Archetyp
Obsah boxu
Šablona:Infobox - filozofický koncept
Archetyp (z řeckého ἀρχέτυπον – archetypon, znamenající "původní vzor") je v analytické psychologii Carla Gustava Junga vrozený, univerzální psychický vzorec nebo predispozice, která strukturuje lidské vnímání a prožívání světa. Archetypy jsou součástí kolektivního nevědomí, což je vrstva psychiky společná všem lidem, zděděná po předcích. Projevují se ve formě symbolů, obrazů a motivů, které se opakovaně objevují v mýtech, pohádkách, náboženstvích, snech a uměleckých dílech napříč různými kulturami a historickými epochami.
Koncept archetypu není omezen pouze na psychologii; hraje klíčovou roli také v literární kritice, antropologii a studiu mytologie, kde pomáhá vysvětlit univerzální témata a postavy v lidském vyprávění.
📜 Historie a původ pojmu
Ačkoliv je pojem archetypu nejvíce spojen s C. G. Jungem, jeho filozofické kořeny sahají mnohem hlouběji do historie.
🏛️ Filozofické předchůdci
Myšlenka vrozených, univerzálních vzorů má své kořeny ve starověké filozofii. Nejvýznamnějším předchůdcem je řecký filozof Platón a jeho teorie idejí (forem). Podle Platóna existuje svět dokonalých a neměnných "idejí" (např. idea dobra, krásy, spravedlnosti), které jsou pravou realitou. Svět, který vnímáme smysly, je pouze nedokonalým stínem či odrazem tohoto světa idejí. Jung sám přiznal Platónův vliv, když archetypy popsal jako psychické ekvivalenty těchto idejí.
Další ozvuky lze nalézt u filozofů jako Immanuel Kant s jeho konceptem apriorních kategorií myšlení nebo u Arthura Schopenhauera a jeho pojetí vůle.
🧬 Vznik v analytické psychologii
Carl Gustav Jung zavedl termín "archetyp" do psychologie na počátku 20. století. Původně používal termín "prvotní obraz" (Urbild), který si vypůjčil od Jacoba Burckhardta. Později termín změnil na "archetyp", aby zdůraznil dynamickou a vrozenou povahu těchto vzorců. Jung k tomuto konceptu dospěl na základě svého výzkumu mýtů, náboženství a alchymie, a také prostřednictvím analýzy snů a fantazií svých pacientů. Zjistil, že se v nich opakují stejné symboly a motivy, které nemohly pocházet z osobní zkušenosti jedince, což ho vedlo k formulaci teorie kolektivního nevědomí.
🧠 Jungova analytická psychologie
V rámci Jungova modelu psychiky jsou archetypy základními stavebními kameny kolektivního nevědomí a hrají klíčovou roli v procesu individuace – celoživotní snaze o dosažení psychické celistvosti a integrace vědomých a nevědomých částí osobnosti.
🌌 Kolektivní nevědomí
Kolektivní nevědomí je Jungův nejoriginálnější a zároveň nejkontroverznější koncept. Na rozdíl od osobního nevědomí, které obsahuje zapomenuté vzpomínky a potlačené zážitky konkrétního jedince, je kolektivní nevědomí hlubší vrstvou psychiky. Je univerzální, vrozené a společné celému lidstvu. Obsahuje psychické dědictví našich předků – soubor instinktů a archetypů. Jung ho popsal jako "psychický rezervoár obsahující zkušenosti celého lidského druhu". Archetypy jsou obsahem tohoto nevědomí.
⚙️ Funkce archetypů
Archetypy samy o sobě jsou neviditelné a nepoznatelné formy bez obsahu, podobně jako instinkt. Jsou to pouhé predispozice k tomu, abychom vnímali, prožívali a reagovali na svět určitým, typicky lidským způsobem. Teprve když jsou aktivovány konkrétní životní situací (např. narození dítěte aktivuje archetyp matky, nebezpečí aktivuje archetyp hrdiny), naplní se konkrétním obsahem a projeví se ve vědomí jako archetypální obrazy nebo symboly.
Například archetyp matky neznamená vrozenou představu konkrétní matky, ale spíše vrozenou schopnost a potřebu rozpoznat a reagovat na mateřskou péči, ať už pozitivní (pečující matka) nebo negativní (pohlcující matka).
🎭 Hlavní archetypy
Jung popsal mnoho archetypů, ale některé z nich považoval za klíčové pro strukturu osobnosti a proces individuace.
- Persona: Z latinského slova pro "masku". Persona je naše sociální tvář, kterou ukazujeme světu. Je to kompromis mezi naší individualitou a požadavky společnosti. Umožňuje nám fungovat ve společnosti, ale pokud se s ní jedinec příliš identifikuje, může ztratit kontakt se svým pravým já.
- Stín (Shadow): Představuje "temnou stránku" naší osobnosti – vše, co na sobě odmítáme, potlačujeme a nechceme si přiznat. Obsahuje negativní vlastnosti, ale také nerozvinuté pozitivní potenciály. Integrace stínu je klíčovým a často obtížným krokem v procesu individuace, protože vyžaduje přijetí vlastních nedokonalostí.
- Anima a Animus: Tyto archetypy představují vnitřní protipól našeho pohlaví.
* **Anima** je nevědomá ženská stránka v psychice muže. Projevuje se v náladách, pocitech a vztahových vzorcích. Její obraz je formován zkušenostmi s matkou a dalšími ženami. * **Animus** je nevědomá mužská stránka v psychice ženy. Projevuje se v názorech, přesvědčeních a logickém myšlení. Její obraz je formován zkušenostmi s otcem a dalšími muži. Integrace těchto archetypů vede k lepšímu pochopení opačného pohlaví a k vnitřní rovnováze.
- Bytostné Já (Self): Je to ústřední archetyp, který představuje celistvost a jednotu celé osobnosti, vědomé i nevědomé. Je cílem procesu individuace. Jung ho často symbolizoval pomocí mandaly, kruhu nebo čtverce. Bytostné Já není totéž co ego, které je pouze centrem vědomí. Já zahrnuje celou psychiku.
🏛️ Další významné archetypy
Kromě výše uvedených existuje nespočet dalších archetypů, které se objevují v mýtech a snech:
- Velká Matka: Symbolizuje přírodu, plodnost, péči, ale i zkázu a pohlcení.
- Moudrý stařec: Představuje moudrost, vedení, duchovní vhled a poznání.
- Hrdina: Symbolizuje ego, které bojuje s temnými silami (stínem), překonává překážky a usiluje o dosažení cíle (individuace).
- Šibal (Trickster): Postava, která porušuje pravidla a konvence, často s humorem. Přináší změnu a odhaluje absurdity zavedeného řádu.
- Božské dítě: Symbolizuje nový začátek, potenciál a zranitelnost.
📚 Archetypy v literatuře a umění
Koncept archetypů měl obrovský vliv na literární a filmovou kritiku. Pomáhá vysvětlit, proč některé příběhy a postavy rezonují s publikem napříč kulturami.
- Archetypální postavy: Mnoho postav v literatuře a filmu odpovídá archetypálním vzorům: moudrý mentor (Gandalf v Pán prstenů, Albus Brumbál v Harry Potter), hrdina na cestě (Luke Skywalker v Star Wars), nevinné dítě, svůdná femme fatale nebo ztělesněné zlo.
- Archetypální příběhy: Nejznámějším archetypálním příběhovým vzorcem je "cesta hrdiny" (monomýtus), kterou zpopularizoval Joseph Campbell ve své knize Tisíc tváří hrdiny. Tento vzorec popisuje typickou strukturu mýtických příběhů: hrdina opouští svůj domov, čelí zkouškám, dosahuje vítězství a vrací se proměněn.
- Archetypální symboly: Voda často symbolizuje nevědomí, les neznámo a nebezpečí, hora duchovní vzestup a kruh celistvost. Tyto symboly mají pro čtenáře a diváky intuitivní význam.
🎬 Moderní využití a kritika
Archetypy našly uplatnění i mimo akademickou půdu, zejména v marketingu a brandingu. Značky se často snaží ztělesňovat určitý archetyp (např. Nike – Hrdina, Apple – Tvůrce, Dove – Pečovatel), aby vytvořily silnější emocionální pouto se zákazníky.
Navzdory svému širokému vlivu čelí Jungova teorie archetypů kritice, především z vědeckého hlediska. Kritici namítají, že koncept kolektivního nevědomí a archetypů je nevědecký, protože ho nelze empiricky testovat ani vyvrátit. Někteří také poukazují na to, že Jungova interpretace mýtů může být příliš eurocentrická a přehlížet kulturní specifika.
💡 Pro laiky
Představte si, že lidská mysl je jako počítač. Osobní zkušenosti jsou soubory, které si sami ukládáte. Archetypy jsou ale jako předinstalovaný operační systém – základní programy a složky, které má každý počítač stejného typu. Tyto "programy" jsou univerzální vzorce chování a vnímání.
Například každý na světě instinktivně rozumí konceptu "hrdiny", "matky" nebo "zloducha", i když se jejich konkrétní podoba v různých kulturách liší. Nemusíme se učit, co je to láska, strach nebo zrada – tyto prožitky jsou v nás "předprogramovány" jako archetypy. Tyto základní vzorce se pak objevují v pohádkách, filmech (např. boj dobra se zlem) a dokonce i v našich snech, protože jsou hlubokou a sdílenou součástí toho, co to znamená být člověkem.