Geoffrey Chaucer
Obsah boxu
Geoffrey Chaucer (* asi 1343, Londýn – † asi 25. října 1400, Londýn) byl anglický básník, spisovatel, filozof, úředník, dvořan a diplomat. Je považován za nejvýznamnějšího anglického autora středověku a často je nazýván „otcem anglické literatury“. Proslul především svým nedokončeným dílem Canterburské povídky (The Canterbury Tales). Jako jeden z prvních autorů prokázal, že střední angličtina (jazyk prostého lidu) je plnohodnotným jazykem pro uměleckou tvorbu, čímž ji pozvedl na úroveň tehdy dominantní francouzštiny a latiny.
Kromě své literární činnosti byl Chaucer aktivní i ve veřejném životě. Působil ve službách tří anglických králů: Eduard III., Richard II. a Jindřich IV.. Jeho život a dílo poskytují cenný vhled do politického, společenského a kulturního života Anglie ve 14. století.
📜 Život
Geoffrey Chaucer se narodil v Londýně do zámožné rodiny obchodníka s vínem. Přesné datum jeho narození není známo, ale odhaduje se na počátek 40. let 14. století. Díky postavení své rodiny získal vynikající vzdělání a brzy se dostal ke královskému dvoru.
🏛️ Služba u dvora a vojenská kariéra
Kolem roku 1357 se stal pážetem na dvoře Alžběty de Burgh, hraběnky z Ulsteru, manželky prince Lionela, vévody z Clarence, syna krále Eduarda III.. Tato pozice mu otevřela dveře do světa vysoké aristokracie a umožnila mu navázat důležité kontakty.
V roce 1359 se jako voják zúčastnil Stoleté války ve Francii, kde byl během obléhání Remeše zajat. Sám král Eduard III. přispěl na jeho výkupné částkou 16 liber, což svědčí o Chaucerově ceně pro dvůr. Po návratu do Anglie vstoupil do královských služeb jako dvořan a diplomat.
✈️ Diplomatické mise
Chaucerova znalost jazyků (mluvil plynně francouzsky, italsky a latinsky) a diplomatické schopnosti ho předurčily k četným cestám po kontinentální Evropě. V letech 1372–1373 navštívil Janov a Florencii, kde se seznámil s díly velkých italských renesančních autorů, jako byli Dante Alighieri, Francesco Petrarca a Giovanni Boccaccio. Tato zkušenost měla zásadní vliv na jeho pozdější literární tvorbu. Další mise ho zavedly do Flander, Francie a pravděpodobně i do Španělska.
💼 Veřejné úřady a osobní život
Díky královské přízni získal Chaucer několik významných a lukrativních úřadů. Od roku 1374 působil dvanáct let jako hlavní kontrolor cel pro vývoz vlny a kůží v londýnském přístavu. V roce 1386 byl zvolen poslancem za hrabství Kent v parlamentu. Později byl jmenován správcem královských staveb (Clerk of the King's Works), kde dohlížel na údržbu a stavbu královských paláců, včetně Toweru a Westminsterského paláce.
Kolem roku 1366 se oženil s Philippou de Roet, dvorní dámou královny Filipy z Hainaultu. Její sestra, Katherine Swynford, se později stala třetí manželkou Jana z Gentu, vévody z Lancasteru a jednoho z nejmocnějších mužů v Anglii. Tento příbuzenský vztah Chaucerovi zajistil mocného patrona a ochránce.
⚰️ Závěr života a smrt
Poslední léta svého života strávil Chaucer v relativním klidu, i když byl svědkem politických nepokojů, které vedly k sesazení krále Richarda II. a nástupu Jindřicha IV. na trůn. Zemřel z neznámých příčin kolem 25. října 1400. Byl pohřben ve Westminsterském opatství, a to díky svému postavení správce královských staveb. Stal se tak prvním básníkem pohřbeným v místě, které se později stalo známým jako Poets' Corner (Kout básníků).
✍️ Dílo
Chaucerovo dílo se obvykle dělí do tří tvůrčích období, která odrážejí vlivy, jež na něj v různých fázích života působily.
🇫🇷 Francouzské období (do roku 1372)
V rané fázi své tvorby byl Chaucer silně ovlivněn francouzskou dvorskou poezií, zejména alegorickým dílem Román o růži (Roman de la Rose), které sám přeložil do angličtiny.
- Kniha o vévodkyni (The Book of the Duchess, 1368) – Elegie napsaná na památku Blanche, vévodkyně z Lancasteru, první manželky Jana z Gentu. Je to snová alegorie plná dvorských ideálů a smutku.
🇮🇹 Italské období (cca 1372–1385)
Po svých cestách do Itálie začal Chaucer experimentovat se složitějšími narativními strukturami a metrem, inspirován Dantem, Petrarcou a Boccacciem.
- Dům slávy (The House of Fame) – Nedokončená báseň, která paroduje dantovské vidění a zabývá se povahou slávy a pravdy.
- Ptačí sněm (The Parliament of Fowls) – Alegorická báseň o hledání lásky, napsaná ve formě královské stance (rhyme royal), kterou Chaucer v Anglii zpopularizoval.
- Troilus a Criseyde (Troilus and Criseyde, cca 1385) – Rozsáhlý veršovaný román, považovaný za jedno z jeho vrcholných děl. Jde o psychologicky propracovaný příběh lásky a zrady na pozadí trojské války, inspirovaný Boccacciovým Il Filostrato.
🏴 Anglické období (po roce 1385)
V tomto období Chaucer dosáhl svého tvůrčího vrcholu. Zaměřil se na realistické zobrazení anglické společnosti a plně využil potenciál střední angličtiny.
- Legenda o dobrých ženách (The Legend of Good Women) – Nedokončená sbírka příběhů o ctnostných ženách z mytologie a historie. Je významná tím, že jako první v anglické literatuře použila jambický pentametr.
- Canterburské povídky (The Canterbury Tales) – Chaucerovo nejznámější a nejambicióznější dílo, na kterém pracoval od roku 1387 až do své smrti a které zůstalo nedokončeno. Jedná se o sbírku 24 příběhů zasazených do rámcové vyprávění o pouti skupiny poutníků z Londýna do Canterbury ke hrobu svatého Tomáše Becketa. Každý poutník, reprezentující jinou společenskou vrstvu (od rytíře přes mlynáře až po jeptišku), má vyprávět cestou příběhy. Dílo je ceněno pro svůj živý jazyk, barvité postavy, humor a realistický pohled na středověkou společnost.
🗣️ Jazyk a styl
Chaucerův největší přínos spočívá v jeho práci s jazykem. V době, kdy byla literárním jazykem anglické aristokracie francouzština a jazykem církve a vědy latina, se Chaucer rozhodl psát v londýnském dialektu střední angličtiny. Tímto krokem nejenže zpřístupnil literaturu širšímu publiku, ale také položil základy pro budoucí standardizovanou angličtinu.
Jeho styl se vyznačuje:
- **Humorem a ironií:** Často jemně kritizoval společenské nešvary, zejména v církvi a mezi nově zbohatlými vrstvami.
- **Psychologickou hloubkou:** Jeho postavy nejsou ploché typy, ale komplexní jedinci s vlastními motivacemi a chybami.
- **Metrickou inovací:** Zavedl do anglické poezie kontinentální metrické vzory, především jambický pentametr, který se stal dominantním metrem anglické poezie na další staletí (používal ho i William Shakespeare).
🏛️ Odkaz a vliv
Geoffrey Chaucer je jednou z nejvlivnějších postav v historii anglické literatury.
- **Otec anglické literatury:** Svým dílem dokázal, že angličtina je jazyk schopný vyjádřit nejvyšší umělecké myšlenky.
- **Vliv na pozdější autory:** Jeho dílo inspirovalo generace spisovatelů, včetně Edmunda Spensera, Williama Shakespeara, Johna Drydena a Williama Morrise.
- **Jazykový pramen:** Jeho spisy jsou klíčovým zdrojem pro studium vývoje anglického jazyka.
- **Poets' Corner:** Jeho hrob ve Westminsterském opatství založil tradici pohřbívání nejvýznamnějších britských literátů na tomto místě.
💡 Pro laiky
Představte si dobu, kdy se v Anglii psaly důležité knihy a básně buď francouzsky, nebo latinsky. Angličtina byla považována za jazyk obyčejných lidí, nevhodný pro "vysoké" umění. Geoffrey Chaucer byl ten, kdo to změnil. Rozhodl se psát ve srozumitelné angličtině a ukázal všem, že je to skvělý jazyk pro vyprávění příběhů.
Jeho nejslavnější dílo, Canterburské povídky, je jako středověký filmový road trip. Skupina velmi odlišných lidí – rytíř, mnich, mlynář, vdova a další – cestuje společně do Canterbury. Aby si zkrátili cestu, soutěží o to, kdo poví nejlepší příběh. Tyto příběhy jsou někdy vtipné, někdy sprosté, jindy zase vážné a poučné. Díky tomu nám Chaucer zanechal neuvěřitelně živý a barvitý obraz života v Anglii před více než 600 lety. Byl to v podstatě první velký anglický vypravěč.
⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025