Ota Pavel

Rozbalit box

Obsah boxu

Ota Pavel (vlastním jménem Otto Popper; 2. července 1930 Praha – 31. března 1973 Praha) byl významný český prozaik, novinář a sportovní reportér. Je považován za jednoho z největších mistrů české povídky 20. století. Jeho dílo se vyznačuje hlubokým humanismem, láskou k přírodě (zejména rybaření) a sportu, ale také melancholií pramenící z tragického osudu jeho židovské rodiny během holokaustu a jeho vlastního boje s těžkou duševní nemocí.

Ačkoliv zemřel předčasně ve věku 42 let, jeho knihy jako Smrt krásných srnců nebo Jak jsem potkal ryby patří do zlatého fondu české literatury a jsou stále bestsellery i v roce 2026. Městská část Praha 10, kde Pavel žil, vyhlásila rok 2025 za "Rok Oty Pavla", což připomnělo jeho trvalý odkaz současné generaci. V roce 2025 také vyšel nový anglický překlad jeho rybářských povídek pod názvem How I Came to Know Fish, což svědčí o jeho mezinárodním přesahu.

🗓 Životopis

Dětství a stín války

Narodil se v Praze jako třetí a nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Leo Poppera a křesťanské matky Hermíny. Právě postava jeho otce – charismatického snílka, podomního prodejce vysavačů Electrolux a vášnivého rybáře – se stala ústředním motivem jeho pozdější tvorby.

Dětství prožil z velké části v Buštěhradě u Kladna, kam se rodina přestěhovala v roce 1939 po začátku nacistické okupace, aby unikla pozornosti v Praze. Zde se zrodila jeho celoživotní láska k přírodě, rybníkům a řece Berounce (zejména v oblasti Křivoklátska, v Luhu pod Branovem), kam s otcem jezdili.

Klidné dětství brutálně ukončily protižidovské zákony a transporty. Protože žili ve smíšeném manželství, Ota jako nejmladší mohl zůstat s matkou déle, zatímco jeho otec Leo a bratři Jiří a Hugo museli nastoupit do koncentračních táborů (Terezín, Osvětim, Mauthausen). Ota zůstal s matkou sám a musel dospět předčasně. Krátce pracoval jako horník v dole Prago v Dubí u Kladna. Naštěstí všichni tři muži z rodiny Popperových válku zázrakem přežili a vrátili se.

Poválečná léta a změna jména

Po válce se rodina v roce 1956 přejmenovala z Popperových na Pavlovy, aby se zbavila německého/židovského zvuku jména, což bylo v té době běžné. Ota se vášnivě věnoval sportu, zejména hokeji (trénoval dorost Sparty Praha), ale brzy zjistil, že jeho talent leží v psaní o něm.

Díky přátelství se spisovatelem Arnoštem Lustigem se dostal k žurnalistice. Pracoval jako sportovní redaktor v Československém rozhlase (1949–1956) a později v časopisech Stadion a Československý voják.

Vrchol kariéry a propuknutí nemoci (1964)

Jako reportér měl Ota Pavel unikátní styl. Nepsal jen o gólech a sekundách, ale o duši sportovců, jejich dřině a bolestech. V roce 1962 doprovázel fotbalový tým Dukla Praha na zájezdu do USA, což vyústilo v jeho slavnou knihu Dukla mezi mrakodrapy.

Zlom v jeho životě nastal během Zimních olympijských her v Innsbrucku 1964. Zde u něj naplno propukla maniodepresivní psychóza (dnes bipolární afektivní porucha). V záchvatu nemoci se pokusil zapálit horskou usedlost nad Innsbruckem, přesvědčen, že musí zničit ďábla nebo že je Kristus. Tento incident ukončil jeho reportérskou kariéru.

Léta nemoci a literární vzepětí

Od roku 1964 byl v invalidním důchodu. Následujících devět let života strávil střídavě doma a v psychiatrických léčebnách. Paradoxně právě v tomto nejtěžším období, kdy bojoval s démony vlastní mysli, vytvořil svá nejkrásnější a nejklidnější díla. Psaní pro něj bylo terapií a únikem do vzpomínek na šťastné dětství. Vznikají sbírky povídek o tatínkovi, rybách a Berounce.

Ota Pavel zemřel náhle 31. března 1973 ve věku nedožitých 43 let na srdeční selhání (infarkt). Je pohřben na Novém židovském hřbitově v Praze-Strašnicích, vedle svého otce, kterého tak nádherně zvěčnil.

📚 Literární dílo

Pavel nebyl typický spisovatel sedící v kavárně. Jeho styl je zemitý, prostý, ale nesmírně emotivní.

Sportovní beletrie

Pavel povýšil sportovní reportáž na umění. Jeho hrdinové nejsou supermani, ale lidé z masa a kosti.

Dukla mezi mrakodrapy (1964): Próza o cestě fotbalistů Dukly Praha do USA. Kniha měla obrovský úspěch a stala se kultovní.
Plná bedna šampaňského (1967): Soubor povídek o sportovcích (např. o Emilu Zátopkovi, Věře Čáslavské).
Pohádka o Raškovi (1974): Poeticky laděná kniha o skokanovi na lyžích Jiřím Raškovi, inspirovaná jeho triumfem na ZOH 1968. Vyšla až posmrtně.

Vzpomínková próza (Autobiografická)

Toto je vrchol Pavlovy tvorby. Vrací se v ní do dětství, k řece Berounce a k osudům své rodiny.

Smrt krásných srnců (1971): Sbírka povídek, kterému dominuje postava tatínka Lea. Nejsilnější je titulní povídka, kde otec navzdory zákazu a riziku smrti jede pro srnce, aby nakrmil své syny před odjezdem do koncentračního tábora, protože "kdo se pořádně nají, ten vydrží".
Jak jsem potkal ryby (1974): Posmrtně vydaný soubor, který se více zaměřuje na autorův vztah k přírodě, rybaření a jeho boj s duševní nemocí. Obsahuje i temnější tóny (povídka o černých mracích a pobytu v léčebně).

🧠 Duševní nemoc

Ota Pavel trpěl bipolární afektivní poruchou. Nemoc se projevovala střídáním fází mánie (obrovská energie, bludy, mesiášský komplex) a hluboké deprese (smutek, apatie, touha nebýt).

Pavel svou nemoc reflektoval i v díle (povídka Běh Prahou).
Léčba v 60. a 70. letech byla drastická (elektrošoky, silná sedativa), což podlamovalo jeho fyzické zdraví, ale nikdy nezničilo jeho talent.
Jeho bratr Hugo i Jiří také trpěli psychickými problémy, což naznačuje dědičnou zátěž, pravděpodobně umocněnou válečným traumatem.

🎥 Filmové adaptace a odkaz

Dílo Oty Pavla je filmařsky velmi vděčné díky své vizuálnosti a humoru.

Zlatí úhoři (1979): Televizní film režiséra Karla Kachyni. Vladimír Menšík zde exceloval v roli tatínka Lea. Tento film je považován za jeden z klenotů české televizní tvorby.
Smrt krásných srnců (1986): Celovečerní film opět v režii Karla Kachyni. Tatínka hrál Karel Heřmánek. Film je divácky nesmírně úspěšný a scény jako prodej vysavačů nebo kaprů jsou legendární.

Muzeum Oty Pavla

V **Buštěhradě**, kde Pavel prožil část dětství, funguje **Muzeum Oty Pavla**.

**Aktuální stav (2026):** Muzeum sídlí na Kladenské ulici (od roku 2015). Nabízí pohled do spisovatelova života, vystavuje jeho psací stroj, rybářské pruty a osobní korespondenci. Je to poutní místo pro milovníky jeho knih.

Rok Oty Pavla 2025

Městská část **Praha 10** (Vinohrady/Vršovice), kde Pavel žil v ulici Říčanská 19, vyhlásila rok 2025 rokem Oty Pavla. Během celého roku probíhaly vzpomínkové akce, autorská čtení a odhalení nových pamětních prvků, což potvrdilo, že jeho odkaz je živý i více než 50 let po jeho smrti.

👶 Pro laiky

Kdo to byl Ota Pavel?

Představte si spisovatele, který píše o rybaření tak hezky, že to baví i lidi, kteří v životě nedrželi prut v ruce.
Byl to syn "obchodního génia a blázna" Lea Poppera, který prodával vysavače na venkově a choval kapry v rybníce, které mu pak Němci sebrali (a on jim je v noci vylovil).
Ota Pavel měl těžký život – jako kluk nosil žlutou hvězdu, táta a bráchové zmizeli v lágru. Později se zbláznil a myslel si, že je spasitel.
Ale místo aby psal temné horory, psal ty nejlaskavější a nejvtipnější povídky o své rodině, přírodě a sportovcích. Číst jeho knihy je jako hladit duši.

✨ Citát

„Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď.“

Zdroje