Meteorit
Obsah boxu
Meteorit je pevné těleso kosmického původu, které přežilo průlet atmosférou a dopadlo na povrch planety, měsíce nebo jiného vesmírného tělesa. Jedná se o pozůstatek meteoroidu, který při vstupu do atmosféry vlivem tření a komprese vzduchu začne hořet a zářit, čímž vytvoří jev zvaný meteor (lidově „padající hvězda“). Pokud se celé těleso nevypaří a jeho část dopadne na zem, nazývá se právě meteorit.
Meteority jsou pro vědu nesmírně cenné, protože představují jediné vzorky hmoty z jiných vesmírných těles, které lze studovat přímo v pozemských laboratořích. Poskytují klíčové informace o vzniku a vývoji Sluneční soustavy, složení asteroidů a dokonce i o geologii jiných planet, jako je Mars. Ročně dopadne na Zemi několik tisíc meteoritů, ale většina z nich je velmi malá nebo dopadne do neobydlených oblastí, jako jsou oceány či pouště.
🌌 Vznik a cesta vesmírem
Většina meteoritů pochází z pásu asteroidů, který se nachází mezi drahami Marsu a Jupiteru. Zde obíhají miliony kamenných a kovových těles různých velikostí, pozůstatků z doby formování planet. Vzájemné kolize nebo gravitační působení Jupiteru mohou tato tělesa vychýlit z jejich původních drah a poslat je na trajektorii křížící dráhu Země. Takovému tělesu na dráze vesmírem říkáme meteoroid.
Menší část meteoritů pochází z jiných těles. Analýza jejich složení prokázala, že některé z nich byly v minulosti vymrštěny z povrchu Měsíce nebo planety Mars při dopadu velkého asteroidu. Tyto tzv. měsíční a marťanské meteority jsou extrémně vzácné a vysoce ceněné. Existují také meteority, které jsou považovány za pozůstatky jader dávných komet.
Cesta meteoroidu vesmírem může trvat miliony let. Během této doby je vystaven neustálému bombardování kosmickým zářením, které v něm zanechává specifické stopy v podobě izotopů. Analýzou těchto izotopů mohou vědci určit, jak dlouho byl meteorit vystaven kosmickému záření, tedy jak dlouho putoval vesmírem.
🔥 Průlet atmosférou
Když meteoroid vstoupí do zemské atmosféry, pohybuje se obrovskou rychlostí, typicky mezi 11 a 72 kilometry za sekundu. Vlivem prudkého stlačení vzduchu před tělesem a třením o atmosféru se jeho povrch zahřívá na tisíce stupňů Celsia. Tento proces se nazývá ablace. Těleso začne hořet a tavit se, čímž za sebou zanechává zářící stopu – meteor. Pokud je meteor velmi jasný (jasnější než planeta Venuše), nazývá se bolid.
Průlet atmosférou je pro většinu meteoroidů destruktivní. Menší tělesa se zcela vypaří. Větší tělesa mohou během letu explodovat a rozpadnout se na více kusů, což vede k tzv. meteoritickému dešti. Tlak vzduchu a tepelný šok způsobují fragmentaci tělesa. Zvukové efekty, jako jsou sonické třesky a dunění, jsou běžným doprovodným jevem průletu velkých bolidů.
Pokud část tělesa přežije tento ohnivý sestup, jeho rychlost se v nižších vrstvách atmosféry výrazně sníží a dopadne na zem již jen volným pádem. Na povrchu meteoritu se během průletu vytvoří tenká, tmavá a sklovitá vrstva zvaná tavná kůra, která je jedním z hlavních identifikačních znaků. Povrch může být také pokryt mělkými prohlubněmi zvanými regmaglypty, které připomínají otisky prstů v hlíně a vznikají nerovnoměrným odtavováním materiálu.
🔬 Klasifikace a složení
Meteority se na základě svého složení dělí do tří hlavních skupin: kamenné, železné a železokamenné.
🪨 Kamenné meteority (Aerolity)
Tvoří nejpočetnější skupinu, představují přibližně 94 % všech známých meteoritů. Skládají se převážně z křemičitanových minerálů, podobných pozemským horninám, což ztěžuje jejich identifikaci v terénu. Dělí se na dvě hlavní podskupiny:
- Chondrity: Jsou nejprimitivnějším materiálem ve Sluneční soustavě. Jejich stáří se odhaduje na 4,56 miliardy let, což odpovídá stáří samotné Sluneční soustavy. Jejich charakteristickým znakem jsou malé, milimetrové kulovité útvary zvané chondruly, které vznikly rychlým ztuhnutím roztavených kapiček v protoplanetárním disku. Chondrity neprošly tavením ani diferenciací na větších tělesech.
- Achondrity: Pocházejí z větších, diferencovaných těles (jako jsou velké asteroidy, Měsíc nebo Mars), která prošla geologickým vývojem podobným Zemi. Jejich mateřská tělesa měla jádro, plášť a kůru. Achondrity neobsahují chondruly a více se podobají pozemským vyvřelým horninám. Patří sem například vzácné měsíční a marťanské meteority.
🔩 Železné meteority (Siderity)
Představují asi 5 % všech meteoritů. Jsou tvořeny převážně slitinou železa a niklu. Pocházejí z jader rozbitých planetek a větších asteroidů, které byly dostatečně velké na to, aby prošly procesem diferenciace, při kterém se těžké kovy propadly do jejich středu.
Železné meteority jsou velmi husté a často magnetické. Jejich nejvýraznějším znakem jsou tzv. Widmanstättenovy obrazce, které se objeví na vyleštěném a naleptaném povrchu. Tyto obrazce tvoří krystaly dvou různých slitin železa a niklu (kamacit a taenit) a vznikají jen při extrémně pomalém chladnutí (několik stupňů za milion let), což je proces, který nelze na Zemi napodobit.
💎 Železokamenné meteority (Siderolity)
Jsou nejvzácnější skupinou, tvoří jen asi 1 % všech nálezů. Jak název napovídá, jedná se o směs kovové a kamenné složky. Dělí se na dva hlavní typy:
- Pallasity: Jsou považovány za jedny z nejkrásnějších meteoritů. Tvoří je krystaly minerálu olivín (často drahokamové kvality) zalité v kovové matrici ze slitiny železa a niklu. Předpokládá se, že pocházejí z rozhraní mezi kovovým jádrem a kamenným pláštěm diferencovaných asteroidů.
- Mesosiderity: Jsou brekcie, tedy horniny složené z úlomků různých materiálů. Obsahují nepravidelnou směs křemičitanových úlomků a kovové slitiny železa a niklu. Jejich vznik je pravděpodobně spojen s katastrofickými srážkami velkých vesmírných těles.
🌍 Dopady a krátery
Dopady meteoritů hrály v historii Země i jiných těles Sluneční soustavy významnou roli. Většina dopadajících těles je malá a nezpůsobí žádné škody. Větší tělesa však mohou vytvořit impaktní kráter a mít devastující účinky.
- **Malé dopady:** Každý den dopadají na Zemi tuny mikrometeoritů, které jsou však příliš malé na to, aby byly pozorovatelné. Menší meteority o velikosti několika centimetrů až metrů mohou vytvořit malé krátery.
- **Velké dopady:** Dopad tělesa o průměru desítek metrů a více může způsobit lokální katastrofu. Příkladem je Barringerův kráter v Arizoně (USA), který má průměr 1,2 km a vznikl před 50 000 lety po dopadu železného meteoritu o průměru asi 50 metrů.
- **Události typu Tunguska a Čeljabinsk:** V roce 1908 došlo na Sibiři k masivní explozi (tzv. Tunguská událost), která pokácela stromy na ploše přes 2000 km². Byla pravděpodobně způsobena explozí asteroidu nebo komety v atmosféře. V roce 2013 explodoval nad ruským městem Čeljabinsk asi 20metrový asteroid (Čeljabinský meteorit). Tlaková vlna poškodila tisíce budov a zranila přes 1500 lidí, převážně od střepů z rozbitých oken.
- **Impakty způsobující vymírání:** Dopad obřího asteroidu o průměru asi 10 km před 66 miliony let vytvořil Chicxulubský kráter v oblasti dnešního Mexického zálivu. Tato událost je považována za hlavní příčinu vymírání na konci křídy, při kterém vyhynuli dinosauři a mnoho dalších druhů.
🇨🇿 Nálezy v Česku
Na území Česka bylo zaznamenáno několik významných nálezů meteoritů. Mezi nejznámější patří:
- **Meteorit Loket (Elbogen):** Železný meteorit, který byl po staletí znám jako „zakletý purkrabí“ a uchováván na hradě Loket. V roce 1811 na něm Alois von Widmanstätten objevil výše zmíněné obrazce. Jde o historicky klíčový meteorit pro světovou meteoritiku.
- **Meteorit Příbram:** První meteorit na světě, jehož pád byl v roce 1959 zachycen sítí bolidových kamer. Díky tomu bylo možné přesně spočítat jeho dráhu ve vesmíru a určit, odkud přiletěl. Jednalo se o chondrit.
- **Meteorit Benešov (Vlašim):** Pád bolidu v roce 1991 byl také pozorován, ale první úlomky byly nalezeny až po 20 letech.
- **Meteorit Stonařov:** V roce 1808 zde došlo k pozorovanému pádu meteoritického deště achondritů.
🔭 Pro laiky
Ačkoliv se termíny často zaměňují, je mezi nimi zásadní rozdíl, který závisí na tom, kde se těleso zrovna nachází:
- Meteoroid: Je to „kámen“ nebo kus kovu, který letí vesmírem. Může být malý jako zrnko písku nebo velký jako dům.
- Meteor: Je to světelný jev – „padající hvězda“ – který vidíme na obloze. Vzniká, když meteoroid vstoupí do zemské atmosféry a začne hořet. Většina meteoroidů v této fázi zcela shoří.
- Meteorit: Je to fyzický zbytek meteoroidu, který přežil ohnivý průlet atmosférou a dopadl na zem. Je to tedy ten „kámen“, který můžete najít a zvednout.
Pokud byste našli kámen, o kterém si myslíte, že by mohl být meteorit, všímejte si těchto znaků: 1. **Tavná kůra:** Tenká, černá nebo tmavě hnědá sklovitá vrstva na povrchu. 2. **Vysoká hustota:** Meteority jsou obvykle těžší než běžné pozemské kameny stejné velikosti, protože často obsahují železo. 3. **Magnetismus:** Většina meteoritů (zejména železné a běžné chondrity) reaguje na magnet. 4. **Regmaglypty:** Mělké prohlubně na povrchu připomínající otisky prstů.