Platón

Rozbalit box

Obsah boxu

Platón (řecky Πλάτων, vlastním jménem Aristoklés; 428/427 př. n. l. – 348/347 př. n. l.) byl starověký řecký filozof, matematik a jeden z nejvlivnějších myslitelů západní filozofie. Byl žákem Sokrata a učitelem Aristotela, čímž se stal klíčovým článkem v dějinách filozofie. Založil v Athénách proslulou Akademii, první vyšší školu v západním světě, která fungovala téměř tisíc let a sloužila jako vzor pro pozdější univerzity.

---

Životopis a kontext

Platón pocházel z prominentní athénské aristokracie. Jeho otec Aristón údajně odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra a messénského krále Melantha, zatímco matka Periktióné byla příbuzná slavného zákonodárce Solón. Jeho původní jméno bylo Aristoklés, ale přezdívku Platón (z řeckého "platon" – široký, mohutný) získal buď pro svou zdatnost v zápase, nebo pro šíři svých ramen či stylu vyjadřování.

V mládí se Platón věnoval poezii, hudbě a malířství, a původně uvažoval o politické kariéře. Rozhodující zlom v jeho životě nastal, když se stal žákem Sokrata. Sokratova metoda a jeho následné odsouzení k smrti v roce 399 př. n. l. Platóna hluboce ovlivnily a definitivně ho nasměrovaly k filozofii. Toto zklamání z athénské demokracie se promítlo i do jeho pozdějších úvah o ideálním státě.

Po Sokratově smrti opustil Athény a cestoval po Středomoří, navštívil Egypt, Itálie a Sicílie, kde se seznámil s pythagorejci a jejich učením o matematice a kosmologii. Tyto vlivy se výrazně projevily v jeho pozdějším díle. Po návratu do Athén kolem roku 387 př. n. l. založil svou slavnou Akademii, která se stala centrem filozofie, matematiky a vědy. V Akademii se vyučovalo formou dialogů a diskuzí, které byly klíčové pro rozvoj myšlení žáků.

---

Hlavní pilíře Platónovy filozofie

Platónovo myšlení je charakterizováno dualismem, tedy rozlišením dvou základních rovin skutečnosti. Jeho filozofie je rozsáhlá a pokrývá metafyziku, epistemologii, etiku, politickou filozofii a estetiku.

Teorie idejí (eidos)

Centrálním bodem Platónovy filozofie je jeho teorie idejí. Podle Platóna existují dva světy:

Svět smyslový (jevový): Tento svět je ten, který vnímáme smysly. Je proměnlivý, pomíjivý, nedokonalý a je pouze odleskem či napodobeninou skutečnosti. Všechny konkrétní věci v tomto světě (např. krásný kůň, spravedlivý čin) jsou pouze nedokonalými kopiemi.
Svět idejí (nadsmyslový): Toto je pravá skutečnost. Je to svět věčných, neměnných, dokonalých a samostatně existujících idejí (forem, vzorů). Všechny konkrétní věci ve smyslovém světě se účastní svých idejí, například všechny krásné věci se účastní Ideje Krásy, a všechny spravedlivé činy se účastní Ideje Spravedlnosti. Nejvyšší ze všech idejí je Idea Dobra, která je zdrojem veškerého bytí, poznání a hodnot, podobně jako Slunce osvětluje a umožňuje život v našem smyslovém světě.

Platón věřil, že lidská duše je nesmrtelná a před narozením pobývala ve světě idejí, kde je nazírala. Poznání pro Platóna není získávání nových informací, nýbrž rozpomínání se (anamnéze) duše na to, co už poznala v říši idejí. To vysvětluje, proč je naše poznání některých univerzálních pojmů možné.

Nauka o duši

Platónova nauka o duši úzce souvisí s jeho teorií idejí. Duše je nesmrtelná a oddělitelná od těla. Dělí ji na tři části:

Rozumová část (logistikon): Sídlí v hlavě a jejím úkolem je poznávat pravdu a řídit člověka. Jejím cílem je moudrost.
Vznětlivá/statečná část (thýmoeidés): Sídlí v hrudi a je zdrojem emocí jako hněv, odvaha a čest. Jejím cílem je statečnost.
Žádostivá/žádostivá část (epithýmétikon): Sídlí v břiše a představuje základní potřeby a touhy (jídlo, pití, sexuální touhy). Jejím cílem je uměřenost.

Ideální je, když rozumová část řídí ostatní dvě části, což vede k harmonii a ctnosti.

Ideální stát a spravedlnost

V Platónově nejslavnějším díle, Ústavě, rozvíjí svou vizi ideálního státu. Tento stát je zrcadlem ideální duše a je založen na principu spravedlnosti a funkční hierarchie:

Filozofové-vládci: Na vrcholu státu stojí filozofové, kteří díky svému rozumu a poznání idejí (zejména Ideje Dobra) jsou nejlépe kvalifikováni k řízení státu. Jejich ctností je moudrost.
Strážci (vojáci): Chrání stát a udržují řád. Jejich ctností je statečnost.
Řemeslníci a zemědělci: Zajišťují materiální potřeby společnosti. Jejich ctností je uměřenost.

Každá třída by měla vykonávat svou funkci a nezasahovat do rolí ostatních. Spravedlnost ve státě nastává, když každý plní svou funkci v harmonii s ostatními. Platón kritizoval stávající formy vlády – tyranii, oligarchii, demokracii – jako nedokonalé a zkažené.

---

Dílo Platóna

Platónovo dílo je rozsáhlé a téměř kompletně se zachovalo, což je v antice výjimečné. Většina jeho spisů má formu dialogů, kde se postavy (často Sokratés jako hlavní mluvčí) dohadují o filozofických otázkách. Díla se dělí do tří období:

Rané (sókratovské) období

Charakterizuje ho silný vliv Sokrata a snaha o definování ctností.

Obrana Sokratova: Záznam Sokratovy obhajoby před soudem.
Kritón: Dialog o povinnosti dodržovat zákony.
Euthyfrón: Zkoumání povahy zbožnosti.
Lachés: O odvaze.
Charmidés: O uměřenosti.

Střední (klasické) období

Platón rozvíjí vlastní teorii idejí a politickou filozofii.

Ústava: Hlavní dílo o ideálním státě, spravedlnosti a poznání. Obsahuje slavné Podobenství o jeskyni.
Symposion (Hostina): O povaze lásky a krásy.
Faidón: O nesmrtelnosti duše.
Faidros: O rétorice, lásce a vztahu duše k idejím.
Menón: O tom, zda se ctnost dá učit a o anamnézi.

Pozdní období

Platón kriticky přehodnocuje některé aspekty své teorie idejí a zaměřuje se na kosmologii a zákonodárství.

Parmenidés: Kritika teorie idejí.
Sofistés: O pravém a zdánlivém vědění.
Timaios: O vzniku vesmíru a přírody.
Zákony: Rozsáhlé dílo o druhém nejlepším státě, více realistické než Ústava.

---

Vliv a odkaz Platóna

Platónův vliv na západní filozofii je nezměrný. Britský filozof Alfred North Whitehead kdysi prohlásil, že celá západní filozofická tradice je jen "poznámkami pod čarou k Platónovi".

Metafyzika a epistemologie: Jeho rozlišení mezi duchovní a hmotnou skutečností, a mezi poznáním (epistémé) a pouhým míněním (doxa), ovlivnilo myšlení po tisíciletí.
Etika a politika: Platónovy úvahy o ctnosti, spravedlnosti a ideálním státě formovaly politickou filozofii a etiku po celá staletí.
Křesťanství: Platónovy myšlenky, zejména jeho nauka o nesmrtelné duši a jeho idealismus, měly hluboký vliv na rané křesťanské teology, jako byl sv. Augustin, a na rozvoj novoplatonismu.
Vzdělávání: Jeho Akademie se stala modelem pro budoucí akademické instituce.
Matematika: Význam matematiky pro poznání, jak ji zdůrazňoval Platón, ovlivnil její rozvoj.

Platónovo dílo je dodnes předmětem intenzivního studia a interpretace a jeho myšlenky zůstávají relevantní pro současné filozofické debaty.

---

Pro laiky

Představte si Platóna jako jednoho z nejchytřejších a nejvlivnějších lidí starověkého Řecka. Byl to velký myslitel, který žil před více než 2000 lety.

Jeho nejznámější myšlenka je, že kromě světa, který vidíme a kterého se můžeme dotknout (třeba strom, křeslo), existuje ještě jiný, dokonalý svět idejí. V tom světě jsou dokonalé "vzory" všeho, co známe. Takže existuje dokonalý "strom-idea" a všechny stromy, které vidíme venku, jsou jen jeho nedokonalé kopie. Pro Platóna byla pravda a skutečnost právě v tom světě idejí. Věřil, že naše duše tam kdysi žila a teď si na ty dokonalé vzory jen rozpomíná.

Také si představoval, jak by měl vypadat ideální stát. Podle něj by ho měli řídit ti nejchytřejší a nejmoudřejší lidé – filozofové, protože jen ti dokážou poznat ty pravé ideje a vědí, co je pro všechny nejlepší. Ostatní by měli dělat to, v čem jsou dobří, například vojáki by měli chránit a řemeslníci vyrábět.

Platón napsal spoustu knih, většinou ve formě rozhovorů, kde jeho učitel Sókratés diskutuje s různými lidmi a snaží se přijít na pravdu. Jeho myšlenky ovlivnily evropské myšlení na tisíce let dopředu, a proto je dodnes tak důležitý.

---

Externí odkazy