Artróza

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc Artróza (odborně také osteoartróza) je nejčastější degenerativní onemocnění kloubů na světě. Jedná se o chronický proces, který primárně postihuje kloubní chrupavku, ale postupně ovlivňuje i přilehlou kost, kloubní pouzdro a okolní svaly. Na rozdíl od revmatoidní artritidy se nejedná o primárně zánětlivé autoimunitní onemocnění, ačkoliv druhotně může zánět v kloubu vznikat.

Artróza vede k postupnému opotřebení a úbytku chrupavky, která za normálních okolností funguje jako hladký, kluzký povrch umožňující bezbolestný pohyb kostí v kloubu. S jejím poškozením dochází ke tření kostí o sebe, což způsobuje bolest, ztuhlost, omezení pohybu a tvorbu kostních výrůstků, tzv. osteofytů. Onemocnění nejčastěji postihuje nosné klouby, jako jsou kolena a kyčle, ale také klouby na rukou, páteři a nohou.

📜 Podstata a patofyziologie

Základním problémem u artrózy je nerovnováha mezi procesy degradace a syntézy v kloubní chrupavce. Chrupavka je tvořena buňkami zvanými chondrocyty, které produkují a udržují extracelulární matrix, složenou převážně z kolagenu (typu II) a proteoglykanů. Tyto složky dávají chrupavce její pevnost a pružnost.

U artrózy dochází z různých příčin k poškození této matrix. Chondrocyty se snaží poškození opravit, ale jejich reparační schopnost je omezená. Postupně dochází k:

• Ztrátě proteoglykanů: Chrupavka ztrácí schopnost vázat vodu, stává se méně pružnou a křehčí.
• Fragmentaci kolagenní sítě: Narušuje se pevnost chrupavky, na jejím povrchu vznikají trhliny a eroze.
• Úbytku chrupavky: Chrupavčitá vrstva se ztenčuje, až může v některých místech zcela zmizet, což vede k obnažení subchondrální kosti.
• Reakci kosti: Kost pod chrupavkou reaguje na zvýšenou zátěž, stává se hustší (sklerotizace) a na okrajích kloubu se tvoří kostní výrůstky (osteofyty). Tyto výrůstky mohou omezovat pohyb a způsobovat bolest.
• Synoviální zánět: Uvolněné fragmenty chrupavky a kosti mohou dráždit synoviální membránu (výstelku kloubního pouzdra) a vyvolat druhotný zánět (synovitida), který se projevuje otokem a zvýšenou bolestivostí.

🧬 Příčiny a rizikové faktory

Artróza se dělí na dva základní typy podle příčiny vzniku:

🔵 Primární (idiopatická) artróza

Tato forma nemá jasně identifikovatelnou příčinu. Vzniká v důsledku kombinace několika rizikových faktorů, mezi které patří:

• Věk: Riziko vzniku artrózy se výrazně zvyšuje s věkem. Jde o nejvýznamnější rizikový faktor.
• Genetická predispozice: Dědičnost hraje roli zejména u artrózy rukou a kyčlí.
• Pohlaví: Ženy po menopauze jsou postiženy častěji a závažněji než muži, zejména co se týče kolen a rukou.
• Obezita: Nadváha a obezita představují obrovskou zátěž pro nosné klouby (kyčle, kolena). Tuková tkáň navíc produkuje prozánětlivé látky (adipokiny), které mohou přispívat k degradaci chrupavky.

🔴 Sekundární artróza

Vzniká jako následek jiného onemocnění, úrazu nebo vrozené vady. Mezi nejčastější příčiny patří:

• Úrazy: Zlomeniny zasahující do kloubu, poranění menisků nebo vazů (např. přední zkřížený vaz) narušují stabilitu a biomechaniku kloubu.
• Vrozené vady: Například dysplazie kyčelního kloubu vede k nerovnoměrnému zatěžování a předčasnému opotřebení kyčle.
• Metabolická onemocnění: Například dna, hemochromatóza nebo ochronóza.
• Zánětlivá kloubní onemocnění: Dlouhodobě probíhající revmatoidní artritida nebo septická artritida mohou nevratně poškodit chrupavku.
• Profesionální zátěž: Dlouhodobé, opakované přetěžování určitých kloubů při práci (např. práce se sbíječkou, dlaždiči, profesionální sportovci).

🩺 Příznaky a projevy

Příznaky artrózy se obvykle vyvíjejí plíživě po mnoho let. Intenzita a charakter potíží se mohou v čase měnit.

• Bolest: Je hlavním příznakem. Zpočátku se objevuje jen při zátěži nebo po ní (tzv. startovací bolest na začátku pohybu). V pokročilých stadiích je bolest přítomna i v klidu a v noci.
• Ztuhlost: Typická je ranní ztuhlost nebo ztuhlost po delším sezení, která obvykle netrvá déle než 30 minut (na rozdíl od zánětlivých onemocnění, kde je delší).
• Omezení hybnosti: Kloub nelze plně ohnout nebo natáhnout. To může vést k potížím při běžných činnostech, jako je chůze do schodů, obouvání nebo vstávání ze židle.
• Drásoty (krepitem): Při pohybu kloubu je slyšet nebo cítit vrzání, praskání či tření.
• Otok kloubu: Může se objevit v důsledku zmnožení kloubní tekutiny při druhotném zánětu.
• Deformace kloubu: V pokročilých stadiích dochází ke změně tvaru kloubu vlivem osteofytů a nestability.

🌍 Nejčastěji postižené klouby

Artróza může postihnout jakýkoliv kloub, ale některé lokalizace jsou typické.

Kolenní kloub (Gonartróza)

Jedna z nejčastějších forem. Projevuje se bolestí při chůzi, zejména z kopce a do schodů. Může docházet k pocitu podklesávání nebo nestability. Časté jsou deformity do tvaru písmene "O" (varozita) nebo "X" (valgozita).

Kyčelní kloub (Koxartróza)

Bolest se typicky projevuje v třísle a může vystřelovat do stehna až ke koleni. Omezuje se vnitřní rotace a ohnutí v kyčli, což ztěžuje například obouvání ponožek. Pacienti si často ulevují kulháním.

Klouby ruky a prstů

Postihuje zejména drobné klouby na koncích prstů (distální interfalangeální klouby), kde tvoří tzv. Heberdenovy uzly, a na prostředních kloubech prstů (proximální interfalangeální klouby), kde se tvoří Bouchardovy uzly. Časté je i postižení kořenového kloubu palce (rizartróza).

Páteř (Spondylartróza)

Postihuje meziobratlové klouby. Může způsobovat bolesti zad a krční páteře, ztuhlost a v případě útlaku nervových kořenů i vystřelující bolest do končetin (radikulopatie).

🔬 Diagnostika

Diagnóza artrózy je založena na kombinaci anamnézy, fyzikálního vyšetření a zobrazovacích metod.

• Anamnéza a fyzikální vyšetření: Lékař zjišťuje charakter bolesti, přítomnost ztuhlosti a omezení pohybu. Prohmatáním a pohybem kloubu hodnotí bolestivost, otok, stabilitu a přítomnost drásotů.
• Rentgenové zobrazení (RTG): Je základní zobrazovací metodou. Na snímku lze hodnotit typické artrotické změny:

   * Zúžení kloubní štěrbiny (důsledek úbytku chrupavky).
   * Tvorba osteofytů (kostních výrůstků).
   * Subchondrální skleróza (zhuštění kosti pod chrupavkou).
   * Tvorba kostních cyst.

• Magnetická rezonance (MRI): Poskytuje detailnější zobrazení měkkých tkání, včetně chrupavky, menisků, vazů a synoviální membrány. Využívá se především v případech, kdy RTG nález není jednoznačný nebo je podezření na jiné poškození kloubu.
• Ultrazvuk: Může odhalit přítomnost zmnožené kloubní tekutiny, zánět synoviální membrány nebo poškození šlach a vazů v okolí kloubu.
• Laboratorní vyšetření: Krevní testy jsou obvykle normální a slouží hlavně k vyloučení jiných onemocnění (např. revmatoidní artritidy). Analýza kloubní tekutiny (punktátu) může pomoci odlišit artrózu od zánětlivých nebo infekčních stavů.

💊 Léčba a management

Artrózu nelze zcela vyléčit. Cílem léčby je zmírnit bolest, zlepšit funkci kloubu, zpomalit progresi onemocnění a celkově zvýšit kvalitu života pacienta. Léčba je komplexní a kombinuje několik přístupů.

Nefarmakologická (konzervativní) léčba

Je základem terapie a měla by být zahájena jako první.

• Edukace pacienta: Porozumění nemoci a aktivní přístup pacienta jsou klíčové.
• Redukce hmotnosti: U pacientů s nadváhou je snížení váhy nejúčinnějším opatřením, které snižuje zátěž kloubů a bolest.
• Rehabilitace a fyzioterapie: Cílené cvičení posiluje svaly kolem kloubu, což zlepšuje jeho stabilitu. Důležité je také protahování pro udržení rozsahu pohybu. Vhodné jsou aktivity jako plavání, cyklistika nebo chůze.
• Fyzikální terapie: Využití tepla, chladu, elektroléčby nebo magnetoterapie ke zmírnění bolesti a zánětu.
• Ortopedické pomůcky: Používání holí, ortéz nebo speciální obuvi může odlehčit postiženému kloubu.

Farmakologická léčba

Slouží především k potlačení bolesti a zánětu.

• Analgetika: Paracetamol je lékem první volby pro mírnou bolest. U silnější bolesti se používají opioidy (např. tramadol).
• Nesteroidní antiflogistika (NSAID): Léky jako ibuprofen, diklofenak nebo nimesulid tlumí bolest i zánět. Mohou být podávány celkově (tablety) nebo lokálně (masti, gely). Jejich dlouhodobé užívání je spojeno s rizikem nežádoucích účinků na trávicí trakt a kardiovaskulární systém.
• Chondroprotektiva (SYSADOA): Látky jako glukosamin sulfát, chondroitin sulfát nebo diacerein. Mají pomalý nástup účinku a jejich cílem je zpomalit degradaci chrupavky a mírnit příznaky. Jejich účinnost je stále předmětem diskuzí.
• Intraartikulární injekce:

   * Kortikosteroidy: Aplikace do kloubu přináší rychlou, ale obvykle dočasnou úlevu od bolesti a zánětu.
   * Kyselina hyaluronová (viskosuplementace): Dodává do kloubu látku, která je přirozenou součástí kloubní tekutiny. Zlepšuje "promazání" kloubu a může mít protizánětlivý účinek.

Chirurgická léčba

Je vyhrazena pro pacienty s pokročilou artrózou, silnými bolestmi a významným funkčním omezením, u kterých selhala konzervativní léčba.

• Artroskopie: Miniinvazivní zákrok, při kterém lze ošetřit poškozený meniskus, odstranit volná tělíska z kloubu nebo provést výplach (laváž). U samotné artrózy je její přínos sporný.
• Osteotomie: Chirurgické přetětí kosti a změna její osy s cílem odlehčit nejvíce poškozenou část kloubu. Vhodná pro mladší, aktivní pacienty.
• Artrodéza: Chirurgické znehybnění (ztužení) kloubu. Používá se u malých kloubů (např. na noze nebo ruce) nebo jako záchranná operace.
• Kloubní náhrada (artroplastika): Nejúspěšnější a nejčastější operace u pokročilé artrózy kyčle a kolene. Poškozené kloubní povrchy jsou nahrazeny umělými implantáty (endoprotéza).

💡 Pro laiky: Zjednodušené vysvětlení

Představte si kloub jako pant u dveří. Aby se pant hladce pohyboval, je namazaný a jeho povrchy jsou hladké. U zdravého kloubu tuto hladkou vrstvu tvoří chrupavka a "mazivo" je kloubní tekutina.

Artróza je jako když se tento pant začne opotřebovávat. Hladká vrstva (chrupavka) se postupně odírá a zdrsňuje. Místo hladkého pohybu začnou plochy o sebe drhnout. Tělo se to snaží opravit, ale místo hladké vrstvy vytvoří na okrajích pantu kostěné "hrbolky" (osteofyty), které v pohybu ještě více překážejí. Pant začne vrzat (drásoty), bolí při pohybu a nejde úplně otevřít ani zavřít (omezená hybnost).

Léčba se pak snaží pant znovu "promazat" (injekce), zmírnit bolest (léky) nebo posílit okolní konstrukci (svaly), aby se na pant tolik netlačilo. Když už je pant úplně zničený, jedinou možností je ho vyměnit za nový (kloubní náhrada).

Šablona:Aktualizováno