Ohře

Rozbalit box

Obsah boxu

Ohře (německy Eger, v chebském nářečí Eghal) je významná řeka ve střední Evropě, levostranný přítok Labe. Pramení v německých Smrčinách (Fichtelgebirge) na území Bavorska a teče převážně východním až severovýchodním směrem přes západní a severní Čechy. S celkovou délkou 316 kilometrů (z toho 246,55 km na území České republiky) se jedná o čtvrtou nejdelší řeku v Česku (po Vltavě, Labi a Moravě).

Řeka je životodárnou tepnou Karlovarského a Ústeckého kraje. Její povodí o rozloze 5 614 km² odvodňuje významnou část Krušných hor, Slavkovského lesa a Doupovských hor. Na svém toku vytváří jak hluboká, romantická údolí (například Svatošské skály), tak rozsáhlé vodní plochy (vodní nádrž Nechranice). Ohře je také klíčová pro průmysl a energetiku v oblasti Podkrušnohoří a je vyhledávaným cílem vodáků a cyklistů.

🔬 Etymologie názvu

Název řeky patří k nejstarším zaznamenaným toponymům v českých zemích a má předslovanský, konkrétně keltský původ.

Původ slova: Vychází z keltského názvu Agara (nebo Agra).
Význam: Kořen slova ag- či og- znamená „hbitý“, „rychlý“ nebo „bystrý“. Koncovka -ara je v keltských jazycích typická pro vodní toky (srovnej např. řeka Isar). Název lze tedy přeložit jako „Rychlá řeka“ nebo „Bystřina“.
Historický vývoj: V 9. století je zaznamenána jako Agara, v kosmově kronice (12. století) jako Ogra. Postupným jazykovým vývojem a přehláskami (g → h) vznikl český název Ohře a německý Eger. Zajímavostí je, že podle řeky (Eger) bylo pojmenováno město Cheb (německy Eger) i celé historické území Chebsko (Egerland).

🗺 Průběh toku

Pramen a horní tok (Německo a Chebsko)

Ohře pramení v Bavorsku v přírodním parku Fichtelgebirge (Smrčiny) na severozápadním úpatí hory Schneeberg v nadmořské výšce 752 metrů. Pramen je upraven jako studánka s pamětním kamenem z roku 1923.

Prvních cca 60 km teče německým územím, kde protéká městy Weißenstadt, Röslau a Marktleuthen. Zde má charakter bystřiny meandrující horským údolím.
Na české území vstupuje nedaleko obce Pomezí nad Ohří.
Následně vtéká do Chebské pánve a protéká historickým městem Cheb, pod nímž se její tok poprvé výrazněji zklidňuje vzedmutím vodní nádrže Skalka. Tato přehrada je klíčová pro regulaci toku a ochranu před povodněmi.

Střední tok (Sokolovsko a Karlovarsko)

Za Chebem řeka opouští otevřenou pánev a zařezává se do hlubokého údolí, které odděluje Smrčiny od Slavkovského lesa.

Kynšperk nad Ohří a Sokolov: Řeka protéká průmyslovou krajinou Sokolovské pánve. V Sokolově (u soutoku se Svatavou) a v Citicích byl její tok v minulosti silně regulován a překládán kvůli těžbě hnědého uhlí (doly Medard a další). Dnes je tato oblast revitalizována.
Loketský meandr: Za Sokolovem řeka vytváří jeden z nejkrásnějších meandrů v Česku kolem skalního ostrohu, na kterém stojí hrad a město Loket.
Svatošské skály: Mezi Loktem a Karlovými Vary řeka protéká chráněným územím Svatošské skály, kde eroze vytvořila žulové skalní věže a hluboký kaňon. Toto místo je ikonou českého vodáctví.
Karlovy Vary: V krajském městě do Ohře zprava ústí řeka Teplá, přivádějící vodu (a teplo) z lázeňské zóny.

Průlom Doupovskými horami a Nechranice

Za Karlovými Vary se řeka stáčí k severovýchodu a proráží masiv sopečných Doupovských hor. Údolí je zde hluboké, zalesněné a málo osídlené (sousedí s Vojenským újezdem Hradiště).

U města Klášterec nad Ohří se údolí opět otevírá.
Následuje město Kadaň s vodním stupněm Kadaň.
Pod Kadaní se rozprostírá vodní nádrž Nechranice, která má nejdelší sypanou hráz ve střední Evropě (3 280 m). Tato přehrada zásadně mění charakter řeky – zachycuje sedimenty a reguluje průtok pro průmysl a zemědělství na dolním toku.

Dolní tok (Žatecko a Lounsko)

Pod Nechranicemi vstupuje Ohře do otevřené, zemědělsky intenzivně využívané krajiny Dolnooharské tabule.

Město chmele: Řeka protéká Žatcem, centrem pěstování chmele. Zde přijímá zprava řeku Blšanku. Tok je zde klidný, s četnými meandry a slepými rameny, která jsou pozůstatkem přirozeného koryta před regulacemi.
Pokračuje přes Louny a Libochovice, kde dominuje krajině sady a pole. Zde se také nachází přírodní památky chránící lužní lesy (např. Myslivna).

Ústí

Ohře ústí do Labe na jeho říčním kilometru 794,5 (podle staré kilometráže od ústí Labe) u města Litoměřice, přesněji naproti městu naproti Litoměřicím (u Terezína/Českých Kopist). Ústí je dobře viditelné z Tyršova mostu v Litoměřicích. Průměrný průtok v ústí činí téměř 38 m³/s, což z Ohře činí vodnatý a významný přítok.

💧 Vodní režim a hydrologie

Ohře je řeka s dešťovo-sněhovým režimem. Nejvyšší průtoky dosahuje v jarních měsících (březen, duben) v důsledku tání sněhu v Krušných horách a Smrčinách. Nejnižší stavy jsou obvykle v pozdním létě a na podzim.

Významné povodně

Řeka umí být i dravá a ničivá. Historické záznamy dokládají velké povodně:

1890: Jedna z nejničivějších povodní 19. století, která vedla k myšlence výstavby přehrad.
2002: Během katastrofálních srpnových povodní v Čechách Ohře významně přispěla k zaplavení Litoměřic a Terezína.
2013: Další významná povodeň, která prověřila protipovodňová opatření.

Vliv přehrad

Výstavba soustavy vodních děl (zejména Skalka a Nechranice) výrazně změnila hydrologický režim. Přehrady snižují kulminační průtoky povodní (tzv. transformace povodňové vlny) a naopak nadlepšují průtoky v období sucha, což je klíčové pro odběry vody pro průmysl (elektrárny Tušimice a Prunéřov) a zemědělství.

🏗 Vodohospodářské stavby

Na řece se nachází tři velké přehradní nádrže tvořící kaskádu:

Skalka (r. km 242,5): Postavena 1962–1964 západně od Chebu. Slouží k zásobování průmyslovou vodou a výrobě elektřiny. Její nevýhodou je častý výskyt sinic v létě.
Kadaň (r. km 103,5): Menší vyrovnávací nádrž pod Kadaní (dokončena 1972). Zajišťuje stálý odběr vody pro elektrárnu Tušimice.
Nechranice (r. km 95,5): Dokončena v roce 1968. S rozlohou 1338 ha je pátou největší vodní plochou v ČR. Její 3,3 km dlouhá sypaná hráz je unikátem. Hlavním účelem bylo zásobování uhelných elektráren vodou, dnes slouží i rekreaci a rybolovu.

Kromě velkých přehrad je na řece řada malých vodních elektráren (MVE). Často využívají historické jezy bývalých mlýnů a pil (např. v Lokti, Kynšperku nebo Lounech). V roce 2025 probíhaly modernizace několika MVE s cílem zvýšit jejich účinnost a šetrnost k rybám (instalace rybích přechodů).

🚣 Turistika a vodáctví

Ohře je podle statistik druhou až třetí nejoblíbenější vodáckou řekou v Česku. Vodáci ji oceňují pro její svižný proud (odtud název "Agara" - bystrá) a absenci dlouhých "olejů" (stojatých vod), s výjimkou nadjezí.

Vodácké úseky

Horní tok (Cheb – Kynšperk): Méně frekventovaný, klidnější meandrující úsek.
Střední tok (Kynšperk – Karlovy Vary): Nejoblíbenější část. Řeka teče poměrně rychle, údolí se svírá. Úsek kolem Lokte a Svatošských skal je krajinářsky nejhodnotnější.
Dolní tok (Kadaň – Litoměřice): Od Nechranic dolů je řeka sjízdná, ale méně atraktivní pro masovou turistiku kvůli regulovaným břehům a menšímu spádu. Oblíbená je "Škretí jízda" mezi Žatcem a Louny.

Nebezpečné jezy

Ohře má pověst řeky s nebezpečnými jezy, které mají silné vývary (vracející se vodu). Mezi "smrtící" jezy, které vyžadují maximální opatrnost a často přenášení, patří:

Jez Kynšperk: Vysoký jez s dlouhým vývarem.
Jez Černý Mlýn: Velmi nebezpečný, pro vodáky nesjízdný.
Jez Radošov: V roce 2024 prošel rekonstrukcí, stále však za vyššího stavu vody nebezpečný.
Jez Tuhnice (Karlovy Vary): Modernizován na vodácký propust, přesto zrádný.

Cyklostezka Ohře

Podél řeky vede dálková Cyklostezka Ohře (značená jako trasa č. 6).

Měří přes 220 km a spojuje pramen řeky s ústím do Labe.
V roce 2025 byly dokončeny chybějící úseky na Sokolovsku a Lounsku, takže je trasa nyní téměř kontinuálně sjízdná po asfaltovém povrchu mimo hlavní silnice.
Patří ke čtyřem páteřním cyklostezkám v Česku (spolu s Labskou, Vltavskou a Moravskou).

🌿 Příroda a ekologie

Řeka Ohře tvoří biokoridor nadregionálního významu. I přes průmyslovou minulost regionu se kvalita vody po roce 1990 výrazně zlepšila (z původní V. třídy znečištění na II.–III. třídu).

Fauna

Bobr evropský: Ohře je jedním z hlavních center rozšíření bobra v Česku. Jeho okusy a bobří hrady jsou viditelné podél celého toku, zejména na Žatecku.
Losos obecný: Probíhá dlouhodobý projekt reintrodukce lososů, kteří se do Ohře historicky vraceli třít. Překážkou jsou však jezy, které se postupně osazují rybími přechody.
Ptactvo: Hnízdiště ledňáčka říčního, břehule říční a volavek.

Chráněná území

Řeka protéká několika velkoplošnými chráněnými územími:

CHKO Slavkovský les: Údolí mezi Loktem a Vary.
CHKO České středohoří: Úsek před ústím do Labe.
Přírodní památka Údolí Ohře: Ochrana geologických fenoménů a fosilních nálezů u Starého Sedla.

🏭 Hospodářský význam

Řeka byla vždy hospodářskou osou regionu.

Energetika: Voda z Ohře chladí kondenzátory velkých uhelných elektráren (Tušimice, Prunéřov) a paroplynové elektrárny Vřesová.
Zemědělství: Dolní tok (Poohří) je díky závlahám z Ohře nejvýznamnější chmelařskou oblastí na světě (Žatecký poloraný červeňák). Pěstuje se zde také zelenina a pšenice.
Průmysl: Historicky se u řeky rozvíjely papírny, porcelánky (Karlovy Vary, Klášterec) a chemický průmysl.

🎭 Kulturní krajina "Řeka hradů"

Ohře je často nazývána "řekou hradů a zámků". Její strategická poloha vedla ve středověku k výstavbě mnoha pevností střežících obchodní stezky.

Cheb: Císařská falc Fridricha Barbarossy.
Loket: Královský hrad, "klíč k českému království".
Klášterec nad Ohří: Zámek s anglickým parkem a muzeem porcelánu.
Kadaň: Městské opevnění a hrad.
Libochovice: Barokní zámek na břehu řeky, rodiště J. E. Purkyně.
Budyně nad Ohří: Vodní hrad s alchymistickou dílnou.

💡 Pro laiky: Čím je řeka Ohře specifická?

Představte si Ohři jako "páteř českého severozápadu". Zatímco Vltava je symbolem jižních a středních Čech, Ohře definuje Karlovarsko a Žatecko. Je to řeka dvou tváří. Na horním toku je to divoká krasavice, která se prodírá skalami a lesy, kde vodáci bojují s peřejemi. Na dolním toku je to klidná, pracovitá dáma, která zavlažuje chmelnice, díky nimž máme české pivo, a chladí elektrárny, které nám svítí. Její voda, která pramení v Německu, proteče přes "měsíční krajinu" dolů (Sokolov), aby se očistila v přehradách a skončila v úrodných zahradách Čech (Litoměřice).

📊 Statistická data (k 3. 1. 2026)

Průměrný roční odtok: cca 1,2 miliardy m³.
Počet vodních elektráren na toku: Přes 30 (včetně malých).
Kvalita vody: Vhodná ke koupání na většině toku (kromě období sinic na přehradách).
Největší přítok: Řeka Teplá (podle vodnatosti v místě soutoku), Chomutovka (podle délky).

Zdroje