Lymfa
Obsah boxu
Lymfa (z latinského lympha – „čistá voda“), česky též míza, je nažloutlá tělní tekutina, která koluje v lymfatickém systému. Vzniká z tkáňového moku a hraje klíčovou roli v imunitním systému a v transportu látek, které nemohou být přímo vstřebány do krevních kapilár, jako jsou například tuky z trávicí soustavy. Celkový objem lymfy v těle dospělého člověka je přibližně 2 až 3 litry.
Lymfatický systém, ve kterém lymfa cirkuluje, je jednosměrná síť cév a orgánů (jako jsou lymfatické uzliny, slezina, brzlík a mandle), která začíná slepě v tkáních a ústí do krevního oběhu v blízkosti srdce. Na rozdíl od krevního oběhu nemá lymfatický systém vlastní centrální pumpu; její pohyb je zajišťován stahy okolních svalů, dýchacími pohyby a pulzací tepen.
💧 Složení a vlastnosti
Složení lymfy je podobné složení krevní plazmy, ale obsahuje výrazně nižší koncentraci bílkovin. Je to dáno tím, že velké molekuly bílkovin obtížněji procházejí stěnami krevních kapilár do tkáňového moku.
Hlavní složky lymfy jsou:
- Voda: Tvoří přibližně 96 % objemu.
- Bílkoviny: Zejména menší molekuly, jako je albumin. Jejich koncentrace je asi 20–30 g/l, což je méně než polovina oproti krevní plazmě.
- Buňky: Dominantní buněčnou složkou jsou lymfocyty (typ bílých krvinek), které jsou klíčové pro imunitní odpověď. V lymfě se nacházejí především T-lymfocyty a B-lymfocyty. V menší míře mohou být přítomny i jiné bílé krvinky, například makrofágy.
- Tuky: Po vstřebání z tenkého střeva se tuky (ve formě chylomikronů) dostávají do lymfy, která se v této oblasti nazývá chylus. Díky vysokému obsahu tuku má chylus mléčně bílou barvu.
- Ionty a malé molekuly: Lymfa obsahuje sodík, draslík, vápník, chloridy a další ionty v podobné koncentraci jako tkáňový mok.
- Odpadní látky: Odvádí z tkání produkty metabolismu, zbytky odumřelých buněk a cizorodé částice (např. bakterie, viry).
Barva lymfy je obvykle čirá a nažloutlá. Po tučném jídle se lymfa odváděná z trávicího traktu (chylus) zbarvuje do mléčně bíla.
🔄 Vznik a cirkulace
Lymfa je neustále se obnovující tekutina, která zajišťuje spojení mezi tkáněmi a krevním oběhem. Její cirkulace je pasivní a jednosměrná.
🌱 Tvorba lymfy
Na arteriálním konci krevních kapilár převažuje hydrostatický tlak nad onkotickým tlakem, což způsobuje filtraci tekutiny (krevní plazmy bez většiny bílkovin a krvinek) do mezibuněčného prostoru. Tato tekutina se nazývá tkáňový mok. Přibližně 90 % tohoto moku se na venózním konci kapilár vrací zpět do krevního oběhu díky vyššímu onkotickému tlaku. Zbývajících 10 % tkáňového moku, spolu s bílkovinami, které do něj pronikly, a dalšími látkami, vstupuje do slepě začínajících lymfatických kapilár. V tomto okamžiku se z tkáňového moku stává lymfa. Stěny lymfatických kapilár jsou vysoce propustné a umožňují vstup i větším částicím, jako jsou bakterie nebo nádorové buňky.
🌊 Cirkulace v systému
Lymfa proudí z lymfatických kapilár do větších lymfatických cév (kolektorů). Tyto cévy mají podobnou stavbu jako žíly a obsahují chlopně, které zabraňují zpětnému toku lymfy. Pohyb lymfy je zajišťován několika mechanismy:
- Svalová pumpa: Stahy kosterních svalů stlačují lymfatické cévy a posouvají lymfu vpřed.
- Dýchací pohyby: Změny tlaku v hrudní a břišní dutině během dýchání napomáhají nasávání lymfy do velkých lymfatických kmenů.
- Pulzace arterií: Tlakové vlny v blízkých tepnách masírují stěny lymfatických cév.
- Peristaltika: Hladká svalovina ve stěnách větších lymfatických cév se rytmicky stahuje.
Lymfatické cévy se postupně spojují a vedou lymfu přes lymfatické uzliny. V uzlinách je lymfa filtrována a "čištěna" imunitními buňkami, které zde zachycují a ničí patogeny a cizorodé částice. Z uzlin pokračuje lymfa do hlavních lymfatických kmenů.
Většina lymfy z těla (z dolních končetin, břicha, levé horní končetiny, levé poloviny hlavy a hrudníku) je sbírána do největší lymfatické cévy – hrudního mízovodu (ductus thoracicus). Ten ústí do soutoku levé podklíčkové a levé vnitřní hrdelní žíly. Lymfa z pravé horní končetiny, pravé poloviny hlavy a hrudníku je odváděna kratším pravostranným mízovodem (ductus lymphaticus dexter), který ústí do podobného žilního soutoku na pravé straně. Tímto způsobem se lymfa vrací zpět do krevního oběhu.
🛡️ Funkce lymfy
Lymfa a celý lymfatický systém plní v těle tři základní, životně důležité funkce.
Imunitní obrana
Lymfa transportuje cizorodé částice (bakterie, viry, toxiny) a antigeny z tkání do lymfatických uzlin. Zde jsou tyto částice prezentovány lymfocytům a dalším imunitním buňkám, což spouští specifickou imunitní odpověď. Lymfocyty v uzlinách se aktivují, množí a následně jsou lymfou distribuovány do celého těla, aby bojovaly s infekcí. Lymfa je tedy klíčovým prostředím pro dozrávání a cirkulaci imunitních buněk.
Transportní funkce
- Transport tuků: Lipidy vstřebané v tenkém střevě jsou příliš velké na to, aby prošly do krevních kapilár. Místo toho vstupují do lymfatických kapilár (zde nazývaných lakteály) ve formě chylomikronů. Lymfa (chylus) je pak transportuje do krevního oběhu, čímž obchází játra.
- Transport dalších látek: Lymfa transportuje také některé hormony, enzymy a bílkoviny, které se uvolnily do tkáňového moku.
Drenážní funkce
Lymfatický systém odvádí přebytečný tkáňový mok z mezibuněčných prostor. Tím udržuje rovnováhu tekutin v tkáních a zabraňuje vzniku otoků (edém). Pokud je tato funkce narušena, dochází k hromadění tekutiny a vzniku lymfedému. Každý den se tímto způsobem vrátí do krevního oběhu 2–3 litry tekutiny.
🩺 Klinický význam a poruchy
Poruchy lymfatického systému mohou mít vážné zdravotní následky.
- Lymfedém: Jde o otok způsobený hromaděním lymfy v tkáních. Může být vrozený (primární) nebo získaný (sekundární), například po odstranění lymfatických uzlin při operaci nádoru (typicky u rakoviny prsu), po ozařování, infekci nebo úrazu.
- Infekce a záněty:
* Lymfadenitida: Zánět a bolestivé zduření lymfatických uzlin, obvykle v reakci na infekci v oblasti, kterou uzlina drénuje. * Lymfangitida: Zánět lymfatických cév, který se projevuje jako červené pruhy na kůži vedoucí od místa infekce k regionálním uzlinám.
- Nádorová onemocnění:
* Metastazování: Nádorové buňky se mohou uvolnit z primárního nádoru a lymfatickými cévami se šířit do lymfatických uzlin a následně do vzdálených orgánů. Vyšetření tzv. "sentinelové" (strážní) uzliny je proto klíčové pro stanovení stadia mnoha typů rakoviny. * Lymfom: Jde o nádorové onemocnění, které vychází přímo z buněk lymfatického systému, nejčastěji z lymfocytů. Dělí se na Hodgkinův lymfom a non-Hodgkinovy lymfomy.
🔬 Pro laiky: Lymfa jako "uklízecí četa" těla
Představte si své tělo jako velké město. Krevní oběh s tepnami a žilami je hlavní dopravní síť – dálnice a hlavní silnice, které rozvážejí kyslík a živiny (zásobování) a odvážejí oxid uhličitý (hlavní odpad).
Mezi domy (buňkami) v tomto městě ale vzniká další tekutina – tkáňový mok. Je to jako voda, která se hromadí v ulicích po dešti. Tato voda obsahuje nejen živiny, které se nedostaly přímo do domů, ale také odpadky, které buňky vyhodily, a občas i nějaké "vetřelce" (bakterie, viry).
A právě tady nastupuje lymfatický systém – městská "uklízecí a kanalizační služba". Lymfa je tekutina v kanalizačních trubkách (lymfatických cévách). Tyto trubky sbírají přebytečnou vodu (tkáňový mok) i s odpadky a vetřelci z ulic.
Na své cestě potrubí prochází přes "čistírny odpadních vod" – lymfatické uzliny. V těchto čistírnách pracují specializovaní "dělníci" (imunitní buňky), kteří filtrují vodu, ničí vetřelce a recyklují užitečný materiál. Když je v nějaké čtvrti infekce, čistírna (uzlina) se zvětší a začne pracovat na plné obrátky – proto nám při nemoci zduří uzliny na krku.
Vyčištěná tekutina (lymfa) se nakonec vrací zpět do hlavního krevního oběhu, aby mohla znovu kolovat. Lymfatický systém tak udržuje město (tělo) čisté, bez odpadků a záplav (otoků) a chrání ho před nepřáteli.