Franz Schubert

Rozbalit box

Obsah boxu

Franz Peter Schubert (* 31. ledna 1797, Himmelpfortgrund u Vídně – † 19. listopadu 1828, Vídeň) byl rakouský hudební skladatel z období raného romantismu. Ačkoliv zemřel v pouhých 31 letech, zanechal po sobě mimořádně rozsáhlé dílo čítající přes tisíc skladeb. Je považován za jednoho z největších hudebních géniů a zakladatele romantické písně (německy Lied). Jeho hudba je proslulá svou lyrickou melodičností, harmonickou bohatostí a hlubokou citovostí.

Během svého krátkého života nedosáhl velkého veřejného uznání a žil převážně v chudobě, podporován úzkým kruhem přátel a obdivovatelů, pro které pořádal hudební večery známé jako schubertiády. Teprve po jeho smrti začala být jeho hudba objevována a oceňována skladateli jako Robert Schumann, Franz Liszt nebo Johannes Brahms, kteří se zasloužili o její rozšíření. Dnes patří jeho symfonie, komorní díla a především písně k pilířům světového koncertního repertoáru.

📜 Život

👶 Dětství a mládí

Franz Schubert se narodil na vídeňském předměstí Himmelpfortgrund (dnes součást městského okresu Alsergrund) jako dvanácté ze čtrnácti dětí, z nichž se však pouze pět dožilo dospělosti. Jeho otec, Franz Theodor Schubert, byl učitelem a ředitel farní školy, matka Elisabeth, rozená Vietzová, byla dcerou zámečníka. Otec mu poskytl základy hudebního vzdělání ve hře na housle a starší bratr Ignaz ho učil hrát na klavír. Brzy se ukázalo, že Franz je mimořádně nadaný. Místní varhaník Michael Holzer, který ho učil kontrapunkt, údajně s údivem prohlásil: "Kdykoliv jsem ho chtěl naučit něco nového, už to uměl."

V roce 1808 byl díky svému krásnému hlasu přijat jako sborista do císařské dvorní kapely a do konviktu (internátní školy), kde získal prestižní hudební vzdělání. Zde se seznámil s díly Wolfganga Amadea Mozarta, Josepha Haydna a Ludwiga van Beethovena. Jeho učitelem kompozice se stal proslulý Antonio Salieri, který rozpoznal jeho výjimečný talent. Již během studií začal intenzivně komponovat; z této doby pocházejí jeho první písně, smyčcové kvartety a první symfonie.

🎼 Skladatelská dráha a vídeňský život

Po odchodu z konviktu v roce 1813 se Schubert na přání otce stal pomocným učitelem v jeho škole. Tato profese ho však hluboce nenaplňovala a ubíjela jeho tvůrčího ducha. Přesto právě v tomto období (cca 1814–1816) prožil neuvěřitelně plodnou tvůrčí etapu. Zkomponoval přes 250 písní, včetně mistrovských děl jako Markétka u přeslice (Gretchen am Spinnrade) a Král duchů (Erlkönig), dále několik symfonií, mší a oper.

V roce 1818 definitivně opustil učitelské povolání a rozhodl se věnovat pouze hudbě. Tím se však odsoudil k životu v neustálé finanční nejistotě. Žil bohémským životem, často odkázán na pomoc svých přátel, mezi které patřili básníci Johann Mayrhofer a Franz von Schober, malíř Moritz von Schwind či zpěvák Johann Michael Vogl, který se stal významným interpretem jeho písní. V tomto kruhu přátel se konaly slavné schubertiády – neformální hudební večery, kde se premiérovala mnohá Schubertova díla. Navzdory svému géniu se Schubertovi za života nedostalo širšího uznání. Vydavatelé o jeho díla nejevili velký zájem a většina jeho skladeb zůstala za jeho života nevydána a neprovedena na veřejných koncertech.

malattia e ultimi anni

Kolem roku 1822 se u Schuberta projevily první příznaky syfilis, tehdy nevyléčitelné nemoci, která hluboce ovlivnila jeho psychiku i tvorbu. Jeho hudba získala temnější, introspektivnější a tragičtější ráz. Přesto jeho tvůrčí aktivita nepolevovala, naopak v posledních letech života vytvořil svá nejhlubší a nejpropracovanější díla. Patří sem písňové cykly Krásná mlynářka (Die schöne Müllerin) a Zimní cesta (Winterreise), „Nedokončená“ symfonie, monumentální „Velká“ symfonie C dur, smyčcové kvartety Smrt a dívka a G dur, a Smyčcový kvintet C dur.

V březnu 1828 uspořádal svůj jediný samostatný veřejný koncert, který měl velký úspěch a přinesl mu i menší finanční zisk. Jeho zdraví se však rychle zhoršovalo. Na podzim roku 1828 onemocněl břišním tyfem, kterému jeho vyčerpaný organismus podlehl. Zemřel 19. listopada 1828 ve věku 31 let v bytě svého bratra Ferdinanda. Jeho posledním přáním bylo být pohřben vedle svého velkého vzoru, Ludwiga van Beethovena, který zemřel o rok dříve. Toto přání mu bylo splněno a jeho ostatky byly uloženy na währingském hřbitově. Později byly oba hroby přeneseny na Vídeňský ústřední hřbitov (Zentralfriedhof).

🎵 Hudební dílo a styl

Schubertovo dílo je neobyčejně rozsáhlé a zahrnuje prakticky všechny hudební žánry své doby. Jeho katalog, sestavený Otto Erichem Deutschem (odtud zkratka D.), čítá téměř 1000 položek.

🎤 Písňová tvorba (Lieder)

Schubert je považován za krále písně. Zkomponoval jich přes 600 na texty významných básníků jako Johann Wolfgang von Goethe, Friedrich Schiller, Heinrich Heine nebo Wilhelm Müller. Povýšil píseň z jednoduché salonní zábavy na plnohodnotnou uměleckou formu. V jeho pojetí není klavír pouhým doprovodem, ale rovnocenným partnerem zpěvního hlasu, který dokresluje atmosféru, vykresluje děj (např. klapot kopyt v Králi duchů) a vyjadřuje nejniternější pocity. Jeho písňové cykly Krásná mlynářka a Zimní cesta jsou vrcholnými díly tohoto žánru a představují hlubokou psychologickou sondu do lidské duše.

🎻 Symfonická a komorní tvorba

Ačkoliv Schubert obdivoval Beethovena, jeho symfonický styl je odlišný. Místo dramatického zápasu a heroického étosu klade důraz na lyrickou melodii, barevnou instrumentaci a rozsáhlé, zpěvné plochy. Z jeho devíti symfonií jsou nejznámější dvě:

Symfonie č. 8 h moll „Nedokončená“ (D. 759): Skládá se pouze ze dvou dokončených vět, přesto je považována za celistvé a dokonalé dílo plné romantické touhy a melancholie.
Symfonie č. 9 C dur „Velká“ (D. 944): Monumentální dílo proslulé svou "nebeskou délkou" (jak ji označil Robert Schumann), rytmickou energií a velkolepostí.

V oblasti komorní hudby vytvořil Schubert rovněž mistrovská díla. Mezi nejvýznamnější patří Klavírní kvintet A dur „Pstruh“ (D. 667), jehož 4. věta je variací na jeho vlastní píseň Pstruh, a Smyčcový kvartet č. 14 d moll „Smrt a dívka“ (D. 810), temné a dramatické dílo využívající melodii z písně Smrt a dívka. Jeho pozdní Smyčcový kvintet C dur (D. 956) je mnohými považován za jedno z největších děl komorní hudby vůbec.

🎹 Klavírní dílo

Schubert byl také vynikajícím klavíristou a pro tento nástroj napsal řadu skladeb. Jeho klavírní sonáty, ačkoliv dlouho stály ve stínu Beethovenových, jsou dnes ceněny pro svou melodickou krásu a hloubku. Velmi populární jsou jeho kratší lyrické skladby, jako jsou Moments musicaux (Hudební chvilky) a Impromptus, které se staly vzorem pro mnoho pozdějších romantických skladatelů.

🎶 Charakteristika stylu

Schubertův styl je jedinečnou syntézou klasické formální kázně a nového romantického citového obsahu.

Melodická invence: Schubert je považován za jednoho z největších melodiků v historii hudby. Jeho melodie jsou přirozené, zpěvné a snadno zapamatovatelné.
Harmonická inovace: Pro jeho hudbu je typické odvážné a nečekané střídání tónin (modulace) a časté používání střídání durových a mollových tónin, což hudbě dodává zvláštní barevnost a emocionální napětí.
Subjektivní výraz: Jeho hudba je hluboce osobní a introspektivní, často vyjadřuje pocity touhy, osamělosti, melancholie, ale i radosti a lásky k přírodě.

🏛️ Odkaz a význam

Franz Schubert představuje archetyp romantického umělce – nepochopeného génia, který žil a tvořil v ústraní a jehož pravá velikost byla rozpoznána až po smrti. Jeho vliv na následující generace skladatelů byl obrovský. Robert Schumann byl jedním z prvních, kdo objevil a propagoval jeho dílo, zejména "Velkou" symfonii C dur. Franz Liszt vytvářel virtuózní klavírní transkripce jeho písní a Johannes Brahms redigoval první souborné vydání jeho děl.

Schubertův největší přínos spočívá v oblasti písně, kterou povýšil na ústřední romantický žánr. Jeho schopnost dokonale propojit hudbu a poezii a vyjádřit nejjemnější odstíny lidských emocí zůstává nepřekonatelná. Jeho dílo je trvalou součástí světového kulturního dědictví a jeho hudba nepřestává oslovovat posluchače svou upřímností, krásou a hlubokou lidskostí.

💡 Zajímavosti

Schubert byl velmi malé postavy (měřil jen asi 157 cm) a mezi přáteli měl přezdívku Schwammerl (Houbička).
Byl nesmírně plachý a nerad vystupoval na veřejnosti, preferoval komorní prostředí svých schubertiád.
V roce 1827 byl jedním z nosičů pochodně na pohřbu Ludwiga van Beethovena, kterého hluboce obdivoval, ačkoliv se s ním pravděpodobně nikdy osobně nesetkal.
Mnoho jeho významných děl, včetně "Nedokončené" symfonie, bylo objeveno a poprvé provedeno až desítky let po jeho smrti. "Nedokončená" měla premiéru až v roce 1865 ve Vídni.

Šablona:Aktualizováno