Carl Gustav Jung
Obsah boxu
| Carl Gustav Jung | |
|---|---|
 | |
| Carl Gustav Jung kolem roku 1935 | |
| Datum narození | 26. července 1875 |
| Místo narození | Kesswil, Švýcarsko |
| Datum úmrtí | 6. června 1961 (ve věku 85 let) |
| Místo úmrtí | Küsnacht, Švýcarsko |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Národnost | švýcarská |
| Rodiče | Johann Paul Achilles Jung a Emilie Preiswerková |
| Manželka | Emma Jungová (sňatek 1903, zemřela 1955) |
| Děti | Gret Baumann, Helene Hoerni, Marianne Niehus, Agathe Niehus, Franz Jung-Merker (5 dětí) |
| Alma mater | Univerzita v Basileji, Univerzita v Curychu |
| Ovlivněn | Sigmund Freud, Pierre Janet, Eugen Bleuler |
| Ovlivnil | Marie-Louise von Franz, Wolfgang Ernst Pauli, James Hillman, Erich Neumann |
| Povolání | psychiatr, psycholog, psychoterapeut, esejista |
| Známý pro | Analytická psychologie, kolektivní nevědomí, archetyp, komplex, introverze a extraverze, individuace, synchronicita |
| Soubor:Jung signature.svg | |
Carl Gustav Jung (26. července 1875 Kesswil, Švýcarsko – 6. června 1961 Küsnacht, Švýcarsko) byl významný švýcarský lékař, psychiatr a psychoterapeut, který založil analytickou psychologii. Jeho práce zásadně ovlivnila chápání lidské psychiky a propojila vědecký přístup s hlubokým zájmem o sny, umění, mytologie, náboženství a filosofie. Měl významný podíl na zkoumání příčin a léčbě schizofrenie. Jung je považován za jednoho z nejvlivnějších psychologů 20. století, vedle Sigmundu Freudovi a Alfredu Adlerovi.
⏳ Život a raná léta
Carl Gustav Jung se narodil 26. července 1875 v obci Kesswil ve Švýcarsku, jako první přeživší syn Johanna Paula Achilla Junga a Emilie Preiswerkové. Rodina předpokládala, že půjde v otcových šlépějích a stane se protestantským farářem, neboť v obou větvích rodiny bylo mnoho duchovních. Jungovo dětství bylo osamělé, avšak obohacené živou imaginací, a již v raném věku pozoroval chování svých rodičů a učitelů.
V dospívání objevil filosofie a literatura, což ho vedlo k rozhodnutí vymanit se z rodinné tradice a studovat medicínu a psychiatrie. V letech 1895 až 1900 studoval na Univerzita v Basileji a poté na Univerzita v Curychu, kde v roce 1902 získal doktorát. V roce 1900 nastoupil na psychiatrická klinika Burghölzli v Curychu, kde pracoval pod vedením Eugena Bleulera, průkopníka ve studiu duševních nemocí. Zde se Jung věnoval experimentální psychologii a se spolupracovníkem Franzem Riklinem významně přepracovali asociační test, který Bleuler používal.
Jeho disertační práce, publikovaná v roce 1903, nesla název „K psychologii a patologii takzvaných okultních jevů“. V roce 1903 se oženil s Emmou Rauschenbachovou, s níž měl pět dětí. Emma Jungová se později stala uznávanou psychoanalytičkou a spolupracovnicí svého manžela.
🧠 Vztah se Sigmundem Freudem a rozchod
V roce 1907 se Carl Gustav Jung poprvé setkal se Sigmundem Freudem ve Vídni. Jejich první setkání trvalo údajně třináct hodin a předznamenalo období intenzivní spolupráce a přátelství. Freud byl fascinován Jungovým intelektem a zaujetím pro věc a zpočátku ho považoval za svého nástupce a "korunního prince" psychoanalytického hnutí. Jung v něm zase našel autoritativní mužskou postavu, kterou v otci postrádal. V roce 1911 se Jung stal prezidentem Mezinárodní psychoanalytické společnosti, kde setrval do roku 1914.
Postupem času se však Jungovi začal zdát Freudův přístup, který viděl veškeré neurózy v sexuálních příčinách, příliš omezený. Jung si přál pracovat s "trajektorií" neurózy a jejími implikacemi pro budoucí vývoj pacienta. Rozdíly v jejich názorech se prohlubovaly, zejména v pojetí libida a nevědomí. Jung chápal libido jako obecnou psychickou energii, nikoli pouze sexuální.
Zásadní teoretické neshody vedly k opuštění Freuda a psychoanalýzy ještě před první světovou válkou. Jung se rozhodl založit vlastní směr, analytická psychologie. Rok 1913 byl pro Junga zlomový; ukončení spolupráce s Freudem přispělo k jeho nervovému zhroucení. Po sérii apokalyptických snů a vizí rezignoval na přednášky na univerzitě a v roce 1914 se vzdal funkce prezidenta Mezinárodní psychoanalytické společnosti. V tomto období se věnoval především teoretickým studiím a zdokonaloval techniky pro komunikaci s vlastním nevědomím.
💡 Hlavní teorie a koncepty
Carl Gustav Jung je zakladatelem analytické psychologie, která představuje jeden z přístupů hlubinné psychologie. Jeho teorie rozšiřují chápání lidské duše a zdůrazňují celoživotní proces individuace.
- Kolektivní nevědomí: Jung zavedl pojem kolektivní nevědomí, které považoval za hlubší vrstvu nevědomí, zděděnou a sdílenou celým lidstvem. Obsahuje univerzální vzorce chování, symboly a mýty, které se projevují ve snech, fantaziích a umění.
- Archetypy: Kolektivní nevědomí se skládá z archetypů, což jsou vrozené, univerzální praobrazy myšlenek, pocitů a poznání. Mezi klíčové archetypy patří:
* Persona: Sociální maska, kterou člověk prezentuje světu. * Stín: Reprezentuje potlačené a nevědomé aspekty osobnosti, často vnímané jako negativní. * Anima a Animus: Anima je ženský princip v mužské psychice, zatímco animus je mužský princip v ženské psychice. * Self (bytostné Já): Centrální archetyp, představující celistvost a jednotu osobnosti, cíl individuace.
- Komplexy: Jsou to emocionálně nabité shluky asociací, které se tvoří kolem archetypů v osobním nevědomí. Mohou mít velký vliv na chování člověka.
- Psychologické typy: Jung rozlišil dva základní postoje – introverze a extraverze – a čtyři psychické funkce: myšlení, cítění (racionální funkce), čití a intuice (iracionální funkce). Kombinací těchto prvků vzniká Jungova typologie osobnosti, která je základem testu MBTI.
- Individuace: Centrální koncept Jungovy teorie, představuje celoživotní proces psychologického vývoje, jehož cílem je integrace všech aspektů osobnosti (vědomých i nevědomých) k dosažení celistvosti a seberealizace. Jung zdůrazňoval, že vývoj osobnosti probíhá po celý život, nikoli pouze v dětství.
- Synchronicita: Jung zavedl pojem synchronicity pro smysluplné, avšak akausální (bez příčinné souvislosti) souvislosti mezi psychickými a fyzickými událostmi.
📚 Dílo a odkaz
Jungovo dílo je rozsáhlé a zahrnuje více než dvacet knih a četné korespondence. Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří:
- Symbole der Wandlung (Symboly proměny, původně Wandlungen und Symbole der Libido)
- Psychologische Typen (Psychologické typy) – dílo, které definuje introverzi, extraverzi a další základní prvky osobnosti.
- Ein moderner Mythus. Von Dingen die am Himmel gesehen werden (Moderní mýtus. O věcech, které jsou vidět na obloze)
- Archetypy a nevědomí (Výbor z díla II.)
- Člověk a jeho symboly (posmrtně vydáno v roce 1964) – přístupný úvod do jeho symbolického výkladu snů pro širokou veřejnost.
- Červená kniha (Liber Novus) – fascinující experiment sebepoznání plný vizuálních motivů, vydaná posmrtně v roce 2009.
- Mysterium Coniunctionis – třísvazkové stěžejní dílo jeho pozdních let, zabývající se alchymickou tradicí a jejími souvislostmi s psychikou.
- Odpověď na Jóba
Jung se celý život věnoval studiu různých oborů, včetně západní i východní filosofie, mytologie, alchymie, astrologie, sociologie, literatury a umění. Jeho práce měla značný vliv na psychiatrii, antropologii, archeologii, literaturu, filosofii, psychologii a religionistiku. V roce 1948 byl v Curychu založen Institut C. G. Junga, který slouží jako tréninkové centrum pro analytiky a psychoterapeuty.
🌍 Vliv a kritika
Jungovo myšlení ovlivnilo moderní psychologii a další obory více, než si mnozí uvědomují. Jeho koncepty, jako kolektivní nevědomí a archetypy, se rozšířily do literatury, umění, filmů a populární kultury. V klinické praxi nabízí analytická psychologie hluboký a transformační přístup k terapii, zaměřený na celistvost člověka a jeho duchovní rozvoj.
Navzdory svému širokému vlivu byl Jung také předmětem kritiky. Někteří badatelé, jako Richard Noll, ho obviňovali ze zakládání kultu spíše než vědecké školy. Jiní, například francouzský badatel afrického umění, polemizovali s tím, že teorie archetypů postrádá vědecké základy. Jung byl také kritizován za své názory na náboženství a za údajné antisemitské postoje, ačkoli jeho skutečný vztah k židovskému etniku dokazovala řada jeho židovských přátel a následovníků, stejně jako jeho veřejný odsudek totalitního státu v roce 1941.
Jungova teorie je někdy považována za obtížně pochopitelnou kvůli jejímu prolínání s mystikou a symbolismem. Sám Jung byl skeptický vůči možnosti exaktního prozkoumání některých svých pojmů. Nicméně, jeho přínos spočívá v komplexním pohledu na psychiku a vývoj osobnosti, který inspiroval další badatele.
🧑🏫 Pro laiky
Představte si, že každý z nás má v sobě nejen to, co se naučil nebo zažil (to je jako naše osobní knihovna vzpomínek), ale také takovou obrovskou, prastarou, společnou knihovnu, kterou sdílíme s celým lidstvem. Tuhle společnou knihovnu nazval Carl Gustav Jung „kolektivní nevědomí“.
V téhle knihovně jsou takové základní „příběhy“ nebo „postavy“, které známe všichni, aniž bychom se je učili. Třeba hrdina, moudrý stařec, matka, nebo stín (ta naše temnější stránka, kterou se snažíme skrýt). Jung jim říkal archetypy. Jsou to jako šablony, podle kterých se naše životy a sny utvářejí. Když se nám zdá o drakovi, není to jen tak ledajaký drak, ale ten prastarý archetyp draka, který symbolizuje nějakou výzvu nebo nebezpečí.
Jung také říkal, že někteří lidé jsou spíš introverti (raději tráví čas sami se sebou a přemýšlejí) a jiní jsou extraverti (raději jsou s ostatními a jednají ve světě). Každý z nás má obojí, ale jedno u něj převládá.
A celý život se podle Junga snažíme stát se „sami sebou“ – tomu říkal individuace. Je to jako když se z malé housenky stane krásný motýl. Je to dlouhá cesta, kdy poznáváme všechny části sebe sama, i ty skryté, a snažíme se je spojit dohromady, aby naše duše byla celá a v rovnováze. Proto je důležité poslouchat i své sny a fantazie, protože ty nám říkají, co se děje v té naší „velké knihovně“ uvnitř nás.