Mezoamerika

Rozbalit box

Obsah boxu

Mezoamerika (ze starořeckého μέσος mesos „střední“) je historická a kulturní oblast rozkládající se na území dnešního středního a jižního Mexika, Guatemaly, Belize, Salvadoru a částí Hondurasu, Nikaraguy a Kostarika. Nejedná se o čistě geografický pojem, ale o definici kulturního areálu, jehož obyvatele v předkolumbovské éře sdíleli řadu společných znaků, technologií, náboženských představ a společenských struktur. Tento koncept poprvé definoval německo-mexický antropolog Paul Kirchhoff v roce 1943. Mezoamerika je kolébkou mnoha vyspělých civilizací, které po tisíciletí vzkvétaly a zanikaly, a zanechaly po sobě monumentální architektonické památky a bohaté kulturní dědictví.

🌍 Geografické vymezení

Mezoamerika se vyznačuje mimořádnou geografickou a ekologickou rozmanitostí. Zahrnuje jak vysokohorské oblasti s mírným klimatem v centrálním Mexiku (např. Mexické údolí), tak tropické deštné pralesy v nížinách na jihu (např. Peténská pánev v Guatemale) a suché oblasti na severu.

Severní hranice: Je proměnlivá a definovaná především rozsahem zemědělství závislého na dešťových srážkách. Obecně probíhala od řeky Pánuco na pobřeží Mexického zálivu k řece Sinaloa na pobřeží Tichého oceánu. Za touto hranicí se nacházela oblast nazývaná Aridoamerika, obývaná převážně kočovnými lovci a sběrači.
Jižní hranice: Probíhala přibližně přes západní Honduras a Salvador až po poloostrov Nicoya v Kostarice.

Tato rozmanitost prostředí vedla k vývoji různých specializovaných ekonomik a podporovala intenzivní obchodní výměnu mezi jednotlivými regiony. Nížinné oblasti poskytovaly produkty jako kakao, kaučuk, jaguáří kůže a peří exotických ptáků (např. kvesala), zatímco z horských oblastí pocházel obsidián, jadeit a další nerostné suroviny.

📜 Historický vývoj a periodizace

Dějiny Mezoameriky se obvykle dělí do několika hlavních období, která odrážejí klíčové změny ve společenské organizaci, technologii a kultuře.

Archaické období (cca 8000–2000 př. n. l.)

Toto období začíná koncem poslední doby ledové a je charakterizováno postupným přechodem od lovecko-sběračského způsobu života k usedlému zemědělství. Klíčovou událostí byla domestikace základních plodin, především kukuřice (z plané trávy teosinte), která se stala základem mezoamerické stravy a civilizace. Dále byly domestikovány fazole, tykve, chilli papričky a avokádo. Ke konci období se začaly objevovat první trvalé vesnice.

Předklasické (formativní) období (cca 2000 př. n. l. – 250 n. l.)

V tomto období došlo k rozvoji plně usedlých zemědělských společností, vzniku keramiky a budování prvních ceremoniálních center. Společnost se stala sociálně stratifikovanou.

Dominantní kulturou raného předklasického období byli Olmecové, kteří sídlili na pobřeží Mexického zálivu (dnešní státy Veracruz a Tabasco). Jsou považováni za "mateřskou kulturu" Mezoameriky, protože mnoho kulturních prvků, jako jsou monumentální kamenné plastiky (obří hlavy), počátky kalendáře, písma a rituální míčové hry, se poprvé objevuje právě u nich. Jejich hlavními centry byla San Lorenzo Tenochtitlán a La Venta.

V pozdním předklasickém období začaly vzkvétat další regionální kultury, například Zapotékové v údolí Oaxaca s centrem v Monte Albán a rané mayské osady v jižních nížinách.

Klasické období (cca 250–900 n. l.)

Klasické období je považováno za zlatý věk mezoamerických civilizací. Je charakterizováno vznikem velkých městských států, monumentální architekturou, intelektuálním a uměleckým rozmachem.

Teotihuacán: V centrálním Mexiku dominovalo obrovské město Teotihuacán, které ve své době patřilo k největším na světě. Jeho vliv (kulturní, ekonomický a možná i vojenský) sahal po celé Mezoamerice. Město je proslulé svými velkolepými pyramidami (Pyramida Slunce a Měsíce) a hlavní třídou, Cestou mrtvých.
Mayové: V jižních nížinách (dnešní Guatemala, Belize, jihovýchodní Mexiko) dosáhla svého vrcholu Mayská civilizace. Byla organizována do sítě soupeřících městských států, jako byly Tikal, Calakmul, Palenque, Copán nebo Caracol. Mayové vynikli v astronomii, matematice (používali koncept nuly), vytvořili komplexní kalendář a plně rozvinuté hieroglyfické písmo.
Zapotékové: Pokračoval rozkvět města Monte Albán, které ovládalo údolí Oaxaca.

Kolem roku 900 n. l. došlo ke zhroucení většiny velkých měst klasického období v jižních mayských nížinách a k opuštění Teotihuacánu. Příčiny tohoto kolapsu jsou stále předmětem debat a pravděpodobně zahrnují kombinaci faktorů, jako jsou války, ekologické vyčerpání, sucho a sociální nepokoje.

Postklasické období (cca 900–1521 n. l.)

Toto období je charakterizováno politickou nestabilitou, militarismem a vznikem nových mocenských center.

Toltékové: Po pádu Teotihuacánu se v centrálním Mexiku stali dominantní silou Toltékové s hlavním městem v Tule. Jejich kultura silně ovlivnila pozdější civilizace, včetně Aztéků, a jejich legendární vládce Topiltzin Ce Acatl Quetzalcoatl se stal ústřední postavou mezoamerické mytologie.
Mayové: Mayská civilizace nezanikla, ale její centrum se přesunulo na sever poloostrova Yucatán. Vznikla zde nová města jako Chichén Itzá a Uxmal, která vykazovala silný vliv z centrálního Mexika. Později dominovala liga měst v čele s Mayapánem.
Aztékové (Mexikové): V pozdním postklasickém období se nejmocnější silou stali Aztékové (sami se nazývali Mexikové). Podle legend přišli ze severu a v roce 1325 založili na ostrově v jezeře Texcoco své hlavní město Tenochtitlán. Prostřednictvím vojenských výbojů a spojenectví (Trojspolek s městy Texcoco a Tlacopán) vytvořili rozsáhlou říši, která ovládala většinu centrálního Mexika.

Konec postklasického období a celé předkolumbovské éry přinesla španělská conquista Ameriky. V roce 1521 dobyla vojska vedená Hernánem Cortésem s pomocí tisíců domorodých spojenců Tenochtitlán, což vedlo k pádu Aztécké říše a postupnému podmanění celé Mezoameriky.

🏛️ Společné kulturní rysy

Navzdory jazykové a etnické rozmanitosti sdílely civilizace Mezoameriky řadu klíčových kulturních prvků, které je definují jako jednotný kulturní areál.

Zemědělství

Základem hospodářství a stravy byla tzv. "mezoamerická triáda": kukuřice, fazole a tykev. Tyto tři plodiny se pěstovaly společně (systém milpa), protože se vzájemně doplňují jak nutričně, tak při růstu. Kukuřice poskytuje stonek pro popínavé fazole, fazole dodávají do půdy dusík a tykve svými širokými listy brání růstu plevele a udržují v půdě vlhkost. V Mexickém údolí vyvinuli Aztékové vysoce produktivní systém umělých plovoucích zahrad zvaných chinampa.

Náboženství a mytologie

Mezoamerická náboženství byla polyteistická s rozsáhlým panteonem bohů, kteří často měli duální povahu (dobro/zlo, život/smrt). Mnoho božstev bylo sdíleno napříč kulturami, i když pod různými jmény (např. opeřený had Quetzalcoatl u Aztéků a Kukulkan u Mayů). Svět byl vnímán jako cyklický, s opakujícími se fázemi stvoření a zničení. Důležitou součástí náboženských rituálů byly lidské oběti, které měly zajistit přízeň bohů a udržet kosmickou rovnováhu.

Kalendářní systémy

Mezoamerické kultury používaly dva hlavní, souběžně běžící kalendáře:

Rituální kalendář: Měl 260 dní (v mayském jazyce Tzolk'in, v nahuatlu Tonalpohualli) a byl tvořen kombinací 20 denních znamení a 13 čísel. Sloužil k věštění a určování osudů.
Sluneční kalendář: Měl 365 dní (maysky Haab' , nahuatlsky Xiuhpohualli), rozdělených do 18 měsíců po 20 dnech, plus 5 "nešťastných" dní na konci roku.

Kombinace těchto dvou kalendářů vytvářela 52letý cyklus, po jehož uplynutí se data opakovala. Pro záznam delších časových úseků vyvinuli Mayové systém Dlouhého počtu.

Písmo a matematika

Různé mezoamerické kultury vyvinuly vlastní systémy písma. Nejpropracovanější bylo mayské hieroglyfické písmo, které kombinovalo logogramy (znaky pro celá slova) a fonetické symboly (znaky pro slabiky). Jiné systémy, jako zapotécké písmo nebo aztécké písmo, byly spíše piktografické a ideografické. Matematika byla založena na dvacítkové (vigesimální) soustavě a Mayové nezávisle objevili a používali koncept nuly.

Architektura a umění

Charakteristickým prvkem mezoamerické architektury jsou stupňovité pyramidy, které nesloužily jako hrobky (s výjimkami, např. v Palenque), ale jako podstavce pro chrámy. Další typickou stavbou bylo hřiště pro rituální míčovou hru (tlachtli nebo pok-ta-pok). Umění zahrnovalo monumentální kamenné sochy, jemnou keramiku, nástěnné malby, kodexy (malované knihy) a práce z jadeitu a tyrkysu.

🗿 Hlavní civilizace a lokality

Olmecové (cca 1500–400 př. n. l.): San Lorenzo, La Venta. Známí obřími kamennými hlavami.
Zapotékové (cca 500 př. n. l. – 900 n. l.): Monte Albán. Vynikali v architektuře a raném písmu.
Mayové (cca 2000 př. n. l. – 1540 n. l.): Tikal, Calakmul, Palenque, Chichén Itzá, Uxmal. Mistři astronomie, matematiky a písma.
Teotihuacán (cca 100 př. n. l. – 650 n. l.): Monumentální město v centrálním Mexiku, jehož etnická příslušnost je nejasná.
Toltékové (cca 900–1150 n. l.): Tula. Válečnická kultura, která ovlivnila Aztéky.
Aztékové (cca 1300–1521 n. l.): Tenochtitlán, Texcoco, Tlacopán. Tvůrci rozsáhlé říše v centrálním Mexiku.

💡 Pro laiky

Představte si Mezoameriku ne jako jednu zemi, ale spíše jako starověkou "Evropskou unii" kultur. Mluvili různými jazyky a často spolu válčili, ale zároveň sdíleli spoustu základních myšlenek a technologií, podobně jako starověcí Řekové a Římané sdíleli bohy (jen pod jinými jmény) a architektonické styly.

Proč byla kukuřice tak důležitá? Byla to superpotravina, která se dala snadno skladovat a uživila obrovské množství lidí. Umožnila tak vznik velkých měst a složitých společností. Byla nejen jídlem, ale i základem jejich náboženství – podle mýtů byli lidé stvořeni právě z kukuřičného těsta.
Co byla ta míčová hra? Nebyl to jen sport jako fotbal. Hra s těžkým kaučukovým míčem, který se odrážel od boků, měla hluboký náboženský význam. Symbolizovala kosmický boj mezi světlem a tmou a někdy končila rituální obětí poraženého (nebo i vítězného) týmu.
Proč měli dva kalendáře? Představte si, že máte jeden kalendář pro práci (365 dní) a druhý pro náboženské svátky a osobní horoskopy (260 dní). Mezoameričané je používali oba najednou. Jejich kombinace jim říkala, který den je vhodný pro setí, válku nebo svatbu.
Byli to jen krvelační divoši? Obraz Mezoameriky je často zkreslený důrazem na lidské oběti. Ty byly sice součástí jejich víry, ale tyto civilizace byly také neuvěřitelně vyspělé. Vynalezly písmo, koncept nuly, stavěly obrovská města s přesným urbanistickým plánem a měly hluboké znalosti astronomie, které jim umožňovaly předpovídat zatmění.

Šablona:Aktualizováno