Harappská kultura
Obsah boxu
Harappská kultura, známá také jako civilizace poříčí Indu nebo protoindická civilizace, byla jednou z nejstarších a nejrozsáhlejších městských civilizací doby bronzové na světě. Vzkvétala přibližně v letech 3300 až 1300 př. n. l. v údolí řeky Indus a na přilehlých územích, což odpovídá dnešnímu Pákistánu, severozápadní Indii a částem Afghánistánu. Spolu se starověkým Egyptem a Mezopotámií patří ke třem nejstarším civilizacím Starého světa.
Je charakteristická vysokou úrovní městského plánování, používáním pálených cihel standardizovaných rozměrů, propracovaným systémem kanalizace a vodního hospodářství a také unikátním, dosud nerozluštěným písmem. Mezi její nejvýznamnější archeologická naleziště patří města Harappa (podle kterého je kultura pojmenována) a Mohendžodaro. Příčiny jejího postupného úpadku a zániku kolem roku 1900 př. n. l. nejsou zcela objasněny, ale pravděpodobně souvisely s klimatickými změnami.
🌍 Geografický rozsah a periodizace
Harappská civilizace zaujímala obrovské území o rozloze více než 1,5 milionu kilometrů čtverečních, což z ní činí nejrozlehlejší starověkou civilizaci. Její sídla se nacházela podél řeky Indus a jejích přítoků, ale také podél dnes již vyschlé řeky Ghaggar-Hakra, kterou někteří badatelé ztotožňují s védskou řekou Sarasvatí. Naleziště byla objevena od Balúčistánu na západě po Uttarpradéš na východě a od Afghánistánu na severu po Gudžarát na jihu.
Vývoj harappské kultury se obvykle dělí do tří hlavních fází:
- Raně harappská fáze (cca 3300–2600 př. n. l.): Období formování, kdy se z neolitických vesnic (jako např. Mehrgarh) postupně vyvíjela větší sídla. Docházelo k rozvoji řemesel a dálkového obchodu.
- Vrcholná harappská fáze (cca 2600–1900 př. n. l.): Doba největšího rozkvětu, charakterizovaná vznikem velkých, plánovaně budovaných měst, standardizací výroby (cihly, závaží, pečetidla) a používáním písma.
- Pozdně harappská fáze (cca 1900–1300 př. n. l.): Období postupného úpadku a fragmentace. Velká města byla opouštěna a populace se přesouvala do menších sídel na východě a jihu. Městská kultura zanikla a byla nahrazena lokálními zemědělskými kulturami.
🏛️ Městská centra a architektura
Nejvýraznějším rysem harappské civilizace byla její pokročilá urbanistika. Města byla pečlivě plánována, často s pravoúhlou sítí ulic, a dělila se na dvě hlavní části: vyvýšenou citadelu (akropoli) a níže položené "dolní město".
🏙️ Mohendžodaro a Harappa
Mohendžodaro a Harappa byla dvě největší a nejdůležitější metropole. Mohendžodaro, ležící v dnešní pákistánské provincii Sindh, je nejlépe prozkoumaným harappským městem. Jeho citadela obsahovala monumentální stavby, jako je slavná Velká lázeň – precizně vybudovaná nádrž s vodotěsnou izolací z přírodního asfaltu, která pravděpodobně sloužila k rituálním účelům. Dále se zde nacházely velké sýpky pro skladování obilí a shromažďovací haly. Dolní město bylo hustě zastavěno obytnými domy z pálených cihel, které měly často několik místností, vnitřní dvůr a vlastní studnu i koupelnu napojenou na městskou kanalizaci.
Harappa v pákistánském Paňdžábu byla prvním objeveným nalezištěm této kultury. Ačkoliv byla v 19. století značně poškozena při stavbě železnice, archeologické výzkumy odhalily podobnou strukturu jako v Mohendžodaru, včetně citadely, sýpek a řemeslnických dílen.
Dalšími významnými městy byla Dholavira v Gudžarátu, známá svým sofistikovaným systémem vodních nádrží, a přístavní město Lothal, kde byl objeven velký dok, svědčící o rozvinutém námořním obchodu.
🧱 Stavební materiály a techniky
Harappané byli mistry ve výrobě a používání pálených cihel. Tyto cihly měly pozoruhodně standardizovaný poměr stran 4:2:1, což usnadňovalo stavbu a svědčí o vysoké míře centralizace a organizace. Používaly se jak na stavbu obytných domů, tak na veřejné budovy a městské hradby.
🌊 Vodní hospodářství
Jedním z největších technologických úspěchů harappské civilizace byl její systém vodního hospodářství a sanitace. Většina domů měla přístup k vodě buď z veřejných, nebo soukromých studní. Odpadní voda z koupelen a toalet byla odváděna krytými kanály, které vedly podél hlavních ulic a ústily do větších stok. Tento systém byl na svou dobu naprosto unikátní a předčil i systémy mnoha pozdějších civilizací.
⚙️ Společnost a hospodářství
Harappská společnost byla pravděpodobně vysoce organizovaná, i když přesná forma vlády (království, kněžská oligarchie nebo soubor městských států) není známa. Absence velkých paláců a monumentálních královských hrobek naznačuje, že moc mohla být méně centralizovaná a okázalá než v Egyptě nebo Mezopotámii.
🌾 Zemědělství a strava
Základem harappské ekonomiky bylo zemědělství. Pěstovali širokou škálu plodin, včetně pšenice, ječmen, hrachu, sezamu a bavlny – byli pravděpodobně první civilizací, která bavlnu pěstovala pro textilní výrobu. Chovali dobytek (zejména zebu), ovce, kozy a drůbež.
🛠️ Řemesla a technologie
Harappští řemeslníci dosáhli vysoké úrovně v mnoha oborech. V metalurgii zpracovávali měď, bronz, olovo a cín. Vyráběli nástroje, zbraně i umělecké předměty. Proslulá je jejich keramika, typicky červená s černými malovanými motivy (geometrické vzory, zvířata, rostliny). Mimořádné zručnosti dosáhli ve výrobě korálků z karneolu, achátu a dalších polodrahokamů, a také ve výrobě malých kamenných pečetidel.
⚖️ Obchod a doprava
Civilizace poříčí Indu udržovala rozsáhlé obchodní styky. Dálkový obchod probíhal po souši i po moři. Harappská pečetidla a korálky byly nalezeny v mezopotámských městech jako Ur a Kiš, což dokládá obchodní kontakty se Sumery. Sumerské texty se zmiňují o obchodu se zemí zvanou Meluhha, kterou většina historiků ztotožňuje právě s harappskou civilizací. Harappané dováželi suroviny jako zlato, stříbro, tyrkys a lapis lazuli. Pro zajištění spravedlivého obchodu vyvinuli přesný systém vah a měr založený na šestnáctkové soustavě.
📜 Jazyk a písmo
Jednou z největších záhad harappské civilizace je její písmo. Dochovalo se na tisících krátkých nápisů, především na malých čtvercových pečetidlech z mastku, ale také na keramice a dalších předmětech. Písmo obsahuje přibližně 400 unikátních znaků a je pravděpodobně logosylabické (kombinace logogramů a slabičných znaků).
Navzdory mnoha pokusům se písmo dosud nepodařilo rozluštit. Hlavními překážkami jsou krátkost nápisů (průměrně 5 znaků), absence dvojjazyčného textu (jako byla Rosettská deska) a neznámý jazyk, který písmo zaznamenává. Většina lingvistů se přiklání k teorii, že jazyk patřil do drávidské jazykové rodiny, která je dnes rozšířena především v jižní Indii.
🎨 Umění a náboženství
Harappské umění je známé především z malých artefaktů. Mezi nejznámější patří:
- Pečetidla: Malé kamenné destičky s vyrytými zvířecími motivy (jednorožec, býk, slon, tygr) a nápisem. Pravděpodobně sloužily k označování majetku.
- Soška "Kněze-krále": Malá busta muže s plnovousem a zdobenou čelenkou, nalezená v Mohendžodaru.
- Bronzová soška "Tančící dívky": Dynamická soška nahé dívky s náramky, která ukazuje vysokou úroveň bronzového lití.
- Terakotové figurky: Množství malých hliněných sošek, často zobrazujících ženské postavy (pravděpodobně bohyně plodnosti) a zvířata.
O náboženství Harappanů víme jen málo. Z archeologických nálezů se usuzuje na uctívání mateřské bohyně, kult plodnosti a uctívání některých zvířat a stromů (např. fíkovník posvátný). Slavné pečetidlo z Mohendžodara, známé jako Pašupatiho pečeť, zobrazuje sedící postavu se třemi tvářemi a rohy, obklopenou zvířaty. Někteří badatelé ji považují za ranou formu hinduistického boha Šivy v jeho aspektu Pána zvířat. Pohřební rituály zahrnovaly ukládání těl do hrobů v natažené poloze, často s milodary v podobě keramiky.
📉 Úpadek a zánik
Kolem roku 1900 př. n. l. začala harappská civilizace upadat. Velká města byla postupně opouštěna, písmo se přestalo používat a standardizované systémy vah a keramiky zanikly. Příčiny tohoto kolapsu jsou předmětem debat, ale pravděpodobně šlo o kombinaci několika faktorů:
- Klimatické změny: Dlouhodobé sucho a změny monzunových cyklů mohly vést k neúrodě a nedostatku vody. Vysychání řeky Ghaggar-Hakra mohlo zničit zemědělské zázemí mnoha sídel.
- Tektonická činnost: Zemětřesení mohla změnit toky řek a způsobit záplavy, které zničily města a zemědělskou půdu.
- Změny v obchodních trasách: Úpadek obchodních partnerů, například v Mezopotámii, mohl oslabit harappskou ekonomiku.
- Nemoci: Některé nálezy koster naznačují šíření infekčních chorob jako lepra nebo tuberkulóza.
Dříve populární teorie o invazi árijských kmenů je dnes většinou archeologů považována za překonanou, protože pro rozsáhlý vojenský konflikt neexistují přesvědčivé důkazy. Spíše se předpokládá postupná migrace a asimilace.
🔍 Archeologický výzkum a odkaz
Existence této zapomenuté civilizace byla světu odhalena až ve 20. letech 20. století díky vykopávkám britských a indických archeologů, zejména Sira Johna Marshalla, R. D. Banerjiho a Dayi Rama Sahniho. Od té doby bylo objeveno více než 1500 nalezišť.
Harappská kultura zanechala trvalý odkaz na indickém subkontinentu. Některé její prvky, jako například uctívání určitých božstev, náboženské symboly (např. svastika) nebo zemědělské techniky, mohly být přejaty pozdějšími kulturami a stát se součástí hinduismu a indické kultury obecně.
💡 Pro laiky
Harappská kultura byla jednou z prvních velkých civilizací na světě, podobně jako staří Egypťané. Existovala před více než 4000 lety na území dnešního Pákistánu a Indie. Tito lidé byli skvělí stavitelé. Budovali města s rovnými ulicemi, domy z cihel stejné velikosti a dokonce měli i kanalizaci, což bylo v té době nevídané. Byli také zdatní obchodníci, kteří cestovali po moři až do Mezopotámie (dnešní Irák). Měli vlastní písmo, které se nám ale dodnes nepodařilo rozluštit. Proto o jejich životě, vládcích a náboženství víme jen to, co nám prozradily vykopávky – sošky, pečetě a zbytky měst. Proč jejich civilizace zanikla, je stále velkou záhadou.