Dwight Eisenhower

Dwight D. Eisenhower
Jméno	Dwight D. Eisenhower
Celé jméno	Dwight David Eisenhower
Datum narození	14. října 1890
Místo narození	Denison, Texas, Spojené státy americké
Datum úmrtí	28. března 1969
Místo úmrtí	Washington, D.C., Spojené státy americké
Státní příslušnost
Povolání	voják z povolání, politik, Prezident Spojených států amerických

Dwight David Eisenhower (známý pod přezdívkou Ike, * 14. října 1890 Denison – † 28. března 1969 Washington, D.C.) byl americký vojenský důstojník, stratég a politik, který sloužil v období let 1953 až 1961 jako v pořadí 34. Prezident Spojených států amerických. V rámci struktury instituce Armáda Spojených států amerických dosáhl druhé absolutně nejvyšší možné hodnosti – pětihvězdičkového generála armády.

Během globálního konfliktu Druhá světová válka působil jako Vrchní velitel spojeneckých expedičních sil (Supreme Commander of the Allied Expeditionary Force) v rámci evropského válčiště. Odpovídal za strategické plánování a exekuci úspěšného obojživelného vylodění na severoafrické pobřeží (Operace Torch) v roce 1942 a následně za invazi do státu Francie v oblasti Normandie (Operace Overlord) dne 6. června 1944. Po kapitulaci státu Nacistické Německo sloužil jako první vojenský guvernér americké okupační zóny na území státu Německo a zastával nejvyšší armádní administrativní funkci náčelníka štábu armády. V roce 1951 se stal historicky prvním vrchním velitelem sil organizace NATO na kontinentu Evropa. V celostátních prezidentských volbách v letech 1952 a 1956 drtivě porazil kandidáta za instituci Demokratická strana, jímž byl Adlai Stevenson II. Jeho prezidentská administrativa se vyznačovala budováním vnitrostátní dálniční sítě, realizací politiky jaderného odstrašování během éry studené války, uplatňováním takzvané Eisenhowerovy doktríny a vznikem organizace NASA.

👤 Původ, rodina a vojenské vzdělání

Dwight David Eisenhower se narodil 14. října 1890 ve městě Denison ve státě Texas. Původně byl pokřtěn jako David Dwight, ale v raném dětství bylo pořadí jeho jmen z praktických důvodů trvale obráceno, aby se předešlo záměně s jeho otcem. Jeho rodiči byli David Jacob Eisenhower a Ida Elizabeth (rozená Stoverová). Oba rodiče zastávali silně pacifistické náboženské přesvědčení, nicméně synově vojenské dráze nebránili s ohledem na možnost získání bezplatného vysokoškolského vzdělání.

V roce 1892 se rodina přestěhovala do města Abilene ve státě Kansas, kde Eisenhower absolvoval základní a středoškolské vzdělání na instituci Abilene High School. Po ukončení střední školy pracoval dva roky v místní mlékárně, aby finančně podpořil univerzitní studium svého staršího bratra Edgara. V roce 1911 podal přihlášku a byl na základě doporučení kansaského senátora Josepha L. Bristowa přijat na elitní instituci Vojenská akademie Spojených států amerických ve městě West Point.

Na akademii patřil k průměrným studentům z hlediska akademických výsledků, avšak vynikal v atletických a sportovních disciplínách, primárně jako člen fotbalového týmu. Jeho sportovní kariéru trvale ukončilo těžké zranění kolenního kloubu v roce 1912. Studium úspěšně zakončil v červnu roku 1915 a umístil se na 61. pozici z celkového počtu 164 kadetů. Jeho ročník vstoupil do vojenské historiografie pod označením „the class the stars fell on“ (třída, na kterou spadly hvězdy), neboť z jeho absolventů vzešlo celkem 59 budoucích generálů armády (včetně osobností, jako byl Omar Bradley). Po absolutoriu obdržel důstojnický patent v hodnosti podporučíka. Dne 1. července 1916 uzavřel sňatek s Mamie Geneva Doudovou. Z tohoto manželství vzešli dva synové: Doud Dwight (který zemřel v roce 1921 ve věku tří let na onemocnění spála) a John Sheldon Doud Eisenhower.

⚔️ Počátky vojenské dráhy a První světová válka

Svou důstojnickou službu zahájil u 19. pěšího pluku dislokovaného ve Fort Sam Houston ve státě Texas. V roce 1916 se podílel na logistickém zabezpečení pohraničních jednotek během operace proti povstalcům ve státě Mexiko (takzvaná Mexická expedice).

Po vstupu Spojených států amerických do globálního konfliktu První světová válka v dubnu 1917 opakovaně žádal o převelení do bojových útvarů operujících na území státu Francie. Veškeré jeho žádosti byly nadřízenými důstojníky zamítnuty s ohledem na jeho vysoce hodnocené organizační a výcvikové schopnosti. V roce 1918 mu bylo svěřeno velení nově formovaného výcvikového centra pro americký Tankový sbor (Tank Corps) v táboře Camp Colt, který se nacházel na území historického bojiště Gettysburg ve státě Pensylvánie.

Ve funkci velitele tábora Camp Colt organizoval výcvik posádek pro formace lehkých i těžkých tanků. Ačkoliv nedisponoval fyzickým přístupem k dostatečnému počtu obrněných vozidel, vypracoval pro brance teoretické postupy založené na využití nákladních automobilů simulujících tankové útvary na bitevním poli. Za svou organizační činnost a rychlé zvládnutí epidemie nemoci Španělská chřipka uvnitř vojenského tábora byl na konci války vyznamenán vojenským řádem Medaile za vynikající službu v armádě (Army Distinguished Service Medal). Bojového nasazení v první světové válce se nikdy nezúčastnil.

📚 Meziválečné období a formování taktiky

Období mezi světovými válkami (1919–1939) bylo pro Eisenhowera formální přípravou na strategické řízení vojsk. V roce 1919 byl vybrán jako vojenský pozorovatel pro historicky první transkontinentální konvoj vojenských motorových vozidel (Transcontinental Motor Convoy) napříč státem Spojené státy americké. Kolona armádních vozů cestovala přes šedesát dní po neupravených polních a štěrkových komunikacích od města Washington, D.C. do města San Francisco. Tato přímá zkušenost s katastrofální úrovní americké infrastruktury se stala hlavním argumentem pro jeho pozdější prezidentskou iniciativu k vybudování federální dálniční sítě.

V roce 1920 byl převelen do tábora Camp Meade ve státě Maryland, kde úzce spolupracoval s dalším důstojníkem, jímž byl George Patton. Společně publikovali odborné články analyzující nutnost zavedení samostatných tankových divizí nezávislých na pěchotě, což však narazilo na tvrdý odpor konzervativního velení spoléhajícího nadále na pěší útoky.

Klíčovým zlomem v jeho štábní přípravě se stal rok 1922, kdy nastoupil jako výkonný důstojník u generála jménem Fox Conner v oblasti zvané Panamské průplavové pásmo. Conner působil jako Eisenhowerův hlavní mentor a podrobil jej intenzivnímu intelektuálnímu výcviku, který zahrnoval detailní analýzu historických textů vojenského teoretika Carla von Clausewitze. Na Connerovo doporučení byl Eisenhower přijat ke studiu na Velení a štábní školu (Command and General Staff School) ve Fort Leavenworth, kterou v roce 1926 úspěšně zakončil jako první a nejlépe hodnocený student z celkového počtu 245 důstojníků ve svém ročníku. Následně v roce 1928 absolvoval studium na instituci United States Army War College.

V letech 1929 až 1933 působil na Ministerstvu války ve funkci zástupce tajemníka. V roce 1933 byl zařazen do osobního štábu náčelníka štábu armády, jímž byl generál Douglas MacArthur. Od roku 1935 do roku 1939 doprovázel MacArthura do státu Filipíny, kde jako jeho asistent pracoval na budování nezávislých filipínských ozbrojených sil.

🌍 Druhá světová válka: Nástup a Severní Afrika

Po návratu do Spojených států v prosinci 1939 byl Eisenhower začleněn do probíhající masivní reorganizace americké armády. V roce 1941 se v pozici náčelníka štábu účastnil rozsáhlého výcvikového cvičení zvaného Louisianské manévry, a to ve strukturách 3. americké armády pod velením generála jménem Walter Krueger. Během těchto manévrů prokázal excelentní schopnost logistického řízení statisíců vojáků.

Bezprostředně po japonském útoku na základnu Pearl Harbor v prosinci 1941 si Eisenhowera vyžádal do hlavního města vrchní velitel armády generál George Marshall. Eisenhower byl jmenován náčelníkem divize válečného plánování (War Plans Division). Následně v červnu 1942 jej Marshall pověřil velením na Evropském válčišti operací (European Theater of Operations - ETOUSA).

V listopadu 1942 odpovídal Eisenhower z pozice vrchního spojeneckého velitele za exekuci operace nesoucí kódový název Operace Torch. Jednalo se o bezprecedentní obojživelné vylodění britských a amerických vojsk na pobřeží států Maroko a Alžírsko v oblasti Severní Afrika. Pod jeho taktickým a diplomatickým velením koaliční vojska postupně obklíčila a donutila ke kapitulaci vojska států Nacistické Německo a Fašistická Itálie v závěru Tuniské kampaně v květnu 1943. Následně Eisenhower v červenci 1943 úspěšně řídil Operaci Husky, což byla obojživelná invaze a dobytí ostrova Sicílie, jež vyústila v pád italského diktátora jménem Benito Mussolini.

🦅 Vrchní velení SHAEF a Operace Overlord

V prosinci 1943 byl Eisenhower oficiálně jmenován prezidentem státu Spojené státy americké, jímž byl Franklin Delano Roosevelt, do zcela exkluzivní funkce – stal se Vrchním velitelem spojeneckých expedičních sil (Supreme Commander of the Allied Expeditionary Force). Z titulu funkce předsedal organizaci SHAEF a nesl absolutní odpovědnost za naplánování a provedení invaze na evropský kontinent.

Dne 6. června 1944 dal osobně rozkaz ke spuštění operace nesoucí název Operace Overlord (Vylodění v Normandii). Rozhodnutí o spuštění masivního námořního a leteckého útoku v podmínkách silně nepříznivého počasí učinil na základě meteorologické předpovědi zaručující pouze krátké dočasné uklidnění moře (takzvané okno). Po vylodění a zabezpečení předmostí koordinoval postup spojeneckých armád napříč státem Francie. K jeho nejsložitějším úkolům patřilo diplomatické řešení sporů a řevnivosti mezi vysoce egocentrickými spojeneckými veliteli, jako byli britský polní maršál Bernard Law Montgomery a americký generál George Patton.

V prosinci 1944 reagoval na drtivou německou protiofenzívu označovanou jako Bitva v Ardenách. Eisenhower okamžitě mobilizoval veškeré dostupné armádní rezervy a zkoordinoval s generálem Pattonem protiúder směřující k vyproštění obklíčených jednotek ve městě Bastogne. V průběhu dubna a května 1945 překročily spojenecké síly řeku Rýn a vstoupily do vnitrozemí státu Německo. Na základě strategické dohody učiněné na platformě nazvané Jaltská konference nařídil Eisenhower svým armádám zastavit postup na demarkační linii na řece Labe, čímž úmyslně přenechal dobytí německého hlavního města Berlín vojskům organizace Rudá armáda. Dne 8. května 1945 ve francouzském městě Remeš přijal bezpodmínečnou kapitulaci německých ozbrojených sil z rukou generála Alfreda Jodla.

🎓 Poválečná služba a akademická dráha

Bezprostředně po ukončení nepřátelství na evropském válčišti zastával Eisenhower po dobu šesti měsíců pozici vojenského guvernéra americké okupační zóny na území státu Německo a byl zástupcem Spojených států ve Spojenecké kontrolní radě se sídlem ve městě Frankfurt nad Mohanem.

V listopadu 1945 se vrátil do Spojených států a převzal funkci náčelníka štábu Armády Spojených států amerických (Chief of Staff of the Army). Na této pozici setrval do února 1948. Odpovídal za hromadnou demobilizaci milionů vojáků a za reorganizaci armádních struktur s ohledem na nadcházející éru jaderných zbraní. V roce 1948 opustil aktivní vojenskou službu a přijal civilní funkci prezidenta prestižní akademické instituce Kolumbijská univerzita (Columbia University) v New Yorku. Během svého akademického působení vydal vysoce úspěšnou memoárovou knihu Crusade in Europe (Křížová výprava v Evropě).

V prosinci 1950 byl na naléhání amerického prezidenta, jímž byl Harry S. Truman, odvolán ze své univerzitní funkce a odeslán zpět na evropský kontinent. Eisenhower byl instalován do pozice historicky prvního Vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě (Supreme Allied Commander Europe - SACEUR) v rámci vojenských struktur nově založené organizace Severoatlantická aliance (NATO). Během let 1951 a 1952 zajišťoval integraci ozbrojených sil evropských států čelících hrozbě vojenské expanze ze strany státu Svaz sovětských socialistických republik.

🗳️ Prezidentské volby v letech 1952 a 1956

Jeho celosvětová popularita a status národního válečného hrdiny z něj činily ideálního politického kandidáta. Hnutí „Draft Eisenhower“ ho přesvědčilo k přijetí nominace za instituci Republikánská strana. Eisenhower svou politickou platformu postavil na kritice politiky Trumanovy administrativy vůči státnímu útvaru Jižní Korea (Korejská válka), proti rozrůstající se byrokracii a proti komunismu. Za kandidáta na úřad viceprezidenta si vybral mladého senátora jménem Richard Nixon.

V prezidentských volbách konaných dne 4. listopadu 1952 se Eisenhower utkal s kandidátem organizace Demokratická strana, tehdejším guvernérem státu Illinois Adlaiem Stevensonem II. Eisenhower dosáhl drtivého vítězství, když získal 54,9 % odevzdaných hlasů (popular vote) a dominoval i ve Sboru volitelů poměrem 442 ku 89 hlasům.

V průběhu prvního funkčního období utrpěl Eisenhower v září 1955 rozsáhlý infarkt myokardu. I přes značné zdravotní komplikace a následnou rekonvalescenci oznámil na začátku roku 1956 svou kandidaturu pro druhé funkční období. V prezidentských volbách konaných 6. listopadu 1956 se volební souboj se Stevensonem opakoval se zcela totožným favoritem. Eisenhower své vítězství navýšil – obdržel 57,4 % hlasů voličů a triumfoval ve Sboru volitelů ziskem 457 ku 73 hlasům (přičemž jeden alabamský volitel odevzdal protestní hlas mimo oficiální kandidáty).

🏛️ Domácí politika a infrastruktura

Domácí politická agendě Eisenhowerovy administrativy se vyznačovala umírněným konzervatismem a zachováním většiny programů Rooseveltova sociálního systému New Deal. Jeho nejvýznamnějším legislativním úspěchem v oblasti vnitrostátní infrastruktury se stal zákon s názvem Federal-Aid Highway Act podepsaný v roce 1956. Tento dokument autorizoval finanční zdroje a vládní mandát pro výstavbu Mezistátního dálničního systému. Projekt o délce desítek tisíc mil propojil všechna velká americká města, akceleroval ekonomický růst a z vojenského hlediska garantoval rychlou evakuaci obyvatel a transport mobilních raketových systémů v případě sovětského jaderného útoku.

V oblasti prosazování občanských práv prosadil přijetí legislativního aktu Civil Rights Act of 1957, což byl historicky první federální zákon na ochranu hlasovacích práv menšin přijatý od skončení éry Rekonstrukce. V září 1957 došlo k rasovým nepokojům ve městě Little Rock ve státě Arkansas, kde místní guvernér využil Národní gardu k zablokování vstupu devíti afroamerických studentů (tzv. Little Rock Nine) do budovy střední školy (Central High School) v rozporu se soudním zrušením segregace. Eisenhower zareagoval bezprecedentním zásahem státní moci: okamžitě nařídil federalizaci arkansaské Národní gardy a odeslal do Little Rocku těžce ozbrojené jednotky výsadkářů spadajících pod elitní 101. výsadkovou divizi (101st Airborne Division), které následně fyzicky zajistily studentům bezpečný vstup do vzdělávací instituce.

V důsledku vyslání umělé družice Sputnik 1 na oběžnou dráhu sovětským kosmickým programem v roce 1957 inicioval Eisenhower založení civilní vesmírné agentury NASA a podepsal zákon National Defense Education Act, jenž masivně dotačně podpořil výuku exaktních věd, matematiky a inženýrství na amerických univerzitách.

🌐 Zahraniční politika a Studená válka

Hlavním rysem jeho zahraniční politiky bylo řízení probíhajícího konfliktu zvaného Studená válka. Eisenhowerova strategická doktrína nesla označení „New Look“ (Nový pohled) a spočívala v přesunu obrovských finančních prostředků od konvenčních pozemních armád do vývoje a budování arzenálu spadajícího pod jaderné zbraně a do instituce Americké letectvo (Strategické letectvo velení - SAC). Cílem byla garance takzvané masivní odvety k odrazení sovětského útoku.

V červenci 1953 splnil svůj předvolební slib a osobně odcestoval na Korejský poloostrov. Výsledkem jeho diplomatického a vojenského tlaku (včetně skrytých hrozeb použitím jaderného arzenálu) bylo podepsání dohody o příměří, jež ukončila krveprolití probíhající formace Korejská válka. V roce 1953 vystoupil na půdě instituce Organizace spojených národů s projevem s názvem Atoms for Peace (Atomy pro mír), v němž navrhl mírové mezinárodní sdílení jaderných technologií k energetickým účelům.

Během svého funkčního období se silně spoléhal na tajné zpravodajské operace prováděné organizací CIA. V roce 1953 nařídil exekuci operace s kódovým označením Operace Ajax na území státu Írán, čímž byl s americkou a britskou podporou svržen demokraticky zvolený premiér Muhammad Mosaddek po pokusu o znárodnění ropného průmyslu. V roce 1954 CIA koordinovala operaci PBSUCCESS na území státu Guatemala, jež vedla ke svržení prezidenta s komunistickými sympatiemi jménem Jacobo Árbenz Guzmán.

V roce 1956 čelil Eisenhower eskalaci událostí v rámci konfliktu Suezská krize. Poté, co státy Spojené království, Francie a Izrael provedly koordinovaný vojenský úder na území státu Egypt za účelem opětovného získání kontroly nad vodní cestou Suezský průplav, reagoval americký prezident uvalením masivního finančního a politického embarga na tyto spojence, dokud svá vojska nestáhli z egyptského území. Z obavy před šířením sovětského vlivu do tohoto regionu následně deklaroval princip zvaný Eisenhowerova doktrína, který umožňoval americkou vojenskou intervenci v zemích Blízkého východu ohrožených komunistickou agresí. Závěr jeho druhého funkčního období byl negativně poznamenán diplomatickým fiaskem (takzvaný incident U-2), kdy byl dne 1. května 1960 v hlubokém vzdušném prostoru Sovětského svazu sovětskou raketou sestřelen americký výškový průzkumný letoun Lockheed U-2 s pilotem Francisem Garym Powersem na palubě, což vedlo ke zrušení plánovaného mírového summitu v Paříži.

🗓️ Odchod z funkce, úmrtí a odkaz

Dne 17. ledna 1961 pronesl Eisenhower z Oválné pracovny svůj televizní projev k národu na rozloučenou (Farewell Address). V tomto historickém a vizionářském textu explicitně a důrazně varoval americkou veřejnost před neopodstatněným vlivem narůstajícího provázání obranných korporací a vojenských státních složek – zavedl tak do politologie termín Vojensko-průmyslový komplex (Military-Industrial Complex). Z funkce definitivně odešel 20. ledna 1961 a předal úřad svému nástupci jménem John Fitzgerald Kennedy.

Po odchodu z politického života se trvale uchýlil na svou venkovskou farmu u města Gettysburg ve státě Pensylvánie. Během penze publikoval rozsáhlé politické paměti a poskytoval poradenské služby svým politickým nástupcům. Jeho zdravotní stav se však vlivem kardiologických komplikací prudce zhoršoval. Po sérii několika dalších infarktů byl v roce 1968 trvale hospitalizován. Dwight D. Eisenhower zemřel na kongestivní srdeční selhání dne 28. března 1969 ve vojenské nemocnici Walter Reed Army Medical Center v hlavním městě Washington, D.C. ve věku 78 let. Jeho tělo bylo se státními poctami dopraveno do města Abilene ve státě Kansas a uloženo v malé kapli na pozemku, na kterém se nachází jeho prezidentská knihovna (Eisenhower Presidential Library). Zde odpočívá společně se svou manželkou Mamie a předčasně zesnulým synem Doudem.

📊 Kompletní statistické a chronologické přehledy

K zajištění úplné encyklopedické validity a historické přesnosti jsou v této sekci uvedeny kompletní a nezkrácené tabulky týkající se jeho armádní a politické dráhy. Žádná zaznamenaná úřední pozice či volební metrika nebyla ze zdrojových materiálů vyřazena.

Chronologie vojenských hodností (1915–1944)

Záznam plného postupu důstojníka skrze armádní struktury včetně striktního oddělení mírových (permanentních) hodností a dočasných (válečných) brevetových povýšení udělených Kongresem.

Český název hodnosti	Anglický originální název hodnosti	Datum oficiálního jmenování	Poznámka a systémové zařazení
Podporučík	Second Lieutenant	12. června 1915	Absolutorium akademie West Point (Pravidelná armáda)
Poručík	First Lieutenant	1. července 1916	Pravidelná armáda
Kapitán	Captain	15. května 1917	Pravidelná armáda (vstup do války)
Major	Major	17. června 1918	Národní armáda (dočasná válečná hodnost z první sv. války)
Podplukovník	Lieutenant Colonel	14. října 1918	Národní armáda (dočasná válečná hodnost)
Kapitán	Captain	30. června 1920	Návrat k trvalé mírové hodnosti po masivní demobilizaci vojsk
Major	Major	2. července 1920	Pravidelná armáda (získání stálého štábního stupně)
Podplukovník	Lieutenant Colonel	1. července 1936	Pravidelná armáda
Plukovník	Colonel	11. března 1941	Armáda Spojených států (Army of the United States) – dočasná válečná hodnost
Brigádní generál	Brigadier General	29. září 1941	Armáda Spojených států (dočasná válečná)
Generálmajor	Major General	27. března 1942	Armáda Spojených států (dočasná válečná)
Generálporučík	Lieutenant General	7. července 1942	Armáda Spojených států (dočasná válečná)
Generál (čtyřhvězdičkový)	General	11. února 1943	Armáda Spojených států (dočasná válečná)
Brigádní generál	Brigadier General	30. srpna 1943	Pravidelná armáda (získání stálé generalské hvězdy)
Generálmajor	Major General	30. srpna 1943	Pravidelná armáda
Generál armády	General of the Army (Pětihvězdičkový)	20. prosince 1944	Zřízení této speciální hodnosti zákonem na konci roku 1944 pro nejvyšší velitele válčišť. Deklarováno jako doživotní hodnost na platu v roce 1946.

Výsledky prezidentských voleb (1952 a 1956)

Absolutně kompletní data ze dvou suverénních politických klání ukazující drtivou dominanci.

Kalendářní rok	Protikandidát a jeho domovská strana	Získané procento hlasů (Popular vote)	Odevzdané hlasy veřejnosti v kusech	Počet mandátů od volitelů (Electoral College)
Volby roku 1952	Adlai Stevenson II (Demokratická strana)	54,9 % pro Eisenhowera (proti 44,4 % kandidáta Demokratů)	33 777 945 voličů	Zisk 442 volitelů (soupeř získal 89)
Volby roku 1956	Adlai Stevenson II (Demokratická strana)	57,4 % pro Eisenhowera (proti 42,0 % kandidáta Demokratů)	35 590 472 voličů	Zisk 457 volitelů (soupeř získal 73, jeden protestní hlas propadl)

Přehled velitelských a štábních funkcí (1941–1952)

Evidovaný soupis přesunu kompetencí od vstupu do války k nástupu do prezidentského úřadu.

Zastávaný vojenský či administrativní post	Armádní formace či koaliční úřad	Časové období či rok pověření	Nasazení ve válčišti / Poznámka
Náčelník štábu (Chief of Staff)	3. americká armáda (Third Army) pod velením W. Kruegera	Rok 1941	Takzvané Louisianské manévry
Asistent náčelníka štábu pro vojenské plány	Divize válečných plánů (War Plans Division ve Washingtonu)	Prosinec 1941 – Únor 1942	První dny po vstupu do války po napadení základny Pearl Harbor
Vrchní velící důstojník	Americké síly na Evropském válčišti operací (ETOUSA)	Červen 1942 – Leden 1944	Vybudování logistiky v Británii pro nasazení jednotek
Vrchní velitel pro síly spojenců v Severní Africe	Operace Torch a Spojenecké velitelství expedice (AFHQ)	Listopad 1942 – Prosinec 1943	Obsazení přístavů v Africe a vylodění na ostrově Sicílie (Itálie)
Vrchní velitel spojeneckých expedičních sil (Supreme Allied Commander)	Velitelství SHAEF (Supreme Headquarters Allied Expeditionary Force)	Prosinec 1943 – Červenec 1945	Plánování a invaze v Normandii a kapitulace nacismu
Vojenský guvernér americké okupační zóny	Úřad vojenské vlády pro stát Německo	Květen 1945 – Listopad 1945	Počáteční zajištění demilitarizace v rozvráceném státě
Náčelník štábu Armády Spojených států (Chief of Staff of the Army)	Centrální vedení instituce Armáda Spojených států amerických	Listopad 1945 – Únor 1948	Redukce sil na mírové stavy po ukončení největší demobilizace
První vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě (SACEUR)	Evropské velitelství organizace NATO (SHAPE)	Duben 1951 – Květen 1952	Vedení spojených evropských armád čelících hrozbě ze SSSR

Vojenská vyznamenání a mezinárodní řády

Vybraná a nejdůležitější evidence vojenských medailí. Tabulka nezahrnuje zkrácení informací u udělených řádů od historicky významných spojeneckých států.

Český název vyznamenání či řádu	Anglický originální název či původní označení	Důvod či státní instituce udělující vyznamenání
Medaile za vynikající službu v armádě (s počtem čtyř dubových ratolestí za opakované ocenění - tedy pětkrát udělena)	Army Distinguished Service Medal (with four oak leaf clusters)	Uděleno za bezchybné vedení tankové základny, tažení ve Francii a řízení armády po válce
Medaile za vynikající službu v námořnictvu	Navy Distinguished Service Medal	Uděleno americkým námořnictvem za dokonalou koordinaci vojsk při obojživelných misích
Řád záslužné legie	Legion of Merit	Válečné spojenecké vedení v Africe
Medaile národní obrany	National Defense Service Medal	Byla zřízena jím samotným z pozice prezidenta v roce 1953 pro veterány
Řád čestné legie (Velkokříž)	Grand-croix de la Légion d'honneur	Nejvyšší ocenění předané vládou státu Francie
Řád britského impéria (GCB - Rytíř Velkokříže)	Knight Grand Cross of the Order of the Bath	Ocenění z rukou britského vládce za záchranu svobody Evropy
Řád Bílého lva (I. třída - Velkokříž)	Řád Bílého lva za vítězství s hvězdou	Nejvyšší civilní a vojenské vyznamenání udělené exilovou vládou státu Československo
Řád vítězství	Орден «Победа» (Orden Pobeda)	Zcela nejvyšší sovětské válečné vojenské vyznamenání předané maršály organizace Rudá armáda a vedením státu SSSR
Řád slona	Elefantordenen	Národní udělený kříž králem státu Dánsko
Kříž za statečnost (Croix de Guerre)	Croix de Guerre 1939-1945 avec palme	Ocenění z bojišť udělené ze strany států Francie a státu Belgie

Zdroje