Přeskočit na obsah

Španělská chřipka

Z Infopedia

Šablona:Infobox Nemoc

Španělská chřipka (latinsky Influenza pandemica 1918, anglicky Spanish flu či Great Influenza epidemic) je označení pro celosvětovou chřipkovou pandemii, která probíhala přibližně v letech 1918 až 1920. Byla způsobena virem chřipky A subtypu H1N1 a stala se jednou z nejsmrtelnějších pandemií v dějinách lidstva. Odhady počtu obětí se pohybují mezi 17 a 100 miliony, přičemž nejčastěji se uvádí 50 milionů. Nakazilo se přibližně 500 milionů lidí, což tehdy představovalo asi třetinu světové populace.

Navzdory svému názvu se Španělsko nepovažuje za zemi původu pandemie, ani nebylo nejvíce zasaženou zemí. Označení „španělská“ vzniklo proto, že Španělsko bylo během první světové války neutrální zemí a nepodléhalo válečné cenzuře. Díky tomu mohla španělská média svobodně informovat o rozsahu epidemie, zatímco ve válčících státech byly zprávy potlačovány, aby se udržela morálka. To vedlo k mylnému dojmu, že Španělsko je obzvláště těžce zasaženo.

⏳ Historie a původ

Původ španělské chřipky není s jistotou znám, existuje však několik teorií. Jedna z preferovaných hypotéz lokalizuje její začátek do Spojených států, konkrétně do Haskell County, Kansas, kde byly první oficiální případy zaznamenány v březnu 1918 ve vojenském výcvikovém táboře Camp Funston. Zde se 4. března 1918 přihlásil kuchař Albert Gitchell s horečkou a bolestmi v krku, a brzy následovaly stovky dalších vojáků. Další teorie zmiňují možný původ v Číně (koncem roku 1917), Francii nebo Velké Británii.

Virus se poté rychle šířil především prostřednictvím vojáků na frontách první světové války a do míst jejich koncentrace, odkud byl přenášen dále do civilního obyvatelstva. Válkou podmíněné přesuny lodí a cestování vojáků a civilistů napomohly globálnímu šíření nemoci.

Pandemie probíhala v několika vlnách:

  • První vlna (jaro až léto 1918): Byla relativně mírná a často podceňovaná, podobající se běžným sezónním chřipkám. Nemocní se snadno uzdravovali, nejvíce ohroženi byli nemocní a starší lidé.
  • Druhá vlna (podzim a začátek zimy 1918): Byla nejničivější a nejsmrtelnější. Virus zmutoval a vyvolával těžké zápaly plic a tzv. cytokinovou bouři. V tomto období umírali nezvykle často mladí a zdraví dospělí ve věku 20 až 40 let.
  • Třetí vlna (začátek roku 1919): Začala v lednu 1919 v Austrálii a rozšířila se do dalších zemí, zejména v Americe a Evropě. Byla méně závažná než druhá vlna, ale stále mnohem smrtelnější než první.
  • Čtvrtá vlna (jaro 1920): Byla lokálně více omezená a dozněla v dubnu 1920.

Po roce 1920 virus zmutoval a stal se podstatně méně smrtícím, přičemž pandemie se rozplynula v obvyklé sezónní chřipce.

🦠 Původce a virologie

Původcem španělské chřipky byl virus chřipky A subtypu H1N1. Tento virus původně pravděpodobně pocházel z ptačích hostitelů a postupně se měnil tak, že přešel na savce, včetně člověka. Identifikace viru A/H1N1 se podařila až ve 30. letech 20. století. Předtím se předpokládalo, že se může jednat o bakteriální infekci nebo novou formu plicního moru.

Mutace viru španělské chřipky měla specifickou vlastnost – dokázala se množit v plicích nakaženého člověka a vyvolávat tak těžké zápaly plic. U nemocných docházelo ke krvácení do plic a dalších vnitřních orgánů, což vedlo k modrofialovému zbarvení rtů a sliznic. Tento jev byl způsoben přehnanou reakcí imunitního systému známou jako cytokinová bouře. Právě tato silná imunitní reakce byla zvláště škodlivá pro mladé a zdravé jedince, což vysvětluje neobvykle vysokou úmrtnost v této věkové skupině.

Virus H1N1, který způsobil španělskou chřipku, se objevil i v pozdějších pandemických událostech, jako byla ruská chřipka v roce 1977 a pandemie prasečí chřipky v roce 2009.

🌍 Globální dopad a šíření

Španělská chřipka se rozšířila do všech koutů planety, včetně odlehlých částí Ruska, Grónska, Aljašky, Nového Zélandu a Brazílie. Celosvětově se nakazilo přibližně 500 milionů lidí, což byla asi třetina tehdejší světové populace.

Úmrtnost pandemie se odhaduje na 1 až 5 % celkové populace, což odpovídá 3 % až 20 % z nakažených lidí. Počet obětí je předmětem různých odhadů, které se pohybují od 17 milionů do 100 milionů. Tyto oběti výrazně převýšily počet mrtvých v první světové válce, která si vyžádala kolem 10 milionů životů.

Nejzranitelnější skupinou nebyli tradičně děti a staří lidé, ale naopak mladí dospělí ve věku 20 až 40 let. Zvláště vysoká úmrtnost byla zaznamenána u těhotných žen, kde se pohybovala mezi 23–71 %. I když přežily, ve čtvrtině případů přišly o dítě.

V českých zemích si pandemie vyžádala podle nejnovějších odhadů 44 000 až 75 000 civilistů a dalších 2 000 až 5 000 vojenských osob. Nejvíce zasažené oblasti v Čechách byly Praha a Plzeň, na Moravě pak Valašsko.

📉 Dopady na společnost a ekonomiku

Dopady španělské chřipky na společnost a ekonomiku byly rozsáhlé a devastující. V době, kdy svět procházel první světovou válkou a následnými politickými změnami (například rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československé republiky), se pandemie stala další obrovskou tragédií.

V mnoha zemích vedl vysoký počet nemocných k narušení běžného fungování společnosti. Firmy, úřady a školy musely čelit masivním absencím zaměstnanců a studentů. Například v londýnském obchodním domě Harrods chybělo najednou 400 zaměstnanců. V Rakousku-Uhersku byl problém zajistit fungování úřadů.

Vlády se snažily situaci zvládnout, ale často narážely na nedostatek informací kvůli válečné cenzuře a na nedostatečné zdravotnické systémy. Lidé se scházeli na demonstracích a velkých akcích při příležitosti ukončení války, což paradoxně přispívalo k šíření nemoci. Návrat vojáků z fronty do domovských obcí také nesl virus do dříve méně zasažených oblastí.

Kromě přímých úmrtí pandemie způsobila i psychologické trauma a sociální rozvrat. V některých případech vedla nemoc k psychickým poruchám, jak dokládá například případ kantora Karla Modra v Hostomicích pod Brdy, který v horečkách napadl rodinu a spáchal sebevraždu.

🔬 Léčba a prevence

V době pandemie španělské chřipky byla úroveň lékařství na podstatně nižší úrovni než dnes. Neexistovala vakcína proti chřipce, ani antibiotika k léčbě sekundárních bakteriálních infekcí, jako byl zápal plic, který byl hlavní příčinou úmrtí. Lékaři se také dlouho domnívali, že se jedná o bakteriální onemocnění, a bojovali tak proti "špatnému nepříteli".

Dostupná léčba byla převážně symptomatická. Lékaři doporučovali klid na lůžku, zábaly a dodržování hygieny. K medikamentózní prevenci a zmírnění průběhu se doporučoval chinin. Oblibu si získaly také alkoholické nápoje, jako rum, grog nebo koňak, a v Anglii se dokonce whisky vydávala na recept.

Prevence hrála klíčovou roli a zahrnovala opatření podobná těm, která byla zavedena během pandemie covidu-19. Patřilo sem:

Navzdory těmto opatřením a doporučením panovala i tehdy nedůvěra v některá preventivní opatření, například v nošení roušek, a některé vlády se obávaly nepokojů, což vedlo k tomu, že například hostince nebyly uzavřeny.

🛡️ Dědictví a moderní pandemická připravenost

Španělská chřipka zanechala trvalé dědictví a zásadně ovlivnila chápání pandemií a připravenosti na ně. Byla to největší zdravotní katastrofa 20. století a její rozsah a smrtnost připomněly lidstvu zranitelnost vůči infekčním nemocem.

Zkušenosti s španělskou chřipkou vedly k rozvoji epidemiologie a virologie. Podařilo se identifikovat původce – virus chřipky A H1N1 – a lépe pochopit mechanismy jeho šíření a patogenity, včetně fenoménu cytokinové bouře. Obnovení viru z těl zmrazených obětí, například na Aljašce, umožnilo moderním vědcům získat cenné informace o nemoci.

Dnes, v kontextu pandemie covidu-19, se historici a vědci často odkazují na španělskou chřipku jako na varovný příklad. Ukázala, jak rychle se může virus rozšířit po celém světě v propojeném světě a jak zásadní je včasná a transparentní komunikace a zavedení preventivních opatření. Zvýšené cestování a globalizace na počátku 20. století urychlily šíření viru podobně jako dnes.

Poučení z španělské chřipky se promítlo do moderních strategií pro pandemickou připravenost, které zahrnují:

Přestože od pandemie uplynulo více než sto let, některé aspekty, jako například přesné určení místa původu, zůstávají dodnes zahaleny tajemstvím. Lidská paměť je však krátká, a proto je důležité si neustále připomínat lekce z minulosti, aby se lidstvo dokázalo efektivně bránit proti budoucím epidemiím a pandemiím.

🧑‍🏫 Pro laiky: Co byla Španělská chřipka?

Představte si, že je konec první světové války kolem roku 1918. Lidé jsou unavení z války, ale najednou se objeví nová, neviditelná hrozba – nemoc, které se začalo říkat španělská chřipka. Nebyla ze Španělska, ale protože tamní noviny o ní psaly otevřeně (zatímco jinde se o nemoci kvůli válce moc nemluvilo), lidé si mysleli, že pochází odtud.

Byla to velmi silná chřipka, mnohem horší než ta, kterou známe dnes. Způsobil ji malý virus H1N1. Co bylo zvláštní, že na ni neumírali jen děti a staří lidé, jako u běžné chřipky, ale hlavně mladí a silní dospělí mezi 20 a 40 lety. To proto, že jejich silný imunitní systém reagoval na virus tak přehnaně, že to jejich tělu spíše ublížilo, než pomohlo. Tomu se říká "cytokinová bouře".

Lidé tehdy neměli antibiotika (na bakterie) ani očkování (na viry), takže doktoři si s nemocí moc nevěděli rady. Nemocní často zemřeli na zápal plic, který se k chřipce přidal. Aby se lidé chránili, museli nosit roušky, často si mýt ruce, vyhýbat se velkým shromážděním a zavíraly se školy i divadla. To všechno zní dost podobně jako u covidu-19, že?

Španělská chřipka se rozšířila po celém světě a zabila obrovské množství lidí – více než celá první světová válka. Byla to tragická událost, ale zároveň nás naučila, jak důležité je být připraven na podobné pandemie a jak je důležité naslouchat vědcům a lékařům. ```

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Španělská_chřipka&oldid=13406“