Povídka

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - literární žánr Povídka je prozaický epický literární žánr kratšího rozsahu, který se vyznačuje jednoduchým, sevřeným dějem a omezeným počtem postav. Obvykle se soustředí na jeden konkrétní moment, událost nebo konflikt v životě hlavní postavy, aniž by sledovala její komplexní vývoj v delším časovém úseku, jak je tomu u románu. Charakteristickým rysem bývá také výrazná a často překvapivá pointa na závěr.

Spolu s románem a novelou patří povídka k nejrozšířenějším prozaickým žánrům. Její stručnost ji předurčuje k publikování v časopisech, sborníkcích a antologiích.

📜 Historie a vývoj

Kořeny povídky sahají hluboko do minulosti a jsou spojeny s ústní lidovou slovesností a nejstaršími písemnými záznamy.

🌍 Starověké a středověké kořeny

Předchůdce povídky lze nalézt již ve starověkých kulturách. Jednalo se o krátké příběhy, jako jsou bajky (Ezop), mýty, legendy nebo biblická podobenství. Ve středověku se rozvíjely žánry jako anekdota, exemplum (krátký příběh s morálním ponaučením) nebo hrdinské písně, které obsahovaly ucelené epické epizody. Tyto útvary sdílely s povídkou stručnost a zaměření na jednu událost.

✒️ Renesance a zrod moderní povídky

Za přímého předchůdce moderní povídky je považována renesanční novela. Díla jako Dekameron od Giovanniho Boccaccia nebo Canterburské povídky od Geoffreyho Chaucera představila soubory krátkých, sevřených příběhů s výraznou pointou, které se zaměřovaly na lidské osudy a společenské jevy. Od novely se povídka postupně odlišila menším důrazem na neobvyklý a překvapivý děj a větším zaměřením na psychologii postav a atmosféru.

📖 19. století: Zlatý věk povídky

Skutečný rozmach povídky jako samostatného a respektovaného žánru nastal v 19. století. Souvisel s rozvojem žurnalistiky a nárůstem počtu literárních časopisů, které poskytovaly platformu pro publikaci kratších textů. V tomto období se vyprofilovaly klíčové osobnosti žánru:

• Edgar Allan Poe: Je považován za teoretika moderní povídky. Definoval ji jako text, který lze přečíst na jedno posezení a který směřuje k jedinému, předem danému efektu. Proslul svými hororovými a detektivními povídkami (např. Jáma a kyvadlo, Vraždy v ulici Morgue).
• Guy de Maupassant: Mistr realistické povídky s pesimistickým nádechem a precizní pointou. Jeho díla jako Kulička jsou vzorem sevřeného a úderného vyprávění.
• Anton Pavlovič Čechov: Ruský dramatik a prozaik, který povídku obohatil o lyrismus a hluboký psychologický ponor. Děj v jeho povídkách často ustupuje do pozadí a důraz je kladen na atmosféru a vnitřní svět postav (např. Dáma s psíčkem).
• Nikolaj Vasiljevič Gogol: Jeho Petrohradské povídky kombinovaly realismus s fantastikou a groteskou.

💡 20. století a modernismus

Ve 20. století povídka reagovala na nové umělecké směry, jako byl modernismus. Autoři experimentovali s formou, narušovali tradiční chronologické vyprávění a soustředili se na subjektivní prožívání a proud vědomí. Mezi významné autory patří:

• James Joyce: Jeho sbírka Dubliňané je klíčovým dílem modernismu, které zachycuje momenty prozření (epifanie) v životech obyčejných lidí.
• Ernest Hemingway: Proslul svou "metodou ledovce", kdy je většina významu skryta pod povrchem úsporného textu.
• Franz Kafka: Jeho povídky jako Proměna jsou plné absurdity, existenciální úzkosti a symboliky.

💻 Současná povídka

V současné literatuře povídka nadále prosperuje. Objevují se nové subžánry jako flash fiction (velmi krátká povídka o rozsahu několika set slov) nebo povídky určené pro digitální média. Žánr si udržuje popularitu díky své flexibilitě a schopnosti rychle reagovat na společenské změny.

⚙️ Charakteristické rysy

Povídku definuje soubor typických znaků, které ji odlišují od jiných epických žánrů.

• Stručnost a sevřenost: Rozsah povídky je obvykle od několika stran po několik desítek stran. Děj je zhuštěný a neobsahuje zbytečné odbočky.
• Jednoduchý děj: Příběh se soustředí na jednu hlavní dějovou linii, která se nerozvětvuje. Sleduje jednu událost, konflikt nebo epizodu.
• Omezený počet postav: V povídce vystupuje obvykle jen několik postav, přičemž hlavní pozornost je věnována protagonistovi. Postavy jsou charakterizovány zkratkovitě a neprocházejí složitým vývojem.
• Výrazná pointa: Mnoho povídek, zejména těch klasických, směřuje k nečekanému a údernému závěru, který dává celému příběhu nový smysl.
• Zaměření na jeden moment: Povídka často zachycuje klíčový, zlomový nebo jinak významný okamžik v životě postavy.

🎭 Typologie povídek

Povídky lze dělit podle různých kritérií, nejčastěji podle tématu nebo stylu zpracování:

• Humoristická povídka: Cílem je pobavit čtenáře, často využívá humor, satiru nebo ironii (např. Jaroslav Hašek).
• Psychologická povídka: Zaměřuje se na vnitřní svět postav, jejich pocity, myšlenky a motivace (např. Fjodor Michajlovič Dostojevskij).
• Hororová povídka: Snaží se vyvolat pocit strachu, napětí a hrůzy (Edgar Allan Poe, Howard Phillips Lovecraft).
• Detektivní povídka: Zápletka se točí kolem vyšetřování zločinu (Arthur Conan Doyle).
• Sci-fi povídka: Děj se odehrává v budoucnosti nebo alternativní realitě a pracuje s tématy vědy a techniky (Arthur C. Clarke, Isaac Asimov).
• Fantastická povídka: Obsahuje nadpřirozené nebo iracionální prvky (Jorge Luis Borges).

🆚 Vztah k jiným žánrům

Hranice mezi povídkou a příbuznými žánry nejsou vždy ostré.

Povídka vs. román

Hlavní rozdíl spočívá v rozsahu a komplexnosti. Román je rozsáhlý, má více dějových linií, velké množství postav, které procházejí vývojem, a zachycuje delší časový úsek. Povídka je oproti tomu zkratkovitá a sevřená.

Povídka vs. novela

Rozdíl mezi povídkou a novelou je nejméně zřetelný. Tradičně se uvádí, že novela se soustředí na jeden "neobvyklý příběh" (dle Goetheho) a má velmi pevnou a sevřenou strukturu směřující k překvapivé pointě. Povídka je volnější, může být více lyrická, popisná a nemusí mít tak dramatický děj. V moderní literatuře se však tyto dva pojmy často zaměňují.

Povídka vs. črta a fejeton

Črta je ještě kratší než povídka, často na pomezí beletrie a publicistiky. Zachycuje spíše atmosféru, náladu nebo dojem než ucelený příběh. Fejeton je publicistický žánr, který vtipně a subjektivně komentuje aktuální téma, ačkoli může obsahovat beletristické prvky.

🇨🇿 Povídka v české literatuře

V české literatuře má povídka velmi silnou a nepřerušenou tradici a patří k nejoblíbenějším žánrům jak u autorů, tak u čtenářů.

✍️ 19. století: Realismus a romantismus

Základy moderní české povídky položili autoři v období národního obrození.

• Božena Němcová: Její povídky z venkovského prostředí, jako Babička (která je spíše rozsáhlejší povídkou či novelou) nebo Divá Bára, idealizovaly život prostého lidu a kladly důraz na morální hodnoty.
• Jan Neruda: Je považován za zakladatele moderní české povídky. Jeho vrcholné dílo, sbírka Povídky malostranské, je mistrovským obrazem života na Malé Straně v Praze. Neruda v nich kombinuje detailní popis prostředí s hlubokou psychologickou kresbou postav.
• Jakub Arbes: Tvůrce specifického žánru, romaneta, které stojí na pomezí povídky a novely a kombinuje realistický příběh s fantastickou či detektivní zápletkou.

🌟 První polovina 20. století

V tomto období se česká povídka rozvíjela pod vlivem evropských uměleckých směrů.

• Karel Čapek: Jeden z nejvýznamnějších českých povídkářů. Jeho sbírky Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy obsahují krátké detektivní příběhy, které se zaměřují spíše na filozofické a etické otázky než na samotný zločin.
• Jaroslav Hašek: Proslul svými humoristickými a satirickými povídkami, v nichž s nadsázkou kritizoval rakousko-uherskou byrokracii a maloměšťáctví.
• Vladislav Vančura: Jeho povídky jsou charakteristické experimentálním, poetickým jazykem a baladickým tónem.

📚 Druhá polovina 20. století a současnost

Po druhé světové válce se povídka stala platformou pro reflexi válečných traumat i kritiku společenských poměrů.

• Bohumil Hrabal: Jeho povídky, často psané metodou "pábení", jsou plné svérázných postav a poetiky všedního dne (např. Perlička na dně).
• Josef Škvorecký: Ve svých povídkách často čerpal z vlastních zkušeností s jazzem, válkou a totalitním režimem (např. postava Dannyho Smiřického).
• Ota Pavel: Proslul svými lyrickými povídkami s autobiografickými prvky, zejména z prostředí sportu a přírody kolem řeky Berounky.
• Současní autoři jako Michal Viewegh nebo Petra Hůlová rovněž přispívají k rozvoji žánru.

🔬 Pro laiky

Představte si povídku jako fotografii, zatímco román je celý film. Fotografie (povídka) zachytí jeden jediný, ale velmi důležitý moment. Ukáže vám postavy v jedné konkrétní situaci, která o nich hodně prozradí. Neuvidíte, co dělaly předtím ani co se s nimi stane za deset let. Důležitý je právě ten zachycený okamžik a jeho atmosféra. Film (román) vám naopak ukáže celý životní příběh, sleduje vývoj postav po dlouhou dobu, má mnoho vedlejších dějů a postav. Povídka je tedy krátký, úderný příběh, který si můžete přečíst třeba cestou do práce a který ve vás zanechá silný dojem nebo vás donutí k zamyšlení díky nečekanému konci.

Šablona:Aktualizováno