Gótové
Obsah boxu
Šablona:Infobox Etnikum Gótové byli starověký východogermánský kmen, který sehrál klíčovou roli v období Stěhování národů a při pádu Západořímské říše. Během 3. a 4. století se rozdělili na dvě hlavní větve: Vizigóty (západní Góty) a Ostrogóty (východní Góty). Jejich království, která vznikla na troskách Římské říše v Itálii a Hispánii, představovala významný most mezi pozdní antikou a raným středověkem.
Jejich jméno je často mylně spojováno s gotickou architekturou, což je termín vytvořený v renesanci jako hanlivé označení pro středověké umění, které bylo považováno za barbarské.
📜 Původ a raná historie
Podle římsko-gótského historika Jordana, který ve svém díle Getica (kolem roku 551) sepsal dějiny Gótů, pocházel tento kmen z ostrova Scandza, který je dnes ztotožňován s jižní částí Skandinávského poloostrova (pravděpodobně oblast Götaland ve Švédsku). Odtud měli pod vedením krále Beriga přeplout Baltské moře a usadit se v oblasti zvané Gothiscandza u ústí řeky Visla.
Archeologicky je tato raná fáze spojována s wielbarskou kulturou na území dnešního Polska. Pro tuto kulturu jsou typická pohřebiště bez zbraní a specifické ženské šperky. Odtud Gótové postupně migrovali jihovýchodním směrem k pobřeží Černého moře, do oblasti dnešní Ukrajiny a Rumunska. Zde vytvořili tzv. čerňachovskou kulturu, která byla polyetnická a vykazovala silné vlivy Sarmatů a Dáků.
🌍 Migrace a první kontakty s Římem
Ve 3. století našeho letopočtu začali Gótové podnikat ničivé nájezdy na území Římské říše. Překračovali Dunaj a útočili na provincie na Balkánském poloostrově. V roce 251 dosáhli významného vítězství v bitvě u Abrittu, kde zabili římského císaře Decia a jeho syna Herennia Etrusca. Jednalo se o první případ, kdy římský císař padl v bitvě s "barbary".
Římané se snažili jejich tlak zmírnit placením tributu a postoupením provincie Dácie (kolem roku 271) za císaře Aureliana. Gótové se zde usadili a postupně se rozdělili na dvě hlavní skupiny, které byly odděleny řekou Dněstr.
⚔️ Rozdělení na Vizigóty a Ostrogóty
K definitivnímu rozdělení Gótů přispěl v 70. letech 4. století vpád kočovných Hunů z Asijských stepí.
- Vizigóti (neboli Tervingové, "lesní lidé") žili západně od Dněstru. Pod tlakem Hunů požádali v roce 376 římského císaře Valenta o povolení usadit se na římském území v Thrákii. Špatné zacházení ze strany římských úředníků však vedlo k povstání.
- Ostrogóti (neboli Greutungové, "stepní lidé") žili východně od Dněstru. Většina z nich byla podmaněna Huny a stala se jejich vazaly.
Vizigóti
Konflikt Vizigótů s Římem vyvrcholil v roce 378 v bitvě u Adrianopole, kde Vizigóti drtivě porazili římskou armádu a zabili císaře Valenta. Tato bitva je považována za jeden z milníků, které předznamenaly pád Západořímské říše.
Pod vedením svého krále Alaricha I. se Vizigóti stali významnou silou uvnitř říše. Po neúspěšných jednáních s císařským dvorem v Ravenně Alarich v roce 410 oblehl a vyplenil Řím. Tato událost šokovala celý tehdejší svět.
Po Alarichově smrti se Vizigóti přesunuli do jihozápadní Galie, kde jako římští spojenci (foederati) založili Vizigótské království s centrem v Toulouse. Odtud postupně expandovali na Pyrenejský poloostrov. Po porážce od Franků v bitvě u Vouillé v roce 507 ztratili většinu svých galských území a jejich království se plně soustředilo na Hispánii s novým hlavním městem v Toledu. Vizigótské království v Hispánii existovalo až do roku 711, kdy bylo zničeno invazí arabsko-berberských vojsk.
Ostrogóti
Ostrogóti zůstali po téměř jedno století pod nadvládou Hunů a bojovali po jejich boku, například v bitvě na Katalaunských polích v roce 451. Po smrti Attily a rozpadu hunské říše získali nezávislost.
Jejich nejvýznamnějším panovníkem se stal Theodorich Veliký. Ten vyrůstal jako rukojmí na císařském dvoře v Konstantinopoli, kde získal římské vzdělání. S pověřením východořímského císaře Zenona v roce 489 vtrhl do Itálie, aby ji zbavil vlády germánského vojevůdce Odoakera. Po několika letech bojů Odoakera porazil a nechal zavraždit, čímž založil Ostrogótské království v Itálii.
Theodorichova vláda je považována za období stability a kulturního rozkvětu. Snažil se o soužití gótské vojenské elity a římského civilního obyvatelstva, přičemž zachoval římskou administrativu a právo. Po jeho smrti však království oslabily vnitřní spory. Toho využil východořímský císař Justinián I., který v roce 535 zahájil tzv. gótské války s cílem obnovit římskou vládu nad Itálií. Dlouhý a zničující konflikt skončil porážkou Ostrogótů a zánikem jejich království. Přeživší Ostrogóti se buď asimilovali, nebo odešli z Itálie.
🏛️ Společnost a kultura
Gótská společnost byla kmenová a hierarchická, v jejímž čele stál volený král (reiks). Významnou roli hrála vojenská aristokracie a svobodní válečníci. Po usazení na římském území Gótové přijali mnoho prvků římské civilizace, včetně práva. Vytvořili vlastní zákoníky, které kombinovaly germánské zvykové právo s římskými principy, jako byl například Codex Euricianus u Vizigótů.
Byli proslulí jako zdatní válečníci, zejména jako těžká jízda. Jejich umění, především šperkařství, se vyznačovalo polychromním stylem s použitím zlata, drahých kamenů (zejména granátů) a techniky přihrádkového emailu (cloisonné).
✝️ Náboženství
Původně Gótové vyznávali germánské pohanství. Ve 4. století však byli christianizováni, a to z velké části díky misijní činnosti biskupa Wulfily. Ten přeložil Bibli do gótštiny a pro tento účel vytvořil i speciální gótské písmo.
Gótové však přijali křesťanství v jeho ariánské podobě. Ariánství, které zpochybňovalo božství Ježíše Krista a jeho soupodstatnost s Bohem Otcem, bylo na Prvním nikajském koncilu v roce 325 odsouzeno jako hereze. Jejich ariánská víra se stala hlavním zdrojem napětí mezi nimi a jejich románskými poddanými, kteří byli převážně chalkedonskými (katolickými) křesťany. Vizigóti v Hispánii oficiálně konvertovali ke katolicismu až na Třetím toledském koncilu v roce 589 za vlády krále Reccareda I..
🗣️ Jazyk a písmo
Gótština patří do východogermánské větve germánských jazyků a je dnes vymřelým jazykem. Je nejstarším písemně doloženým germánským jazykem. Hlavním zdrojem pro její poznání je již zmíněný Wulfilův překlad Bible, jehož nejvýznamnější dochovaný rukopis je znám jako Codex Argenteus (Stříbrná bible), psaný zlatým a stříbrným inkoustem na purpurovém pergamenu.
Poslední zbytky gótštiny, známé jako krymská gótština, přežívaly v izolovaných komunitách na poloostrově Krym až do 18. století.
🏛️ Odkaz
Gótové zanechali v evropské historii nesmazatelnou stopu. Jejich království v Itálii a Hispánii byla prvními velkými a relativně stabilními státními útvary, které vznikly na území Západořímské říše. Přestože byla obě nakonec zničena, položila základy pro budoucí středověké státy, zejména ve Španělsku. Jejich historie je klasickým příkladem procesu akulturace a asimilace, kdy germánští dobyvatelé postupně splynuli s početnější románskou populací.
Jméno "Gót" se v pozdějších dobách stalo synonymem pro "barbara". Během renesance byl tento termín pejorativně použit pro označení středověké architektury jako "gotické". V moderní době se název stal inspirací pro gotickou subkulturu, která však s historickými Góty nemá žádnou přímou souvislost.
💡 Pro laiky
- Kdo byli Gótové? Germánský národ, který se ve 3. století objevil u hranic Římské říše. Byli to zdatní válečníci, kteří výrazně přispěli k jejímu pádu.
- Vizigóti vs. Ostrogóti? Dvě hlavní větve Gótů. Představte si je jako dva bratrance. Vizigóti ("západní") si založili království ve Španělsku, zatímco Ostrogóti ("východní") v Itálii.
- Proč jsou důležití? Jejich království byla jakýmsi "mostem" mezi končícím antickým světem Říma a novým středověkým světem. Ukázali, jak lze spojit germánské vojenské tradice s římskou kulturou a správou.
- Co je to ariánství? Forma křesťanství, které Gótové vyznávali. Věřili, že Ježíš byl stvořen Bohem a není mu zcela rovný. To byl velký rozdíl oproti většině křesťanů v Římské říši a často to způsobovalo konflikty.
- Mluví se ještě gótsky? Ne, gótština je mrtvý jazyk. Známe ji hlavně díky překladu Bible ze 4. století, což je pro lingvisty poklad, protože je to nejstarší dochovaný text v germánském jazyce.