Obojživelníci

Rozbalit box

Obsah boxu

Obojživelníci (latinsky Amphibia) jsou třída studenokrevných obratlovců, která představuje evoluční přechod mezi vodními a plně suchozemskými živočichy. Jsou to nejprimitivnější známí čtyřnožci (tetrapodi). Jejich název, odvozený z řeckého amphi bios (obojí život), odkazuje na jejich schopnost žít jak ve vodě, tak na souši. Charakteristickým znakem obojživelníků je metamorfóza, během které se larva žijící ve vodě (např. pulec) přemění v dospělého jedince. V současnosti je známo přibližně 8000 druhů obojživelníků, přičemž více než 40 % z nich je ohroženo vyhynutím, což z nich činí jednu z nejohroženějších skupin obratlovců. Věda, která se zabývá studiem obojživelníků, se nazývá batrachologie.

⏳ Historie a evoluce

Obojživelníci jsou prastarou skupinou živočichů, která se na Zemi objevila již v devonu před přibližně 400 miliony let. Jejich předky byly pravděpodobně lalokoploutvé ryby, u nichž se vyvinuly končetiny a další adaptace pro život na souši. Raní obojživelníci, jako byli krytolebci (např. rod Ichthyostega), obývali Zemi v prvohorách a druhohorách a někteří z nich dosahovali délky i přes 5 metrů, přičemž největší známý zástupce, permský rod Prionosuchus, mohl měřit až 9 metrů. Moderní praví obojživelníci (Lissamphibia), zahrnující červoři, ocasatí (mloci a čolci) a žáby, se vyvinuli výrazně později, v juře až křídě, s výjimkou červorů, kteří se objevili až v třetihorách.

🔬 Anatomie a fyziologie

Anatomie obojživelníků odráží jejich přechodné postavení mezi vodními a suchozemskými obratlovci.

Kostra

Kostra obojživelníků je tvořena převážně kostmi, ale obsahuje i chrupavčité části. Páteř je pohyblivá a tvoří ji 9 až 63 obratlů. Lebka je plochá a široká, u recentních druhů je bikondylní (spojená s páteří dvěma týlními hrboly). Žebra jsou plně vyvinuta pouze u ocasatých obojživelníků v trupu, zatímco u většiny žab chybí. U žab se vyvinula hrudní kost. Končetiny jsou obvykle pětiprsté na zadních a čtyřprsté na předních, u červorů zcela chybí.

Kožní soustava

Kůže obojživelníků je nahá, bez šupin, a je neustále zvlhčována sekretem mnoha slizových žláz, což umožňuje kožní dýchání, které je pro ně nezbytné. Kůže je propustná pro vodu i plyny a podílí se na dýchání (až 70–80 % celkové potřeby, během zimního spánku až 100 %). V kůži se nacházejí také jedové žlázy, které produkují toxické sekrety sloužící k obraně před predátory (např. u ropuch a mloků). Obojživelníci pravidelně svlékají svou starou pokožku a většinou ji požírají.

Dýchací soustava

Dýchání obojživelníků se liší mezi larvami a dospělci. Larvy dýchají keříčkovitými žábrami, které jsou zpočátku vnější a později se zpravidla uzavírají. Dospělci dýchají plícemi, kůží a výstelkou ústní dutiny. Plíce obojživelníků jsou jednoduché, u primitivnějších druhů mají hladký vnitřní povrch, zatímco u žab je vnitřní povrch zvrásněný pro zvětšení dýchací plochy.

Oběhová soustava

Srdce obojživelníků má dvě předsíně a jednu komoru s neúplnou přepážkou. Díky tomu dochází k mísení okysličené a odkysličené krve, i když u žab je toto dělení nejdokonalejší. Mají oddělený tělní a plicní oběh.

Smysly

Mezi hlavní smysly obojživelníků patří zrak, sluch a čich. Oči obojživelníků jsou chráněny třemi víčky (horní, dolní a mžurka) a u suchozemských forem jsou natočeny dopředu, což umožňuje binokulární vidění. Mají vyvinuté střední ucho s jednou sluchovou kůstkou (columella), ale chybí jim vnější ucho a bubínek je často na povrchu hlavy. Larvy ve vodě disponují proudovým orgánem.

🌍 Rozšíření a biotopy

Obojživelníci jsou rozšířeni téměř po celém světě, s výjimkou Antarktidy, dalekého severu Evropy a extrémně suchých pouští. Jejich rozšíření je silně závislé na vlhkosti a teplotě prostředí, proto je najdeme v hojném počtu v tropických deštných pralesích. Jsou citliví na kvalitu prostředí a často slouží jako bioindikátory čistoty životního prostředí.

Rozlišujeme vodní, stromové, pozemní a v zemi žijící druhy. Většina druhů je vázána na sladkou vodu (výjimečně brakickou) pro rozmnožování. Suchozemské biotopy využívají pro potravu, úkryt a zimování. K zimování se zahrabávají do bahna na dně vodních nádrží, do vlhké půdy, pod kameny, padlé kmeny, do nor hlodavců, sklepů nebo štol.

🥚 Rozmnožování a vývoj

Rozmnožování obojživelníků je silně vázáno na vodu nebo velmi vlhké prostředí, jelikož jejich vajíčka postrádají ochranný obal. Většina druhů má vnější oplození, kdy samice klade vajíčka a samec je oplodňuje ve vodě (typické pro žáby). U ocasatých obojživelníků se často vyskytuje vnitřní oplození, kdy samec odloží balíček spermatu, který samice nabere kloakou.

Z vajíček se líhnou larvy, které se nazývají pulci u žab. Larvy žijí ve vodě a dýchají žábrami. Během metamorfózy (proměny) se larvy mění v dospělé jedince, dochází k resorpci žaber, vývoji plic a končetin. U některých druhů se vyskytuje neotenie, kdy larvální stadium dosáhne pohlavní dospělosti a rozmnožuje se, aniž by došlo k úplné metamorfóze (např. axolotl nebo macarát jeskynní).

Péče o vajíčka a mláďata je u většiny druhů minimální, ale existují výjimky, jako je ropuška starostlivá, jejíž sameček nosí vajíčka na zadních nohách, nebo pipa americká. U velemloka čínského samec hlídá vajíčka po dobu 50–60 dnů.

🍽️ Potrava a predátoři

Dospělí obojživelníci jsou většinou dravci. Jejich potrava se skládá převážně z drobných bezobratlých živočichů, jako je hmyz (larvy komárů, pakomárů, vážek, brouků), kroužkovci (např. žížaly), slimáci a ploštice. Větší druhy mohou konzumovat i malé obratlovce, včetně hlodavců (myši, hraboši) a jiných obojživelníků (kanibalismus). Žáby často loví kořist rychlým vymrštěním dlouhého lepkavého jazyka.

Obojživelníci jsou v potravním řetězci důležitou součástí a slouží jako potrava pro mnoho jiných živočichů. Mezi jejich predátory patří různí savci (např. vydry, norci, kuny, divoká prasata), ptáci (např. čápi, volavky, dravci, kachny) a ryby (zejména dravé druhy). Larvy obojživelníků jsou ohroženy dravým hmyzem a jeho larvami, stejně jako všežravými rybami.

🌱 Ohrožení a ochrana

Obojživelníci patří mezi nejohroženější skupiny živočichů na planetě. Více než 40 % z přibližně 8000 druhů je celosvětově ohroženo vyhynutím. Mezi hlavní hrozby patří klimatické změny (zvýšení teplot, změny srážek), ztráta a fragmentace biotopů, znečištění vod a půdy, a šíření chorob, jako je chytridiomykóza (houbové onemocnění). V České republice je všech 21 druhů obojživelníků zařazeno do Červený seznam ohrožených druhů nebo mezi zvláště chráněné druhy.

Rok 2025 byl Český svaz ochránců přírody (ČSOP) vyhlášen Rok obojživelníků, s cílem zvýšit povědomí o těchto živočiších a podpořit aktivity na jejich ochranu. Mezi opatření na ochranu patří:

Vytváření a obnova tůní a jezírek.
Mapování a záchranné transfery obojživelníků během jarní migrace přes silnice.
Ochrana a management suchozemských biotopů, včetně zimovišť.
Podpora mozaikovitosti krajiny a extenzivního hospodaření.
Zákaz sběru vajíček a larev z přírody.

📊 Statistiky a zajímavosti

Největší obojživelník: Velemlok čínský (Andrias davidianus) dorůstá délky až 180 cm a váží 25–30 kg. Je kriticky ohrožený a v přírodě téměř vymizel. V Zoo Praha žije samec Karlo, který byl v roce 2015 s délkou 158 cm považován za největšího žijícího velemloka na světě. Druhým největším je velemlok japonský (Andrias japonicus), dosahující až 150 cm.
Nejmenší obojživelník: Nejmenší obratlovec na světě je žabka Paedophryne amauensis z Papuy Nové Guineje, která měří v průměru pouhých 7,7 mm. Mezi nejmenší žáby patří také jihoamerická ropušenka drobná (Brachycephalus ephippium), měřící 12,5 až 19,7 mm, která je silně jedovatá. Nejmenší ocasatí obojživelníci světa jsou zástupci čeledi mločíkovití (Plethodontidae), měřící méně než 2 cm.
Délka života: Většina žab se dožívá 6–10 let, v zajetí to může být i přes 30 let.
Barvoměna: Někteří obojživelníci jsou schopni měnit barvu kůže.
Komunikace: Velemlok čínský komunikuje štěkáním, syčením, pískáním a křikem, a podle Číňanů dokonce umí napodobit dětský pláč.
Bioindikátory: Díky své citlivosti na znečištění jsou obojživelníci považováni za bioindikační organismy, jejichž přítomnost signalizuje kvalitu prostředí.
Mrkání při polykání: Žáby mrkají během přijímání potravy, což pomáhá posunout potravu do hltanu.
Regenerace: Čolci mají fascinující regenerační schopnosti.

Pro laiky

Představte si, že jste takový malý živočich, který miluje vodu i souš! To jsou přesně obojživelníci. Jsou to takoví "dvojí žijící" tvorové. Když se narodí, vypadají úplně jinak – jako malé rybičky, kterým říkáme pulci. Žijí ve vodě, dýchají jako ryby žábrami a plavou si s ocáskem. Ale pak se stane kouzlo! Pomalu jim narostou nožičky, ocásek se zmenší nebo zmizí a začnou dýchat plícemi a kůží, takže můžou vylézt i na souš. Tomu se říká metamorfóza neboli proměna.

Asi nejznámější obojživelníci jsou žáby, ropuchy, čolci a mloci. Všichni mají krásnou, hladkou a vlhkou kůži, která jim pomáhá dýchat, ale taky je dělá citlivými na špinavou vodu nebo sucho. Proto jsou pro nás důležití – když je v přírodě hodně obojživelníků, víme, že je tam čisté a zdravé prostředí. Bohužel, spousta z nich je dnes ohrožena, protože jim mizí rybníčky, tůně a místa, kde mohou žít. Proto se je snažíme chránit a pomáhat jim, například tím, že jim stavíme nové tůně nebo je přenášíme přes nebezpečné silnice, když se na jaře stěhují za vodou, aby se mohly rozmnožovat.