Hemofilie
Obsah boxu
Šablona:Infobox - nemoc Hemofilie (z řeckého haima αἷμα 'krev' a philia φιλία 'náklonnost') je vrozená genetická porucha, která narušuje přirozenou schopnost krve se srážet. Důsledkem je, že lidé s hemofilií (hemofilici) krvácejí po zranění déle než zdraví jedinci. U těžkých forem může docházet i ke spontánnímu krvácení bez zjevné příčiny, zejména do kloubů, svalů nebo vnitřních orgánů.
Jedná se o gonozomálně recesivní onemocnění vázané na chromozom X, což znamená, že postihuje téměř výhradně muže, zatímco ženy jsou obvykle bezpříznakovými přenašečkami. Porucha je způsobena nedostatkem nebo úplnou absencí specifických koagulačních faktorů – proteinů nezbytných pro zástavu krvácení.
Nejběžnějšími typy jsou hemofilie A (nedostatek faktoru VIII) a hemofilie B (nedostatek faktoru IX). Léčba spočívá především v doplňování chybějícího srážecího faktoru.
📜 Historie
Hemofilie je známá již od starověku. První písemné zmínky lze nalézt v židovském Talmudu z 2. století našeho letopočtu, kde je chlapcům z rodin, v nichž došlo k úmrtí po obřízce, udělena výjimka z tohoto rituálu. Vědecký popis nemoci však přišel až mnohem později. V roce 1803 americký lékař John Conrad Otto popsal "krvácivou poruchu", která postihovala muže v určitých rodinách.
👑 Královská nemoc
Hemofilie se stala široce známou jako „královská nemoc“ díky jejímu výskytu v evropských královských rodech. Původcem byla britská královna Viktorie, která byla přenašečkou hemofilie B. Prostřednictvím sňatků svých dcer a vnuček se mutace rozšířila do královských rodin Španělska, Německa a Ruska. Nejslavnějším případem byl carevič Alexej, syn posledního ruského cara Mikuláše II., jehož nemoc významně ovlivnila politické dění v Rusku před revolucí.
🔬 Vědecké objevy
Ve 20. století došlo k zásadním objevům v pochopení a léčbě hemofilie. V roce 1937 byla hemofilie A a B rozlišena jako dvě samostatné poruchy. Během 50. a 60. let byly vyvinuty první koncentráty srážecích faktorů z darované krevní plazmy, což dramaticky změnilo život pacientů. V 80. letech však došlo k tragédii, kdy byly krevní produkty kontaminovány viry HIV a hepatitidy C, což vedlo k nákaze tisíců hemofiliků po celém světě. Tato krize vedla k vývoji bezpečnějších, rekombinantních faktorů vyráběných pomocí genetického inženýrství v 90. letech.
🧬 Genetika a příčiny
Hemofilie je způsobena mutací v genu, který kóduje produkci koagulačního faktoru. Geny pro faktor VIII (hemofilie A) i faktor IX (hemofilie B) se nacházejí na chromozomu X.
🩸 Typy hemofilie
Podle chybějícího faktoru se hemofilie dělí na několik typů:
- Hemofilie A: Nejčastější forma, tvoří asi 80–85 % všech případů. Je způsobena nedostatkem koagulačního faktoru VIII.
- Hemofilie B: Méně častá, tvoří asi 15–20 % případů. Je způsobena nedostatkem koagulačního faktoru IX. Je také známá jako Christmasova choroba podle prvního pacienta, u kterého byla v roce 1952 popsána (Stephen Christmas).
- Hemofilie C: Velmi vzácná forma způsobená nedostatkem faktoru XI. Na rozdíl od typů A a B není vázána na pohlavní chromozom (je autozomálně recesivní) a postihuje muže i ženy stejně. Její projevy jsou obvykle mírnější.
Závažnost onemocnění se určuje podle hladiny aktivního srážecího faktoru v krvi:
- Těžká hemofilie (< 1 % normální aktivity faktoru): Časté spontánní krvácení do kloubů a svalů.
- Středně těžká hemofilie (1–5 % aktivity): Krvácení po menších úrazech, spontánní krvácení je vzácné.
- Lehká hemofilie (6–40 % aktivity): Krvácení obvykle jen po vážných úrazech, operacích nebo trhání zubů.
📈 Dědičnost
Protože geny pro hemofilii A a B leží na chromozomu X, dědičnost sleduje specifická pravidla:
- Muži mají pohlavní chromozomy XY, ženy XX.
- Muž dědí chromozom X od matky a Y od otce. Žena dědí jeden X od matky a druhý od otce.
- Pokud má muž mutovaný gen na svém jediném chromozomu X, onemocní hemofilií.
- Žena s mutovaným genem na jednom ze svých dvou chromozomů X je přenašečka. Její druhý, zdravý chromozom X obvykle produkuje dostatek faktoru, aby se u ní nemoc neprojevila, nebo jen velmi mírně.
- Otec hemofilik nemůže předat nemoc svým synům (předává jim chromozom Y), ale všechny jeho dcery budou přenašečky.
- Matka přenašečka má 50% šanci, že každý její syn bude hemofilik, a 50% šanci, že každá její dcera bude přenašečka.
Asi u jedné třetiny případů hemofilie se nemoc objeví v rodině bez předchozí historie. Jedná se o tzv. spontánní mutaci, kdy změna genu nastane nově u daného jedince.
🩺 Příznaky a projevy
Hlavním projevem hemofilie je prodloužené nebo nadměrné krvácení. Místo a frekvence krvácení závisí na závažnosti onemocnění.
- Krvácení do kloubů (hemartróza): Nejtypičtější projev těžké hemofilie. Postihuje nejčastěji velké klouby jako koleno, kotník a loket. Opakované krvácení vede k bolesti, otoku a postupnému poškození chrupavky a kosti, což může vyústit v chronickou artritidu a trvalou invaliditu.
- Krvácení do svalů: Může způsobit otok, bolest a útlak okolních nervů a cév (tzv. kompartment syndrom).
- Vnější krvácení: Dlouhé krvácení z drobných řezných ran, po trhání zubů nebo po operacích.
- Modřiny: Rozsáhlé a snadno se tvořící podlitiny.
- Krvácení do měkkých tkání: Například do trávicího traktu (projevuje se krví ve stolici) nebo do močových cest (krev v moči).
- Nitrolební krvácení: Nejzávažnější a život ohrožující komplikace, která může nastat spontánně nebo po úrazu hlavy.
🔬 Diagnostika
Diagnóza hemofilie je založena na kombinaci rodinné anamnézy, klinických projevů a laboratorních testů krve.
- Screeningové testy srážlivosti:
* **Aktivovaný parciální tromboplastinový čas (aPTT)**: U hemofilie A a B je výrazně prodloužený, protože měří funkci vnitřní cesty koagulační kaskády, kde působí faktory VIII a IX. * **Protrombinový čas (PT)**: Je obvykle normální. * **Počet krevních destiček**: Je normální.
- Specifické testy:
* **Stanovení hladiny koagulačních faktorů**: Klíčový test, který potvrdí diagnózu změřením aktivity faktoru VIII (pro hemofilii A) nebo faktoru IX (pro hemofilii B). Tímto testem se také určí závažnost onemocnění.
- Genetické testování: Může identifikovat konkrétní mutaci v genu, což je užitečné pro potvrzení diagnózy, prenatální diagnostiku a identifikaci přenašeček v rodině.
💊 Léčba a management
Cílem léčby je prevence a zástava krvácení, a tím i prevence dlouhodobých komplikací, zejména poškození kloubů. Základem je substituční (náhradní) terapie.
💉 Substituční terapie
Chybějící koagulační faktor je doplňován nitrožilní injekcí koncentrátu.
- Profylaktická léčba: Pravidelné podávání faktoru (obvykle 2-3x týdně u hemofilie A, 1-2x týdně u hemofilie B) s cílem předejít krvácení. Je standardem péče u dětí s těžkou formou hemofilie.
- Léčba "on demand" (při potřebě): Podání faktoru až v okamžiku, kdy dojde ke krvácení nebo před rizikovým zákrokem (např. operací).
Koncentráty faktorů jsou dvojího druhu: 1. Plazmatické: Vyráběné z plazmy od dárců krve. Procházejí přísnými procesy virové inaktivace pro zajištění bezpečnosti. 2. Rekombinantní: Vyráběné metodami genetického inženýrství v laboratoři, bez použití lidské plazmy. Jsou považovány za bezpečnější z hlediska přenosu infekcí.
Jednou z hlavních komplikací léčby je vznik tzv. inhibitorů – protilátek, které tělo pacienta vytváří proti podávanému faktoru, čímž ho neutralizuje a léčba se stává neúčinnou. To se děje asi u 20–30 % pacientů s těžkou hemofilií A.
🔬 Moderní a budoucí terapie
V posledních letech došlo k významnému pokroku v léčbě:
- Nefaktorová terapie: Léky, které nepůsobí jako náhrada faktoru, ale podporují srážení jinými mechanismy. Příkladem je emicizumab, monoklonální protilátka, která napodobuje funkci faktoru VIII a podává se podkožně v delších intervalech (např. jednou za několik týdnů).
- Genová terapie: Představuje potenciální lék na hemofilii. Cílem je vnést do těla pacienta (obvykle do jaterních buněk) funkční gen pro tvorbu chybějícího faktoru. Klinické studie ukázaly velmi slibné výsledky, kdy u některých pacientů došlo k dlouhodobé produkci vlastního faktoru na úrovni, která je chrání před krvácením. Podle údajů k roku 2025 je tato léčba již v některých zemích schválena.
❤️ Podpůrná péče
Komplexní péče o hemofiliky zahrnuje:
- **Fyzioterapii**: Udržování síly svalů a rozsahu pohybu v kloubech.
- **Léčbu bolesti**: Zvládání akutní i chronické bolesti.
- **Vyvarování se určitých léků**: Pacienti nesmí užívat léky, které ovlivňují funkci krevních destiček, jako je kyselina acetylsalicylová (Aspirin) nebo nesteroidní antirevmatika (Ibuprofen).
- **Pravidelné kontroly** v specializovaných hemofilických centrech.
🌍 Epidemiologie a společnost
Hemofilie A postihuje přibližně 1 z 5 000 narozených chlapců. Hemofilie B je asi 5krát vzácnější, s výskytem 1 z 25 000 narozených chlapců. Onemocnění se vyskytuje ve všech etnických skupinách po celém světě.
Díky moderní léčbě se průměrná délka života hemofiliků v rozvinutých zemích téměř vyrovnala délce života zdravé populace. Ve světě však stále existují obrovské rozdíly v dostupnosti léčby. V mnoha rozvojových zemích je adekvátní péče nedostupná, což vede k častým úmrtím v dětství a těžké invaliditě přeživších.
Významnou roli hrají pacientské organizace, jako je Světová hemofilická federace (World Federation of Hemophilia), které se zasazují o zlepšení péče a dostupnosti léčby po celém světě.
💡 Pro laiky
- Srážení krve (koagulace): Představte si to jako řetězovou reakci nebo padající domino. Když se říznete, spustí se kaskáda, kde jedna bílkovina (koagulační faktor) aktivuje další, a tak dále, až na konci vznikne pevná zátka (krevní sraženina), která díru v cévě ucpe. U hemofilika jeden z těchto "domino dílků" (faktor VIII nebo IX) chybí, takže se řetězová reakce zastaví a sraženina se nevytvoří správně.
- Koagulační faktor: Je to speciální bílkovina v krvi. Můžete si ji představit jako dělníka na stavbě. K postavení zdi (sraženiny) potřebujete různé typy dělníků (zedníky, tesaře...). Pokud jeden typ chybí, stavba se zastaví.
- Chromozom X: Je to jeden ze dvou pohlavních chromozomů. Ženy mají dva (XX), muži jeden (XY). Protože gen pro hemofilii je na chromozomu X, muži jsou zranitelnější. Když zdědí "vadný" chromozom X od matky, nemají žádný druhý, "zdravý" X, který by to napravil, jako to mají ženy.
- Přenašečka: Je to žena, která má na jednom ze svých dvou chromozomů X gen pro hemofilii. Sama obvykle neonemocní, protože její druhý, zdravý chromozom X vyrobí dostatek srážecího faktoru. Může ale tento "vadný" gen předat svým dětem.