Umajjovci

Rozbalit box

Obsah boxu

Umajjovci (arabsky بنو أمية‎‎, Banú Umajja) byli druhou dynastií chalífů, která vládla islámské říši v letech 661 až 750. Jejich vláda následovala po období volených chalífů, tzv. Rášidúnu, a představovala přechod k dědičné monarchii. Hlavním městem říše se stal Damašek v Sýrii. Za jejich vlády dosáhla islámská říše svého největšího územního rozmachu, sahajícího od Pyrenejského poloostrova na západě až po řeku Indus na východě. Dynastie byla svržena Abbásovskou revolucí v roce 750, avšak jedna z větví rodu přežila a založila mocný Córdobský emirát (později Córdobský chalífát) v Al-Andalus (dnešní Španělsko a Portugalsko).

Umajjovská éra je klíčová pro formování islámské civilizace. Během ní došlo k arabizaci administrativy, zavedení jednotné islámské měny a vzniku monumentální islámské architektury, jako je Skalní dóm v Jeruzalémě nebo Umajjovská mešita v Damašku. Zároveň byla jejich vláda poznamenána vnitřními konflikty, zejména napětím mezi Araby a ne-arabskými muslimy (mawali) a pokračujícím sporem s příznivci Alího rodu, který položil základy trvalého rozdělení na sunnity a ší'ity.

📜 Historie

🌱 Původ a vzestup rodu

Rod Umajjovců patřil k vlivnému kmenu Kurajšovců z Mekky. Jejich předek, Umajja ibn Abd Šams, byl významným mekkánským vůdcem. V raných dobách islámu patřili Umajjovci k hlavním odpůrcům proroka Muhammada. Po dobytí Mekky muslimy v roce 630 však konvertovali k islámu a rychle se integrovali do nové elity.

Klíčovou postavou pro vzestup rodu byl Uthmán ibn Affán, třetí z volených chalífů (vládl 644–656), který sám pocházel z rodu Umajjovců. Během své vlády jmenoval mnoho svých příbuzných do klíčových pozic v říši. Nejdůležitějším z nich byl jeho bratranec Mu'ávija ibn Abí Sufján, kterého jmenoval guvernérem strategicky významné provincie Sýrie. Mu'ávija si zde během dvaceti let vybudoval velmi silnou mocenskou základnu, opírající se o loajální syrské arabské kmeny a efektivní administrativu převzatou od Byzantinců.

⚔️ První Fitna a založení chalífátu

Zavraždění chalífy Uthmána v roce 656 radikály z Egypta a Iráku uvrhlo islámskou obec do první občanské války, známé jako První fitna. Novým chalífou byl zvolen Prorokův zeť a bratranec Alí ibn Abí Tálib. Mu'ávija, jakožto Uthmánův příbuzný, však požadoval potrestání vrahů a odmítl Alímu přísahat věrnost.

Konflikt vyvrcholil v bitvě u Siffínu v roce 657. Když se bitva začala vyvíjet v Alího prospěch, Mu'ávijovi vojáci podle tradice nastrčili na svá kopí stránky z Koránu a vyzvali k arbitráži. Alí pod tlakem části své armády souhlasil. Arbitráž však skončila patem a oslabila Alího pozici, od kterého se oddělila skupina radikálů zvaných cháridžovci. V roce 661 byl Alí jedním z cháridžovců zavražděn. Jeho syn Hasan ibn Alí se sice stal na krátkou dobu chalífou, ale brzy se titulu vzdal ve prospěch Mu'áviji, aby zabránil dalšímu krveprolití. Tímto aktem v roce 661 byl Mu'ávija I. všeobecně uznán chalífou a založil tak Umajjovskou dynastii. Hlavní město přesunul z Kúfy do Damašku, centra své moci.

👑 Sufyanidská větev (661–684)

Vláda Mu'áviji I. (661–680) byla obdobím konsolidace a stability. Ukončil občanskou válku, reorganizoval státní správu a pokračoval v expanzi. Založil silné islámské námořnictvo, které úspěšně operovalo ve Středozemním moři a dokonce několikrát obléhalo Konstantinopol.

Zásadní změnou, kterou zavedl, bylo ustanovení svého syna Jazída svým nástupcem. Tím porušil princip volby a zavedl dědičnost, čímž přeměnil chalífát v monarchii. Tento krok vyvolal silný odpor, zejména ze strany Husajna ibn Alí, mladšího syna Alího, a Abdulláha ibn az-Zubajra.

Po Mu'ávijově smrti v roce 680 odmítl Husajn přísahat věrnost Jazídovi I. a vydal se s malou skupinou svých příznivců do irácké Kúfy. Jeho karavana však byla zastavena umajjovským vojskem a v bitvě u Karbalá byl Husajn i téměř všichni jeho mužští příbuzní zabiti. Tato událost se stala ústředním traumatem a mýtem ší'itského islámu a definitivně stvrdila rozkol mezi sunnity a ší'ity. Jazídova vláda byla krátká a po jeho smrti v roce 683 vypukla druhá občanská válka (Druhá fitna).

🏛️ Marwánovská větev a zlatý věk (684–750)

Po krátké vládě Jazídova syna Mu'áviji II. se moci ujala jiná větev Umajjovců, Marwánovci, počínaje Marvánem I. (vládl 684–685). Skutečným obnovitelem umajjovské moci byl jeho syn Abd al-Malik (vládl 685–705). Podařilo se mu porazit všechny své rivaly, včetně Abdulláha ibn az-Zubajra v Mekce, a znovu sjednotit říši.

Abd al-Malik provedl zásadní reformy:

Arabizace: Zavedl arabštinu jako jediný úřední jazyk v celé říši, čímž nahradil řečtinu a perštinu.
Měnová reforma: Nechal razit první čistě islámské mince, zlatý dinár a stříbrný dirham, bez obrazů panovníků, pouze s náboženskými nápisy.
Stavební činnost: Nechal postavit Skalní dóm v Jeruzalémě, jednu z nejstarších a nejvýznamnějších islámských staveb.

Za vlády jeho syna al-Valída I. (705–715) dosáhl chalífát největšího územního rozmachu. Muslimská vojska pod vedením Tárika ibn Zijáda dobyla Vizigótskou říši na Pyrenejském poloostrově, Kutajba ibn Muslim dobyl Transoxanii ve Střední Asii a Muhammad ibn Kásim ovládl Sindh v dnešním Pákistánu. V této době byla také postavena velkolepá Umajjovská mešita v Damašku.

Následující chalífové, jako zbožný Umar II. (který se snažil o spravedlivější zdanění mawali) nebo Hišám ibn Abd al-Malik, se snažili říši spravovat a konsolidovat, ale vnitřní napětí narůstalo.

📉 Úpadek a Abbásovská revoluce

V polovině 8. století čelil chalífát řadě problémů:

Kmenové spory: Neustálá rivalita mezi severoarabskými (Qays) a jihoarabskými (Yaman) kmeny oslabovala armádu i administrativu.
Nespokojenost mawali: Ne-arabští muslimové se cítili jako občané druhé kategorie, protože platili vyšší daně a měli menší podíl na moci.
Náboženská opozice: Ší'ité a cháridžovci nadále vedli povstání proti umajjovské "světské" vládě.
Vzestup Abbásovců: Rod Abbásovců, potomků Prorokova strýce Abbáse, začal v odlehlé provincii Chorásán organizovat tajnou a velmi efektivní propagandu, která slibovala návrat k "pravému" islámu a spravedlivější vládu pod vedením člena Prorokovy rodiny.

V roce 747 pod vedením Abú Muslima vypukla v Chorásánu otevřená Abbásovská revoluce. Povstalci rychle ovládli východní provincie a v roce 750 se jejich vojska střetla s armádou posledního umajjovského chalífy Marvána II. v bitvě na řece Záb. Umajjovská armáda byla drtivě poražena. Marván II. uprchl do Egypta, kde byl dopaden a zabit. Abbásovci poté systematicky vyvraždili téměř celý umajjovský rod, aby zabránili jakýmkoli pokusům o restauraci.

🇪🇸 Umajjovci v al-Andalusu

Jediný významný člen rodu, kterému se podařilo uniknout masakru, byl mladý princ Abd ar-Rahmán I.. Po pětiletém útěku přes severní Afriku se v roce 756 vylodil v Al-Andalus (muslimské Španělsko). Zde dokázal využít místních sporů, získat podporu syrských jednotek a založit nezávislý Córdobský emirát s hlavním městem v Córdobě.

Tato "španělská" větev Umajjovců vládla na Pyrenejském poloostrově téměř 300 let. Jejich stát se stal centrem vzdělanosti, kultury a umění, které výrazně předčilo tehdejší křesťanskou Evropu. V roce 929 se emír Abd ar-Rahmán III. prohlásil chalífou, čímž založil Córdobský chalífát a přímo vyzval na souboj abbásovské a fátimovské chalífy. Córdobský chalífát se rozpadl v roce 1031 na řadu menších knížectví (taifas).

🏛️ Správa a vláda

Umajjovci vytvořili centralizovaný stát s byrokratickým aparátem, který do značné míry převzali od Byzantinců v Sýrii a Sásánovců v Persii.

Chalífa: Stál v čele státu jako absolutní monarcha s politickou, vojenskou i náboženskou autoritou.
Dívány: Ústřední správu tvořily úřady (dívány), například Díván al-Džund (vojenský úřad) nebo Díván al-Charádž (daňový úřad).
Provincie: Říše byla rozdělena na provincie, v jejichž čele stáli guvernéři (emírové), jmenovaní přímo chalífou a jemu zodpovědní.
Pošta: Zavedli systém poštovních stanic (baríd), který sloužil nejen k doručování zpráv, ale i ke shromažďování informací pro centrální vládu.
Daně: Hlavními zdroji příjmů byly pozemková daň (charádž), daň z hlavy pro nemuslimy (džizja) a náboženská daň pro muslimy (zakát).

🕌 Společnost a kultura

Umajjovská společnost byla silně hierarchizovaná. 1. Arabští muslimové: Tvořili vládnoucí elitu, která držela nejvyšší vojenské a správní posty. 2. Ne-arabští muslimové (Mawali): Konvertité k islámu perského, koptského, berberského a jiného původu. Ačkoliv byli teoreticky rovni Arabům, v praxi často čelili diskriminaci, což bylo významným zdrojem napětí. 3. Dhimmí: "Lidé Knihy" (Křesťané, Židé, Zoroastristé). Měli status chráněných osob, mohli si ponechat své náboženství a samosprávu výměnou za placení daně džizja a uznání muslimské nadvlády. 4. Otroci: Stáli na nejnižším stupni společnosti.

V oblasti umění a architektury Umajjovci syntetizovali prvky byzantské, perské a arabské tradice. Jejich stavby se vyznačují mozaikovou výzdobou (např. Umajjovská mešita) a inovativním využitím prostoru. Kromě náboženských staveb budovali také pouštní paláce a lovecké zámečky (např. Qasr Amra v Jordánsku).

✨ Odkaz a význam

Přestože byla jejich vláda často kritizována pozdějšími abbásovskými historiky jako příliš světská a tyranská, odkaz Umajjovců je nesmírně významný:

Územní expanze: Vytvořili jednu z největších říší v dějinách lidstva.
Arabizace a islamizace: Jejich politika vedla k rozšíření arabského jazyka a islámu na obrovském území od Atlantiku po Střední Asii.
Administrativní základy: Položili základy státní správy, které převzali a dále rozvinuli Abbásovci.
Kulturní dědictví: Jejich architektonické skvosty, jako Skalní dóm nebo Velká mešita v Damašku, dodnes patří k nejvýznamnějším památkám islámského světa.
Sunnitsko-ší'itský rozkol: Události za jejich vlády, zejména bitva u Karbalá, zafixovaly politický a náboženský rozkol v islámu.
Přežití v al-Andalusu: Jejich odkaz pokračoval v Córdobském emirátu a chalífátu, který se stal jedním z nejzářivějších center středověké civilizace.

🧑‍🏫 Pro laiky

Chalífát: Je to islámská forma vlády, kde vládne chalífa – nástupce proroka Mohameda. Umajjovci změnili tento systém z voleného na dědičný, podobně jako když se z republiky stalo císařství.
Fitna: Arabské slovo pro "zkoušku" nebo "svár". V historii islámu označuje velké občanské války. První Fitna vedla k nástupu Umajjovců k moci.
Sunnité vs. Ší'ité: Hlavní rozkol v islámu. Zjednodušeně řečeno, sunnité věří, že vůdce muslimů (chalífa) má být nejlepší z nich, zatímco ší'ité věří, že vůdce musí být potomek proroka Mohameda z linie jeho zetě Alího. Umajjovci byli sunnité a jejich konflikt s Alího rodinou (např. zabití jeho syna Husajna) tento rozkol prohloubil.
Mawali: Byli to lidé, kteří nebyli původem Arabové, ale přestoupili na islám (např. Peršané, Egypťané, Berbeři). I když byli muslimové, Umajjovci s nimi často zacházeli jako s občany druhé kategorie, což vedlo k velké nespokojenosti a pomohlo Abbásovcům je svrhnout.

Šablona:Aktualizováno