Přeskočit na obsah

Huntingtonova choroba

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc Huntingtonova choroba (zkratka HCH nebo HD z anglického Huntington's disease) je fatální, dědičné neurodegenerativní onemocnění, které se projevuje postupným a nezvratným úbytkem neuronů v mozku. Onemocnění je způsobeno mutací v genu pro bílkovinu zvanou huntingtin. Typicky se projevuje kombinací tří hlavních typů příznaků: pohybových poruch (nejznámější je chorea, tedy mimovolní, trhavé a kroutivé pohyby), kognitivního úpadku vedoucího k demenci a psychiatrických poruch.

Nemoc má autozomálně dominantní typ dědičnosti, což znamená, že potomek nemocného rodiče má 50% pravděpodobnost, že chorobu zdědí. Příznaky se obvykle objevují mezi 30. a 50. rokem života, ale existuje i juvenilní forma s nástupem před 20. rokem. V současnosti neexistuje léčba, která by dokázala nemoc zastavit nebo zvrátit její průběh; terapie se zaměřuje pouze na zmírňování příznaků.

🧬 Genetika a příčiny

Příčinou Huntingtonovy choroby je mutace v genu HTT (dříve označovaném jako IT15), který se nachází na krátkém raménku 4. chromozomu. Tento gen kóduje protein zvaný huntingtin, jehož přesná funkce není zcela objasněna, ale je klíčový pro vývoj a funkci nervové soustavy.

🧬 Mutace a opakování CAG

Mutace spočívá v nadměrném opakování (expanzi) sekvence tří nukleotidů – cytosinu, adeninu a guaninu (CAG) – v kódující části genu. Tato trojice kóduje aminokyselinu glutamin. V důsledku expanze vzniká mutovaný protein huntingtin s prodlouženým polyglutaminovým řetězcem, který je pro neurony toxický, shlukuje se do agregátů a postupně vede k jejich zániku, zejména v oblasti bazálních ganglií (především ve striatu) a mozkové kůry.

Počet opakování CAG určuje, zda a kdy se nemoc projeví:

  • Do 26 opakování: Normální stav, osoba neonemocní a nepřenese nemoc na potomky.
  • 27–35 opakování (intermediární alela): Osoba sama neonemocní, ale u jejích potomků existuje mírně zvýšené riziko další expanze a rozvoje nemoci (zejména při přenosu od otce).
  • 36–39 opakování (snížená penetrance): Osoba může, ale nemusí během života onemocnět. Pokud se nemoc projeví, bývá to v pozdějším věku.
  • 40 a více opakování (plná penetrance): Osoba s jistotou onemocní, pokud se dožije dostatečně vysokého věku. Čím vyšší je počet opakování, tím dříve se nemoc obvykle projeví a její průběh bývá rychlejší. U juvenilních forem se počet opakování často pohybuje nad 60.

🧬 Dědičnost

Huntingtonova choroba je autozomálně dominantní onemocnění. To znamená:

  • K rozvoji nemoci stačí zdědit pouze jednu mutovanou alelu od jednoho z rodičů.
  • Každý potomek nositele mutované alely má 50% riziko, že gen zdědí, bez ohledu na pohlaví.
  • Osoba, která mutovanou alelu nezdědí, nemůže nemoc dále přenést na své potomky.

Charakteristickým jevem je tzv. anticipace, kdy se v následujících generacích počet CAG opakování může zvyšovat (zejména při přenosu od otce), což vede k dřívějšímu nástupu příznaků a těžšímu průběhu nemoci.

🩺 Příznaky a průběh

Onemocnění se projevuje širokou škálou příznaků, které se postupně zhoršují a zasahují do všech aspektů života pacienta. Lze je rozdělit do tří hlavních kategorií.

🤸 Pohybové poruchy

Nejnápadnějším příznakem je chorea – mimovolní, rychlé, trhavé a nepravidelné pohyby, které připomínají tanec. Postihují končetiny, trup, obličej i krk. V počátečních fázích mohou být mylně považovány za nervozitu nebo neklid. S progresí nemoci se chorea zhoršuje a je doprovázena dalšími poruchami:

  • Dystonie: Pomalé, kroutivé pohyby vedoucí k abnormálnímu držení těla.
  • Bradykineze a rigidita: Zpomalenost pohybů a svalová ztuhlost, které jsou typické spíše pro pozdní stádia a juvenilní formu.
  • Poruchy chůze a rovnováhy: Zvyšují riziko pádů.
  • Dysartrie: Potíže s artikulací a srozumitelností řeči.
  • Dysfagie: Problémy s polykáním, které vedou k riziku vdechnutí potravy a zápalu plic.

🧠 Kognitivní poruchy

Kognitivní úpadek je plíživý, ale nevyhnutelný. Postihuje především tzv. exekutivní funkce:

  • Problémy s plánováním, organizací a řešením problémů.
  • Zpomalené myšlení a potíže se soustředěním.
  • Ztráta flexibility myšlení a perseverace (ulpívání na jedné myšlence nebo činnosti).
  • Poruchy paměťi, zejména krátkodobé.
  • Postupný rozvoj subkortikální demence.

Pacienti si často svůj kognitivní deficit neuvědomují (tzv. anosognozie).

🎭 Psychiatrické poruchy

Psychiatrické příznaky mohou předcházet pohybovým poruchám i o několik let a významně ovlivňují kvalitu života pacienta i jeho rodiny. Mezi nejčastější patří:

🔬 Diagnostika

Diagnóza Huntingtonovy choroby se opírá o kombinaci klinického obrazu, rodinné anamnézy a definitivního potvrzení pomocí genetického testu.

🧬 Genetické testování

Jedná se o klíčovou metodu, která z krevního vzorku stanoví přesný počet CAG opakování v genu HTT. Testování může být:

  • Konfirmační (diagnostické): Provádí se u osob, které již mají příznaky nemoci.
  • Prediktivní (presymptomatické): Umožňuje zjistit, zda zdravý jedinec v riziku (např. potomek nemocného) zdědil mutovanou alelu. Toto testování je eticky velmi citlivé a vyžaduje specializované genetické poradenství a psychologickou podporu.
  • Prenatální: Lze provést během těhotenství z buněk placenty nebo plodové vody ke zjištění, zda plod zdědil mutaci.

🏥 Klinické vyšetření

Neurologické vyšetření odhalí typické pohybové poruchy. Zobrazovací metody, jako je magnetická rezonance (MRI) nebo počítačová tomografie (CT), mohou ukázat atrofii (zmenšení) specifických částí mozku, zejména caudatus nucleus v bazálních gangliích, ale v časných fázích nemoci může být nález normální.

💊 Léčba a management

V současné době neexistuje kauzální léčba, která by dokázala zastavit progresi onemocnění. Péče je proto zaměřena na zmírňování příznaků a zlepšení kvality života. Vyžaduje multidisciplinární přístup.

💊 Farmakoterapie

  • Léčba chorey: Používají se léky, které ovlivňují hladinu dopaminu v mozku, jako je tetrabenazin nebo deutetrabenazin. Mohou být účinné, ale mají vedlejší účinky (např. zhoršení deprese).
  • Léčba psychiatrických poruch: Antidepresiva (zejména typu SSRI) se používají k léčbě deprese a úzkosti. Antipsychotika mohou pomoci zvládat podrážděnost, agresivitu a psychotické příznaky.
  • Stabilizátory nálady mohou být předepsány pro emoční labilitu.

🤝 Podpůrná péče

  • Fyzioterapie a ergoterapie: Pomáhají udržet mobilitu, rovnováhu a soběstačnost co nejdéle.
  • Logopedie: Zaměřuje se na problémy s řečí a polykáním.
  • Nutriční poradenství: Pacienti mají vysoký energetický výdej a často hubnou, proto je důležitá kaloricky bohatá strava.
  • Psychologická a psychiatrická podpora: Je klíčová pro pacienta i jeho rodinu, která čelí obrovské zátěži.

📜 Historie

Onemocnění bylo poprvé komplexně popsáno v roce 1872 americkým lékařem Georgem Huntingtonem v jeho článku "On Chorea". Huntington na základě pozorování několika generací rodin na Long Islandu přesně popsal tři klíčové charakteristiky nemoci: dědičnost, nástup v dospělosti a tendenci k demenci a sebevraždě. Gen zodpovědný za chorobu byl objeven až v roce 1993.

🌍 Epidemiologie

Prevalence Huntingtonovy choroby se ve světě liší. Nejvyšší je v populacích evropského původu, kde se odhaduje na 5–10 případů na 100 000 obyvatel. V Asii a Africe je onemocnění mnohem vzácnější. Existují také geografické klastry s extrémně vysokým výskytem, například v oblasti jezera Maracaibo ve Venezuele, kde studie místních rodin významně přispěly k objevení zodpovědného genu. V České republice se odhaduje, že nemocí trpí přibližně 600–1000 lidí.

🔬 Výzkum

Intenzivní výzkum se zaměřuje na vývoj léčby, která by cílila na samotnou příčinu nemoci. Mezi nejslibnější přístupy patří:

  • Terapie snižující hladinu huntingtinu (HTT-lowering therapies): Cílem je zabránit produkci toxického mutovaného proteinu. V klinických studiích jsou testovány metody jako antisense oligonukleotidy (ASO) nebo RNA interference (RNAi), které "umlčí" gen HTT.
  • Neuroprotektivní látky: Hledání látek, které by chránily neurony před poškozením.
  • Výzkum kmenových buněk: Zkoumá se možnost náhrady odumřelých neuronů.

💡 Pro laiky

  • Gen: Představte si ho jako jeden recept v obrovské kuchařce (naší DNA). Tento recept říká tělu, jak vyrobit určitou bílkovinu. U Huntingtonovy choroby je v receptu na bílkovinu huntingtin chyba – jedno "slovo" (CAG) se v něm nesmyslně mnohokrát opakuje.
  • Chromozom: Je jako svazek v kuchařce, který obsahuje mnoho různých receptů (genů). Lidé mají 23 párů těchto svazků.
  • Autozomálně dominantní dědičnost: Znamená to, že stačí zdědit jen jeden "chybný recept" od jednoho z rodičů, aby se nemoc projevila. Pravděpodobnost, že dítě nemocného rodiče zdědí tento chybný recept, je 50 na 50, jako hod mincí.
  • Chorea: Jsou to mimovolní, trhavé pohyby, které vypadají trochu jako tanec. Člověk je nemůže ovládat a velmi mu komplikují běžné činnosti, jako je jídlo nebo chůze.
  • Neurodegenerativní onemocnění: Je to nemoc, při které postupně odumírají buňky v mozku. Je to podobné, jako když v motoru postupně odchází jedna součástka za druhou, až přestane fungovat úplně. Tento proces je bohužel nevratný.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Huntingtonova_choroba&oldid=14816“