Vymírání na konci křídy

Vymírání na konci křídy
	Soubor:Chicxulub crater - gravity anomaly map.jpg
	Mapa gravitačních anomálií kráteru Chicxulub na Yucatánském poloostrově, který je považován za pozůstatek po dopadu klíčového asteroidu.
Datum	přibližně před 66 miliony lety
Místo	Celosvětové
Typ	Masové vymírání
Příčina	Dopad asteroidu (impaktor Chicxulub), masivní vulkanismus (Dekanské trapy)
Výsledek	Zánik přibližně 75 % tehdejších druhů, konec éry dinosaurů, počátek éry savců (kenozoikum)
Oběti	Neptačí dinosauři, ptakoještěři, mořští plazi (mosasauři, plesiosauři), amoniti, belemniti, rudisté a mnoho dalších skupin

Rozbalit box

Obsah boxu

Vymírání na konci křídy, odborně označované jako vymírání K-Pg (dříve K-T), byla náhlá a katastrofická událost masového vymírání, ke kterému došlo přibližně před 66 miliony lety. Tato událost představuje jeden z nejvýznamnějších předělů v historii života na Zemi, neboť ukončila geologickou éru druhohor (mezozoika) a zahájila éru kenozoika, která trvá dodnes.

Nejznámějším důsledkem tohoto vymírání je zánik všech neptačích dinosaurů. Kromě nich však vyhynulo odhadem 75 % všech tehdejších druhů, včetně mnoha mořských plazů, ptakoještěrů, amonitů a dalších klíčových skupin. Tato událost dramaticky přetvořila pozemské i mořské ekosystémy a otevřela ekologické niky, které následně umožnily explozivní evoluční radiaci savců a ptáků. Dnes je za hlavní příčinu považován dopad obřího asteroidu, jehož účinky byly pravděpodobně umocněny masivní sopečnou činností.

📜 Pozadí a časové zařazení

Vymírání K-Pg definuje geologickou hranici mezi periodou křídy (poslední perioda druhohor) a periodou paleogénu (první perioda kenozoika). Zkratka K-Pg pochází z německého názvu pro křídu (Kreide) a názvu paleogén. Dříve se používala zkratka K-T (Křída-Třetihory), ale termín třetihory (terciér) byl Mezinárodní komisí pro stratigrafii zrušen a nahrazen periodami paleogén a neogén.

Svět na konci křídy, v období zvaném maastricht, byl výrazně odlišný od dnešního. Klima bylo teplejší a vlhčí, bez polárních ledových čepiček, a hladina moří byla podstatně výše. Kontinenty se již blížily svým dnešním pozicím, ale stále se nacházely v mírně odlišné konfiguraci. Ekosystémům na souši dominovali dinosauři, kteří byli na vrcholu potravního řetězce po více než 150 milionů let. V mořích vládli obří mořští plazi jako mosasauři a plesiosauři, zatímco běžnými bezobratlými byli amoniti s charakteristickými spirálovitými schránkami.

☄️ Hlavní příčiny

Dlouhou dobu byla příčina tohoto masového vymírání předmětem intenzivních vědeckých debat. Dnes převládá konsenzus, že šlo o kombinaci dvou hlavních faktorů, přičemž dopad asteroidu byl pravděpodobně rozhodujícím "posledním úderem".

Impaktní hypotéza (Alvarezova hypotéza)

V roce 1980 publikoval tým vědců vedený Luisem Alvarezem a jeho synem Walterem Alvarezem přelomovou studii. Při zkoumání geologických vrstev v Itálii, Dánsku a na Novém Zélandu objevili na hranici křídy a paleogénu tenkou vrstvu jílu s extrémně vysokou koncentrací prvku iridium. Iridium je na zemském povrchu velmi vzácné, ale hojně se vyskytuje v asteroidech a kometách.

Alvarezovi navrhli, že tato iridiová anomálie je důkazem srážky Země s asteroidem o průměru přibližně 10 až 15 kilometrů. Energie uvolněná při takovém dopadu by se rovnala výbuchu miliard atomových bomb a měla by katastrofální globální následky, které by mohly způsobit masové vymírání. Tato hypotéza byla zpočátku přijímána skepticky, ale postupně se hromadily další důkazy, jako například nálezy šokových křemenů a tektitů (skleněných kuliček vzniklých z roztavené horniny) ve vrstvě K-Pg po celém světě.

Kráter Chicxulub

Klíčovým důkazem pro impaktní hypotézu byl objev masivního impaktního kráteru. V roce 1991 byl definitivně identifikován kráter Chicxulub (vyslovováno "čikšulub"), pohřbený pod sedimenty na Yucatánském poloostrově v Mexickém zálivu. Kráter má průměr okolo 180 kilometrů a hloubku až 20 kilometrů, což odpovídá velikosti předpokládané Alvarezovou hypotézou. Datování hornin z kráteru potvrdilo, že vznikl přesně v době vymírání před 66 miliony lety.

Vulkanická hypotéza (Dekanské trapy)

Druhou významnou teorií je masivní vulkanická činnost. Na přelomu křídy a paleogénu docházelo na území dnešní Indie k sérii gigantických sopečných erupcí, které vytvořily oblast známou jako Dekanské trapy. Tyto erupce trvaly statisíce let a pokryly plochu více než 500 000 km² lávou o mocnosti až 2 kilometry.

Při těchto erupcích se do atmosféry uvolnilo obrovské množství plynů, především oxid uhličitý a oxid siřičitý. To mohlo vést k dlouhodobým klimatickým změnám – nejprve k ochlazení (sopečné zimě) kvůli blokování slunečního záření aerosoly síry, a později k intenzivnímu skleníkovému efektu a globálnímu oteplování. Kyselé deště způsobené sopečnými plyny by také devastovaly vegetaci a narušovaly mořské ekosystémy.

Kombinace faktorů

Současný vědecký konsenzus se přiklání k modelu, kde oba jevy hrály svou roli. Ekosystémy na konci křídy již mohly být oslabené a destabilizované probíhající vulkanickou aktivitou Dekanských trap. Dopad asteroidu Chicxulub pak zasadil smrtící ránu již tak zranitelnému světu a spustil kaskádu katastrofických událostí, které vedly k masovému vymírání.

🌍 Globální dopady a mechanismy vymírání

Dopad asteroidu Chicxulub spustil sérii okamžitých i dlouhodobých katastrof.

Bezprostřední následky dopadu

Tepelný puls: Materiál vyvržený z kráteru se po balistické dráze vracel do atmosféry a při průletu se rozžhavil. To způsobilo krátký, ale intenzivní globální tepelný puls, který mohl zapálit rozsáhlé požáry po celém světě a doslova "upéct" nechráněné živočichy.
Mega-tsunami: Dopad do mělkého moře vyvolal obrovské vlny tsunami, vysoké stovky metrů, které zpustošily pobřeží v oblasti Mexického zálivu a pronikly hluboko do vnitrozemí Severní Ameriky. Důkazy o těchto vlnách byly nalezeny až v Texasu a na Floridě.
Zemětřesení: Srážka způsobila zemětřesení o síle odhadované na více než 11 stupňů Richterovy škály, což vyvolalo globální sesuvy půdy a další seismickou aktivitu.

Dlouhodobé následky

Impaktní zima: Nejzávažnějším dlouhodobým následkem bylo vyvržení obrovského množství prachu, sazí z požárů a aerosolů síry do stratosféry. Tento materiál zastínil Slunce na několik měsíců až let, což vedlo k drastickému globálnímu ochlazení, známému jako impaktní zima.
Kolaps fotosyntézy: Nedostatek slunečního světla způsobil kolaps fotosyntézy na souši i v oceánech. Vymřel fytoplankton, který tvoří základ mořského potravního řetězce, a odumřela většina suchozemských rostlin.
Zhroucení potravních řetězců: S kolapsem primárních producentů (rostlin a planktonu) se zhroutily celé potravní řetězce. Býložravci zemřeli hlady, následováni masožravci, kteří se jimi živili.
Kyselé deště: Sloučeniny síry a dusíku v atmosféře vedly k masivním kyselým dešťům, které poškodily zbývající vegetaci a výrazně zvýšily kyselost povrchových vod oceánů, což mělo fatální dopad na organismy s vápenatými schránkami, jako jsou koráli a plankton.

🦖 Postižené a přeživší skupiny

Vymírání nezasáhlo všechny skupiny organismů stejně. Některé byly zcela vyhlazeny, zatímco jiné přežily a staly se základem pro budoucí evoluci.

Kdo vyhynul?

Neptačí dinosauři: Všechny skupiny, od obřích sauropodů jako Alamosaurus po masožravé teropody jako Tyrannosaurus rex, vyhynuly.
Ptakoještěři (Pterosauři): Vládci křídové oblohy, včetně obřích druhů jako Quetzalcoatlus, zmizeli beze stopy.
Mořští plazi: Dominantní mořští predátoři, jako byli mosasauři a dlouhokrcí plesiosauři, zcela vyhynuli.
Amoniti a belemniti: Tyto dvě skupiny hlavonožců, které byly po miliony let hojné v oceánech, kompletně zmizely.
Rudisté: Skupina útesotvorných mlžů, kteří v křídě plnili ekologickou roli dnešních korálů, byla zcela vyhlazena.
Mnoho druhů planktonu: Zejména skupiny s vápenatými schránkami, jako jsou kokolitky a foraminifery, utrpěly masivní ztráty.

Kdo přežil?

Savci: Drobní, nenápadní savci, kteří žili ve stínu dinosaurů, přežili relativně dobře. Jejich malá velikost, schopnost hrabat nory, všežravost a možná i noční způsob života jim poskytly výhodu.
Ptáci (ptačí dinosauři): Jediná linie dinosaurů, která přežila. Předpokládá se, že přežili především bezzubí ptáci se zobáky, schopní živit se semeny a hmyzem, které byly dostupné i po kolapsu ekosystémů.
Plazi a obojživelníci: Krokodýli, aligátoři, želvy, ještěrky, hadi a obojživelníci přežili. Mnozí z nich byli adaptováni na život ve sladkovodních ekosystémech, které byly zasaženy méně než mořské, nebo měli pomalý metabolismus a dokázali přežít dlouhá období bez potravy.
Ryby: Zatímco mnoho mořských druhů vyhynulo, sladkovodní ryby a některé hlubokomořské druhy byly zasaženy méně.
Hmyz: Hmyz a další bezobratlí, kteří se živili rozkládající se organickou hmotou, přežili relativně bez úhony.
Rostliny: Ačkoliv vegetace byla zdevastována, semena a oddenky v půdě umožnily její obnovu po skončení impaktní zimy. Kapradiny byly často prvními rostlinami, které kolonizovaly zpustošenou krajinu, což je jev známý jako "kapradinový vrchol" (fern spike).

🌱 Následky a evoluční dopad

Vymírání na konci křídy mělo dalekosáhlé důsledky pro další vývoj života na Zemi.

Vzestup savců

Uvolnění ekologických nik po vyhynutí dinosaurů vytvořilo bezprecedentní příležitost pro savce. Během několika milionů let po vymírání prošli savci explozivní adaptivní radiací. Z malých, hmyzožravých tvorů se vyvinuly rozmanité formy, které obsadily role malých i velkých býložravců, masožravců i všežravců. Tento proces nakonec vedl ke vzniku všech moderních skupin savců, včetně primátů a člověka. Éra kenozoika je proto často nazývána "věkem savců".

Nový svět

Ekosystémy se začaly pomalu zotavovat. V oceánech se dominantními predátory staly žraloci a později mořští savci. Na souši se dominantními býložravci a predátory stali savci a velcí nelétaví ptáci. Svět se postupně ochlazoval a lesy se staly rozmanitějšími s převahou krytosemenných rostlin. Vymírání K-Pg tak nejen ukončilo jednu éru, ale přímo nastavilo kurz pro vznik moderního světa a života, jak ho známe dnes.

🧐 Pro laiky

K-Pg hranice: Představte si to jako tenkou čáru v geologických vrstvách po celém světě. Vše pod touto čárou je ze světa dinosaurů (křída), vše nad ní je ze světa po dinosaurech (paleogén). Tato čára je fyzickým záznamem katastrofy.
Iridiová anomálie: Iridium je kov, který je na Zemi vzácný, ale v asteroidech běžný. Když vědci našli po celém světě v K-Pg hranici vrstvičku s obrovským množstvím iridia, byl to hlavní důkaz, že do Země muselo narazit něco z vesmíru.
Impaktní zima: Po dopadu asteroidu se do vzduchu dostalo tolik prachu a sazí, že na celé měsíce až roky zablokovaly sluneční světlo. Byla tma a zima. Rostliny nemohly růst, takže býložravci neměli co jíst a umřeli hlady. A když umřeli býložravci, umřeli i masožravci, kteří je lovili.
Dekanské trapy: Obrovská oblast v Indii, kde před 66 miliony lety vybuchovaly sopky po tisíce let a chrlily lávu a plyny. Tyto plyny samy o sobě mohly způsobit velké problémy pro klima a život na Zemi, takže ekosystémy byly pravděpodobně "nemocné" ještě předtím, než přišel asteroid a dal jim finální ránu.

Šablona:Aktualizováno