Zikmund II. August
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Zikmund II. August (polsky Zygmunt II August, litevsky Žygimantas Augustas; * 1. srpna 1520, Krakov – † 7. července 1572, Kněžín) byl od roku 1548 polský král a velkokníže litevský, poslední mužský člen dynastie Jagellonců na polském trůně. Jeho vláda je spojena s vrcholem polské renesance, upevněním moci šlechty (szlachty) a především s vytvořením Lublinské unie v roce 1569, která formálně spojila Polské království a Litevské velkoknížectví do jednoho státního útvaru – Republiky obou národů.
Byl jediným synem krále Zikmunda I. Starého a jeho druhé manželky, italské princezny Bony Sforzy. Již za života svého otce byl v roce 1530 korunován polským králem (princip vivente rege), což mělo zajistit kontinuitu dynastie, ale vyvolalo to odpor šlechty. Jeho soukromý život, zejména kontroverzní sňatek s litevskou šlechtičnou Barborou Radziwiłłovnou, výrazně ovlivnil politickou situaci v zemi. Přestože byl katolík, proslul svou náboženskou tolerancí v době sílící reformace. Zemřel bez legitimního dědice, čímž otevřel cestu k zavedení volené monarchie v Polsku.
👑 Život a vláda
👶 Dětství a mládí
Zikmund August se narodil v Krakově jako vytoužený dědic trůnu. Jeho výchova byla silně ovlivněna jeho ambiciózní matkou, Bonou Sforzou, která mu zajistila vynikající vzdělání v duchu humanismu a renesance. Učitelé z Itálie a Německa ho seznámili s klasickými jazyky, literaturou, historií a uměním. Na rozdíl od svého otce byl Zikmund August jemnější povahy, miloval umění, sbíral gobelíny, šperky a knihy.
Jeho matka se snažila posílit královskou moc a zajistit mu nástupnictví. V roce 1529, když mu bylo pouhých devět let, byl jmenován velkoknížetem litevským a o rok později, 20. února 1530, byl korunován polským králem vivente rege (za života krále). Tento krok, prosazený Bonou Sforzou, byl v rozporu s tradicí volby krále a vyvolal silný odpor polské šlechty, která se obávala zavedení dědičné monarchie. Šlechta si vymohla slib, že žádný další král již nebude korunován za života svého předchůdce. Od roku 1544 Zikmund August samostatně spravoval Litevské velkoknížectví z Vilniusu, kde si vytvořil vlastní dvůr.
💍 Manželství a milostné aféry
Zikmundův osobní život byl bouřlivý a měl významné politické dopady. Jeho tři manželství byla bezdětná.
Alžběta Habsburská
V roce 1543 se oženil se svou první ženou, Alžbětou Habsburskou, dcerou císaře Ferdinanda I. Habsburského. Manželství bylo politicky motivované a mělo upevnit vztahy s Habsburky. Bylo však nešťastné. Zikmund August k Alžbětě, která trpěla epilepsií a byla plaché povahy, nikdy nepřilnul. Navíc jeho matka Bona Sforza svou snachu otevřeně nenáviděla. Mladá královna zemřela již v roce 1545 ve věku pouhých osmnácti let, což dále zhoršilo vztahy mezi Jagellonci a Habsburky.
Barbora Radziwiłłovna
Ještě za života Alžběty navázal Zikmund August vášnivý milostný poměr s litevskou šlechtičnou Barborou Radziwiłłovnou, vdovou po Stanisławu Gasztołdovi. Po Alžbětině smrti se s ní v roce 1547 tajně oženil. Když sňatek vyšel najevo, vyvolal obrovský skandál. Polská šlechta (szlachta) i královna Bona Sforza považovaly tento svazek za nerovný a ponižující pro královskou dynastii. Sejm (parlament) v letech 1548–1549 požadoval, aby král manželství zrušil. Zikmund August však projevil nečekanou pevnost, odmítl se podvolit a pohrozil abdikací. Nakonec dosáhl svého a Barbora byla v roce 1550 v Krakově korunována polskou královnou. Její triumf byl však krátký; zemřela o několik měsíců později v květnu 1551, pravděpodobně na rakovinu. Její smrt krále hluboce zasáhla a spekulovalo se i o otravě, za kterou měla stát Bona Sforza, což se však nikdy neprokázalo. Zikmund nechal její tělo převézt do Vilniusu a pohřbít v tamní katedrále.
Kateřina Habsburská
Třetí manželkou se v roce 1553 stala Kateřina Habsburská, mladší sestra jeho první ženy Alžběty. I toto manželství bylo čistě politické a mělo za cíl zplodit dědice a normalizovat vztahy s Vídní. Vztah mezi manželi byl od počátku chladný a brzy se zcela rozpadl. Kateřina, stejně jako její sestra, trpěla zdravotními problémy a manželství zůstalo bezdětné. Od roku 1566 žili odděleně a král se neúspěšně pokoušel dosáhnout rozvodu.
🇵🇱 Vnitřní politika a reformy
Po smrti svého otce v roce 1548 se Zikmund II. August plně ujal vlády. Jeho panování bylo poznamenáno napětím mezi králem, magnáty a střední šlechtou. Ta se sdružila v tzv. exekučním hnutí (ruch egzekucyjny), které požadovalo "exekuci práv a majetků" – tedy navrácení královských statků nelegálně držených magnáty a reformu státní správy a financí.
Zikmund August, ačkoliv zpočátku váhal, nakonec s hnutím částečně spolupracoval. Na sejmu v Piotrkowě v letech 1562–1563 prosadil některé reformy, včetně lustrace (revize) královských statků a zřízení stálé armády (wojsko kwarciane), financované z výnosů těchto statků.
V náboženské oblasti byl Zikmund August známý svou tolerancí. Ačkoliv zůstal katolíkem, odmítal pronásledovat protestanty (luterány, kalvinisty a České bratry), jejichž vliv v Polsku a zejména v Litvě sílil. Jeho postoj je shrnut ve slavném výroku: "Nejsem králem vašich svědomí." Tato politika přispěla k tomu, že se Polsko-litevská unie stala v 16. století jednou z nábožensky nejtolerantnějších zemí v Evropě, což bylo potvrzeno Varšavskou konfederací v roce 1573, krátce po jeho smrti.
🤝 Zahraniční politika
V zahraniční politice se Zikmund II. August soustředil především na sever a východ. Jeho hlavním cílem bylo ovládnout Livonsko (dnešní Lotyšsko a Estonsko) a zajistit si tak kontrolu nad obchodem v Baltském moři. To ho přivedlo do konfliktu s Ruským carstvím vedeným Ivanem IV. Hrozným.
V roce 1558 vypukla Livonská válka (1558–1583), dlouhý a vyčerpávající konflikt mezi Polsko-litevskou unií, Ruskem, Švédskem a Dánskem o nadvládu nad územím rozpadajícího se Livonského řádu. V roce 1561 se poslední velmistr řádu, Gotthard Kettler, poddal Zikmundově ochraně, sekularizoval řádové území a stal se polsko-litevským vazalem jako vévoda kuronský a zemgalský. Zbytek Livonska byl připojen přímo k Litvě. Válka s Ruskem pokračovala s proměnlivými úspěchy po zbytek Zikmundovy vlády.
📜 Lublinská unie
Nejvýznamnějším a nejtrvalejším dílem vlády Zikmunda II. Augusta bylo vytvoření Lublinské unie. Personální unie mezi Polským královstvím a Litevským velkoknížectvím existovala s přestávkami již od roku 1385. Zikmund August, který neměl dědice, si uvědomoval, že po jeho smrti by se unie mohla rozpadnout. Navíc tlak ze strany Moskvy v Livonské válce ukázal potřebu těsnějšího spojení obou států.
Jednání o reálné unii probíhala na generálním sejmu v Lublině od ledna 1569. Litevští magnáti se zpočátku zdráhali vzdát se své suverenity a jednání opustili. Zikmund August však projevil politickou prozíravost a sílu. Vydal dekrety, kterými od Litvy odtrhl a k Polské koruně připojil rozsáhlá území na jihu: Volyň, Podlesí, Braclavsko a Kyjevsko. Tím donutil litevskou šlechtu k návratu k jednacímu stolu.
1. července 1569 byla slavnostně podepsána listina Lublinské unie. Ta vytvořila nový státní útvar – Republiku obou národů (Rzeczpospolita Obojga Narodów). Stát měl mít společného, voleného panovníka, společný Sejm, měnu a zahraniční politiku. Oba celky si však zachovaly vlastní úřady, zákony, armádu a pokladnu. Unie přetrvala až do třetího dělení Polska v roce 1795.
🎨 Kultura a mecenášství
Zikmund II. August byl velkým milovníkem a mecenášem umění. Jeho dvůr v Krakově a ve Vilniusu byl centrem renesance ve střední a východní Evropě. Král shromáždil obrovskou knihovnu, která čítala přes 4000 svazků.
Jeho nejznámějším počinem je sbírka monumentálních gobelínů (arrasy), které si objednal v Bruselu. Původně sbírka čítala asi 360 kusů, z nichž se do dnešních dnů dochovalo 138. Tyto tapiserie s biblickými, mytologickými a přírodními motivy dodnes zdobí sály královského hradu Wawel v Krakově a patří k nejcennějším uměleckým sbírkám v Polsku.
💔 Poslední léta a nástupnictví
Poslední roky králova života byly poznamenány zhoršujícím se zdravím a vědomím, že zemře bez dědice. Absence nástupce znamenala konec vlády dynastie Jagellonců, která vládla v Polsku a Litvě téměř dvě stě let. Tato situace vedla k zásadní změně politického systému. Po Zikmundově smrti se monarchie stala plně volenou. Každý polský šlechtic (szlachcic) získal právo účastnit se volby krále (tzv. viritim volba).
Zikmund II. August zemřel 7. července 1572 na svém zámku v Kněžíně v Podlesí. Jeho smrtí nastalo první interregnum (bezkráloví), které skončilo v roce 1573 zvolením francouzského prince Jindřicha z Valois polským králem.
🏛️ Odkaz
Zikmund II. August je považován za jednoho z nejvýznamnějších polských panovníků. Jeho vláda představuje zlatý věk polské kultury a politické moci. Přestože byl často nerozhodný a ovlivňován svými city, dokázal v klíčových momentech projevit státnickou moudrost a pevnost.
Jeho největším odkazem je Lublinská unie, která na více než dvě stě let spojila Polsko a Litvu do jednoho z největších a nejlidnatějších států tehdejší Evropy. Jeho politika náboženské tolerance vytvořila v zemi atmosféru svobody, která byla v rozbouřené Evropě 16. století výjimečná. Smrtí bez potomka však ukončil vládu své dynastie a otevřel dveře éře volených králů, která s sebou přinesla jak posílení šlechtické demokracie, tak i budoucí politickou nestabilitu.