Stonek

Rozbalit box

Obsah boxu

Stonek (latinsky caulis) je nadzemní, případně podzemní vegetativní orgán vyšších rostlin, který spolu s listy a pupeny tvoří prýt. Jeho základní funkcí je mechanická opora rostliny, rozvádění živin a vody z kořenů do listů a asimilátů z listů do ostatních částí rostliny. Stonek také nese reprodukční orgány (květy a plody) a zajišťuje jejich optimální polohu pro opylování a šíření semen.

Stonek se vyznačuje radiální souměrností, neomezeným růstem a obvykle negativním geotropismem (roste proti směru gravitace) a pozitivním fototropismem (roste za světlem). Je článkovaný, skládá se z uzlin (nodů), kde přisedají listy, a článků (internodií), což jsou úseky mezi uzlinami.

📜 Definice a základní charakteristika

Stonek je osová část prýtu, která nese listy, pupeny a reprodukční orgány. Na rozdíl od kořene nikdy nenese kořenovou čepičku, zato má listy a úžlabní pupeny. Místa, kde z něj vyrůstají listy, se nazývají uzliny (nody), a úseky mezi nimi se označují jako články (internodia). Úhel mezi stonkem a řapíkem listu se nazývá úžlabí, kde se nachází úžlabní (axilární) pupen, ze kterého může vyrůst postranní větev nebo květ.

Růst stonku do délky zajišťuje vzrostný vrchol (apikální meristém), který je chráněn mladými listy v pupenu. Tento vrcholový růst umožňuje rostlině dosáhnout světla a konkurovat ostatním rostlinám.

⚙️ Funkce stonku

Stonek plní v životě rostliny několik klíčových úloh:

• Mechanická funkce: Poskytuje oporu pro listy, květy a plody. Zajišťuje, aby listy měly co nejlepší přístup ke slunečnímu záření pro fotosyntézu. U dřevin tuto funkci přebírá mohutný kmen a větve.
• Vodivá (transportní) funkce: Uvnitř stonku se nacházejí vodivá pletiva. Xylém (dřevní část) transportuje vodu a v ní rozpuštěné minerální látky z kořenů vzhůru k listům (tzv. transpirační proud). Floém (lýková část) vede organické látky (asimiláty, především sacharózu) vytvořené při fotosyntéze z listů do míst spotřeby nebo do zásobních orgánů (tzv. asimilační proud).
• Asimilační funkce: Mladé, zelené stonky obsahují chlorofyl v buňkách pokožky a primární kůry a mohou provádět fotosyntézu. U některých rostlin (např. kaktusy) přebírá stonek asimilační funkci úplně, protože listy jsou přeměněny na trny.
• Zásobní funkce: Mnoho rostlin si ve stoncích ukládá zásobní látky, jako je škrob (např. bramborové hlízy) nebo cukr (cukrová třtina).
• Rozmnožovací funkce: Stonek se může podílet na vegetativním rozmnožování pomocí oddenků, šlahounů nebo řízků.

🔬 Anatomická stavba

Vnitřní stavba stonku se liší podle toho, zda se jedná o jednoděložnou či dvouděložnou rostlinu a zda prochází sekundárním tloustnutím.

Primární stavba

Primární stavba vzniká činností původních meristémů ve vzrostném vrcholu. Na povrchu se nachází jednovrstevná pokožka (epidermis), často krytá kutikulou, která omezuje ztráty vody. Může nést průduchy (stomata) pro výměnu plynů a trichomy (chlupy) s ochrannou funkcí.

Pod pokožkou leží primární kůra (cortex), která je tvořena parenchymatickými buňkami. Vnější vrstvy mohou obsahovat chloroplasty (chlorenchym) nebo zpevňovací pletiva jako kolenchym a sklerenchym.

Centrální část stonku tvoří střední válec (stélé). Obsahuje:

• Vodivá pletiva: Uspořádaná do cévních svazků. Každý svazek obsahuje xylém (směrem do středu) a floém (směrem k obvodu).
  • U dvouděložných a nahosemenných rostlin:** Cévní svazky jsou uspořádány v kruhu (typ eustélé). Mezi xylémem a floémem se nachází kambium, které umožňuje sekundární tloustnutí. Uvnitř kruhu cévních svazků je dřeň, tvořená parenchymem, která může být plná nebo dutá. Z dřeně vybíhají mezi cévní svazky dřeňové paprsky.
  • U jednoděložných rostlin:** Cévní svazky jsou roztroušeny nepravidelně po celém průřezu stonku (typ ataktostélé). Nemají kambium, a proto druhotně netloustnou (s výjimkami).

Sekundární stavba (tloustnutí)

Sekundární tloustnutí je charakteristické pro dřeviny (stromy, keře) a některé vytrvalé byliny z řad dvouděložných a nahosemenných. Je výsledkem činnosti dvou sekundárních dělivých pletiv (meristémů):

• Kambium: Vytváří se mezi primárním xylémem a floémem. Dělením buněk produkuje směrem do středu sekundární xylém (druhotné dřevo) a směrem k obvodu sekundární floém (druhotné lýko). Činnost kambia je periodická, což vede ke vzniku letokruhů u stromů v mírném pásu.
• Felogen (korkotvorné pletivo): Zakládá se v primární kůře. Směrem k povrchu produkuje korek (felem), jehož buňky jsou odumřelé a vyplněné vzduchem, a směrem dovnitř tenkou vrstvu živých buněk zvanou feloderm. Soubor těchto tří vrstev (felogen, felem, feloderm) se nazývá periderm. Starší, popraskaná vnější vrstva kůry se označuje jako borka.

🌿 Morfologie stonku

Vnější podoba stonku je velmi rozmanitá a přizpůsobená podmínkám prostředí a funkci.

Typy stonků

Podle konzistence a charakteru se rozlišují:

• Bylinné stonky:
  • Lodyha**: Olistěný stonek (např. kopretina).
  • Stvol**: Bezlistý stonek nesoucí pouze květ nebo květenství; listy jsou v přízemní růžici (např. pampeliška, prvosenka).
  • Stéblo**: Dutý, článkovaný stonek s kolénky (zpevněné uzliny), typický pro trávy (čeleď lipnicovité) a obiloviny.
• Dřevnaté stonky:
  • Kmen**: Hlavní, nevětvený stonek stromu, který se až v určité výšce větví a tvoří korunu.
  • Keř**: Stonek se větví hned od země, nemá hlavní kmen.

Větvení stonku

• Vidličnaté (dichotomické): Vzrostný vrchol se rozdělí na dva shodné vrcholy. Je evolučně původní (např. u plavuňí).
• Postranní (laterální): Postranní větve vyrůstají z úžlabních pupenů.
  • Hroznovité (monopodiální):** Hlavní stonek neustále přerůstá postranní větve, které jsou kratší (např. smrk, jedle).
  • Vrcholičnaté (sympodiální):** Postranní větev přerůstá hlavní stonek, jehož vrcholový pupen ukončil růst (např. lípa, jabloň).

Metamorfózy (přeměny) stonku

Stonky se mohou přizpůsobit specifickým funkcím a měnit svůj tvar a strukturu.

• Podzemní stonky:
  • Oddenek (rhizoma):** Podzemní stonek, často ztlustlý a zásobní, s redukovanými šupinovitými listy a pupeny (např. kosatec, pýr plazivý). Slouží k vegetativnímu rozmnožování a přečkání nepříznivého období.
  • Stonková hlíza (tuber):** Ztlustlá část stonku sloužící jako zásobní orgán (např. brambor, kedluben).
  • Cibule (bulbus):** Je tvořena silně zkráceným stonkem (podpučí) a zdužnatělými suknicemi (přeměněnými listy). Je to primárně listová metamorfóza, ale stonek je její klíčovou součástí (např. cibule kuchyňská, tulipán).
• Nadzemní stonky:
  • Šlahouny:** Dlouhé, tenké výběžky z úžlabí přízemních listů, které na konci zakořeňují a vytvářejí novou rostlinu (např. jahodník).
  • Stonkové úponky:** Přeměněné stonky sloužící k přichycování k opoře (např. vinná réva, přísavník).
  • Stonkové trny (kolce):** Zkrácené, zašpičatělé a ztvrdlé větvičky s obrannou funkcí (např. trnka, hloh).
  • Fylokladium:** Zploštělý stonek přebírající funkci listu, listy jsou redukované nebo přeměněné (např. opuncie, listnatec).
  • Brachyblasty:** Silně zkrácené větvičky s listy nahloučenými k sobě (např. modřín, jinan).

📈 Růst a vývoj

Růst stonku je řízen rostlinnými hormony, především auxiny, které jsou produkovány ve vzrostném vrcholu. Auxiny podporují prodlužování buněk a jsou zodpovědné za tzv. apikální dominanci, kdy vrcholový pupen potlačuje růst postranních (úžlabních) pupenů. Odstraněním vrcholového pupenu (např. při zaštipování) se podpoří růst postranních větví a rostlina se rozkošatí.

Růst může být:

• Vrcholový (apikální): Růst do délky pomocí vrcholového meristému.
• Vmezeřený (interkalární): Růst probíhá v určitých zónách stonku, např. nad kolénky u trav, což jim umožňuje rychlou regeneraci po sečení nebo spásání.

🌍 Hospodářský význam

Stonky rostlin mají pro člověka obrovský ekonomický význam.

• Dřevo: Stonky stromů jsou zdrojem dřeva, které se používá jako stavební materiál, na výrobu nábytku, papíru a jako palivo.
• Potraviny: Mnoho stonků a jejich přeměn slouží jako potrava. Patří sem brambory (hlízy), chřest (mladé výhonky), cukrová třtina (zdroj cukru), zázvor (oddenek), skořice (kůra) nebo kedluben (hlíza).
• Textilní vlákna: Ze stonků lnu, konopí nebo juty se získávají vlákna pro výrobu textilií.
• Krmivo: Stonky trav a jetelovin (sláma, seno) jsou základem krmiva pro hospodářská zvířata.
• Léčiva a chemikálie: Z kůry chinovníku se získává chinin, z kůry vrby salicin (předchůdce aspirinu). Kaučukovník poskytuje latex pro výrobu přírodního kaučuku.
• Okrasné účely: Mnoho rostlin se pěstuje pro estetický vzhled jejich stonků, kmenů a celkového habitu.

🤔 Pro laiky

Představte si stonek jako hlavní dálnici a zároveň kostru rostliny.

• Dálnice pro živiny: Uvnitř stonku jsou dva typy "potrubí". Jedno (xylém) vede vodu s minerály od kořenů nahoru k listům, podobně jako vodovodní potrubí. Druhé (floém) rozvádí cukry vyrobené v listech (energie z fotosyntézy) do všech ostatních částí rostliny, kde je potřeba energie pro růst nebo k uložení do zásoby. U stromů je toto "vodovodní potrubí" to, čemu říkáme dřevo.
• Kostra rostliny: Stonek drží rostlinu vzpřímenou, aby její listy mohly chytat co nejvíce slunce. U bylin je stonek měkký a ohebný, zatímco u stromů je to pevný, dřevnatý kmen, který odolává větru a nese tíhu větví.
• Chytré přeměny: Rostliny jsou vynalézavé. Když potřebují přežít zimu, uloží si energii do podzemního stonku (oddenku) nebo hlízy (jako brambora). Když se potřebují pnout za světlem, vytvoří si ze stonku úponky (jako vinná réva). A když se potřebují bránit, přemění větvičky na ostré trny (jako trnka).

Šablona:Aktualizováno