Rétorika

Rétorika
	Soubor:Cicero-restored.jpg
	Římský řečník a filozof Marcus Tullius Cicero, jedna z nejvýznamnějších postav rétoriky.
Obor	Filologie, filozofie, komunikace, lingvistika

Rozbalit box

Obsah boxu

Rétorika (z řec. rhétoriké – veřejné mluvení, řečnictví, nebo z rhésis – řeč) je umění a věda o mluveném a psaném projevu, zaměřená na přesvědčování (persvaze) a výřečnost (elokvence). Jde o jednu z nejstarších jazykových disciplín, která se zabývá studiem jazykových projevů a pravidly prozaického slohu. Jejím hlavním cílem je schopnost vypozorovat možnou přesvědčivou stránku každé jednotlivé věci a efektivně ji sdělit publiku.

⏳ Historie

Počátky rétoriky sahají do starověkého Řecka a Říma, kde se stala neodmyslitelnou součástí vzdělání a veřejného život. Rétorika jako samostatné umění nebo věda o správném argumentování za účelem přesvědčení posluchače či odpůrce vznikla na Sicílii v polovině 5. století př. n. l.. Za její zakladatele jsou považováni Korax ze Syrakus a jeho žák Tisias, který napsal první učebnice rétoriky.

Mezi významné rétory antiky patřili Antiphón, Gorgiás, Protagorás z Abdér, Sókratés, Platón a především Aristotelés. Aristotelés ve svém díle Rétorika formuloval základní principy oboru, které jsou relevantní dodnes. Rozvinul koncept tří důkazových prostředků: ethos, pathos a logos. V Římě pak dominovali Marcus Tullius Cicero a Marcus Fabius Quintilianus, kteří rétoriku dále rozvíjeli a zdůrazňovali harmonii mezi formou a obsahem projevu.

Ve středověku byla rétorika zaměřena i na psaný projev a spolu s gramatikou a dialektikou tvořila tzv. trivium, základní součást svobodných umění vyučovaných na univerzitách. Během renesance a humanismu byla tradice antické rétoriky udržována a rozvíjena, například Petrus Ramus. V 19. století zájem o rétoriku upadal, přídavné jméno „rétorický“ dokonce získalo pejorativní význam. K novému zájmu o rétoriku dochází v polovině 20. století s nástupem tzv. Nové rétoriky (např. Chaim Perelman, Roland Barthes), která se zaměřuje na argumentace a symboliku v komunikaci.

📚 Základní prvky rétoriky

Aristotelés ve svém díle Rétorika definoval tři základní přesvědčovací prostředky, které jsou klíčové pro účinnou komunikaci a přesvědčování posluchače:

Ethos (charakter řečníka) – Odvolává se na důvěryhodnost, mravní zásady a autoritu řečníka. Řečník musí působit čestně, znalostně a sympaticky, aby si získal respekt a důvěra publika.
Pathos (emocionální působení) – Zaměřuje se na citové rozpoložení posluchačů. Cílem je vyvolat v publiku určité emoce (např. radost, smutek, hněv, strach), které podpoří přijetí řečníkovy myšlenky nebo argumentu.
Logos (logický rozum) – Spočívá v logickém odůvodnění a racionálních argumentech. Řečník používá fakta, statistiky, důkazy a logické uvažování k přesvědčování posluchačů.

Tyto tři prvky jsou vzájemně propojené a jejich vyvážené použití je pro úspěšný projev zásadní.

🗣️ Typy rétoriky

Aristotelés ve své Rétorice rozlišil tři hlavní typy řečnických projevů neboli rétorických žánrů, které se liší svým účelem, publikem a časovým zaměřením:

Soudní (forenzní) rétorika – Zabývá se spravedlností a nespravedlností minulých činů. Jejím cílem je obhajoba nebo obžaloba před soudem. Zaměřuje se na minulost a snaží se přesvědčit o vině nebo nevině.
Poradní (deliberativní) rétorika – Zaměřuje se na budoucnost a prospěšnost nebo škodlivost budoucích činů. Využívá se v politických debatách a shromážděních, kde se rozhoduje o akcích, které mají být podniknuty. Cílem je radit nebo odrazovat.
Oslavná (epideiktická) rétorika – Soustředí se na přítomnost a chválu nebo pokárání osob, událostí či hodnot. Používá se při slavnostních příležitostech, smutečních obřadech nebo ceremoniích. Jejím účelem je vyzdvihovat nebo kritizovat, čímž posiluje společenské hodnoty a normy.

⚙️ Rétorické figury a tropy

Rétorické figury a tropy jsou jazykové prostředky, které obohacují řečnický projev a zvyšují jeho působivost a expresivitu.

Figury

Figury jsou stylistické prostředky založené na neobvyklém uspořádání slov, jejich opakování nebo změnách ve slovosled. Nezmění význam slova, ale ovlivňují rytmus, zvuk a struktura věty.

Anafora – Opakování stejného slova nebo skupiny slov na začátku po sobě jdoucích veršů nebo vět. Příklad: „Mám rád slunce. Mám rád moře. Mám rád vítr.“
Epifora – Opakování stejného slova nebo skupiny slov na konci po sobě jdoucích veršů nebo vět. Příklad: „Už nikdy neodejde. Nikdy neodejde.“
Epanastrofa – Opakování slova nebo slovního spojení na konci jedné věty a na začátku následující. Příklad: „Střela ta se zaryla v bílá ňadra, / v bílá ňadra prvního Tatařína.“
Epizeuxis – Opakování stejného slova nebo slovního spojení bezprostředně za sebou v jedné větě nebo verši. Příklad: „Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon.“
Asyndeton – Hromadění slov nebo vět bez použití spojek. Příklad: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato.“
Polysyndeton – Nadměrné používání spojek pro zdůraznění nebo zpomalení rytmu.
Inverze – Přesunutí slovosledu z obvyklého pořadí pro zvýšení dramatického efektu nebo kvůli rýmu. Příklad: „V hlubokém lese skrýval se vlk.“
Řečnická otázka – Otázka, na kterou se neočekává odpověď, nebo si ji řečník hned sám zodpoví.
Apostrofa – Oslovování nepřítomné osoby, neživé věci nebo abstraktního pojmu.

Tropy

Tropy jsou stylistické prostředky založené na přenášení významu slov. Dochází k nim na základě podobnosti, kontrastu nebo jiné souvislosti.

Metafora – Přenesení významu na základě vnější podobnosti. Příklad: „Její oči byly dvě hluboké studny.“
Personifikace – Přisuzování lidských vlastností neživým věcem nebo přírodním jevům. Příklad: „Stromy šeptaly své tajemství větru.“
Přirovnání – Srovnání dvou jevů pomocí spojek „jako“, „jak“. Příklad: „Byl rychlý jako blesk.“
Metonymie – Nahrazení slova jiným na základě věcné souvislosti. Příklad: „Poslouchám Mozarta.“ (místo „hudbu od Mozarta“)
Synekdocha – Použití části pro celek nebo naopak. Příklad: „Přišlo sto hlav.“ (místo „sto lidí“)
Hyperbola (nadsázka) – Zveličení pro zdůraznění významu. Příklad: „Čekal jsem na tebe celou věčnost!“
Eufemismus – Zjemnění výrazu, aby zněl méně tvrdě. Příklad: „Odešel na věčnost.“ (místo „zemřel“)
Ironie – Vyjádření opaku skutečného významu. Příklad: „No to se ti fakt povedlo!“ (když se něco nepodaří)
Oxymóron – Spojení dvou protikladných pojmů. Příklad: „Živá mrtvola.“

🎓 Význam a aplikace v moderní době

V dnešní době si rétorika udržuje svůj význam a je stále důležitým nástrojem v mnoha oblastech společnosti. Její aplikace sahá od politiky a právnictví přes marketing a obchod až po vzdělávání a osobní komunikaci.

Dnešní rétorika je chápána jako věda, dovednost a umění. Jako věda se soustavně zabývá analýzou textů a vystoupení a jejich účinků na základě vědeckého zpracování data a informací. Jako dovednost se zaměřuje na techniku přednesu a poskytuje soubor cvičení a tréninkových metod pro získání jistoty a zběhlosti v mluveném projevu. Konečně jako umění dokáže v rukou nadaného řečníka navodit nejen racionální myšlenkový pochod, ale i emocionální prožitek a umělecký estetický zážitek.

V moderní rétorice se klade důraz na teorie účinné komunikace, jejímž hlavním cílem je přesvědčit posluchače a získat si ho pro stanovisko řečníka. Využívají se argumenty, logické vyvozování, optimální kompoziční postupy, neverbální projevy a taktické pauzy. Irena Žantovská, autorka knihy Rétorika a komunikace, zdůrazňuje, že schopnost zvládnout rétorická komunikace je neodmyslitelnou součástí profesní vybavenosti a jedním z předpokladů pracovního úspěchu.

💡 Pro laiky

Představte si rétoriku jako kouzelnou skříňku plnou nástrojů, které vám pomohou lépe mluvit a přesvědčit ostatní o tom, co si myslíte. Není to jen o tom, co říkáte, ale HLAVNĚ o tom, JAK to říkáte!

Když chcete někoho o něčem přesvědčit, potřebujete tři věci, které už znal i Aristotelés před tisíci lety:

Důvěra (Ethos): Musíte působit jako člověk, kterému se dá věřit. Jako když vám kamarád říká, že je něco super, spíš mu uvěříte, než když vám to řekne někdo, koho neznáte.
Emoce (Pathos): Musíte v lidech vzbudit nějaké pocity. Když vyprávíte příběh, který je dojme nebo rozesměje, budou vám více naslouchat.
Rozum (Logos): Musíte mít pro svá tvrzení dobré argumenty. Jako když vysvětlujete matematický příklad krok za krokem, aby ho každý pochopil.

Rétorika vám také pomůže, abyste mluvili zajímavě – třeba pomocí speciálních „triků se slovy“, jako jsou metafory (když řeknete „čas jsou peníze“, i když čas nejsou opravdové peníze) nebo nadsázky (když řeknete „čekám tu celou věčnost“).

Dnes se rétorika hodí všude: když chcete přesvědčit rodiče, aby vám něco dovolili, když děláte prezentace ve škole nebo v práci, nebo když se jen tak bavíte s přáteli a chcete, aby vám rozuměli a souhlasili s vámi. Je to prostě umění, jak se stát dobrým řečníkem a komunikovat s lidmi efektivně. A pamatujte, že dobrým řečníkem se člověk nerodí, ale stává se jím cvičením a praxí!