Druhé Francouzské císařství
Obsah boxu
| Druhé francouzské císařství | |
|---|---|
| Soubor:France 1860.svg | |
| Originální název | Second Empire français |
| Hymna | Partant pour la Syrie |
| Jazyky | francouzština |
| Náboženství | Římskokatolická církev |
| Státní zřízení | Absolutistická monarchie (1852–1860) Konstituční monarchie (1860–1870) |
| Hlava státu | Císař Francouzů |
| Panovník | Napoleon III. |
| Hlavní město | Paříž |
| Měna | Francouzský frank |
| Vznik | 2. prosince 1852 (Proklamace císařství) |
| Zánik | 4. září 1870 (Proklamace Třetí republiky) |
| Předchůdce | Druhá Francouzská republika |
| Nástupce | Třetí Francouzská republika |
Druhé francouzské císařství (francouzsky Second Empire français) bylo období v dějinách Francie trvající od 2. prosince 1852 do 4. září 1870. V jeho čele stál císař Napoleon III., synovec Napoleona Bonaparta. Režim vznikl státním převratem, kdy tehdejší prezident Druhé republiky, Ludvík Napoleon Bonaparte, rozpustil parlament a následně se v referendu nechal potvrdit císařem. Období Druhého císařství je charakteristické výraznou průmyslovou modernizací, přestavbou Paříže, aktivní a často agresivní zahraniční politikou a postupným přechodem od autoritářské vlády k liberálnějšímu režimu. Císařství se zhroutilo v důsledku drtivé porážky v prusko-francouzské válce.
📜 Vznik a charakteristika
Po revoluci v roce 1848 a pádu Červencové monarchie byla vyhlášena Druhá Francouzská republika. V prezidentských volbách v prosinci 1848 drtivě zvítězil Ludvík Napoleon Bonaparte, který využil slávy svého jména a slibů obnovení pořádku a prosperity. Ústava mu však neumožňovala znovuzvolení. Ludvík Napoleon se proto rozhodl pro radikální krok.
Dne 2. prosince 1851, v den výročí bitvy u Slavkova a korunovace svého strýce, provedl státní převrat. S pomocí armády obsadil klíčové body v Paříži, rozpustil Národní shromáždění a nechal zatknout své politické oponenty. Následné lidové povstání bylo krvavě potlačeno. Převrat si nechal posvětit v referendu, kde získal drtivou většinu hlasů. O rok později, 2. prosince 1852, bylo na základě dalšího referenda císařství formálně obnoveno a Ludvík Napoleon přijal jméno Napoleon III.
Vládu Napoleona III. lze rozdělit do dvou hlavních fází:
👑 Autoritativní císařství (1852–1860)
První fáze režimu byla silně autoritářská. Moc byla soustředěna v rukou císaře, který jmenoval ministry, členy Státní rady a měl výhradní právo zákonodárné iniciativy. Parlament (Zákonodárný sbor) měl jen omezené pravomoci a volby byly silně manipulovány ve prospěch vládních kandidátů. Byla zavedena přísná cenzura tisku a politická opozice, zejména republikáni a socialisté, byla tvrdě pronásledována. Tisíce odpůrců režimu byly uvězněny nebo poslány do exilu, například spisovatel Victor Hugo. Císař se opíral o armádu, církev, velkou část buržoazie a rolnictvo, kterému sliboval stabilitu a ochranu majetku.
🕊️ Liberální císařství (1860–1870)
Od počátku 60. let 19. století začal režim postupně liberalizovat. Důvodů bylo několik: rostoucí nespokojenost v zemi, potřeba získat podporu liberální buržoazie a dělnictva a také neúspěchy v zahraniční politice. Napoleon III. postupně udělil amnestii politickým vězňům, zmírnil cenzuru a posílil pravomoci parlamentu, který získal právo interpelace a větší kontrolu nad rozpočtem. V roce 1864 byl dělníkům přiznán zákonem (Loi Ollivier) právo na stávku a byla povolena určitá forma odborových organizací. Tento posun vyvrcholil v roce 1870 přijetím nové, liberální ústavy, která z Francie učinila de facto parlamentní monarchii.
⚙️ Vnitřní politika a modernizace
Navzdory autoritářskému charakteru bylo Druhé císařství obdobím bezprecedentního ekonomického růstu a modernizace Francie.
🏗️ Hospodářský rozmach
Stát masivně podporoval průmyslový rozvoj. Klíčová byla výstavba železnice, jejíž síť se za osmnáct let ztrojnásobila (z cca 3 500 km na více než 17 000 km). To propojilo zemi, usnadnilo dopravu zboží a surovin a stimulovalo těžký průmysl. Vznikaly nové moderní banky (např. Crédit Lyonnais nebo Société Générale), které poskytovaly kapitál pro velké průmyslové a infrastrukturní projekty. Napoleon III. byl zastáncem volného obchodu a v roce 1860 podepsal přelomovou obchodní smlouvu s Velkou Británií (tzv. Cobden-Chevalierova smlouva), která odstranila cla a otevřela francouzský trh. Konaly se také světové výstavy v Paříži (1855 a 1867), které demonstrovaly francouzský průmyslový a kulturní pokrok.
🏙️ Přestavba Paříže
Nejviditelnějším odkazem Druhého císařství je radikální přestavba Paříže pod vedením barona Georgese-Eugèna Haussmanna. Středověké, úzké a nehygienické uličky byly nahrazeny širokými, rovnými bulváry. Cíle byly trojí:
- Hygienický: Zlepšit proudění vzduchu a světla, vybudovat moderní kanalizační a vodovodní síť.
- Strategický: Široké bulváry měly zabránit stavění barikád, které byly typické pro předchozí revoluce, a usnadnit rychlý přesun vojsk.
- Estetický: Vytvořit monumentální a reprezentativní hlavní město, hodné císařství.
Vznikly nové parky (např. Boulogneský lesík), náměstí, nádraží a ikonické budovy jako Opéra Garnier. Haussmannova přestavba se stala vzorem pro urbanismus v mnoha dalších městech po celém světě.
🌍 Zahraniční politika a války
Napoleon III. se snažil obnovit velmocenské postavení Francie v Evropě a ve světě a prolomit politickou izolaci, která následovala po pádu jeho strýce. Jeho zahraniční politika byla aktivní, ambiciózní, ale často riskantní a nekonzistentní.
⚔️ Krymská válka (1853–1856)
Prvním velkým konfliktem byla Krymská válka, kde se Francie spojila s Velkou Británií a Osmanskou říší proti Rusku. Válka, jejímž cílem bylo zastavit ruskou expanzi na Balkán, skončila vítězstvím spojenců. Pařížský kongres v roce 1856, který válku ukončil, potvrdil Francii jako klíčovou evropskou velmoc.
🇮🇹 Italské sjednocení (1859)
Napoleon III. podporoval myšlenku sjednocení Itálie, avšak pod francouzským vlivem a s papežem v čele konfederace. V roce 1859 se spojil se Sardinským královstvím ve válce proti Rakousku. Po vítězných bitvách u Magenty a Solferina se však zalekl pruských hrozeb a velkých ztrát a uzavřel s Rakouskem separátní mír ve Villafrance. Francie za svou pomoc získala Savojsko a Nice, ale zradila tím italské nacionalisty.
🇲🇽 Mexické dobrodružství (1861–1867)
Největším zahraničněpolitickým neúspěchem byla intervence v Mexiku. Napoleon III. se pokusil využít americké občanské války a nastolit v Mexiku loutkové císařství v čele s rakouským arcivévodou Maxmiliánem Habsburským. Projekt se setkal se silným odporem mexických republikánů vedených Benitem Juárezem a po skončení americké občanské války donutil tlak USA Francii stáhnout svá vojska. Maxmilián byl následně zajat a popraven, což pro Napoleona III. znamenalo obrovskou mezinárodní ostudu.
colonial️ Koloniální expanze
Během Druhého císařství Francie také výrazně rozšířila svou koloniální říši. Byla dokončena pacifikace Alžírska, posíleny pozice v Senegalu a zahájena expanze v Indočíně (dnešní Vietnam a Kambodža). Francouzský diplomat Ferdinand de Lesseps také zorganizoval a vedl stavbu Suezského průplavu, který byl slavnostně otevřen v roce 1869.
📉 Pád císařství
Osudnou se Druhému císařství stala rostoucí moc Pruska pod vedením kancléře Otty von Bismarcka. Bismarck systematicky pracoval na sjednocení Německa pod pruskou nadvládou a věděl, že rozhodující střet s Francií je nevyhnutelný.
Záminkou k válce se stala kandidatura pruského prince na španělský trůn. Francouzská diplomacie reagovala podrážděně a po sérii nedorozumění a Bismarckově provokaci (tzv. Emžská depeše) vyhlásila Francie 19. července 1870 Prusku válku.
Francouzská armáda, ačkoliv považována za jednu z nejlepších v Evropě, byla špatně organizovaná, zaostávala v strategii i technologii (zejména v dělostřelectvu) za skvěle připravenými pruskými a německými vojsky. Po sérii porážek byla hlavní francouzská armáda obklíčena u Met. Sám císař Napoleon III., který se postavil do čela druhé armády, byl obklíčen a po drtivé porážce v bitvě u Sedanu 2. září 1870 zajat.
Když zpráva o zajetí císaře dorazila do Paříže, vyvolala šok a hněv. 4. září 1870 dav vtrhl do budovy parlamentu a pod vedením republikánských poslanců, jako byl Léon Gambetta, byla vyhlášena Třetí Francouzská republika. Druhé císařství tak neslavně skončilo.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Druhé francouzské císařství je v dějinách hodnoceno nejednoznačně. Po dlouhou dobu bylo vnímáno negativně, jako období politické represe, korupce a vojenského dobrodružství, které skončilo národní katastrofou. Tento pohled, formovaný především republikánskými historiky, byl nazýván "černou legendou".
Moderní historiografie však přináší vyváženější pohled. Uznává, že se jednalo o klíčové období modernizace francouzské ekonomiky a společnosti. Průmyslový a infrastrukturní rozvoj položil základy pro hospodářskou sílu Francie v následujících desetiletích. Přestavba Paříže a dalších měst zásadně změnila tvář země. I přes autoritářský začátek režim postupně směřoval k liberalismu a zavedl některé pokrokové sociální reformy. Odkaz Napoleona III. tak zůstává komplexní směsicí modernizátora a neúspěšného autoritářského vládce.
💡 Pro laiky
Představte si, že Francii vládl synovec slavného Napoleona. Zpočátku vládl velmi přísně, téměř jako diktátor, ale zároveň zemi neuvěřitelně zmodernizoval. Nechal postavit tisíce kilometrů železnic a kompletně přestavěl Paříž do podoby, jakou známe dnes – se širokými bulváry a velkými parky. Také se hodně zapojoval do válek v zahraničí. Některé vyhrál (jako tu na Krymu), ale jiné prohrál (hlavně v Mexiku). Nakonec ho porazili Němci (tehdy Prusové), zajali ho a jeho císařství se zhroutilo jako domeček z karet. Po něm už Francie nikdy neměla krále ani císaře a stala se trvale republikou.