Vilém I. Oranžský

Vilém I. Oranžský
	Portrét Viléma I. Oranžského od Adriaena Thomase Keye, cca 1579
Titul	Princ oranžský; Stadtholder Holandska, Zélandu a Utrechtu
Období vlády	Princ oranžský:; 1544–1584; Stadtholder:; 1559–1567 a 1572–1584
Předchůdce	René de Châlon (jako princ oranžský)
Nástupce	Filip Vilém Oranžský (jako princ oranžský); Mořic Oranžský (jako stadtholder)
Datum narození	24. dubna 1533
Místo narození	Zámek Dillenburg, Nasavsko, Svatá říše římská
Datum úmrtí	10. července 1584 (51 let)
Místo úmrtí	Delft, Holandsko, Spojené provincie nizozemské
Místo pohřbení	Nový kostel (Nieuwe Kerk), Delft
Dynastie	Nasavští
Otec	Vilém I. Nasavsko-Dillenburský
Matka	Juliana ze Stolbergu
Manželka/y	1. Anna van Egmont; 2. Anna Saská; 3. Šarlota Bourbonská; 4. Louise de Coligny
Děti	Filip Vilém Oranžský; Mořic Oranžský; Bedřich Jindřich Oranžský; a další
Náboženství	Původně římský katolík, později luterán, nakonec kalvinista

Rozbalit box

Obsah boxu

Vilém I. Oranžský (* 24. dubna 1533, Dillenburg – 10. července 1584, Delft), známý také jako Vilém Mlčenlivý (nizozemsky Willem de Zwijger), byl hlavní vůdce nizozemské revoluce proti španělské nadvládě Habsburků, která odstartovala osmdesátiletou válku a vedla ke vzniku nezávislého státu Spojených provincií nizozemských. Je považován za zakladatele a "Otce vlasti" (Vader des Vaderlands) moderního Nizozemska.

Narodil se v domě Nassau a v roce 1544 zdědil po svém bratranci Reném de Châlon titul prince oranžského a rozsáhlé statky v Nizozemí. Byl vychován na dvoře císaře Karla V. v Bruselu jako katolík a zpočátku věrně sloužil habsburské koruně. Postupně se však stal hlavním oponentem politiky Karlova syna, španělského krále Filipa II., který se snažil omezit práva nizozemské šlechty, zvýšit daně a násilně potlačit rostoucí vliv protestantství. Po neúspěšných pokusech o politický kompromis se postavil do čela ozbrojeného povstání. V roce 1584 byl zavražděn v Delftu Balthasarem Gérardem na příkaz Filipa II.

📜 Život a původ

Vilém se narodil na zámku Dillenburg v Nasavském hrabství ve Svaté říši římské jako nejstarší syn hraběte Viléma I. Nasavsko-Dillenburského a jeho druhé manželky Juliany ze Stolbergu. Jeho otec byl luterán a Vilém byl v tomto vyznání také vychován.

V roce 1544, když bylo Vilémovi jedenáct let, zemřel bezdětný jeho bratranec René de Châlon, princ oranžský. Vilém po něm zdědil veškerý majetek, včetně titulu prince a významných panství v Nizozemí, jako například město Breda. Podmínkou císaře Karla V., který byl v té době vládcem Nizozemí, však bylo, že Vilém musí konvertovat ke katolictví a dokončit své vzdělání na císařském dvoře v Bruselu pod dohledem císařovy sestry, Marie Habsburské, regentky Nizozemí. Vilémovi rodiče s podmínkami souhlasili a mladý princ strávil následující roky v kosmopolitním prostředí bruselského dvora, kde se naučil několik jazyků a získal si přízeň samotného císaře.

👑 Služba Habsburkům

Vilém se rychle stal jedním z nejoblíbenějších dvořanů císaře Karla V. Císař v něm viděl velký potenciál a svěřoval mu stále významnější úkoly. V pouhých 22 letech byl Vilém jmenován velitelem armády a členem Státní rady (Raad van State), nejvyššího poradního orgánu v Nizozemí.

Po abdikaci Karla V. v roce 1555 přešla vláda nad Španělskem a Nizozemím na jeho syna Filipa II.. Vztah mezi Vilémem a novým panovníkem byl od počátku napjatý. Filip byl na rozdíl od svého otce vychován ve Španělsku, byl hluboce věřícím katolíkem a na nizozemskou šlechtu pohlížel s nedůvěrou. V roce 1559 jmenoval Filip Viléma stadtholderem (místodržícím) provincií Holandsko, Zéland a Utrecht, čímž mu svěřil významnou správní a vojenskou moc. Zároveň však Filip začal prosazovat politiku centralizace moci a tvrdého potírání reformace, což vedlo k rostoucímu napětí.

⚔️ Vůdce nizozemské revoluce

Nespokojenost v Sedmnácti provinciích narůstala kvůli třem hlavním důvodům: vysokým daním uvaleným na financování španělských válek, omezování privilegií místní šlechty a především brutálnímu pronásledování protestantů španělskou inkvizicí. Vilém Oranžský, spolu s dalšími šlechtici jako byli hrabě Egmont a hrabě Hoorn, se snažil přesvědčit Filipa II. ke zmírnění politiky, avšak neúspěšně.

🕊️ "Mlčenlivý"

Svou přezdívku "Mlčenlivý" (de Zwijger) údajně získal v roce 1559 během rozhovoru s francouzským králem Jindřichem II.. Král, který se domníval, že Vilém je zasvěcen do tajných plánů Filipa II. na vyhlazení protestantů ve Francii i v Nizozemí, mu tyto plány otevřeně prozradil. Vilém, ačkoliv o ničem nevěděl, nedal na sobě nic znát a mlčel. Tato příhoda demonstrovala jeho diplomatickou obratnost a schopnost skrývat své skutečné myšlenky, což se stalo charakteristickým rysem jeho politického jednání.

🛡️ Osmdesátiletá válka

V roce 1566 vypuklo v Nizozemí obrazoborectví (Beeldenstorm), během kterého davy kalvinistů ničily katolické kostely a kláštery. Filip II. reagoval vysláním vévody z Alby, Fernanda Álvareze de Toledo, s deseti tisíci vojáky, aby obnovil pořádek. Vévoda z Alby zřídil nechvalně proslulou "Radu pro nepokoje" (známou jako "Krvavá rada"), která odsoudila tisíce lidí k smrti, včetně Vilémových přátel Egmonta a Hoorna.

Vilém Oranžský byl předvolán před radu, ale moudře uprchl na rodové statky do Německa. Jeho majetek v Nizozemí byl zkonfiskován. Z exilu začal organizovat ozbrojený odpor. V roce 1568 zahájil první vojenskou invazi do Nizozemí, která je považována za začátek osmdesátileté války. Tato invaze byla neúspěšná, ale boj za nezávislost začal.

Zlom nastal v roce 1572, kdy gézové (Geuzen), nizozemští korzáři s Vilémovým pověřením, nečekaně dobyli přístavní město Brielle. Tento úspěch zažehl vlnu povstání v provinciích Holandsko a Zéland, které uznaly Viléma Oranžského za svého jediného legitimního stadtholdera. Vilém se vrátil do Nizozemí a postavil se do čela revoluce. V této době také veřejně konvertoval ke kalvinismu.

📜 Gentská pacifikace a Unie

Vilémovým dlouhodobým cílem bylo sjednotit všech sedmnáct provincií Nizozemí, katolických i protestantských, proti španělské tyranii. V roce 1576 se mu to podařilo uzavřením tzv. Gentské pacifikace. Tato dohoda požadovala odchod španělských vojsk a zaručovala určitou míru náboženské tolerance.

Jednota však neměla dlouhého trvání. Náboženské a politické rozdíly mezi severními, převážně kalvinistickými provinciemi, a jižními, převážně katolickými provinciemi, byly příliš hluboké. V roce 1579 se jižní provincie spojily v Arraské unii a potvrdily svou věrnost španělskému králi. V reakci na to severní provincie (Holandsko, Zéland, Utrecht, Gelderland, Groningen, Frísko a Overijssel) vytvořily pod Vilémovým vedením Utrechtskou unii, vojenskou a politickou alianci, která se stala základem budoucího nizozemského státu.

✒️ Akt o opuštění

Po vytvoření Utrechtské unie bylo zřejmé, že smíření s Filipem II. již není možné. Dne 26. července 1581 vydaly generální stavy severních provincií Plakkaat van Verlatinghe (Akt o opuštění), kterým formálně sesadily Filipa II. z trůnu a prohlásily nezávislost. Tento dokument, který argumentoval právem lidu svrhnout tyranského vládce, se stal inspirací pro pozdější Deklarace nezávislosti Spojených států amerických.

🏛️ Politické a náboženské názory

Ačkoliv se Vilém Oranžský stal vůdcem kalvinistického povstání, jeho osobní přesvědčení bylo zaměřeno na náboženskou svobodu a toleranci. Sám prošel vývojem od katolicismu přes luteránství až ke kalvinismu, ale vždy věřil, že víra je osobní záležitostí a stát by neměl nikoho nutit k určitému vyznání. Jeho snem bylo vytvořit stát, kde by katolíci a protestanti mohli žít vedle sebe v míru. Tento ideál byl však v 16. století pro většinu jeho současníků příliš radikální a v praxi se ho nepodařilo plně uskutečnit.

🎯 Atentát a smrt

V roce 1580 vydal Filip II. edikt, kterým prohlásil Viléma Oranžského za psance a zrádce. Vypsal na jeho hlavu odměnu 25 000 zlatých korun a slíbil vrahovi šlechtický titul. To vedlo k několika neúspěšným pokusům o atentát.

Dne 10. července 1584 byl Vilém Oranžský na svém sídle Prinsenhof v Delftu zastřelen francouzským katolíkem a stoupencem Filipa II., Balthasarem Gérardem. Gérard se pod záminkou obchodní záležitosti dostal do Vilémovy blízkosti a střelil ho z pistole do hrudi. Vilémova poslední slova údajně byla: "Můj Bože, smiluj se nad mou duší a nad tímto ubohým lidem." (Mon Dieu, ayez pitié de mon âme; mon Dieu, ayez pitié de ce pauvre peuple.)

Vilémova smrt byla pro povstání obrovskou ranou, ale nezastavila ho. Vedení boje převzal jeho syn Mořic Oranžský, který se ukázal být skvělým vojenským stratégem a dovedl Nizozemí k dalším vítězstvím. Vilém I. Oranžský byl pohřben v Novém kostele (Nieuwe Kerk) v Delftu, který se od té doby stal tradičním pohřebištěm členů oranžsko-nasavské dynastie.

👨‍👩‍👧‍👦 Rodina a potomstvo

Vilém I. Oranžský byl čtyřikrát ženatý a měl mnoho dětí, které hrály významnou roli v evropských dějinách.

Anna van Egmont (sňatek 1551): Měli tři děti, včetně syna Filipa Viléma, který byl unesen do Španělska a vychován jako katolík.
Anna Saská (sňatek 1561): Manželství bylo nešťastné. Měli pět dětí, včetně syna Mořice, který se stal Vilémovým nástupcem ve funkci stadtholdera.
Šarlota Bourbonská (sňatek 1575): Z tohoto láskyplného manželství vzešlo šest dcer.
Louise de Coligny (sňatek 1583): Měli jednoho syna, Bedřicha Jindřicha, který se narodil jen několik měsíců před otcovou smrtí a později se také stal stadtholderem.

Jeho potomci z oranžsko-nasavské dynastie vládnou v Nizozemsku dodnes.

🏆 Odkaz a význam

Vilém I. Oranžský je jednou z nejvýznamnějších postav nizozemských dějin. Jeho odhodlání, diplomatické schopnosti a vize svobodného národa položily základy moderního Nizozemska.

**Otec vlasti:** Je uctíván jako Vader des Vaderlands.
**Nizozemská hymna:** Wilhelmus, nizozemská státní hymna, je psána z jeho perspektivy a vypráví o jeho životě a boji.
**Národní barva:** Oranžová barva, odvozená od jeho titulu, se stala národní barvou Nizozemska.
**Motto:** Jeho osobní motto bylo Je maintiendrai (francouzsky "Vytrvám"), které se stalo mottem Nizozemského království.

Jeho životní příběh je symbolem boje za svobodu, národní suverenitu a náboženskou toleranci.

🤓 Pro laiky

Stadtholder (Místodržící): Nebyl to král, ale nejvyšší úředník v jedné nebo více provinciích. Původně zastupoval panovníka (např. španělského krále), ale během revoluce se stal de facto hlavou státu a vrchním velitelem armády povstaleckých provincií.
Osmdesátiletá válka: Dlouhý a krvavý konflikt (1568–1648), ve kterém sedm severních nizozemských provincií bojovalo za nezávislost na Španělsku. Válka skončila uznáním nezávislosti Nizozemska.
Utrechtská unie: Vojenský a politický pakt uzavřený v roce 1579 mezi severními provinciemi. Lze ji považovat za "ústavu" nově vznikajícího státu, Spojených provincií nizozemských.
Plakkaat van Verlatinghe (Akt o opuštění): Oficiální prohlášení nezávislosti severních provincií na španělském králi Filipu II. z roku 1581. Je to v podstatě nizozemská "Deklarace nezávislosti".

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025