Přeskočit na obsah

Vincenzo Bellini

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - hudební skladatel

Vincenzo Salvatore Carmelo Francesco Bellini (* 3. listopadu 1801, Catania, Sicílie – † 23. září 1835, Puteaux u Paříže, Francie) byl italský hudební skladatel, který patřil k nejvýznamnějším a nejvlivnějším tvůrcům italské opery v období bel canto. Jeho dílo, charakteristické dlouhými, lyrickými a emotivními melodickými linkami, ovlivnilo řadu pozdějších skladatelů, včetně Verdiho a Chopina. Mezi jeho nejslavnější opery patří Norma, Náměsíčná (La sonnambula) a Puritáni (I puritani).

📜 Život

🎶 Raná léta a studium

Vincenzo Bellini se narodil v Catanii na Sicílii do hudební rodiny. Jeho otec Rosario i dědeček Vincenzo Tobia byli oba varhaníci a skladatelé, a tak se mladý Vincenzo začal hudbě věnovat již od útlého dětství. Projevoval mimořádný talent a již v šesti letech údajně složil svou první skladbu. Díky podpoře místní aristokracie získal stipendium ke studiu na Královské hudební koleji sv. Šebestiána (Real Collegio di Musica di San Sebastiano) v Neapoli, kam nastoupil v roce 1819.

V Neapoli studoval pod vedením skladatele Niccolò Zingarelliho, který v něm rozpoznal výjimečný melodický dar a vedl ho ke studiu děl starých mistrů a Mozarta. Během studií složil řadu duchovních i světských skladeb, ale jeho hlavní zájem směřoval k opeře. Jeho absolventskou prací byla v roce 1825 opera Adelson e Salvini, která byla s úspěchem uvedena ve školním divadle a zaujala impresária Domenica Barbaiu.

🇮🇹 Vzestup v Itálii

Úspěch Adelson e Salvini přinesl Bellinimu první profesionální zakázku. Impresário Barbaja si u něj objednal operu pro prestižní Teatro San Carlo v Neapoli. Výsledkem byla opera Bianca e Gernando (1826), která byla přijata s nadšením a otevřela Bellinimu dveře k dalším příležitostem.

Nejdůležitějším krokem v jeho kariéře byl přesun do Milána, tehdejšího centra italského operního života. Zde dostal zakázku od divadla La Scala. Pro toto uvedení navázal spolupráci s libretistou Felicem Romanim, která se stala jednou z nejplodnějších v historii opery. Jejich první společné dílo, Il pirata (1827), znamenalo okamžitý triumf a definovalo Belliniho zralý styl. Následovaly další úspěšné opery jako La straniera (1829) a Kapuleti a Montekové (I Capuleti e i Montecchi, 1830), založená na příběhu Romeo a Julie. Neúspěchem naopak skončila opera Zaira (1829), jejíž hudbu Bellini později zčásti využil v jiných dílech.

🌟 Vrcholné období a mistrovská díla

Rok 1831 se stal pro Belliniho rokem absolutního triumfu. V březnu byla v Miláně uvedena jeho opera Náměsíčná (La sonnambula), idylické dílo s pastorální tematikou, které si okamžitě získalo srdce publika po celé Evropě. Hlavní roli Aminy napsal pro slavnou sopranistku Giudittu Pastu.

Ještě téhož roku, v prosinci, měla v La Scale premiéru opera Norma, která je dnes považována za Belliniho největší mistrovské dílo a vrchol belcantové tragédie. Příběh o druidské kněžce, která zradí svůj lid kvůli lásce k římskému prokonzulovi, poskytl Bellinimu příležitost vytvořit hudebně-dramaticky nesmírně působivé dílo. Árie Normy Casta diva patří k nejznámějším a nejnáročnějším kusům operního repertoáru. Přestože premiéra nebyla jednoznačným úspěchem, Norma si brzy vydobyla své místo na světových jevištích.

🇫🇷 Poslední léta v Paříži a smrt

Po neúspěchu opery Beatrice di Tenda (1833) a rozchodu s libretistou Romanim se Bellini rozhodl opustit Itálii a hledat nové příležitosti v Paříži, která se v té době stala novým centrem operního světa. Zde se setkal s dalšími významnými skladateli, jako byli Gioachino Rossini, Luigi Cherubini, Frédéric Chopin a Franz Liszt.

V Paříži získal zakázku na novou operu pro Théâtre-Italien. Výsledkem byli Puritáni (I puritani), kteří měli premiéru v lednu 1835. Opera, napsaná na libreto Carla Pepoliho, byla dalším velkým úspěchem a upevnila Belliniho mezinárodní pověst. Byla napsána pro hvězdné pěvecké obsazení, tzv. "Puritánský kvartet", který tvořili Giulia Grisi, Giovanni Battista Rubini, Antonio Tamburini a Luigi Lablache.

Krátce po tomto triumfu, na vrcholu slávy, Bellini náhle onemocněl akutním zánětem střev a 23. září 1835 ve věku pouhých 33 let zemřel ve svém domě v Puteaux na předměstí Paříže. Jeho smrt šokovala hudební svět. Byl pohřben na hřbitově Père-Lachaise a jeho pohřbu se zúčastnily největší osobnosti pařížského kulturního života. V roce 1876 byly jeho ostatky převezeny do rodné Catanie a uloženy v místní katedrále.

🎵 Hudební styl a odkaz

Bellini je ztělesněním stylu bel canto (italsky "krásný zpěv"). Jeho hudba klade absolutní důraz na lidský hlas a jeho schopnost vyjádřit nejjemnější citové odstíny. Jeho styl se vyznačuje několika klíčovými prvky:

  • Dlouhé melodie: Bellini je proslulý svými "nekonečnými" melodickými linkami (melodie lunghe, lunghe, lunghe, jak je obdivně popsal Giuseppe Verdi). Tyto melodie jsou plynulé, elegantní a vysoce expresivní.
  • Dominance vokální linie: Orchestr v jeho operách hraje převážně doprovodnou roli. Jeho úkolem je podporovat zpěváky, nikoli s nimi soupeřit. Orchestrace je transparentní a jednoduchá, aby nechala vyniknout kráse zpěvu.
  • Melancholie a elegie: Mnoho jeho melodií má charakteristický melancholický, až elegický tón, který dokonale vystihuje romantickou citovost.
  • Vliv: Belliniho melodický styl měl obrovský vliv na mnoho skladatelů. Frédéric Chopin ho hluboce obdivoval a jeho vliv je patrný v kantiléně Chopinových nokturen. Giuseppe Verdi navázal na jeho dramatické cítění a schopnost charakterizovat postavy prostřednictvím melodie. Odkazy na Belliniho lze nalézt i v díle Richarda Wagnera, který si cenil jeho schopnosti propojit hudbu a drama.

Spolu s Rossinim a Donizettim tvoří Bellini trojici nejvýznamnějších skladatelů italského belcanta. Zatímco Rossini vynikal v brilantních koloraturách a komediálním načasování a Donizetti v dramatické údernosti, Belliniho doménou byla čistá lyrická krása a elegická hloubka.

🎼 Hlavní díla (opery)

🤔 Zajímavosti

  • Bellini byl známý svou pečlivostí a pomalým tempem práce. Na rozdíl od svých současníků, jako byl Donizetti, který dokázal napsat operu za několik týdnů, Bellini věnoval každému dílu mnoho měsíců.
  • Jeho vztah s libretistou Felicem Romanim byl klíčový pro jeho úspěch, ale také velmi bouřlivý. Po neúspěchu opery Beatrice di Tenda se rozešli ve zlém.
  • Bellini byl během svého života velmi obdivován pro svůj elegantní vzhled a společenské vystupování, což mu pomohlo prosadit se v aristokratických salonech Milána i Paříže.
  • Jeho předčasná smrt ve 33 letech je často přirovnávána k osudům jiných mladých géniů, jako byli Mozart nebo Schubert.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Vincenzo_Bellini&oldid=18632“