Vizigóti
Obsah boxu
Šablona:Infobox - historický stát
Vizigóti (latinsky Visigothi, Wisigothi) byli germánský kmen, který patřil k východogermánské větvi Gótů. Spolu se svými příbuznými Ostrogóty hráli klíčovou roli v událostech Stěhování národů, které vedly k pádu Západořímské říše. Proslavili se především dobytím a vypleněním Říma v roce 410 pod vedením krále Alaricha I. a následným založením mocného království, které se rozkládalo na území dnešní jihozápadní Francie, Španělska a Portugalska. Jejich stát, známý jako Vizigótské království, existoval přibližně tři století, než byl na počátku 8. století zničen muslimskou invazí ze severní Afriky.
📜 Původ a raná historie
Vizigóti se zformovali z větší skupiny Gótů, kteří podle tradice pocházeli z jižní Skandinávie (oblast Götaland). Během prvních staletí našeho letopočtu migrovali na jih a usadili se v oblasti severně od Černého moře. Zde se v průběhu 3. století rozdělili na dvě hlavní skupiny:
- Vizigóti (západní Gótové, též Tervingové) – usadili se v oblasti Dácie (dnešní Rumunsko).
- Ostrogóti (východní Gótové, též Greutungové) – obývali stepi na východ od řeky Dněstr.
Název "Vizigóti" je často interpretován jako "západní Gótové", ale někteří historikové se domnívají, že mohl znamenat také "moudří Gótové". Během svého pobytu v Dácii přicházeli do častého kontaktu s Římskou říší, a to jak formou obchodních styků, tak vojenských střetů. V této době také přijali křesťanství v jeho ariánské podobě, což je později odlišovalo od římského obyvatelstva, které vyznávalo nicejské vyznání.
⚔️ Střet s Římskou říší
Zlomovým bodem v historii Vizigótů byl příchod kočovných Hunů z Asie kolem roku 370. Tlak Hunů donutil Vizigóty hledat útočiště na území Římské říše. V roce 376 jim císař Valens povolil překročit Dunaj a usadit se v Moesii (dnešní Bulharsko) jako foederati (spojenci).
Špatné zacházení ze strany římských úředníků, nedostatek potravin a vykořisťování však brzy vedly k povstání. Konflikt vyvrcholil 9. srpna 378 v bitvě u Adrianopole. Vizigótská jízda drtivě porazila římské legie a v bitvě padl i samotný císař Valens. Tato porážka byla pro Řím obrovským šokem a je považována za jeden z milníků, které předznamenaly pád západní části říše.
👑 Alarich a vyplenění Říma
Na přelomu 4. a 5. století se do čela Vizigótů dostal schopný vůdce Alarich I.. Pod jeho velením se Vizigóti stali mobilní vojenskou silou, která se pohybovala po Balkánském poloostrově a Itálii a snažila se pro svůj lid získat půdu a lepší postavení v rámci říše. Po několika neúspěšných jednáních s římskou vládou Alarich v roce 410 oblehl a dobyl Řím. Ačkoliv samotné plenění trvalo jen tři dny a nebylo tak destruktivní jako pozdější nájezdy, zpráva o pádu "Věčného města" do rukou barbarů otřásla celým tehdejším světem.
👑 Vizigótské království
Po Alarichově smrti se Vizigóti pod vedením jeho nástupce Athaulfa přesunuli do Galie (dnešní Francie). Zde se jim podařilo vytvořit vlastní státní útvar.
🇫🇷 Tolosánské království (418–507)
V roce 418 uzavřeli Vizigóti s Římem dohodu, na jejímž základě se usadili v provincii Aquitania Secunda v jihozápadní Galii jako federáti. Jejich hlavním městem se stalo město Tolosa (dnešní Toulouse). Odtud postupně rozšiřovali svůj vliv na většinu Galie jižně od řeky Loira a také na velkou část Hispánie (dnešní Španělsko).
Jako římští spojenci se Vizigóti pod vedením krále Theodoricha I. v roce 451 zúčastnili bitvy na Katalaunských polích, kde spojená římsko-germánská armáda zastavila postup hunského vůdce Attily. Theodorich I. v této bitvě padl.
Na počátku 6. století se Vizigóti dostali do konfliktu se sílícími Franky, jejichž král Chlodvík I. přijal katolické křesťanství a získal tak podporu galo-římského obyvatelstva. V roce 507 byli Vizigóti drtivě poraženi v bitvě u Vouillé, což vedlo ke ztrátě téměř všech jejich držav v Galii s výjimkou úzkého pobřežního pásu Septimánie.
🇪🇸 Toledské království (507–721)
Po porážce u Vouillé se centrum vizigótské moci definitivně přesunulo na Pyrenejský poloostrov. Novým hlavním městem se postupně stalo Toledo ve středním Španělsku. Během 6. a 7. století se vizigótským králům podařilo sjednotit téměř celý poloostrov pod svou vládou, když si podrobili království Svébů na severozápadě a vytlačili Byzantince z jejich enkláv na jižním pobřeží.
Toto období bylo charakterizováno snahou o splynutí vizigótské vládnoucí menšiny s početnějším hispano-římským obyvatelstvem. Klíčovým krokem byla konverze krále Reccareda I. od arianismu k nicejskému (katolickému) křesťanství v roce 589. Tím byla odstraněna hlavní náboženská bariéra mezi oběma skupinami.
🏛️ Společnost, kultura a právo
Vizigótská společnost byla silně militarizovaná, v jejímž čele stál volený král. Šlechta měla značný vliv a často zasahovala do volby panovníka, což vedlo k chronické politické nestabilitě a občanským válkám.
⚖️ Právo
Jedním z nejvýznamnějších odkazů Vizigótů je jejich právní kodex, známý jako Lex Visigothorum (též Liber Iudiciorum), dokončený kolem roku 654. Tento zákoník byl unikátní tím, že spojoval prvky germánského zvykového práva s tradicemi římského práva. Na rozdíl od jiných germánských zákoníků platil jednotně pro vizigótské i hispano-římské obyvatelstvo a stal se základem středověkého práva na Pyrenejském poloostrově.
🎨 Umění a architektura
Vizigótské umění je známé především díky vynikajícímu zlatnictví a kovotepectví. Dochovaly se nádherné spony (fibuly), často ve tvaru orla, a votivní koruny, jako je například slavná koruna krále Recceswintha. V architektuře Vizigóti jako jedni z prvních v Evropě hojně využívali podkovovitý oblouk, který se později stal charakteristickým prvkem maurské architektury.
📉 Pád a dědictví
Na počátku 8. století bylo Vizigótské království oslabeno vnitřními spory o trůn. V roce 711 se jedna ze znesvářených frakcí obrátila o pomoc na muslimské berberské a arabské síly v severní Africe. Vojsko pod vedením Tárika ibn Zijáda překročilo Gibraltarský průliv a v bitvě na řece Guadalete porazilo a zabilo posledního vizigótského krále Rodericha.
Tato porážka vedla k rychlému kolapsu království. Během několika let muslimští dobyvatelé, známí jako Maurové, ovládli téměř celý Pyrenejský poloostrov. Zbytky vizigótské šlechty uprchly do hornatých oblastí na severu, kde pod vedením šlechtice jménem Pelayo v roce 718 založili Asturské království. Tento malý křesťanský stát se stal ohniskem odporu a výchozím bodem pro staletí trvající proces znovudobývání poloostrova, známý jako Reconquista.
Dědictví Vizigótů přetrvalo v názvech některých míst, v právních tradicích a v pocitu identity, který stál u zrodu moderního Španělska a Portugalska.
🤔 Pro laiky
- Kdo byli Vizigóti? Představte si je jako jeden z "barbarských" kmenů, konkrétně část národa Gótů. Byli to zdatní válečníci, kteří se v době rozpadu Římské říše přesouvali po Evropě.
- Čím jsou nejvíce známí? Dvěma hlavními věcmi. Zaprvé, v roce 410 dobyli a na tři dny obsadili samotný Řím, což byla pro tehdejší svět nepředstavitelná událost. Zadruhé, založili velké a mocné království na území dnešního Španělska a Portugalska, které existovalo asi 300 let.
- Proč jejich království zaniklo? Bylo oslabené neustálými boji o trůn mezi šlechtici. Této slabosti využila v roce 711 armáda muslimů ze severní Afriky, která království rychle dobyla.
- Zbylo po nich něco? Ano. Jejich zákony ovlivnily španělské právo na stovky let. Malá skupina Vizigótů, která unikla na sever Španělska, zahájila slavnou Reconquistu – tedy znovudobývání poloostrova od muslimů. Jejich odkaz je tak vetkán do základů moderního španělského a portugalského národa.