Hoboj

Rozbalit box

Obsah boxu

Hoboj (z francouzského hautbois, což znamená "vysoké dřevo") je dřevěný dechový nástroj patřící do skupiny dvouplátkových nástrojů. Je známý pro svůj zpěvný, poněkud nosový a pronikavý tón, který je v orchestru nezaměnitelný. Díky stabilitě a jasnosti svého tónu tradičně udává ladicí tón A pro celý orchestr. Hráč na hoboj se nazývá hobojista.

Nástroj se skládá z kónické trubice, nejčastěji vyrobené z grenadillového dřeva, opatřené složitým systémem klapek. Zvuk vzniká rozechvěním dvou tenkých plátků třtiny (tzv. strojku), které jsou svázány k sobě a nasazeny na horní konec nástroje. Hoboj je považován za jeden z technicky i intonačně nejnáročnějších dechových nástrojů.

📜 Historie

Kořeny hoboje sahají až do starověku k nástrojům jako byl řecký aulos nebo římská tibia, které rovněž využívaly dvojitý plátek. Přímým předchůdcem hoboje je však středověká a renesanční šalmaj.

🏛️ Barokní hoboj

Moderní hoboj se začal formovat v Francii v polovině 17. století na dvoře krále Ludvíka XIV.. Nástrojaři z rodiny Hotteterreů, zejména Jean Hotteterre, upravili šalmaj tak, že ji rozdělili na tři části, zúžili její vrtání a vylepšili strojek. Tím vznikl nástroj s jemnějším a kultivovanějším zvukem, vhodnější pro komorní a orchestrální hudbu. Tento barokní hoboj měl obvykle jen dvě nebo tři klapky. Skladatelé jako Jean-Baptiste Lully, Johann Sebastian Bach a Georg Friedrich Händel začali hoboj hojně využívat v orchestrálních i sólových partech, čímž upevnili jeho pozici v hudebním světě.

⚙️ Klasicismus a romantismus

Během klasicismu se počet klapek postupně zvyšoval, což zlepšilo intonaci a rozšířilo technické možnosti nástroje. Skladatelé jako Wolfgang Amadeus Mozart a Joseph Haydn psali pro hoboj významné koncerty a orchestrální sóla.

Největší revoluci v konstrukci přineslo 19. století. V Paříži vyvinuli nástrojaři v čele s rodinou Triébertů tzv. systém Conservatoire, který se stal základem pro většinu moderních hobojů. Tento systém přidal mnoho klapek a propracovanou mechaniku, která umožnila chromatickou hru s čistou intonací ve všech tóninách. Skladatelé romantismu, jako Robert Schumann nebo Richard Strauss, plně využívali expresivních možností zdokonaleného nástroje.

🛠️ Konstrukce a mechanika

Moderní hoboj je složitý nástroj skládající se z několika částí.

Tělo nástroje

Tělo hoboje je kónické (rozšiřuje se směrem dolů) a je tradičně rozděleno na tři díly, které se do sebe zasouvají pomocí korkových spojů:

• Horní díl: Nejužší část, do které se vkládá strojek. Nachází se zde většina klapek pro levou ruku a oktávové klapky.
• Střední díl: Obsahuje klapky primárně pro pravou ruku.
• Korpus (neboli ozvučník): Spodní, mírně se rozšiřující část, která ovlivňuje zvuk a intonaci nejnižších tónů.

Nejčastějším materiálem pro výrobu je grenadillové dřevo (Dalbergia melanoxylon), tvrdé a husté africké dřevo, které dává nástroji jeho charakteristický temný a soustředěný tón. Používají se i jiná dřeva, jako palisandr nebo cocobolo, a pro studentské modely také plast či kompozitní materiály.

Strojek (plátek)

Strojek je srdcem hoboje a zdrojem jeho zvuku. Skládá se ze dvou precizně opracovaných plátků ze zdřevnatělé třtiny druhu Arundo donax, které jsou svázány na kovovou trubičku s korkovým zakončením (tzv. rourku). Hobojisté si strojky velmi často vyrábějí sami, protože jejich kvalita a vlastnosti zásadně ovlivňují tón, intonaci a snadnost hry. Výroba strojku je umění samo o sobě a vyžaduje velkou zručnost a zkušenost.

Klapkový systém

Moderní hoboj je vybaven složitým systémem klapek, pák a pružin, který zakrývá tónové otvory. Většina profesionálních nástrojů dnes používá tzv. poloautomatický nebo plně automatický systém Conservatoire, který usnadňuje hru v horní poloze (přechody mezi oktávami). Klapky jsou obvykle postříbřené nebo pozlacené.

🎶 Zvuk a technika hry

Zvukový charakter

Tón hoboje je bohatý na vyšší harmonické frekvence, což mu dává jasnou, pronikavou a mírně nosovou barvu. Může být jak lyrický a melancholický, tak i veselý a hravý. Díky své průraznosti je v orchestru slyšet i při hře v pianissimu. Právě tato vlastnost spolu se stabilitou tónu vedla k tradici, že hoboj udává ladicí tón A1 (obvykle 440–443 Hz) pro celý orchestr.

Technika hry

Hra na hoboj je fyzicky velmi náročná.

• Nátisk (Embouchure): Vyžaduje přesné a citlivé sevření strojku rty, které kontroluje intonaci a barvu tónu.
• Opora dechu: Hobojista musí udržovat velmi vysoký a stabilní tlak vzduchu, přičemž spotřeba vzduchu je paradoxně velmi malá. To klade velké nároky na bránici a dýchací svalstvo.
• Prstoklad: Klapkový systém vyžaduje precizní a rychlou koordinaci prstů.
• Vibrato: Je klíčovým výrazovým prostředkem, vytváří se nejčastěji pomocí bránice.

家族 Nástrojová rodina

Hoboj je součástí celé rodiny nástrojů s podobnou konstrukcí a zvukem:

• Oboe d'amore (hoboj lásky): Laděný v A (o malou tercii níže než hoboj), má jemnější a sladší zvuk. Často ho používal Johann Sebastian Bach.
• Anglický roh (cor anglais): Laděný v F (o kvintu níže než hoboj), je větší a má charakteristický hruškovitý ozvučník (liebesfuss), který mu dodává teskný a melancholický tón. Jeho název je pravděpodobně odvozen od francouzského cor anglé (zahnutý roh).
• Basový hoboj (barytonový hoboj): Laděný o oktávu níže než hoboj. Je vzácný, ale objevuje se v některých orchestrálních dílech 20. století (např. v Holstových Planetách).
• Heckelfon: Barytonový nástroj s širším vrtáním a silnějším tónem, zkonstruovaný firmou Heckel. Použil ho například Richard Strauss ve své opeře Salome.

🎵 Využití v hudbě

Orchestrální hudba

V symfonickém orchestru jsou obvykle dva hobojisté, přičemž druhý často střídá hoboj s anglickým rohem. Hoboj má mnoho významných sól v orchestrální literatuře, například v Beethovenově 3. symfonii, Čajkovského 4. symfonii nebo v Ravelově Boléru.

Komorní hudba

Hoboj je standardním členem dechového kvinteta (spolu s flétnou, klarinetem, fagotem a lesním rohem). Existuje také mnoho skladeb pro hoboj a klavír, hobojová kvarteta (hoboj a smyčcové trio) a další komorní obsazení.

Sólová literatura

Pro hoboj byla napsána řada významných koncertů a sonát. Mezi nejznámější patří:

• Antonio Vivaldi: Četné koncerty pro hoboj
• Tomaso Albinoni: Koncert d moll, op. 9 č. 2
• Johann Sebastian Bach: Koncerty pro hoboj (často rekonstruované z cembalových verzí), četná sóla v kantátách
• Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro hoboj C dur, K. 314
• Richard Strauss: Koncert pro hoboj D dur
• Bohuslav Martinů: Koncert pro hoboj a malý orchestr
• Francis Poulenc: Sonáta pro hoboj a klavír

🌍 Slavní hobojisté

• Léon Goossens (): Britský virtuos, který ve 20. století výrazně pozvedl úroveň hry na hoboj.
• Marcel Tabuteau (/): Považován za zakladatele americké hobojové školy.
• Heinz Holliger (): Jeden z nejvýznamnějších hobojistů 20. století, také skladatel a dirigent.
• Albrecht Mayer (): Současný sólista a první hobojista Berlínských filharmoniků.
• Jiří Tancibudek (/): Významný český hobojista, pro kterého napsal svůj koncert Bohuslav Martinů.
• Vilém Veverka (): Přední český hobojista současnosti.

💡 Pro laiky

• Co je to hoboj?

Představte si tenkou dřevěnou trubku se spoustou stříbrných klapek. Zvuk v ní nevzniká jako u flétny foukáním přes otvor, ale rozechvěním dvou malých, tenkých plátků z rákosu, které má hráč v ústech. Tyto plátky vibrují proti sobě a vytvářejí charakteristický, trochu "husí" nebo zpěvný tón.

• Proč ladí orchestr podle hoboje?

Hoboj má velmi stabilní a pronikavý tón, který je dobře slyšet přes všechny ostatní nástroje. Na rozdíl od smyčců, které se mohou snadno přeladit, nebo žesťů, jejichž ladění ovlivňuje teplota, je tón hoboje relativně stálý. Proto se stal spolehlivým referenčním bodem pro ostatní hudebníky, aby si naladili své nástroje na stejnou výšku (obvykle tón A).

• Je těžké na něj hrát?

Ano, hoboj je považován za jeden z nejtěžších nástrojů. Vyžaduje obrovskou kontrolu dechu – hráč musí foukat velmi silně, ale zároveň velmi pomalu. Navíc si hobojisté často musí sami vyrábět citlivé strojky z rákosu, což je velmi jemná a zdlouhavá práce.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025