Most (město)

Most
	Soubor:Hnevin a Dekansky kostel.jpg
	Pohled na přesunutý kostel Nanebevzetí Panny Marie a vrch Hněvín
	Soubor:Coat of arms of Most.svg
Stát	Česká republika
Okres	Most
Kraj	Ústecký kraj
Status	Statutární město
Rozloha	86,94 km²
PSČ	434 01
Web	mesto-most.cz

Rozbalit box

Obsah boxu

Most (německy Brüx, latinsky Pons) je statutární město v severozápadních Čechách, ležící v Ústeckém kraji. Rozkládá se v Mostecké pánvi mezi Krušnými horami na severu a Českým středohořím na jihovýchodě, protéká jím řeka Bílina. Je správním centrem okresu Most.

Město Most představuje světový unikát v oblasti urbanismu a industriální historie. Původní historické město, jedno z nejkrásnějších v Čechách, bylo v letech 1964 až 1982 téměř kompletně zbouráno kvůli těžbě hnědého uhlí, které se nacházelo v jeho podloží. Na jeho místě (resp. jižně od něj) bylo vybudováno zcela nové město v architektonickém stylu brutalismu a socialistického realismu.

Symbolem tohoto drastického procesu se stal kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl v roce 1975 vcelku přesunut o 841 metrů, aby byl zachráněn před demolicí. V současnosti (2025) prochází město další transformací, kdy se po útlumu těžby snaží změnit svou image z "černého města" na centrum turistiky a moderního průmyslu, využívajíc rekultivovanou krajinu, zejména nově vzniklé Jezero Most.

Geografie a přírodní poměry

Most leží v silně industrializované krajině, která byla po staletí formována povrchovou těžbou.

Poloha: Město se nachází v nadmořské výšce kolem 230 metrů. Dominantou kraje je vrch Hněvín (399 m n. m.), který je geologicky součástí Českého středohoří (znělcová kupa).
Vodstvo: Městem protéká řeka Bílina, jejíž koryto bylo v minulosti několikrát uměle přeloženo kvůli postupujícím velkolomům. Významným prvkem jsou vodní plochy vzniklé hydrickou rekultivací (zatopením lomů), především Jezero Most a menší Matylda.
Klima: Oblast leží ve srážkovém stínu Krušných hor, což z Mostecka činí jednu z nejsušších oblastí v České republice.

Historie: Starý Most

Dějiny Mostu jsou dějinami dvou měst – toho starého, které zmizelo, a toho nového, které ho nahradilo.

Počátky a královské město

Osídlení oblasti je doloženo již v neolitu. Samotné jméno "Most" je odvozeno od soustavy mostů, které vedly přes bažinatou krajinu kolem řeky Bíliny. Původní latinský název Pons Gnevin (Hněvínův most) se objevuje v Kosmově kronice k roku 1040. Ve 13. století, za vlády Přemysla Otakara II., získal Most status královského města. Díky své strategické poloze na obchodní stezce do Saska bohatl.

Středověký rozkvět: Město mělo právo mílové, právo skladu a vaření piva. Bylo obehnáno hradbami a dominoval mu hrad na Hněvíně, který byl považován za nedobytný (odolal i husitům).

Třicetiletá válka a baroko

Během Třicetileté války byl hrad Hněvín obléhán Švédy. Po válce, v roce 1651, císař Ferdinand III. na žádost samotných měšťanů povolil demolici hradu, aby se nestal opěrným bodem pro nepřátelská vojska a "loupežníky". V roce 1515 město postihl ničivý požár, po kterém byl v letech 1517–1550 vybudován nový pozdně gotický děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie (dílo Jakuba Heilmanna ze Schweinfurtu), který jako jediný přežil zkázu města ve 20. století.

Průmyslová revoluce a uhlí

Zlom v charakteru města nastal v 19. století s objevem obrovských zásob hnědého uhlí.

Železnice: V roce 1870 byla do města přivedena železnice, což akcelerovalo rozvoj průmyslu.
Demografie: Původně převážně německé město (součást Sudet) začalo přitahovat české horníky z vnitrozemí. Vznikaly cukrovary, porcelánky, ale především doly. Starý Most se stal architektonickým skvostem s výstavními secesními domy, divadlem a bohatým kulturním životem, kterému se přezdívalo "Malá Paříž".

Druhá světová válka a STW

Během druhé světové války se Most stal strategickým cílem spojeneckého bombardování. Nacistické Německo zde (v části Záluží) vybudovalo obří chemický závod STW (Sudetenländische Treibstoffwerke AG) na výrobu syntetického benzínu z uhlí, který byl klíčový pro pohon Wehrmachtu.

Bombardování: Závod i město byly opakovaně a těžce bombardovány, zejména v roce 1944. Po válce byl průmysl znárodněn a stal se základem dnešního Unipetrolu.
Odsun: Po roce 1945 došlo k odsunu většiny německého obyvatelstva, což radikálně změnilo sociální strukturu města.

Osudové rozhodnutí: Likvidace města

V 50. a 60. letech 20. století stál komunistický režim před dilematem. Pod historickým centrem Mostu leželo přibližně 100 milionů tun vysoce kvalitního hnědého uhlí. V době, kdy se kladl důraz na těžký průmysl a energetickou soběstačnost, zvítězila ekonomika nad historií.

Vládní usnesení č. 180

V roce 1964 vydala československá vláda usnesení č. 180, kterým rozhodla o likvidaci starého Mostu a výstavbě města nového.

Demolice: Bourání začalo v roce 1965 a trvalo až do roku 1987. K zemi šlo historické náměstí, gotické i secesní domy, pivovar, divadlo (postavené 1911), radnice a desítky ulic. Bylo zničeno město s tisíciletou historií, což je v moderních dějinách Evropy (v době míru) bezprecedentní událost.
Nálada obyvatel: Lidé byli postupně stěhováni do nově budovaných panelových sídlišť na jižním okraji. Ačkoliv nové byty měly ústřední topení a teplou vodu (což ve starém městě nebylo standardem), ztráta kořenů a komunity byla pro mnoho starousedlíků traumatizující.

Přesun kostela: Technický zázrak

Zatímco demoliční čety postupně srovnávaly se zemí historické jádro města, probíhala vášnivá debata o osudu pozdně gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie. Tento architektonický skvost ze 16. století byl příliš cenný na to, aby byl zničen, ale stál přímo v cestě těžbě uhlí.

Volba metody

Uvažovalo se o rozebrání kostela a jeho opětovném sestavení, ale to by nenávratně poškodilo historickou hodnotu zdiva a klenby. Nakonec zvítězila odvážná varianta navržená inženýry: přesunout celý kostel vcelku o několik set metrů dál na bezpečné podloží.

Příprava: Operace vyžadovala léta příprav. Věž kostela musela být ubourána (byla staticky nestabilní) a nahrazena ocelovou výztuhou. Celá stavba byla zpevněna železobetonovým věncem (prstencem) uvnitř i vně zdiva, který svázal základy. Krypta byla vyplněna a celá váha budovy (12 000 tun) byla přenesena na 53 transportních vozíků.

841 metrů slávy

Samotný přesun začal 30. září 1975 a trval do 27. října 1975.

Technologie: Byl použit systém Transfera, vyvinutý společností Škoda Plzeň. Kostel se pohyboval po čtyřech kolejích pomocí hydraulických válců. Celý proces byl řízen počítačem (v té době unikátní řešení), který dbal na to, aby odchylka výšky a směru nepřesáhla milimetr, jinak by se klenba zřítila.
Cesta: Kostel urazil vzdálenost 841,1 metru průměrnou rychlostí 2,16 centimetru za minutu. Přesun sledovaly tisíce lidí a zahraniční štáby. Akce se zapsala do Guinnessovy knihy rekordů jako přeprava nejtěžšího předmětu po kolejích.

Osamělý monument

Po úspěšném přesunu však kostel zůstal dlouhá léta osamocen v "měsíční krajině", obklopen těžebními jámami a koridorem inženýrských sítí. Jeho rekonstrukce trvala až do roku 1988 a znovu vysvěcen byl teprve v roce 1993. Dodnes stojí poněkud nepřirozeně na okraji města, oddělen od centra čtyřproudou silnicí, jako memento zaniklého starého Mostu.

Nový Most: Město růží a betonu

Zatímco staré město mizelo, na jih od něj (v prostoru bývalých Mosteckých kasáren a směrem k vrchu Hněvín) rostlo město nové. Koncept "Nového Mostu" byl navržen jako ideální socialistické město, které mělo horníkům poskytnout veškerý moderní komfort jako kompenzaci za ztrátu domova a zničené životní prostředí.

Urbanismus a architektura

Výstavba probíhala převážně v 70. a 80. letech v architektonickém stylu brutalismu a pozdní moderny.

Centrum města: Nové centrum (kolem dnešního náměstí Velké mostecké stávky) bylo koncipováno velkoryse, s obrovskými betonovými plochami, kaskádovitými fontánami a monumentálními veřejnými budovami.
Dominanty:
- Hotel Murom (dnes Hotel Cascade) – výšková dominanta centra.
- Městské divadlo – moderní budova z roku 1985, která nahradila zbourané secesní divadlo. Její architektura je ceněna pro svou funkčnost a akustiku.
- Repre (Kulturní dům): Ikonická brutalistická stavba s prosklenou fasádou a planetáriem na střeše. Byla společenským srdcem města. V současnosti (2025) probíhá její rozsáhlá a kontroverzní rekonstrukce, která budí emoce mezi zastánci původní architektury a modernizace.

Sídliště a životní úroveň

Obytné čtvrti byly tvořeny panelovými domy, které byly často kvalitnější a prostornější než v jiných částech Československa. Město se pyšnilo titulem "Město růží" – bylo zde vysázeno obrovské množství zeleně, aby se zmírnil dopad šedivého betonu a všudypřítomného uhelného prachu.

Infrastruktura: Byla vybudována rychlodrážní tramvajová trať spojující Most s Litvínovem a chemickým závodem v Záluží. Město mělo jednu z nejmodernějších nemocnic v zemi.

Život ve stínu komínů

Život v novém Mostě byl specifický. Na jedné straně zde byly vysoké platy (horníci byli "šlechtou" režimu) a přednostní zásobování v obchodech. Na straně druhé zde panovala ekologická katastrofa.

Znečištění: Inverze a smog byly v zimních měsících na denním pořádku. Děti byly pravidelně posílány na "školy v přírodě", aby si vyčistily plíce. Průměrná délka života na Mostecku byla výrazně nižší než celostátní průměr.
Sociální inženýrství: Do města přicházeli lidé z celého Československa (včetně Slovenska a romské komunity) za prací. To vytvořilo specifický demografický mix, kdy byli zpřetrhány tradiční sousedské vazby starého města. Vznikla nová, kořenů zbavená společnost, což se po roce 1989 ukázalo jako jeden z hlavních problémů regionu.

Transformace a 90. léta: Konec privilegií

Pád komunistického režimu v roce 1989 znamenal pro Most šok. Město, které bylo do té doby výkladní skříní socialismu a jehož obyvatelé požívali nadstandardních výhod (náborové příspěvky, prioritní zásobování, vysoké platy v dolech), se náhle ocitlo v nové realitě tržní ekonomiky.

Útlum těžby a nezaměstnanost

V 90. letech došlo k postupnému útlumu těžby uhlí a restrukturalizaci průmyslu.

Mostecká uhelná společnost (MUS): Privatizace těžebního gigantu MUS se stala jednou z nejkontroverznějších kapitol české ekonomické transformace (tzv. "divoká privatizace"). Zatímco uhlobaroni bohatli, tisíce horníků přicházely o práci.
Sociální propad: Nezaměstnanost v regionu v jednu chvíli přesahovala 20 %, což bylo nejvíce v celé České republice. Z hornické elity se stala ohrožená sociální skupina. Město muselo hledat novou identitu, která by nebyla závislá jen na "černém zlatě".

Sídliště Chanov: Symbol vyloučení

Bohužel, Most se v médiích stal synonymem pro sociální vyloučení. Nejviditelnějším symbolem se stalo sídliště Chanov.

Vznik: Sídliště vzniklo na konci 70. let jako "luxusní" bydlení pro romské obyvatelstvo ze starého Mostu. Byly zde škola, zdravotní středisko i kulturní dům.
Devastace: V 90. letech a na přelomu tisíciletí došlo k totální devastaci sídliště. Některé panelové domy byly jejich obyvateli doslova "vybydleny" (vytrhané stoupačky, okna, zničené interiéry) a musely být zbourány.
Současnost (2025): Chanov zůstává ghettem, ačkoliv se město snaží situaci řešit (např. výstavbou modulárního bydlení, komunitní prací). Počet obyvatel sídliště klesl, ale stigma "města s ghettem" Mostu zůstalo a brzdí jeho rozvoj i ceny nemovitostí.

Rekultivace: Z měsíční krajiny jezerní oblastí

Zatímco sociální situace byla (a je) složitá, v oblasti životního prostředí se Mostu podařil malý zázrak. Krajina zničená těžbou, která v 80. letech připomínala povrch Měsíce, byla masivně rekultivována.

Jezero Most

Nejvýznamnějším projektem je Jezero Most, které vzniklo zatopením bývalého lomu Ležáky (právě ten lom, kvůli kterému bylo zbouráno staré město).

Napouštění: Jezero se napouštělo vodou z řeky Ohře v letech 2008 až 2014.
Parametry: S rozlohou 309 hektarů je druhým největším jezerem v ČR (po jezeru Medard). Voda v něm je průzračně čistá, protože do něj neústí žádné znečištěné potoky (je napájeno pouze srážkami a podzemní vodou).
Rekreace: V roce 2020 bylo jezero zpřístupněno veřejnosti. Vznikly zde pláže, cyklostezky a plovoucí mola. V roce 2025 je jezero vyhledávanou turistickou destinací, která mění vnímání celého regionu. Město zde pořádá triatlonové závody a kulturní akce. Je zde zakázán provoz lodí se spalovacími motory, což zaručuje klid.

Další vodní plochy

Kromě jezera Most se v okolí nachází i další rekultivovaná díla:

Matylda: Menší nádrž (původně lom Vrbenský), která slouží k rekreaci už od 90. let. Je oblíbená mezi rybáři a jezdí se zde závody vodních skútrů.
Benedikt: Rekreační areál v jižní části města, vzniklý zatopením menšího dolu.

Sportovní město

Jako kompenzaci za těžký životní styl v průmyslové zóně bylo v Mostě vybudováno nadstandardní sportovní zázemí, které nemá v městech podobné velikosti obdoby.

Autodrom Most

Na místě bývalé výsypky (hlušiny z dolů) byl v roce 1983 vybudován závodní okruh Autodrom Most.

Význam: Jde o jeden ze dvou mezinárodních okruhů v ČR (druhý je Masarykův okruh v Brně). Pravidelně se zde konají závody evropského šampionátu tahačů (ETRC) a mistrovství světa superbiků (WorldSBK).
Polygon: Součástí areálu je i výcvikový polygon pro řidiče (škola smyku), který patří k nejmodernějším v Evropě.

Hipodrom Most

Dalším unikátem na výsypce (Velebudická výsypka) je Hipodrom Most. Závodiště pro dostihové koně vzniklo v roce 1997. Díky specifickému podloží a zavlažování má dráha ideální parametry. Město se tak stalo centrem českého dostihového sportu mimo Prahu a Pardubice.

Házená: Černí andělé

V kolektivních sportech dělá městu největší reklamu ženský házenkářský klub DHK Baník Most, přezdívaný "Černí andělé". Klub je hegemonem české ligy a pravidelně hraje evropské poháry, čímž udržuje sportovní prestiž města na mezinárodní úrovni.

Současnost a budoucnost: Život po uhlí

V roce 2025 stojí Most před další historickou křižovatkou. S blížícím se koncem doby uhelné, urychleným evropskou Zelenou dohodou (Green Deal) a ekonomickou nevýhodností těžby, se město musí znovu transformovat.

Spravedlivá transformace

Region Mostecka je jedním z hlavních příjemců dotací z evropského Fondu spravedlivé transformace. Cílem je přeměnit uhelný region na centrum moderních technologií.

Vodíkové údolí: Plánuje se využití stávající infrastruktury a chemického průmyslu k výrobě a distribuci vodíku jako paliva budoucnosti. Město testuje vodíkové autobusy v hromadné dopravě.
Energetika: Bývalé lomy a výsypky jsou osazovány fotovoltaickými parky (např. plovoucí solární panely).

Nová identita

Město se snaží zbavit nálepky "černého města". Investuje do marketingu založeného na sloganu "Most – město, které musíte zažít". Sází na unikátní kombinaci industriální historie, motoristického sportu a nově vzniklé jezerní krajiny. Ceny nemovitostí, dlouho nejnižší v zemi, začínají pozvolna růst, jak region objevují investoři z vnitrozemí.

Doprava

Dopravní infrastruktura města je velkorysá, dimenzovaná na původní plány rozvoje průmyslu.

Silniční a železniční síť

Silnice: Městem prochází kapacitní silnice I/13 (Karlovy Vary – Chomutov – Most – Teplice – Liberec), která funguje jako páteřní komunikace Podkrušnohoří.
Železnice: Nové nádraží v Mostě je důležitým uzlem. Specifikem je, že i původní železniční trať musela v minulosti ustoupit těžbě, takže dnešní koridor vede po přeložce.

Městská hromadná doprava

Unikátem je společný dopravní podnik pro dvě sousední města: Dopravní podnik měst Mostu a Litvínova.

Tramvaje: Páteří systému je rychlodrážní tramvajová trať spojující Most s Litvínovem. Trať prochází kolem chemického závodu v Záluží a je klíčová pro dopravu zaměstnanců. Moderní nízkopodlažní tramvaje (VarioLF, EVO) jsou v roce 2025 standardem.

Turistické zajímavosti

Kromě již zmíněného přesunutého kostela a jezera nabízí Most další atraktivity, které připomínají jeho bohatou i pohnutou historii.

Hrad Hněvín

Ačkoliv původní hrad byl zbourán v roce 1651, na vrchu Hněvín dnes stojí jeho romantická replika z konce 19. století, která slouží jako restaurace, hotel a rozhledna.

Výhled: Z věže je kruhový výhled na celé panorama: na jedné straně hradba Krušných hor, na druhé straně České středohoří a pod kopcem kontrast nového města a rekultivované krajiny.
Edward Kelley: Na původním hradě byl v 16. století vězněn slavný alchymista Edward Kelley, který zde podle legendy i zemřel při pokusu o útěk.

Podkrušnohorské technické muzeum

Nachází se v areálu bývalého hlubinného dolu Julius III v Kopistech u Mostu. Muzeum nabízí unikátní pohled do historie dobývání uhlí. Návštěvníci mohou sjet do umělé štoly ("fárání") a vidět v chodu obří parní těžní stroje.

Památník obětem II. světové války

V místě bývalého mezinárodního krematoria v Mostě se nachází pietní místo. Je připomínkou tisíců zajatců a nuceně nasazených, kteří zahynuli při práci v chemických závodech nebo při bombardování za druhé světové války.

Pro laiky

Vysvětlení unikátních jevů spojených s Mostem.

Proč se město přesunulo?
- Představte si, že pod vaším domem leží zlatý poklad (v tomto případě uhlí) v hodnotě miliard. Stát rozhodl, že se vyplatí celé město (starý Most) zbourat, uhlí vytěžit a postavit město nové o kousek dál. Je to jako kdyby zbourali Malou Stranu v Praze, aby pod ní mohli těžit.
Proč je kostel "šikmo" k silnici?
- Kostel byl přesunut o 841 metrů. Původně byl orientován oltářem na východ (jak je u kostelů zvykem). Při přesunu a usazení na nové místo však nebyl natočen podle světových stran, ale podle tehdejší urbanistické osy (aby "ladil" s plánovaným parkem). Dnes tak stojí v krajině trochu osamoceně a v jiné orientaci, než v jaké byl postaven.
Co je to rekultivace?
- Když se vytěží uhlí, zůstane v zemi obrovská díra (lom). Rekultivace je proces, jak tuto díru vrátit přírodě. V Mostě se zvolila "mokrá cesta" – díra se napustila vodou a vzniklo Jezero Most. Břehy se osázely stromy a dnes to vypadá jako přírodní krajina, i když je to dílo člověka.

Zdroje