci slaven jako státní svátek – Den národní jednoty.

🎭 Smuta v kultuře

Období zmatků se stalo inspirací pro mnoho uměleckých děl:

• Literatura: Alexandr Puškin – drama Boris Godunov
• Hudba: Modest Musorgskij – opera Boris Godunov, Michail Glinka – opera Život za cara (původně Ivan Susanin)
• Výtvarné umění: Obrazy Ilji Repina, Vasilije Surikova nebo Konstantina Makovského.
• Film: Ruský historický velkofilm 1612 z roku 2007.

🤔 Pro laiky

Představte si, že v zemi náhle zemře král i všichni jeho příbuzní a nikdo neví, kdo má vládnout. To se stalo v Rusku na konci 16. století.

• Dynastická krize: Vládnoucí rodina (Rurikovci) po 700 letech vymřela.
• Boj o trůn: Mocné šlechtické rody (bojaři) se začaly prát o moc. Jeden z nich, Boris Godunov, se stal carem, ale mnozí ho neuznávali.
• Samozvanci: Objevili se podvodníci, kteří se vydávali za zázračně zachráněného prince Dmitrije (Lžidimitrijové) a získali si podporu nespokojených lidí.
• Zahraniční vměšování: Sousední státy, hlavně Polsko a Švédsko, využily chaosu a poslaly do Ruska své armády, aby si urvaly kus území nebo dosadily na trůn vlastního kandidáta. Poláci dokonce na čas obsadili hlavní město Moskvu.
• Lidové povstání: Obyčejní lidé, sužovaní hladem a válkou, se bouřili.

Výsledkem byl naprostý chaos, který trval asi 15 let. Nakonec se Rusové spojili, vyhnali cizí vojska z Moskvy a zvolili si nového cara z rodu Romanovců, který pak vládl dalších 300 let. Smuta byla pro Rusko obrovskou tragédií, ale zároveň posílila pocit národní jednoty.

Šablona:Aktualizováno