Gioacchino Rossini

Rozbalit box

Obsah boxu

Gioachino Antonio Rossini (* 29. února 1792, Pesaro – 13. listopadu 1868, Paříž) byl italský hudební skladatel, který se proslavil především svými operami. Patří k nejvýznamnějším představitelům stylu bel canto a jeho díla, jako jsou Lazebník sevillský nebo Vilém Tell, tvoří dodnes základní pilíře světového operního repertoáru. Pro svou eleganci a melodickou invenci byl přezdíván „Labuť z Pesara“.

📜 Život

👶 Dětství a hudební začátky

Gioacchino Rossini se narodil v Pesaru, městě na pobřeží Jaderského moře, do hudební rodiny. Jeho otec, Giuseppe Rossini, byl hornista a inspektor jatek, matka, Anna Guidarini, byla zpěvačka. Kvůli otcově podpoře francouzských revolučních myšlenek byla rodina často nucena se stěhovat. Mladý Gioacchino tak vyrůstal převážně v Bologni, kde se mu dostalo prvního hudebního vzdělání. Učil se hrát na cembalo, violoncello a také zpívat. Jeho talent byl zjevný již v raném věku; ve čtrnácti letech byl přijat na boloňskou hudební akademii (Liceo musicale di Bologna) a složil svou první operu, Demetrio e Polibio.

🚀 Vzestup v Itálii

Profesionální kariéru operního skladatele zahájil v roce 1810 v Benátkách jednoaktovou operní fraškou La cambiale di matrimonio (Manželská směnka). Během následujících let se stal neuvěřitelně produktivním a žádaným autorem. Jeho sláva rychle rostla s operami jako Tancredi a komickou operou L'italiana in Algeri (Italka v Alžíru), obě z roku 1813. Tyto úspěchy mu zajistily pozici nejvýznamnějšího operního skladatele v Itálii.

V roce 1815 se přestěhoval do Neapole, kde se stal hudebním ředitelem divadel San Carlo a Del Fondo. Pro Neapol složil řadu vážných oper (opera seria), mezi nimiž vynikají Otello (1816), Armida (1817) nebo Mosè in Egitto (Mojžíš v Egyptě, 1818). Během tohoto období se také oženil se slavnou španělskou sopranistkou Isabella Colbran, která ztvárnila hlavní role v mnoha jeho operách.

Mezitím pro Řím složil své nejslavnější dílo, komickou operu Lazebník sevillský (Il barbiere di Siviglia), která měla premiéru v roce 1816. Přestože premiéra skončila fiaskem (zčásti kvůli příznivcům skladatele Giovanniho Paisiella, který stejné téma zhudebnil dříve), druhé představení bylo triumfální a opera se brzy stala celosvětovým hitem.

🌍 Pařížské období a odchod do ústraní

Po úspěších v Vídni a Londýně se Rossini v roce 1824 usadil v Paříži, která se stala centrem jeho další tvorby. Zde přijal post ředitele Théâtre-Italien. Pro pařížskou operu adaptoval některá svá starší díla a složil nové, včetně velkolepé opery Vilém Tell (Guillaume Tell, 1829). Toto dílo, které je považováno za jeho mistrovský kus a jednu z prvních francouzských "grand opéra", se stalo jeho poslední operou.

Po premiéře Viléma Tella, ve věku pouhých 37 let a na vrcholu slávy, se Rossini z ne zcela jasných důvodů rozhodl ukončit svou kariéru operního skladatele. Mezi možné příčiny se uvádí vyčerpání, politické změny ve Francii (Červencová revoluce 1830) a zhoršující se zdraví. Následujících téměř 40 let života už žádnou další operu nenapsal.

🍴 Poslední léta a kulinářské vášně

Po odchodu do ústraní se Rossini věnoval správě svého majetku, cestování a především své velké vášni – gastronomii. Stal se proslulým gurmánem a hostitelem. Z tohoto období pochází několik menších skladeb, souhrnně nazývaných Péchés de vieillesse (Hříchy stáří), a také dvě významná duchovní díla: Stabat Mater (1842) a Petite messe solennelle (Malá slavnostní mše, 1863).

Po smrti své první ženy Isabelly se v roce 1846 oženil s Olympe Pélissier, která o něj pečovala až do jeho smrti. Gioacchino Rossini zemřel 13. listopadu 1868 ve svém domě v Passy u Paříže. Původně byl pohřben na pařížském hřbitově Père-Lachaise, ale v roce 1887 byly jeho ostatky převezeny do Florencie a uloženy v bazilika Santa Croce.

🎶 Hudební styl a přínos

Rossiniho hudba je synonymem pro italské bel canto. Jeho styl je charakteristický oslnivou melodickou invencí, rytmickou energií a brilantní orchestrací. Dokázal mistrně skloubit komické i dramatické prvky a jeho hudba je plná vitality a elegance.

🎭 Operní inovace

Rossini zavedl do opery několik významných inovací:

**Struktura árie:** Zavedl pevnější strukturu árií a ansámblů, často používající model cavatina-cabaletta.
**Omezení improvizace:** Na rozdíl od svých předchůdců začal vypisovat koloratury a ozdoby přímo do notového zápisu, čímž omezil pěveckou improvizaci a získal větší kontrolu nad výsledným tvarem díla.
**Role orchestru:** Posílil roli orchestru, který se stal rovnocenným partnerem zpěváků a aktivně dokresloval dramatickou situaci.
**Rossiniho crescendo:** Proslavil se používáním dynamického efektu, kdy se krátká hudební fráze opakuje se stále rostoucí instrumentací a hlasitostí, což vede k obrovskému dramatickému napětí.

🎼 Charakteristické prvky

**Melodie:** Jeho melodie jsou zpěvné, snadno zapamatovatelné a dokonale přizpůsobené lidskému hlasu.
**Rytmus:** Hudba je plná strhujících a energických rytmů, které pohánějí děj kupředu.
**Harmonie:** Ačkoliv jeho harmonie vychází z klasických základů, je často obohacena nečekanými modulacemi a barevnými akordy.

🎻 Orchestrace

Rossini byl mistrem orchestrace. Jeho partitury jsou průzračné, ale zároveň zvukově bohaté. Často využíval dechové nástroje (především dřevěné) pro sólové pasáže a vytvářel charakteristické zvukové barvy. Jeho předehry patří k nejhranějším kusům orchestrálního repertoáru.

🏛️ Hlavní díla

Rossini složil přibližně 40 oper, stejně jako řadu duchovních a světských skladeb.

operas

Komické opery (Opera buffa)

La cambiale di matrimonio (1810)
L'italiana in Algeri (Italka v Alžíru, 1813)
Il turco in Italia (Turek v Itálii, 1814)
Lazebník sevillský (Il barbiere di Siviglia, 1816) – jeho nejslavnější dílo
Popelka (La Cenerentola, 1817)
Hrabě Ory (Le comte Ory, 1828)

Vážné opery (Opera seria)

Tancredi (1813)
Otello (1816)
Mosè in Egitto (Mojžíš v Egyptě, 1818)
Straka zlodějka (La gazza ladra, 1817)
Semiramis (Semiramide, 1823)
Vilém Tell (Guillaume Tell, 1829) – jeho poslední opera

⛪ Duchovní hudba

Stabat Mater (1831–1842)
Petite messe solennelle (Malá slavnostní mše, 1863)

🎹 Ostatní skladby

Péchés de vieillesse (Hříchy stáří) – sbírka více než 150 vokálních a klavírních skladeb
Kantáty, hymny a různé orchestrální kusy

💡 Pro laiky

Bel canto: V italštině "krásný zpěv". Je to operní styl, který klade důraz na krásu tónu, plynulost a technickou dokonalost zpěvu. Zpěvák musí zvládnout velmi obtížné pasáže plné rychlých not a ozdob (tzv. koloratur). Rossini byl mistrem tohoto stylu.
Opera buffa: Komická opera. Děj se obvykle točí kolem milostných pletek, záměn a nedorozumění, často se satirickým podtextem. Postavy jsou typicky z běžného života (služky, vojáci, doktoři). Lazebník sevillský je dokonalým příkladem.
Opera seria: Vážná opera. Náměty čerpá z mytologie nebo historie a pojednává o hrdinských činech, osudových konfliktech a vznešených citech.
Rossiniho crescendo: Představte si hudební sněhovou kouli. Začne to malá, tichá melodie, kterou hraje jen pár nástrojů. Postupně se melodie opakuje, přidávají se další a další nástroje a vše je hlasitější a rychlejší. Napětí roste až do velkolepého, ohlušujícího finále. Tento efekt Rossini používal k budování vzrušení.

✨ Odkaz a vliv

Rossiniho vliv na vývoj opery v 19. století byl obrovský. Jeho díla definovala italskou operu na několik desetiletí a ovlivnila skladatele jako Gaetano Donizetti, Vincenzo Bellini a v rané tvorbě i Giuseppe Verdi. Jeho smysl pro drama, melodii a orchestrální barvy nastavil nový standard. I po svém odchodu do ústraní zůstal legendou a jeho opery se nikdy nepřestaly hrát. Dnes je považován za jednoho z největších operních géniů všech dob.

🎬 Zajímavosti

Rossini se narodil 29. února, tedy v přestupném roce. Své narozeniny tak mohl slavit jen jednou za čtyři roky.
Byl známý svou rychlostí při komponování. Operu Lazebník sevillský údajně napsal za necelé tři týdny.
Setkal se s mnoha velikány své doby, včetně Ludwiga van Beethovena, který mu údajně poradil, aby se držel skládání komických oper, protože pro vážnou operu nemají Italové dostatek citu.
Byl vášnivým kuchařem a gurmánem. Několik slavných receptů nese jeho jméno, například Tournedos Rossini (hovězí steak s lanýži a foie gras).
Jeho poslední velká skladba, Petite messe solennelle, nese v rukopise ironickou poznámku: „Milý Bože, zde je tato ubohá malá mše. Byla to hudba posvátná (musique sacrée), nebo hudba zatracená (sacrée musique)? Narodil jsem se pro operu buffa, jak dobře víš. Trochu vědy, trochu srdce, to je vše. Buď tedy požehnán a dopřej mi ráj.“

Šablona:Aktualizováno