Znalost

Šablona:Infobox - pojem

Znalost je komplexní a mnohovrstevnatý pojem, který označuje stav vědění, porozumění a obeznámenosti s fakty, informacemi, popisy nebo dovednostmi, které jednotlivec či skupina získá skrze učení, zkušenost nebo vnímání. V nejužším slova smyslu se jedná o soubor informací zasazených do kontextu, které umožňují jejich praktické či teoretické využití. Zkoumáním povahy, původu a limitů znalostí se zabývá filozofická disciplína zvaná epistemologie (také gnozeologie nebo noetika).

Znalost je tradičně odlišována od dat (surová, neorganizovaná fakta) a informací (data uspořádaná do smysluplného celku). Znalost představuje vyšší úroveň, kdy jsou informace interpretovány, propojeny se stávajícími poznatky a zkušenostmi, a mohou sloužit jako základ pro rozhodování, řešení problémů a predikci. V moderní společnosti jsou znalosti považovány za klíčový ekonomický zdroj a hlavní motor inovací.

🤔 Pro laiky: Co je to znalost?

Představte si, že stavíte něco z lega. Jednotlivé kostičky lega jsou jako data – samy o sobě nemají velký smysl (červená kostka 2x4, modrá kostka 1x2). Když si vezmete návod, kde je napsáno "spoj červenou kostku 2x4 s modrou kostkou 1x2", získáte informaci. Říká vám, co máte udělat.

Znalost je ale něco víc. Znalost je, když po postavení deseti autíček z lega už víte, jak fungují podvozky, jak se staví pevná karoserie a jaké kostičky jsou nejlepší na kola. Už nepotřebujete přesný návod, protože rozumíte principům. Dokážete si postavit vlastní, originální auto, protože máte zkušenosti a chápete souvislosti. Umíte informace kreativně použít k vyřešení nového problému.

A kdybychom šli ještě o krok dál, moudrost by byla schopnost rozhodnout, zda je lepší postavit závodní auto, nákladní auto nebo sanitku podle toho, co je zrovna potřeba, a přemýšlet o tom, jaký dopad bude mít vaše stavba na ostatní. Znalost je tedy prakticky použitelná a ověřená informace, která nám dává schopnost jednat.

⏳ Historie a filozofický vývoj

Otázka "Co je znalost?" patří mezi nejstarší a nejzásadnější problémy západní filozofie. Její kořeny sahají až do antického Řecka.

Platón a klasická definice

Za zakladatele systematického zkoumání znalostí je považován Platón. Ve svých dialozích, zejména v Theaitétu, formuloval klasickou definici znalosti jako oprávněné pravdivé přesvědčení (anglicky Justified True Belief, JTB). Podle této definice, aby někdo mohl tvrdit, že něco ví (např. "vím, že prší"), musí být splněny tři podmínky:

Přesvědčení: Daná osoba musí věřit, že tvrzení je pravdivé (musí být přesvědčen, že prší).
Pravdivost: Tvrzení musí být objektivně pravdivé (venku musí skutečně pršet).
Oprávnění (Důvod): Osoba musí mít pro své přesvědčení dobrý důvod (např. slyší kapky dopadající na okno, vidí mokrou ulici).

Tato definice dominovala filozofickému myšlení po více než dva tisíce let.

Racionalismus vs. Empirismus

V novověké filozofii se rozvinul spor o hlavní zdroj lidských znalostí.

Racionalismus, jehož hlavním představitelem byl René Descartes, tvrdil, že primárním zdrojem jistých znalostí je rozum a vrozené ideje. Descartův slavný výrok „Myslím, tedy jsem“ je příkladem znalosti získané čistým rozumovým vhledem.
Empirismus, reprezentovaný mysliteli jako John Locke a David Hume, naopak tvrdil, že veškeré naše znalosti pocházejí ze smyslové zkušenosti. Locke přirovnal mysl novorozence k tabula rasa (nepopsané desce), na kterou teprve zkušenost zapisuje poznatky.

Tento spor se pokusil překlenout Immanuel Kant, který argumentoval, že znalost vzniká spojením smyslových vjemů (materiál poznání) a apriorních rozumových struktur (forem poznání).

Gettierův problém

V roce 1963 publikoval americký filozof Edmund Gettier krátký článek, který otřásl tradiční platónskou definicí znalosti. Gettier představil myšlenkové experimenty (dnes známé jako Gettierovy problémy), které ukazují situace, kdy má člověk oprávněné pravdivé přesvědčení, ale přesto bychom intuitivně neřekli, že má znalost, protože pravdivost jeho přesvědčení je výsledkem náhody.

Tento objev vedl k rozsáhlé debatě a snahám o doplnění či nahrazení klasické definice znalosti, například přidáním podmínek spolehlivosti (reliabilismus) nebo vyloučením role náhody.

📚 Typy a dělení znalostí

Znalosti lze klasifikovat z různých hledisek. Mezi nejčastější dělení patří:

Explicitní a tacitní znalosti

Toto dělení, popularizované v kontextu managementu znalostí, je klíčové pro pochopení, jak organizace a jednotlivci pracují s poznatky.

Explicitní znalost: Je formální, kodifikovaná a snadno sdělitelná. Lze ji vyjádřit slovy, čísly, diagramy a uložit do knih, databází nebo manuálů. Příkladem je obsah této encyklopedie nebo návod k použití.
Tacitní (skrytá) znalost: Je osobní, neformální a těžko se formuluje slovy. Je zakořeněna v osobních zkušenostech, intuici, dovednostech a hodnotách. Příkladem je schopnost jezdit na kole, rozpoznávat emoce v obličeji nebo mistrovství zkušeného řemeslníka. Přeměna tacitních znalostí na explicitní je jedním z hlavních cílů správy znalostí v organizacích.

Propoziční a procedurální znalosti

Propoziční znalost (vědět, že...): Týká se faktů a tvrzení o světě. Jde o teoretické vědění, například "vím, že Paříž je hlavní město Francie".
Procedurální znalost (vědět, jak...): Týká se dovedností a schopností provádět určité činnosti. Jde o praktické know-how, například "vím, jak plavat".

Znalost a priori a a posteriori

Znalost a priori: Je nezávislá na smyslové zkušenosti. Jde o znalosti plynoucí z logiky, matematiky a definic. Příklad: "Všichni mládenci jsou svobodní."
Znalost a posteriori: Je závislá na smyslové zkušenosti a empirickém ověření. Příklad: "Některé labutě jsou černé."

📊 Hierarchie: Data, Informace, Znalosti, Moudrost

Pro lepší pochopení role znalostí se často používá model známý jako DIKW pyramida (Data, Information, Knowledge, Wisdom). 1. Data: Jsou to surová, nezpracovaná a nekontextualizovaná fakta, symboly nebo signály. Příklad: číslo "37". 2. Informace: Jsou to data, kterým byl dodán kontext a význam, často jako odpověď na otázky "kdo?", "co?", "kde?", "kdy?". Příklad: "Pacient na lůžku 5 má teplotu 37 °C." 3. Znalosti: Jsou to aplikované a integrované informace, které poskytují porozumění a schopnost jednat. Odpovídají na otázku "jak?". Příklad: Lékař na základě informace o teplotě 37 °C a dalších příznaků ví, jakou diagnózu zvážit a jaký postup zvolit. 4. Moudrost: Je nejvyšší úroveň, která zahrnuje nadhled, etický úsudek a schopnost aplikovat znalosti pro dosažení vyššího dobra. Odpovídá na otázku "proč?". Příklad: Zkušený lékař nejen ví, jak pacienta léčit, ale také moudře zvažuje, jaký dopad bude mít léčba na kvalitu jeho života a kdy je lepší se zaměřit na paliativní péči.

💡 Znalosti v moderní společnosti

Znalostní společnost

Od konce 20. století se hovoří o přechodu od industriální společnosti ke znalostní společnosti. V tomto modelu není hlavním zdrojem bohatství a moci kapitál nebo půda, ale právě znalosti, inovace a intelektuální kapitál. Klíčovou roli hraje vzdělávání, věda, výzkum a efektivní správa znalostí.

Management znalostí

V podnikovém prostředí se management znalostí (Knowledge Management) stal samostatnou disciplínou. Jeho cílem je systematicky zachycovat, sdílet, rozvíjet a využívat znalosti v rámci organizace k dosažení strategických cílů, zvýšení efektivity a podpoře inovací.

Umělá inteligence a znalosti

Oblast umělá inteligence (AI) se od svých počátků zabývá otázkou, jak reprezentovat a zpracovávat znalosti ve strojově čitelné podobě. Od prvních expertních systémů, které využívaly znalostní báze naplněné experty, se vývoj posunul k moderním systémům strojového učení. Tyto systémy, jako jsou velké jazykové modely, si dokáží odvodit komplexní vzorce a "znalosti" z obrovského množství dat, což jim umožňuje řešit úlohy, které dříve vyžadovaly lidskou inteligenci.

📚 Zdroje

```