Etika

Rozbalit box

Obsah boxu

Etika (z řeckého ethos – zvyk, mrav, charakter) je filozofická disciplína, která se zabývá morálkou, dobrem a zlem, správným a nesprávným jednáním, povinnostmi, hodnotami a spravedlností. Zkoumá, jak bychom měli žít, jaká jsou pravidla lidského chování a co je mravně správné. Etika není jen teoretické studium, ale snaží se poskytnout vodítka pro praktický život a rozhodování.

Dělení etiky

Etiku lze tradičně dělit do několika hlavních oblastí:

Metaetika

Metaetika se zabývá podstatou etiky samotné. Nepokládá otázky typu „Co je správné?“, ale spíše „Co znamená být správný?“. Zkoumá povahu morálních soudů, morálních hodnot a morální argumentace.

Etický realismus: Tvrdí, že morální hodnoty existují objektivně, nezávisle na lidském mínění (např. Platónův idealismus nebo přirozené právo).
Etický antirealismus: Popírá existenci objektivních morálních hodnot. Patří sem například:
- Subjektivismus: Morální hodnoty jsou závislé na individuálních pocitech a preferencích.
- Relativismus: Morální hodnoty jsou závislé na kulturních a společenských konvencích.
- Nonkognitivismus: Morální soudy nejsou výroky o faktech, ale spíše vyjádřením emocí nebo příkazy.

Normativní etika

Normativní etika se snaží stanovit pravidla a principy, které by měly řídit naše jednání. Odpovídá na otázku „Co je správné a jak bychom se měli chovat?“.

Deontologie (etika povinnosti): Klade důraz na samotné jednání a jeho soulad s morálními pravidly nebo povinnostmi, bez ohledu na důsledky. Nejvýznamnějším představitelem je Immanuel Kant s jeho kategorickým imperativem.
Konsekvencialismus (etika důsledků): Posuzuje správnost jednání podle jeho důsledků. Nejslavnější formou je utilitarismus, který tvrdí, že správné je takové jednání, které přináší největší užitek pro největší počet lidí (představitelé Jeremy Bentham, John Stuart Mill).
Etika ctnosti: Zaměřuje se na charakter jednající osoby a rozvoj ctností (např. odvahy, spravedlnosti, moudrosti). Snaží se odpovědět na otázku „Jaký bych měl být?“. Hlavním představitelem je Aristotelés.

Aplikovaná etika

Aplikovaná etika se zabývá etickými dilematy a problémy v konkrétních oblastech života a profesích. Aplikuje normativní etické teorie na praktické situace.

Bioetika: Řeší etické otázky související s biologií, medicínou a zdravotnictvím (např. eutanazie, klonování, potrat).
Environmentální etika: Zkoumá morální vztah člověka k životnímu prostředí a přírodě.
Profesní etika: Stanovuje etické standardy a kodexy chování pro konkrétní profese (např. lékařská etika, novinářská etika, podnikatelská etika).
Etika technologií: Zabývá se morálními otázkami spojenými s vývojem a používáním nových technologií (např. umělá inteligence, genové inženýrství).

Deskriptivní etika

Deskriptivní etika popisuje morální názory a praktiky různých kultur a společností, aniž by je hodnotila. Je spíše doménou sociologie a antropologie než filozofie.

Význam a role etiky

Etika hraje zásadní roli v individuálním i společenském životě:

Vodítko pro jednání: Pomáhá jednotlivcům a skupinám činit informovaná a morálně zodpovědná rozhodnutí.
Základ společnosti: Přispívá k vytváření spravedlivých a funkčních společností tím, že definuje hodnoty a pravidla, která jsou považována za dobré a správné.
Řešení konfliktů: Poskytuje rámec pro řešení etických dilemat a konfliktů zájmů.
Kritika a reflexe: Umožňuje kriticky zhodnotit stávající morální normy a praktiky a usilovat o jejich zlepšení.
Profesní standardy: V mnoha profesích jsou etické kodexy nezbytné pro udržení důvěry a zodpovědného výkonu práce.

Historický vývoj etického myšlení

Etické otázky se objevovaly v různých kulturách a filozofiích po celém světě.

Starověké civilizace: Etické principy se nacházely v náboženských textech (např. Desatero přikázání, Upanisád) a filozofických systémech (např. Konfucius, Lao-c').
Starověké Řecko: Zde se etika stala systematickou filozofickou disciplínou.
- Sókratés: Zdůrazňoval význam sebereflexe a poznání dobra pro správný život.
- Platón: Spojoval etiku s spravedlností a ctnostmi a věřil v objektivní existenci Dobra.
- Aristotelés: Rozvinul etiku ctnosti, zdůrazňující dosažení eudaimonia (lidského rozkvětu) skrze rozvoj charakteru.
Středověk: Etika byla silně ovlivněna křesťanskou teologií, s důrazem na božský zákon a ctnosti (např. Tomáš Akvinský).
Novověk: Nástup sekulárního myšlení a rozvoj různých etických teorií.
- Immanuel Kant: Vytvořil deontologickou etiku založenou na rozumu a povinnosti (kategorický imperativ).
- Utilitarismus: Vyvinuli Jeremy Bentham a John Stuart Mill, zaměřil se na maximalizaci celkového užitek.
- Friedrich Nietzsche: Kritizoval tradiční morálku a vyzýval k "přehodnocení všech hodnot".
20. a 21. století: Vzniká aplikovaná etika a etika se stává multidisciplinárním oborem, který reaguje na nové výzvy (např. bioetika, environmentální etika, etika umělé inteligence).

Pro laiky

Představte si etiku jako takového "kompasu" nebo "návodu", který nám pomáhá rozhodovat se, co je v životě správné a co špatné. Není to jen o tom, co nám říkají zákony, ale spíš o tom, co cítíme, že bychom měli dělat, aby naše jednání bylo dobré a férové k ostatním.

Etika si klade otázky typu:

Jak bychom se měli chovat k druhým lidem?
Je vždy správné říkat pravdu?
Co je dobrý člověk a jak se jím stát?

Někteří lidé si myslí, že něco je správné, když to přináší nejvíc dobra pro nejvíce lidí (tomu se říká utilitarismus). Jiní zase věří, že jsou pravidla, která bychom měli vždycky dodržovat, ať se děje cokoliv (to je zase etika povinnosti). A pak jsou ti, kteří říkají, že nejdůležitější je být sám dobrým člověkem a mít správné vlastnosti (to je etika ctnosti).

Etika nám pomáhá nejen v osobním životě, ale i ve společnosti. Díky ní máme pravidla, jak se chovat v práci (profesní etika), jak řešit otázky v medicíně (bioetika, třeba jestli je správné klonování) nebo jak se chovat k přírodě. Je to prostě taková "moudrost", která nás učí žít lépe a zodpovědněji.

Galerie

Immanuel Kant, významný představitel deontologické etiky.
John Stuart Mill, jeden z otců utilitarismu.

John Stuart Mill, jeden z otců utilitarismu.
Aristotelés, zakladatel etiky ctnosti.

Externí odkazy