Velká francouzská revoluce

Rozbalit box

Obsah boxu

Velká francouzská revoluce (francouzsky Révolution française; 1789–1799) byla klíčovým obdobím radikálních politických a společenských změn v dějinách Francie, které mělo zásadní a trvalý dopad na celý svět. Během deseti let byla ve Francii svržena absolutistická monarchie, zrušena feudální a stavovská privilegia šlechty a duchovenstva a zřízena republika založená na principech Volnosti, rovnosti a bratrství (Liberté, Égalité, Fraternité). Revoluce, provázená obdobím násilí a politického chaosu (včetně tzv. Teroru), nakonec vyústila v nástup Napoleona Bonaparta a vznik císařství. Její myšlenky a ideály však trvale ovlivnily vývoj moderních demokracií, konceptu lidských práv a politického smýšlení po celém světě.

⏳ Příčiny revoluce

Příčiny revoluce byly hluboké a komplexní, kombinovaly dlouhodobé strukturální problémy s krátkodobými krizemi.

1. Krize starého režimu (Ancien régime)

Francouzská společnost 18. století byla rigidně rozdělena do tří stavů, což vytvářelo obrovskou sociální nerovnost:

• První stav (duchovenstvo): Tvořil asi 1 % populace, vlastnil obrovský majetek a neplatil téměř žádné daně.
• Druhý stav (šlechta): Tvořil asi 2 % populace, držel nejvyšší úřady ve státě a armádě, vlastnil velkou část půdy a byl osvobozen od většiny daní.
• Třetí stav (ostatní): Zahrnoval zhruba 97 % populace – od bohatých měšťanů (buržoazie) přes řemeslníky a dělníky až po chudé rolníky. Tento stav nesl veškerou daňovou zátěž a neměl žádný politický vliv. Právě rostoucí a ekonomicky sílící buržoazie se cítila nejvíce frustrovaná nedostatkem politických práv.

2. Finanční bankrot státu

Francouzská monarchie se v 18. století ocitla na pokraji bankrotu. Hlavními důvody byly:

• Extravagantní výdaje dvora: Život u královského dvora ve Versailles byl extrémně nákladný.
• Nákladné války: Dlouhá a nákladná účast v sedmileté válce a především finanční a vojenská podpora americké revoluce proti Velké Británii přivedly státní pokladnu na mizinu.
• Nespravedlivý daňový systém: Protože privilegované stavy neplatily daně, veškerá tíha ležela na třetím stavu, který již nebyl schopen další zátěž unést. Pokusy krále Ludvíka XVI. a jeho ministrů zdanit šlechtu a duchovenstvo vždy ztroskotaly na jejich odporu.

3. Vliv osvícenství

Myšlenky osvícenství se šířily Francií a zpochybňovaly základy absolutistické monarchie a církevní autority. Filozofové jako Voltaire, Jean-Jacques Rousseau a Montesquieu prosazovali ideje jako:

• Lidská práva a svoboda: Každý jedinec má přirozená práva.
• Společenská smlouva a suverenita lidu: Moc vlády vychází ze souhlasu ovládaných, nikoli od Boha.
• Dělba moci: Moc by měla být rozdělena na zákonodárnou, výkonnou a soudní, aby se zabránilo tyranii.

4. Bezprostřední příčiny

• Neúroda a hlad: V letech 1787–1789 postihla Francii katastrofální neúroda. Ceny chleba, základní potraviny, prudce vzrostly, což vedlo k hladu, chudobě a nepokojům mezi nejchudšími vrstvami.
• Svolání generálních stavů: V zoufalé snaze vyřešit finanční krizi a prosadit daňovou reformu svolal král Ludvík XVI. na květen 1789 Generální stavy, shromáždění zástupců všech tří stavů, které se nesešlo od roku 1614. Tento krok nechtěně otevřel cestu k revoluci.

⚔️ Průběh revoluce

Revoluce se dělí do několika fází, od umírněné konstituční monarchie až po radikální teror.

Fáze 1: Umírněná revoluce a konstituční monarchie (1789–1792)

• Vznik Národního shromáždění: Zástupci třetího stavu v generálních stavech odmítli tradiční hlasování (kde měl každý stav jeden hlas, což je vždy přehlasovalo) a 17. června 1789 se prohlásili za Národní shromáždění, reprezentující celý francouzský národ.
• Přísaha v míčovně: Když král nechal jejich zasedací sál uzamknout, shromáždili se 20. června v nedaleké míčovně a složili slavnou přísahu, že se nerozejdou, dokud nepřijmou ústavu.
• Pád Bastily (14. července 1789): Když se Paříží rozšířily zvěsti, že král shromažďuje vojsko, aby rozehnal Národní shromáždění, Pařížané zaútočili na královskou pevnost a vězení Bastila. Ačkoliv vojenský význam útoku byl malý (bylo zde jen sedm vězňů), jeho symbolický dopad byl obrovský. Pád Bastily znamenal pád královského absolutismu a dodnes je státním svátkem Francie.
• Deklarace práv člověka a občana: V srpnu 1789 přijalo Shromáždění Deklarace práv člověka a občana, jeden z nejdůležitějších dokumentů v historii lidských práv. Deklarace zakotvila principy svobody, rovnosti před zákonem, svobody slova a tisku a právo na soukromé vlastnictví.
• Útěk do Varennes (1791): Král Ludvík XVI., který s revolucí potají nesouhlasil, se v červnu 1791 pokusil s rodinou uprchnout z Francie. Byl však poznán a zadržen ve Varennes. Tento pokus o útěk zničil poslední zbytky důvěry lidu v monarchii.
• Ústava z roku 1791: Francie se stala konstituční monarchií. Král ztratil absolutní moc, která byla omezena voleným Zákonodárným shromážděním.

Fáze 2: Radikální revoluce a První republika (1792–1794)

Pokus krále o útěk a hrozby od zahraničních mocností, které se obávaly šíření revoluce, vedly k radikalizaci francouzské společnosti.

• Válka a pád monarchie: V dubnu 1792 vyhlásila Francie válku Rakousku a Prusku. Počáteční neúspěchy a manifest pruského vévody, který hrozil zničením Paříže, pokud bude královské rodině ublíženo, vyvolaly v Paříži povstání. Dne 10. srpna 1792 dav zaútočil na Tuilerijský palác, královo sídlo. Král byl sesazen a s rodinou uvězněn. Monarchie byla fakticky svržena.
• Vyhlášení republiky a poprava krále: Nově zvolený parlament, Národní konvent, zrušil monarchii a 21. září 1792 vyhlásil První francouzskou republiku. Král, nyní označovaný jako "občan Ludvík Kapet", byl souzen za vlastizradu. Konvent ho shledal vinným a 21. ledna 1793 byl veřejně sťat gilotinou na Náměstí Revoluce (dnešní Place de la Concorde).
• Jakobínský teror (1793–1794): Poprava krále šokovala Evropu a Francie se ocitla ve válce s většinou evropských mocností. V zemi zároveň propukaly kontrarevoluční vzpoury. V této krizové situaci se moci chopila radikální frakce Jakobíni, vedená Maximilienem Robespierrem. Ustanovili Výbor pro veřejné blaho, který vládl prakticky jako diktatura.

   *   Období jejich vlády je známé jako Hrůzovláda neboli Teror. Kdokoli byl považován za "nepřítele revoluce", byl postaven před revoluční tribunál a často bez řádného soudu poslán na gilotinu. Během Teroru bylo popraveno přibližně 17 000 lidí a dalších asi 10 000 zemřelo ve vězení. Teror se nakonec obrátil i proti samotným revolucionářům, jako byl Georges Danton.

• Thermidorský převrat a konec Teroru: Robespierrova diktatura a neustálé popravy vyvolaly strach i mezi jeho spojenci. Dne 27. července 1794 (9. thermidoru podle revolučního kalendáře) byl Robespierre v Konventu zatčen a následující den popraven. Tím skončilo období Teroru.

Fáze 3: Direktorium a vzestup Napoleona (1795–1799)

Po pádu jakobínů se moci opět ujala umírněná buržoazie.

• Direktorium: V roce 1795 byla přijata nová ústava, která svěřila výkonnou moc pětičlennému Direktoriu. Toto období bylo charakteristické politickou nestabilitou, korupcí a závislostí na armádě při potlačování nepokojů.
• Vzestup Napoleona Bonaparta: Během válek se proslavil mladý a talentovaný generál Napoleon Bonaparte. Jeho brilantní vojenská vítězství, zejména v Itálii a Egyptě, z něj učinila národního hrdinu.
• Převrat 18. brumairu: V situaci, kdy bylo Direktorium slabé a nepopulární, provedl Napoleon 9. listopadu 1799 (18. brumairu) státní převrat. Svrhl Direktorium a nastolil nový režim, Konzulát, ve kterém se stal prvním konzulem s téměř neomezenou mocí. Tento převrat je obecně považován za konec Velké francouzské revoluce.

🌍 Důsledky a odkaz revoluce

Velká francouzská revoluce navždy změnila Francii i celý svět. Její dopady jsou patrné dodnes.

• Konec Ancien Régime: Revoluce definitivně ukončila absolutistickou monarchii, feudální systém a dědičná privilegia šlechty a duchovenstva ve Francii.
• Vzestup buržoazie: Moc se přesunula z rukou šlechty do rukou buržoazie (střední třídy), která se stala dominantní politickou a ekonomickou silou.
• Šíření revolučních myšlenek: Heslo "Volnost, rovnost, bratrství" a principy zakotvené v Deklaraci práv člověka a občana se staly inspirací pro liberální, demokratická a nacionalistická hnutí po celé Evropě i ve světě v 19. a 20. století.
• Vznik nacionalismu: Revoluce zrodila moderní koncept nacionalismu. Lidé se již neidentifikovali primárně jako poddaní krále, ale jako občané francouzského národa. Revoluční války pomohly tuto novou národní identitu upevnit.
• Sekularizace: Moc a vliv katolické církve byly ve Francii drasticky omezeny, byl jí zkonfiskován majetek a byl položen základ pro oddělení církve a státu.
• Vzestup Napoleona a napoleonské války: Bezprostředním důsledkem revolučního chaosu byl vzestup Napoleona. Jeho armády, ač dobyvačné, paradoxně rozšířily mnohé revoluční myšlenky a reformy (jako občanský zákoník) po celé Evropě.
• Vznik politického spektra: Během revoluce se v Národním shromáždění zrodilo moderní politické dělení na pravici (umírnění monarchisté, sedící napravo od předsedy) a levici (radikální revolucionáři, sedící nalevo).

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si francouzskou společnost před rokem 1789 jako velmi nespravedlivou pyramidu:

• **Na samém vrcholu** seděl král.
• **Těsně pod ním** byla malá skupinka šlechty a kněží. Ti nemuseli platit daně, měli veškerou moc a užívali si luxusu.
• **Úplně dole** byla obrovská základna tvořená všemi ostatními – obchodníky, řemeslníky a hlavně chudými rolníky. Tato skupina musela platit všechny daně a dřela na ty nahoře, ale neměla žádné slovo v tom, jak se v zemi vládne.

Jednoho dne se lidé dole naštvali. Byli hladoví, bez peněz a inspirováni novými myšlenkami o svobodě a spravedlnosti. Rozhodli se, že celou tu nespravedlivou pyramidu zbourají. A to byla revoluce.

Bylo to chaotické a často i násilné. Svrhli krále, zrušili privilegia a pokusili se vytvořit společnost, kde si budou všichni rovni. Po letech chaosu a hádek se objevil silný generál (Napoleon), který udělal pořádek a stal se novým vládcem. Ale ta původní myšlenka – že lidé mají práva a mají si vládnout sami – už nikdy nezmizela a inspirovala lidi po celém světě.

✨ Zajímavosti

• Metrický systém: Jedním z trvalých odkazů revoluce je zavedení metrického systému (metr, kilogram, litr). Revolucionáři chtěli nahradit starý, chaotický systém měr a vah logickým a univerzálním systémem založeným na desítkové soustavě.
• Trikolóra: Současná francouzská vlajka (modrá, bílá, červená) vznikla během revoluce spojením barev Paříže (modrá a červená) s bílou barvou monarchie.
• Marseillaisa: Francouzská státní hymna, La Marseillaise, vznikla jako revoluční pochodová píseň pro vojáky bojující proti Rakousku.
• Revoluční kalendář: Jakobíni se pokusili zcela skoncovat s minulostí a zavedli nový revoluční kalendář. Roky se počítaly od vyhlášení republiky (rok I), měsíce měly nové názvy podle přírody (Thermidor – horký měsíc, Brumaire – měsíc mlh) a týden měl 10 dní. Tento systém se však neujal a byl později zrušen.