Alfred Adler
Obsah boxu
| Alfred Adler | |
|---|---|
| Soubor:Alfred Adler c1920s.jpg | |
| Alfred Adler kolem roku 1920 | |
| Datum narození | 7. února 1870 |
| Místo narození | Rudolfsheim-Fünfhaus, Vídeň, Rakousko-Uhersko |
| Národnost | rakouská |
Alfred Adler (* 7. února 1870, Vídeň – 28. května 1937, Aberdeen) byl rakouský lékař, psychiatr a psychoterapeut židovského původu, zakladatel druhé vídeňské psychologické školy – individuální psychologie. Patří mezi nejvýznamnější postavy psychologie 20. století. Původně byl blízkým spolupracovníkem Sigmunda Freuda a členem Vídeňské psychoanalytické společnosti, ale později se od něj názorově odklonil a založil vlastní směr, který kladl důraz na sociální faktory, pocit sounáležitosti a usilování jedince o překonání pocitů méněcennosti.
Jeho teorie, zejména koncepty jako komplex méněcennosti, usilování o nadřazenost a význam sourozeneckého pořadí, hluboce ovlivnily nejen psychoterapii, ale také pedagogiku, sociální práci a osobnostní rozvoj. Na rozdíl od Freudova determinismu a zaměření na libido nabídl Adler optimističtější a sociálně orientovaný pohled na lidskou povahu.
📜 Život
👶 Dětství a studium
Alfred Adler se narodil na vídeňském předměstí Rudolfsheim-Fünfhaus jako druhé ze sedmi dětí v židovské rodině obchodníka s obilím. Jeho dětství bylo poznamenáno nemocemi; v raném věku trpěl křivicí a v pěti letech prodělal těžký zápal plic, který ho téměř stál život. Tato zkušenost, spolu se smrtí mladšího bratra, ho údajně motivovala k tomu, aby se stal lékařem. V dětství se také potýkal s pocity méněcennosti ve srovnání se svým starším, zdravým a úspěšným bratrem Sigmundem. Tyto osobní prožitky se později staly klíčovým zdrojem inspirace pro jeho psychologické teorie.
V roce 1895 absolvoval lékařskou fakultu na Vídeňské univerzitě. Zpočátku se věnoval oftalmologii, později se však jeho zájem přesunul k neurologii a psychiatrii. Otevřel si soukromou praxi v blízkosti vídeňského zábavního parku Prátr, kde se setkával s pacienty z různých sociálních vrstev, což posílilo jeho přesvědčení o významu sociálního kontextu pro duševní zdraví.
🤝 Spolupráce a rozchod se Sigmundem Freudem
V roce 1902 pozval Sigmund Freud Adlera, aby se připojil k jeho nově vzniklé diskusní skupině, která se stala základem Vídeňské psychoanalytické společnosti. Adler se stal jedním z prvních a nejvýznamnějších členů tohoto kruhu a v roce 1910 byl jmenován prezidentem společnosti a spolueditorem jejího časopisu.
Postupem času se však mezi Adlerem a Freudem začaly prohlubovat teoretické neshody. Adler nesouhlasil s Freudovým důrazem na sexualitu a Oidipovský komplex jako hlavní hybné síly lidského chování. Místo toho zdůrazňoval sociální faktory, mocenskou dynamiku a vrozenou touhu člověka překonávat pocity méněcennosti. Adler tvrdil, že hlavním motivem není sexuální pud, ale "usilování o nadřazenost" nebo dokonalost. Tyto neshody vyvrcholily v roce 1911, kdy Adler spolu s několika dalšími členy opustil psychoanalytickou společnost a založil vlastní "Společnost pro svobodný psychoanalytický výzkum", kterou později přejmenoval na "Společnost pro individuální psychologii". Tento rozchod byl definitivní a hluboce ovlivnil další vývoj obou psychologických směrů.
🧠 Rozvoj individuální psychologie
Po rozchodu s Freudem se Adler plně věnoval rozpracování svého vlastního systému, který nazval individuální psychologie. Během první světové války sloužil jako lékař v rakousko-uherské armádě, kde měl možnost pozorovat dopady války na psychiku vojáků. Po válce se jeho popularita výrazně zvýšila. V Vídni založil řadu dětských poraden, které aplikovaly principy individuální psychologie v výchově a vzdělávání. Tyto poradny se staly vzorem pro podobná zařízení po celém světě.
Adlerova práce si získala mezinárodní uznání a on sám začal přednášet v Evropě i ve Spojených státech. Jeho přístup byl vnímán jako praktičtější, optimističtější a sociálně angažovanější než psychoanalýza.
🇺🇸 Působení v USA a úmrtí
S nástupem nacismu v Rakousku ve 30. letech 20. století se situace pro Adlera, který byl židovského původu, stala nebezpečnou. V roce 1934 byly jeho kliniky ve Vídni uzavřeny. Adler se proto rozhodl trvale přesídlit do Spojených států, kde již od roku 1926 pravidelně přednášel a působil jako profesor na Long Island College of Medicine v New Yorku.
V květnu 1937, během přednáškového turné po Evropě, ho ve skotském Aberdeenu postihl smrtelný infarkt myokardu. Zemřel ve věku 67 let. Jeho práce však žila dál a ovlivnila mnoho pozdějších psychologů a terapeutů.
🧠 Individuální psychologie
Adlerova teorie, známá jako individuální psychologie, je holistický a sociálně-teleologický přístup k lidské osobnosti. Název "individuální" (z latinského individuum – nedělitelný) zdůrazňuje, že člověka je třeba chápat jako jednotný a nedělitelný celek, jehož myšlení, cítění a jednání směřují k jednomu cíli.
🚀 Pocit méněcennosti a usilování o nadřazenost
Ústředním konceptem Adlerovy teorie je pocit méněcennosti (Minderwertigkeitsgefühl). Podle Adlera je tento pocit univerzální a přirozenou součástí lidské existence, který pramení z naší fyzické a psychické závislosti v dětství. Tento pocit však není slabostí, ale naopak hlavní motivací pro růst, vývoj a snahu o zlepšení.
Reakcí na pocit méněcennosti je usilování o nadřazenost nebo dokonalost. Nejedná se o touhu ovládat druhé, ale o vrozenou snahu stát se lepším, kompetentnějším a naplnit svůj potenciál. Pokud je toto usilování zdravé a konstruktivní, vede k osobnímu růstu a přínosu pro společnost. Pokud je však narušeno (např. přílišným hýčkáním nebo zanedbáváním v dětství), může se vyvinout v komplex méněcennosti (intenzivní a paralyzující pocit nedostatečnosti) nebo komplex nadřazenosti (přehnaná, arogantní kompenzace skrytých pocitů méněcennosti).
👨👩👧👦 Sourozenecké pořadí
Adler jako jeden z prvních psychologů systematicky zkoumal vliv sourozeneckého pořadí na formování osobnosti. Tvrdil, že pozice dítěte v rodině (prvorozený, druhorozený/prostřední, nejmladší, jedináček) vytváří specifické podmínky, které ovlivňují jeho životní styl a pohled na svět.
- Prvorození jsou často svědomití, konzervativní a touží po autoritě, protože zažili období, kdy měli veškerou pozornost rodičů, o kterou příchodem dalšího sourozence přišli ("sesazení z trůnu").
- Druhorození (prostřední) jsou často ambiciózní, soutěživí a snaží se "dohnat" staršího sourozence. Bývají společenštější a diplomatičtější.
- Nejmladší jsou často rozmazlovaní, ale také mohou být velmi motivovaní překonat všechny starší sourozence. Mohou mít sklony k závislosti.
- Jedináčci mají mnoho vlastností prvorozených, ale často jsou více zaměřeni na dospělé a mohou mít potíže se sdílením a spoluprací s vrstevníky.
❤️ Společenský cit (Gemeinschaftsgefühl)
Společenský cit je dalším klíčovým pilířem Adlerovy teorie. Jedná se o vrozenou schopnost a potřebu člověka spolupracovat a žít v harmonii s ostatními. Je to pocit sounáležitosti s lidstvem a zájem o blaho druhých. Adler považoval úroveň rozvoje společenského citu za hlavní ukazatel duševního zdraví. Podle něj všechny životní problémy (práce, přátelství, láska) jsou v podstatě sociální problémy a jejich úspěšné řešení vyžaduje dobře rozvinutý společenský cit. Cílem terapie je tedy často posílení tohoto citu a povzbuzení pacienta k větší sociální angažovanosti.
🎯 Životní styl a fiktivní finalismus
Životní styl je jedinečný způsob, jakým si jedinec utváří svůj život, jak vnímá svět a jak usiluje o své cíle. Formuje se v raném dětství (kolem 4–5 let) na základě subjektivního vnímání světa a rodinné atmosféry. Je to v podstatě "mapa", podle které se člověk orientuje v životě.
Tento životní styl je veden konceptem fiktivního finalismu. Adler, ovlivněn filozofem Hansem Vaihingerem, tvrdil, že lidé jednají, jako by jejich subjektivní cíle a přesvědčení (fikce) byly objektivní pravdou. Hlavním cílem je fiktivní cíl konečné nadřazenosti, který dává smysl a směr všem našim činům, i když si ho nemusíme být plně vědomi.
📚 Hlavní díla
Alfred Adler byl plodným autorem. Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří:
- Studie o méněcennosti orgánů (Studie über Minderwertigkeit von Organen, 1907) – jeho první velká práce, kde představil koncept kompenzace.
- O nervózním charakteru (Über den nervösen Charakter, 1912) – základní dílo individuální psychologie.
- Praxe a teorie individuální psychologie (Praxis und Theorie der Individualpsychologie, 1920)
- Znalost člověka (Menschenkenntnis, 1927) – jedno z jeho nejpopulárnějších děl určené pro širokou veřejnost.
- Smysl života (Der Sinn des Lebens, 1933)
💡 Odkaz a vliv
Ačkoliv byl Adler za svého života poněkud ve stínu Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga, jeho vliv na psychologii a psychoterapii je obrovský a trvalý. Mnoho jeho myšlenek bylo později integrováno do jiných psychologických směrů, často bez přiznání jeho autorství.
- Humanistická psychologie: Myslitelé jako Abraham Maslow a Carl Rogers byli hluboce ovlivněni Adlerovým důrazem na seberealizaci, svobodnou vůli a holistický pohled na člověka.
- Kognitivně-behaviorální terapie (KBT): Adlerův koncept životního stylu a fiktivních cílů předjímá myšlenku KBT, že naše přesvědčení a interpretace událostí ovlivňují naše emoce a chování.
- Rodinná a systemická terapie: Jeho práce o sourozeneckém pořadí a rodinné dynamice položila základy pro pozdější systemické přístupy.
- Pozitivní psychologie: Moderní důraz na silné stránky, odolnost a hledání smyslu rezonuje s Adlerovým optimistickým pohledem na lidský potenciál.
Adlerův odkaz spočívá v jeho humanistickém, sociálně orientovaném a praktickém přístupu k lidské psychice. Jeho myšlenky o povzbuzení, rovnosti a důležitosti komunity zůstávají i dnes vysoce relevantní v oblasti psychoterapie, poradenství, výchovy a osobního rozvoje.