Přeskočit na obsah

Bůh Otec

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Bůh

Bůh Otec je v křesťanství první osobou Nejsvětější Trojice, která dále zahrnuje Syna (Ježíše Krista) a Ducha Svatého. Je chápán jako svrchovaný Stvořitel nebe i země, všemohoucí, vševědoucí a všudypřítomná bytost, která je zdrojem veškerého bytí. Koncept Boha jako Otce má své kořeny již v judaismu, avšak křesťanská teologie mu dává unikátní význam v kontextu jeho vztahu k Ježíši Kristu a k lidstvu.

Označení "Otec" vyjadřuje několik klíčových teologických aspektů: jeho roli jako původce a stvořitele, jeho autoritu a svrchovanost nad veškerým stvořením a především jeho láskyplný a pečující vztah k lidem, kteří jsou skrze víru v Krista zváni k tomu, aby se stali jeho adoptivními dětmi.

✝️ Teologický koncept

Pochopení Boha Otce se liší napříč abrahámovskými náboženstvími, ačkoliv všechna sdílejí víru v jednoho svrchovaného Boha.

⛪ V křesťanství

V křesťanské teologii je Bůh Otec základním kamenem víry. Není chápán jako osamocená bytost, ale jako první z trojice osob, které jsou si rovny v božství, ale odlišné ve svých vztazích.

  • První osoba Trojice: Otec je považován za "zdroj" nebo "původ" božství (latinsky fons totius divinitatis). To neznamená, že by byl "starší" nebo "důležitější" než Syn a Duch Svatý, ale že Syn je z něj "věčně plozen" a Duch Svatý z něj (a v západní tradici i ze Syna – viz Filioque) "věčně vychází". Tyto vztahy jsou vnitřní a věčné, netýkají se stvoření v čase.
  • Vztah k Synu: Vztah mezi Otcem a Synem je ústředním motivem Nového zákona. Ježíš se k Bohu neustále obrací jako ke svému Otci (aramejsky Abba), čímž odhaluje jedinečný a intimní vztah. Tento vztah je popsán v Janově evangeliu slovy: "Já a Otec jedno jsme" (Jan 10,30).
  • Vztah k lidstvu: Skrze víru v Ježíše Krista se věřící stávají "adoptivními dětmi" Boha. Modlitba Otčenáš, kterou Ježíš naučil své učedníky, začíná oslovením "Otče náš", což symbolizuje tento nový, rodinný vztah mezi Bohem a lidmi.
  • Stvořitel: Ačkoliv dílo stvoření je dílem celé Trojice, tradičně se připisuje především Otci. Nicejsko-konstantinopolské vyznání začíná slovy: "Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného."

✡️ V judaismu

Judaismus je striktně monoteistický a odmítá koncept Trojice. Bůh (Jahve, Adonaj) je zde chápán jako naprosto jediný a nedělitelný. Označení "Otec" se v Tanachu (Starém zákoně) objevuje, ale v jiném kontextu než v křesťanství.

  • Otec Izraele: Bůh je nazýván Otcem ve smyslu svého stvořitelského a ochranitelského vztahu k izraelskému národu, který si vyvolil. Například v knize Deuteronomium stojí: "Což není on tvůj Otec, tvůj stvořitel?" (Dt 32,6).
  • Metaforické otcovství: Jde o metaforu vyjadřující péči, autoritu a původ, nikoliv o ontologický vztah jako v křesťanské Trojici. Neexistuje zde koncept "Božího Syna" v křesťanském smyslu.

☪️ V islámu

Islám také vyznává absolutní jednotu Boha (Alláh), známou jako Tawhíd. Koncept Boha jako "Otce" je zde explicitně odmítán.

  • Odmítnutí otcovství: Korán opakovaně zdůrazňuje, že Alláh "neplodí a nebyl zplozen" (Súra 112, Al-Ichlás). Přisuzovat Bohu syna je považováno za největší hřích (Širk), protože to narušuje jeho absolutní jedinečnost a připodobňuje ho ke stvořením.
  • Jména Boží: Místo titulu "Otec" používá islám 99 jmen Alláhových, která popisují jeho vlastnosti, jako například Ar-Rahmán (Milosrdný), Al-Malik (Vládce) nebo Al-Cháliq (Stvořitel). Tyto tituly vyjadřují jeho vztah ke stvoření, ale bez rodinných konotací.

📜 Historický vývoj konceptu

Představa nejvyššího božstva jako "otce" je přítomna v mnoha starověkých náboženstvích (např. Zeus v řecké mytologii byl nazýván otcem bohů a lidí). V kontextu abrahámovských náboženství se však tento koncept vyvíjel specifickým způsobem.

Ve Starém zákoně je Bůh primárně Bohem Abrahama, Izáka a Jákoba, Bohem-Hospodinem (Jahve), který uzavírá smlouvu se svým lidem. Obraz otce je jedním z mnoha obrazů (Král, Soudce, Pastýř, Válečník).

Zásadní posun přichází s Ježíšem Kristem v Novém zákoně. Jeho neustálé a důvěrné oslovování Boha jako "Otce" představuje nové zjevení Boží podstaty. Pro rané křesťany bylo toto zjevení klíčové pro pochopení Ježíšovy identity i jejich vlastního vztahu k Bohu.

Formulace dogmatu o Nejsvětější Trojici byla výsledkem dlouhých teologických debat v prvních staletích křesťanství, které vyvrcholily na ekumenických koncilech, zejména na Prvním nikajském koncilu (325 n. l.) a Prvním konstantinopolském koncilu (381 n. l.). Zde byla definována víra v Otce jako nestvořeného, Syna jako z Otce zrozeného přede všemi věky a Ducha Svatého jako z Otce vycházejícího.

🎨 Zobrazení v umění

Zobrazování Boha Otce bylo v historii křesťanství předmětem diskusí, neboť Desatero zakazuje zhotovování model. Zatímco východní pravoslaví bylo vždy velmi zdrženlivé a preferovalo symbolické zobrazení (např. ruka vystupující z nebe), západní římskokatolická tradice po středověku přijala antropomorfní zobrazení.

Nejčastěji je Bůh Otec zobrazován jako starší muž s dlouhým bílým plnovousem a vlasy, což je inspirováno vizí "Věkovitého" z knihy Daniel (Da 7,9). Často drží v ruce globus jako symbol své vlády nad světem.

Mezi nejznámější umělecká díla patří:

  • Stvoření Adama: Freska od Michelangela na stropě Sixtinské kaple ve Vatikánu, kde se Bůh Otec jako dynamická postava natahuje, aby vdechl život Adamovi.
  • Trůn milosti (Gnadenstuhl): Ikonografický typ zobrazující Otce, jak drží ukřižovaného Syna, zatímco mezi nimi se vznáší holubice (symbol Ducha Svatého).
  • Gentský oltář: Dílo bratrů Huberta a Jana van Eyckových, kde je Bůh Otec zobrazen v královském majestátu s papežskou tiárou na hlavě.

✨ Atributy a vlastnosti

Teologie připisuje Bohu Otci (a celé Trojici) řadu božských atributů, které popisují jeho dokonalou podstatu:

  • Všemohoucnost (Omnipotence): Schopnost učinit vše, co je v souladu s jeho přirozeností.
  • Vševědoucnost (Omniscience): Znalost všeho minulého, přítomného i budoucího.
  • Všudypřítomnost (Omnipresence): Přítomnost na všech místech v každém čase.
  • Věčnost: Existence mimo čas, bez začátku a konce.
  • Neměnnost (Immutability): Jeho podstata a charakter se nemění.
  • Svatost: Absolutní morální dokonalost a oddělenost od hříchu.
  • Spravedlnost: Vždy jedná v souladu s právem a pravdou.
  • Láska (Agapé): Jeho základní podstatou je obětavá a bezpodmínečná láska.
  • Milosrdenství: Soucit a ochota odpouštět hříšníkům.

🤓 Pro laiky

Proč se mu říká "Otec"?

Představte si rodinu. Otec je často vnímán jako ten, kdo rodinu založil, dává jí pravidla, chrání ji a stará se o ni. Křesťané používají tento titul pro Boha, protože věří, že:

  1. Je Stvořitel: Stejně jako otec dává život svým dětem, Bůh Otec stvořil celý vesmír a vše v něm.
  2. Je autorita: Dává světu řád a morální zákony (jako Desatero).
  3. Je láskyplný a pečující: Ježíš učil, že Bůh není vzdálený a přísný vládce, ale milující Otec, kterému na každém člověku záleží.

Je Bůh Otec muž?

Teologicky Bůh nemá pohlaví. Je to duchovní bytost, která je nad našimi lidskými kategoriemi, jako je muž a žena. Označení "Otec" je metafora, která nám má pomoci pochopit jeho roli a vlastnosti. Používá se mužský rod, protože v kultuře, kde Bible vznikala, byl otec hlavou rodiny a nositelem autority a ochrany. Některé moderní teologické směry hledají i ženské obrazy pro Boha (např. Moudrost), aby zdůraznily, že Bůh v sobě zahrnuje všechny pozitivní vlastnosti obou pohlaví.

Jaký je rozdíl mezi Bohem Otcem a Bohem v jiných náboženstvích?

  • V křesťanství je Bůh Otec součástí Nejsvětější Trojice – je jedním Bohem ve třech osobách (Otec, Syn, Duch Svatý).
  • V judaismu je Bůh (Jahve) jedna jediná, nedělitelná osoba. Není součástí Trojice.
  • V islámu je Bůh (Alláh) také jedna jediná osoba, ale titul "Otec" se přísně odmítá, protože by to mohlo naznačovat, že má děti, což je v rozporu s jeho absolutní jedinečností.


Šablona:Aktualizováno