Nikolaj Vasiljevič Gogol

Nikolaj Vasiljevič Gogol
Datum narození	1. dubna 1809
Místo narození	Velyki Soročynci, Poltavská gubernie, Ruské impérium
Datum úmrtí	4. března 1852
Místo úmrtí	Moskva, Ruské impérium
Národnost	ruská, ukrajinská
Období	Ruský romantismus, kritický realismus
Žánr	román, povídka, drama, satira, groteska
Významná díla
	Mrtvé duše; Revizor; Taras Bulba; Petrohradské povídky

Rozbalit box

Obsah boxu

Nikolaj Vasiljevič Gogol (rusky Николай Васильевич Гоголь, ukrajinsky Микола Васильович Гоголь; * 20. března^jul./1. dubna^greg. 1809, Velyki Soročynci – 21. února^jul./4. března^greg. 1852, Moskva) byl prozaik a dramatik ruského romantismu s prvky kritického realismu, původem z Ukrajiny. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní ruské literatury. Jeho dílo mistrně kombinuje satirickou kritiku společenských nešvarů, především byrokracie a maloměšťáctví, s prvky grotesky, fantaskna a hlubokými lyrickými pasážemi. Mezi jeho nejznámější díla patří román-poema Mrtvé duše, divadelní hra Revizor a cyklus Petrohradské povídky.

📜 Život

Gogolův život byl plný vnitřních rozporů, cestování, hluboké religiozity a tvůrčích krizí, které nakonec vedly k jeho předčasné a tragické smrti.

🇺🇦 Dětství a mládí na Ukrajině

Nikolaj Gogol se narodil ve vesnici Velyki Soročynci v Poltavské gubernii na území dnešní Ukrajiny, která byla tehdy součástí Ruského impéria. Pocházel z rodiny drobné ukrajinské šlechty. Jeho otec, Vasilij Afanasjevič Gogol-Janovskij, byl amatérský dramatik a psal divadelní hry v ukrajinštině, což mladého Nikolaje silně ovlivnilo. Matka, Marija Ivanovna, byla hluboce věřící žena, jejíž mystické sklony a vyprávění o pekle a posledním soudu formovaly Gogolovu citlivou a poněkud morbidní fantazii.

V letech 1821–1828 studoval na gymnáziu v Nižyně, kde se projevil jeho herecký a literární talent. Zde založil studentské divadlo a psal své první, dnes většinou ztracené, literární pokusy. Již tehdy snil o kariéře v hlavním městě, Petrohradě.

🏙️ Petrohradské období

V roce 1828 se Gogol přestěhoval do Petrohradu s velkými ambicemi, ale realita byla zklamáním. Nepodařilo se mu získat významné místo ve státní správě a jeho první literární dílo, romantická báseň Hanz Küchelgarten (1829), kterou vydal pod pseudonymem, se setkalo s drtivou kritikou. Zničený Gogol skoupil a spálil celý náklad.

Průlom přišel až se sbírkou povídek Večery na samotě u Dikaňky (1831–1832). Dílo, inspirované ukrajinským folklórem, plné humoru, fantazie a lidových postav, mu přineslo okamžitou slávu. Seznámil se s klíčovými postavami ruské literatury, především s Alexandrem Puškinem, který se stal jeho přítelem a mentorem. Puškin mu údajně poskytl náměty pro Revizora i Mrtvé duše.

V následujících letech Gogol publikoval další významná díla, včetně sbírek Mirgorod (obsahující historickou novelu Taras Bulba) a Arabesky (obsahující rané Petrohradské povídky). V roce 1836 měla v Petrohradě premiéru jeho satirická komedie Revizor. Hra, která zesměšňovala zkorumpovanost a hloupost provinční byrokracie, vyvolala skandál. Přestože ji ochránil sám car Mikuláš I., Gogol se cítil nepochopen a znechucen reakcemi publika i kritiky.

✈️ Cesty po Evropě a duchovní krize

Krátce po premiéře Revizora v roce 1836 Gogol opustil Rusko a strávil následujících dvanáct let převážně v zahraničí, především v Německu, Švýcarsku, Francii a hlavně v Itálii, kde si obzvláště zamiloval Řím. Během tohoto období intenzivně pracoval na svém životním díle, románu Mrtvé duše. První díl vyšel v roce 1842 a byl přijat s nadšením jako mistrovské dílo kritického realismu, ačkoliv sám Gogol jej vnímal spíše jako "poemu" s hlubokým duchovním posláním.

Po vydání prvního dílu se Gogolova psychika začala zhoršovat. Propadal se do hluboké náboženské a tvůrčí krize. Stále více věřil, že jeho posláním není kritizovat společnost, ale morálně ji napravit. V roce 1847 vydal knihu Vybraná místa z korespondence s přáteli, ve které obhajoval samoděržaví, nevolnictví a pravoslavnou církev. Kniha byla literární veřejností, včetně vlivného kritika Vissariona Bělinského, odsouzena jako projev tmářství a zrady jeho dřívějších ideálů.

✝️ Poslední léta a smrt

V roce 1848 se Gogol vrátil do Ruska po vykonání pouti do Jeruzaléma, která mu však nepřinesla očekávané duchovní uspokojení. Usadil se v Moskvě a pod vlivem fanatického kněze Matveje Konstantinovkého se stále více utápěl v mystice a asketismu. Pracoval na druhém dílu Mrtvých duší, který měl zobrazit morální obrodu hlavního hrdiny Čičikova a celé Rusi.

V noci z 11. na 12. února 1852, v záchvatu hluboké deprese a pochybností, spálil téměř dokončený rukopis druhého dílu. Krátce nato přestal přijímat potravu a o několik dní později, 4. března 1852, ve věku 42 let zemřel, pravděpodobně na následky naprostého vyčerpání. Byl pohřben na hřbitově Danilovského kláštera, později byly jeho ostatky přeneseny na Novoděvičí hřbitov v Moskvě.

🖋️ Dílo a styl

Gogolovo dílo je jedinečnou syntézou romantických a realistických prvků. Jeho styl je charakteristický bohatým jazykem, smyslem pro detail a schopností plynule přecházet mezi komickými a tragickými polohami.

🎭 Hlavní témata

Byrokracie a korupce: Gogol je mistrem v zobrazování absurdního a odlidštěného světa úředníků. Díla jako Revizor nebo povídka Plášť jsou ostrou satirou na byrokratický aparát carského Ruska.
Maloměšťáctví a duchovní prázdnota (pošlost): Jedno z ústředních témat Gogolova díla. Zobrazuje banální, vulgární a samolibý svět lidí bez vyšších cílů a ideálů. Tento jev je nejlépe vidět v Mrtvých duších.
Konflikt snu a reality: Postavy v Petrohradských povídkách často žijí ve světě iluzí, který se střetává s krutou realitou velkoměsta.
Mystika a fantastično: Zejména v raných dílech inspirovaných ukrajinským folklórem se objevují nadpřirozené bytosti, čerti a čarodějnice (Večery na samotě u Dikaňky). Fantastické prvky však pronikají i do jeho realistických děl (např. povídka Nos).

✨ Charakteristické rysy

Satira a humor: Gogolův humor sahá od lehkého úsměvu až po sžíravý, demaskující smích (tzv. "smích skrze slzy").
Groteska: Spojení reálného s fantastickým, komického s tragickým, často s cílem odhalit absurditu světa.
Lyrické pasáže: Uprostřed satirického líčení se často objevují melancholické, lyrické vsuvky, ve kterých autor uvažuje o osudu Ruska, lidské duši nebo přírodě.
Detailní popisy: Gogol byl mistrem detailu, ať už šlo o popis vzhledu postav, jejich oblečení, jídla nebo prostředí. Tyto detaily často slouží k charakterizaci postav a atmosféry.

📖 Přehled nejvýznamnějších děl

Večery na samotě u Dikaňky (1831–1832)

Dvoudílná sbírka povídek, která Gogolovi přinesla slávu. Děj je zasazen do autorova rodného ukrajinského prostředí a je plný folklóru, humoru a fantastických motivů. Vypravěčem je fiktivní včelař Rudy Panko.

Mirgorod (1835)

Sbírka čtyř povídek, která je volným pokračováním Večerů. Obsahuje slavnou historickou novelu Taras Bulba, příběh o kozáckém hrdinství a boji proti Polákům, ale také satirické povídky jako Jak se Ivan Ivanovič rozkmotřil s Ivanem Nikiforovičem, které kritizují maloměšťáckou banalitu.

Petrohradské povídky (vydávány 1835–1842)

Cyklus povídek, jejichž jednotícím prvkem je místo děje – Petrohrad. Město zde vystupuje jako démonická, fantaskní síla, která ničí a deformuje lidské osudy. Patří sem slavné povídky:

Nos – Groteskní příběh úředníka, kterému uteče jeho nos a začne si žít vlastním životem.
Plášť – Tragický příběh malého úředníka Akakije Akakijeviče Bašmačkina, jehož jediným smyslem života se stane nový plášť.
Něvský prospekt – Povídka o iluzích a zklamání na hlavní petrohradské třídě.
Bláznovy zápisky
Portrét

Revizor (1836)

Pětidějová satirická komedie, která je jedním z vrcholů světového dramatu. Děj se odehrává v zapadlém provinčním městě, jehož zkorumpovaní představitelé v čele s hejtmanem očekávají příjezd revizora z Petrohradu. Za revizora omylem považují bezvýznamného úředníčka Chlestakova, kterého začnou hostit a podplácet. Hra je brilantní studií lidské hlouposti, úplatkářství a strachu.

Mrtvé duše (1842)

Gogolovo nejrozsáhlejší dílo, označené autorem jako "poema". Hlavní hrdina, Pavel Ivanovič Čičikov, přijíždí do gubernského města a objíždí okolní statkáře s podivnou nabídkou: chce od nich koupit "mrtvé duše", tedy jména nevolníků, kteří již zemřeli, ale v úředních záznamech jsou stále vedeni jako živí. Román je panoramatickým obrazem zaostalého a morálně prohnilého carského Ruska. Gogol plánoval tři díly, které by mapovaly cestu od pekla (první díl) přes očistec (druhý díl) až k ráji (třetí díl). Dochoval se však pouze první díl a fragmenty druhého, který autor před smrtí spálil.

🌍 Vliv a odkaz

Nikolaj Gogol měl obrovský vliv na další vývoj ruské i světové literatury. Je považován za jednoho z otců ruského realismu. Jeho dílo otevřelo cestu autorům jako Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Ivan Sergejevič Turgeněv nebo Michail Bulgakov. Dostojevskému je připisován slavný výrok: „Všichni jsme vylezli z Gogolova Pláště.“, který vystihuje zásadní vliv této povídky na psychologickou a sociálně-kritickou linii ruské prózy.

Gogolova schopnost spojit komično s tragičnem, realitu s fantasknem a jeho kritika byrokracie a absurdity moderního života rezonují v literatuře dodnes a ovlivnily autory absurdního dramatu a magického realismu 20. století. Jeho hry, zejména Revizor, jsou stále součástí repertoáru divadel po celém světě.

🤔 Spor o národní identitu

Gogolova národní příslušnost je předmětem diskusí mezi ruskou a ukrajinskou kulturou.

Ukrajinský pohled: Zdůrazňuje Gogolův ukrajinský původ, jeho dětství na Ukrajině a silné folklórní a tematické vlivy v jeho rané tvorbě (Večery na samotě u Dikaňky, Taras Bulba). Je vnímán jako Ukrajinec, který psal rusky, protože to byl jazyk impéria a jediná cesta k literárnímu úspěchu.
Ruský pohled: Argumentuje tím, že Gogol psal výhradně v ruštině, stal se ústřední postavou ruské literatury a ve svých vrcholných dílech (Mrtvé duše, Revizor) se zabýval celospolečenskými problémy Ruského impéria. Sám Gogol se považoval za člověka s dvojí duší, ruskou i ukrajinskou, a vnímal obě kultury jako součást jednoho širšího celku.

Tento spor odráží složité historické vztahy mezi oběma národy. Gogol sám je nejlepším příkladem kulturně provázané osobnosti, jejíž dílo patří oběma kulturám a zároveň celému světu.

🧑‍🏫 Pro laiky

Groteska: Představte si situaci, která je zároveň směšná i děsivá. Například když se úředníkovi ztratí nos a začne se procházet po městě v uniformě vyššího úředníka. Je to absurdní a vtipné, ale zároveň znepokojivé. Gogol používal grotesku k tomu, aby ukázal, jak je svět podivný a nelogický.
Kritický realismus: Literární směr, který se snaží co nejvěrněji popsat skutečnost, ale zároveň na ní kriticky upozorňuje na společenské problémy – například na korupci, chudobu nebo hloupost mocných. Gogol byl jedním z prvních, kdo tento směr v Rusku rozvinul.
Maloměšťáctví (pošlost): Ruský termín, který je těžko přeložitelný. Označuje stav duchovní prázdnoty, samolibosti, banality a vulgárnosti. Je to život bez vyšších cílů, zaměřený jen na materiální statky a povrchní zdání. Gogol byl mistrem v zobrazování postav, které jsou ztělesněním této pošlosti.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 27.12.2025