Přeskočit na obsah

Domestikace

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox TÉMA

Domestikace (též zdomácnění) je vícegenerační proces, během kterého dochází k postupnému a cílevědomému přetváření divoce žijících druhů organismů (zvířat, rostlin i bakterií) v druhy domestikované, které jsou vhodné k chovu pod kontrolou člověka. Tento proces vede k trvalé genetické modifikaci druhu, která má za následek vrozenou adaptaci na lidskou péči a prostředí. Domestikace je považována za jeden z nejdůležitějších kroků v dějinách lidstva, který zásadně ovlivnil vývoj civilizace a umožnil přechod od lovu a sběru k usedlému zemědělství.

⏳ Historie

Domestikace je neukončený, stále probíhající proces, který doprovází historii člověka od nepaměti. Předpokládá se, že začala přibližně před 10 000 lety v oblasti mezi řekami Eufrat a Tigris, známé jako Úrodný půlměsíc. Je úzce spojena s neolitickou revolucí, během níž lidé postupně opouštěli kočovný způsob života a přecházeli k usedlému zemědělství.

Prvním domestikovaným zvířetem byl pravděpodobně vlk, z něhož se vyvinul pes domácí (Canis lupus familiaris). Odhady počátku domestikace psa se liší, některé studie uvádějí až 30 000 let nazpět, jiné se přiklánějí k období před 15 000 až 18 000 lety v centrální Asii nebo Evropě či Sibiři. Pes se stal společníkem člověka při lovu, hlídačem táborů a později i zdrojem potravy.

Domestikace rostlin začala před více než 12 000 lety, s nejvhodnějšími podmínkami v oblasti Úrodného půlměsíce. Zpočátku tvořily domestikované rostliny jen malou část lidské obživy, ale jejich význam postupně rostl. Hlavní genetická přeměna obilnin na Blízkém východě nastala asi před 8 000 lety. Před 10 000 lety probíhala domestikace rostlin také v Amazonii.

Některé druhy byly domestikovány již v dávné minulosti (například během neolitické revoluce), zatímco jiné, jako například některá kožešinová zvířata, byly domestikovány teprve v nedávných desetiletích. Proces domestikace pokračuje i v současnosti, například u některých faremních chovů jelenovitých.

🧬 Proces domestikace

Domestikace je proces, při kterém je přirozený výběr nahrazen výběrem hospodáře. Tento proces může trvat jen několik generací, a s moderními metodami jako CRISPR i jen pár let. Za domestikovaný organismus se považuje druh, který je pod kontrolou člověka chován po dobu 30 let nebo 30 generací. Základní podmínkou je, že člověk kontroluje rozmnožování (např. připouštění u zvířat), čímž z chovu vyřazuje nevýhodné jedince a mění genofond druhu.

Z hlediska selekce zahrnuje domestikace tři základní procesy:

  • Odstranění nebo oslabení přírodních selekčních faktorů (např. predace, nedostatek potravy).
  • Intenzivní umělá selekce znaků preferovaných člověkem.
  • Přírodní selekce působící i v zajetí, vedoucí k adaptaci.

Během domestikace dochází k významným genetickým změnám, které se projevují v morfologických, fyziologických a etologických vlastnostech organismů.

Změny u domestikovaných zvířat

Mezi typické změny patří:

  • Morfologické změny: Zmenšení velikosti těla (časté trpasličí nebo gigantické formy), změna zbarvení (např. bílé zbarvení, strakatost), změna pokryvu těla (prodlužování srsti, zkracování srsti nebo její absence), změny kůže (laloky, záhyby, klopení uší), změny velikosti a proporcí kostry, slabší vývin chrupu a rohů, zkrácení obličejové části lebky a končetin, zmenšení mozku (až o 40 % v částech ovlivňujících agresi a stres).
  • Fyziologické změny: Snížení funkce smyslových orgánů, zvýšená rozmnožovací schopnost (např. polyestrická zvířata z monoestrických), prodloužení laktace, u ptáků zvýšená snáška vajec. Často se také objevuje snížení odolnosti vůči chorobám.
  • Ontogenetické změny: Zrychlené pohlavní dospívání.
  • Behaviorální změny: Ztráta plachosti, vymizení řady instinktů nutných pro přežití ve volné přírodě, změna z nočních na denní zvířata, zvýšení sociability. U prasat se první domestikační změny týkaly spíše povahy, stala se méně agresivními a snášenlivějšími vůči lidem.

Změny u domestikovaných rostlin

U rostlin se proces domestikace projevuje změnami, které upřednostňují producenty a konzumenty. Patří sem například zvětšení velikosti semen a plodů, ztráta přirozených mechanismů šíření semen (např. nelámavé vřeteno u obilovin), synchronizace klíčení a dozrávání, a ztráta toxinů nebo trnů. Domestikované rostliny často ztrácejí adaptivní znaky a mechanismy, které jsou rozhodující pro přežití v divočině, ale pro člověka jsou nevýhodné. Následkem toho mají dnes pěstované plodiny často malou genetickou diverzitu, což je označováno jako efekt hrdla láhve.

🎯 Cíle a důsledky

Hlavním motivem domestikace byl užitek ze zvířat a rostlin sloužící člověku. Mezi tyto užitky patří zdroj potravy (maso, mléko, vejce, tuk), zdroj surovin (kůže, kožešina, vlna, peří, kosti), zdroj energie (tažná nebo jezdecká zvířata) a ostatní využití (společníci, hobby, sport, náboženské účely).

Domestikace měla obrovský dopad na lidskou společnost a životní prostředí.

Domestikace je nevratný proces. Zvířata, která zdivočela (tzv. feralizace), se sice mohou množit nezávisle na člověku (např. mustang, pes dingo, městský holub), ale nikdy se plně nevrátí na úroveň divokých zvířat a ztratí některé domestikační znaky.

🌱 Domestikované rostliny

Domestikace rostlin se odehrála na několika různých místech světa a u většiny hlavních plodin byla dovršena přibližně před 4 000 lety. Rusko-americký botanik N. I. Vavilov definoval centra původu kulturních rostlin, která zahrnují Střední Andy, Střední Amerika, Blízký východ, Sahel a Etiopie v Africe, jižní a jihovýchodní Asii a Čína.

Mezi klíčové domestikované rostliny patří:

V současnosti je 90 % potravinových potřeb lidstva uspokojováno pouze 30 druhy rostlin, přičemž pšenice, rýže a kukuřice tvoří více než 50 %.

🐾 Domestikovaná zvířata

Domestikace zvířat představuje v dějinách člověka důležitý milník. Jen nepatrná hrstka divokých zvířat však úspěšně prošla testem domestikace, většina jich nikdy domestikována nebyla kvůli složitosti krmení, pomalému růstu, problematickému rozmnožování, agresivitě, panikaření a sociální struktuře. Podmínkou úspěšného procesu je především silný stádový či smečkový pud, široké potravní spektrum a klidné chování.

Nejstaršími domestikovanými zvířaty jsou:

  • Pes domácí: Pravděpodobně první domestikované zvíře, jehož předkem je vlk obecný. Domestikace probíhala na více místech, s odhady od 15 000 do 30 000 let nazpět. V raných fázích byl využíván jako hlídač, pomocník při lovu a možná i zdroj potravy.
  • Ovce domácí a Koza domácí: Domestikovány v Mezopotámii před 9 500 až 10 000 lety. Domestikace koz mohla proběhnout dříve než domestikace psa.
  • Skot domácí: Domestikace se datuje před 8 000 lety, přeměna agresivních praturů v mírumilovné krávy byla klíčová. Skot byl prvním nákladním, jezdeckým a tažným zvířetem.
  • Prase domácí: Domestikováno před asi 10 000 lety, s centry domestikace pravděpodobně v jižní Číně a turecké východní Anatolii.
  • Kůň domácí: Domestikace proběhla před 6 000 lety, významně ovlivnila mobilitu, obchod a způsob válčení. Jedním z míst domestikace je Kazachstán (botajská kultura) před 3 500 lety př. n. l.. Původně byl chován pro maso, k jízdě byl využíván až Peršany kolem roku 500 př. n. l..
  • Kočka domácí: Předkem je kočka divoká, zejména kočka plavá. První důkazy o ochočených kočkách pocházejí z doby před 8 000 lety z Turecka a Kypru. V starověkém Egyptě byly kočky uctívány jako božstva a chráněny zákonem. V Číně se domestikované kočky z Levantu objevují kolem roku 500–800 n. l..
  • Lama: Domestikována před asi 4 500 lety.
  • Kur domácí: Patří mezi nejrozšířenější domestikovaná zvířata, chován pro maso a vejce.
  • Králík domácí: Domestikován až během středověku.

Mezi domestikované druhy patří také někteří ptáci chovaní v klecích (např. andulka, japonská křepelka, kanár) a akvarijní ryby (např. gupka, mečovka, rájovec).

🌍 Geografické oblasti

Domestikace probíhala nezávisle na různých místech světa, což se nazývá teorie nezávislé domestikace.

  • Úrodný půlměsíc: Oblast mezi řekami Eufrat a Tigris (dnešní Turecko, Sýrie, Irák) je považována za kolébku mnoha civilizací a jedno z nejvýznamnějších center domestikace rostlin (pšenice, ječmen, čočka) a zvířat (ovce, kozy, skot, prasata).
  • Východní Asie / Čína: Centrum domestikace rýže, prosa a prasat.
  • Mezoamerika: Centrum domestikace kukuřice, fazolu a dýně.
  • Střední Andy: Centrum domestikace brambor a lam.
  • Afrika (Sahel a Etiopie): Domestikace smldince, rýže africké a jáhel.
  • Střední Evropa: První zemědělci se zde objevili v polovině 6. tisíciletí př. n. l., přičemž již plně domestikovaná zvířata a plodiny byly importovány jako součást tzv. neolitického balíčku.

Nejvyšší genetická variabilita bývá v domestikačních centrech a s rostoucí vzdáleností od nich klesá.

🔬 Vědecký výzkum

Studiem domestikace se zabývali již Plinius Starší ve svém díle Historia Naturalis (77 n. l.) a Columella v knize De Re Rustica (50 n. l.). Mnohem hlouběji se tématem zabýval Charles Darwin, zakladatel evoluční biologie, ve své dvoudílné práci Proměnlivost rostlin a živočichů během domestikace (1868) a v první kapitole svého stěžejního díla O původu druhů (1859). Darwin rozpoznal, že domestikace představuje ohromný zdroj rozmanitosti v morfologických, behaviorálních i fyziologických znacích.

Díky pokroku molekulární genetiky a genomiky (znalosti sekvence DNA daného druhu) lze dnes vystopovat pozůstatky pradávných zemědělských praktik a výběru genotypů. Současný výzkum, například analýza mitochondriální DNA starodávných vlků, pomáhá upřesnit časové osy a geografická centra domestikace. Studie z roku 2025 naznačuje, že divoká prasata se zřejmě ochočila sama, což přináší nové pohledy na proces domestikace.

❓ Pro laiky

Představte si, že jste žili dávno, dávno, když lidé jen lovili zvířata a sbírali rostliny, aby přežili. Museli pořád cestovat za potravou. To bylo docela těžké!

A pak se něco změnilo. Lidé si všimli, že některá zvířata a rostliny se dají "zkrotit" a pěstovat blíže u domova. A to je přesně to, čemu říkáme domestikace! Je to jako když si z divokého vlka uděláte psa, nebo z divoké trávy vypěstujete pšenici.

Jak to fungovalo? 1. Vybrali si ty nejlepší: Lidé si vybírali zvířata, která byla klidnější a méně plachá, a rostliny, které měly větší a chutnější plody. 2. Množili je: Nechali se množit jen ty "hodné" a "užitečné" jedince. Tak se jejich "dobré" vlastnosti předávaly dál a dál. 3. Změnili je: Postupem času se tato zvířata a rostliny začaly měnit. Psi měli menší zuby, klopené uši a byli přátelštější. Pšenice měla zrna, která se snadněji sklízela.

Díky domestikaci nemuseli lidé pořád cestovat. Mohli si postavit domy, začít pěstovat jídlo na polích a chovat zvířata pro maso, mléko nebo práci. To vedlo k tomu, že se lidé usadili, vznikly vesnice a později i velká města. Ale pozor, domestikace měla i své stinné stránky – například lidé začali trpět novými nemocemi, které se na ně přenesly ze zvířat.

Je to obrovský příběh o tom, jak lidé změnili přírodu a jak příroda zase změnila lidi!

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Domestikace&oldid=13615“