Jiří Dienstbier St.
Obsah boxu
| Jiří Dienstbier st. | |
|---|---|
| Soubor:Jiri Dienstbier 2009.jpg | |
| Jiří Dienstbier jako senátor (2009) | |
| Datum narození | 20. dubna 1937 |
| Místo narození | Kladno, Československo |
| Datum úmrtí | 8. ledna 2011 (73 let) |
| Místo úmrtí | Praha, Česko |
| Manželka | Zuzana Dienstbierová (rozvod) Jiřina Dienstbierová |
| Děti | 4 (včetně Jiřího Dienstbiera ml.) |
| Povolání | Novinář, disident, topič, politik |
| Funkce</ | |
Jiří Dienstbier (20. dubna 1937 Kladno – 8. ledna 2011 Praha) byl československý a český politik, novinář a disident.
Byl jednou z tváří Pražského jara 1968 i Sametové revoluce 1989. Jeho proměna z respektovaného zahraničního zpravodaje v „nejznámějšího českého topiče“ a následně v ministra zahraničí, který spolu se svým německým protějškem stříhal dráty železné opony, se stala symbolem pádu komunismu ve střední Evropě. Byl blízkým přítelem Václava Havla a mluvčím Charty 77.
📻 Rozhlasová hvězda (do roku 1968)
Dienstbierova kariéra začala v Československém rozhlase, kam nastoupil už během studií žurnalistiky na Univerzitě Karlově.
- Zahraniční zpravodaj: V 60. letech patřil k novinářské elitě. Působil jako korespondent v západní Evropě, na Dálném východě (byl v Indonésii během tamního převratu) a ve Spojených státech.
- Pražské jaro: V roce 1968 se vrátil do Prahy a stal se jednou z klíčových tváří liberalizace médií. Byl komentátorem, který otevřeně podporoval reformní proces „socialismu s lidskou tváří“.
- Srpen 1968: Po invazi vojsk Varšavské smlouvy se zapojil do protiokupačního vysílání rozhlasu. Odmítl okupaci uznat, což zpečetilo jeho osud.
🔥 Pád na dno: Disident a topič
S nástupem normalizace byl Dienstbier v roce 1969 vyloučen z KSČ (členem byl od roku 1958) i ze Svazu novinářů. Ztratil možnost vykonávat jakoukoliv intelektuální práci.
- Charta 77: Byl jedním z prvních signatářů prohlášení Charta 77 a v letech 1979 a 1985 působil jako její mluvčí.
- VONS: Angažoval se ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS).
- Vězení: Za svou činnost ve VONS byl v roce 1979 zatčen a odsouzen na tři roky do vězení. Trest si odpykával ve věznici Heřmanice, kde seděl společně s Václavem Havlem. Ve vězení dělal mj. řezače kovů.
- Legendární topič: Po propuštění nemohl najít jinou práci než jako noční hlídač a především jako topič. Právě obraz intelektuála s lopatou u kotle se stal ikonickým symbolem mrhání lidským potenciálem v totalitním režimu.
🕊️ Pro laiky: Proč byl důležitý?
Jiří Dienstbier byl důkazem, že charakter člověka se nepozná podle funkce, ale podle činů. Komunisté z něj udělali dělníka, aby ho ponížili, ale on si i v kotelně zachoval důstojnost a vliv. Když se v roce 1989 stal ministrem, neměl sice diplomatický pas, ale měl obrovský morální kredit. Svět ho respektoval, protože pro své názory trpěl, a přesto nezahořkl. Jeho politika byla vedena heslem „návrat do Evropy“.
✂️ Stříhání drátů: Ministr z kotelny (1989–1992)
Listopad 1989 vynesl Jiřího Dienstbiera zpět na výsluní. Jako zakládající člen Občanského fóra (OF) se stal jeho hlavním expertem na zahraniční politiku.
- První tiskovka: Díky své minulé kariéře měl osobní kontakty na mnoho zahraničních novinářů, kteří přijeli do revoluční Prahy. Právě on vedl první mezinárodní tiskovou konferenci OF, kde světu oznámil, že komunistický monopol se hroutí.
- Jmenování ministrem: 10. prosince 1989 se stal ministrem zahraničních věcí ve vládě národního porozumění. Byla to světová senzace – muž, který ještě před pár dny přikládal uhlí do kotle, nyní řídil diplomacii státu. Do úřadu nastoupil ve svetru, protože oblek si musel teprve pořídit.
Pád Železné opony
Jeden z nejsilnějších obrazů roku 1989 vznikl 23. prosince na hranicích u Rozvadova.
- Dienstbier a Genscher: Jiří Dienstbier se zde sešel se svým západoněmeckým protějškem Hansem-Dietrichem Genscherem. Společně vzali obrovské nůžky na plech a symbolicky přestřihli ostnaté dráty železné opony.
- Symbolika: Tento akt definitivně potvrdil, že hranice na Západ jsou otevřené a studená válka končí. Dienstbier později vzpomínal, že dráty byly tak silné a zrezivělé, že měli co dělat, aby je přestřihli.
🐻 Odsun sovětských vojsk
Dienstbierovým hlavním úkolem a životním úspěchem bylo ukončení „dočasného pobytu“ sovětských vojsk, která okupovala Československo od roku 1968.
- Jednání v Moskvě: V únoru 1990 odletěl do Moskvy. Jednání byla tvrdá, sovětská generalita se nechtěla strategického území vzdát. Dienstbier však využil slabosti Michaila Gorbačova a nové geopolitické situace.
- Podpis dohody: S ministrem zahraničí SSSR Eduardem Ševardnadzem podepsal dohodu o úplném odsunu vojsk. Poslední sovětský voják (generál Vorobjov) opustil Československo v červnu 1991.
- Zrušení Varšavské smlouvy: Dienstbier završil svou misi 1. července 1991 v Praze, kde předsedal poslednímu zasedání Varšavské smlouvy. Zde byl tento vojenský pakt, symbol sovětské nadvlády, formálně rozpuštěn. Dienstbier to komentoval slovy: „Zrušili jsme to, co nás ničilo.“
🤝 Visegrád a nová Evropa
Jako ministr prosazoval politiku „návratu do Evropy“.
- Iniciativa Visegrád: Stál u zrodu spolupráce středoevropských zemí (Polsko, Maďarsko, Československo), která dostala název Visegrádská skupina. Cílem byla koordinace cesty do NATO a EU.
- Styl diplomacie: Dienstbier byl oblíbený pro svou bezprostřednost a neformálnost („Dienstbierův úsměv“). Západní politici v něm viděli partnera, který má nejen mandát voličů, ale i morální integritu disidenta.
🌍 Mírotvorce a rebel: Mise v Jugoslávii
Po volebním neúspěchu svého hnutí (Občanské hnutí/Svobodní demokraté) v 90. letech se Jiří Dienstbier stáhl z domácí politiky, ale na mezinárodní scéně zůstal respektovanou autoritou.
- Zvláštní zpravodaj OSN (1998–2001): Byl jmenován zvláštním zpravodajem OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii.
- Kritika NATO: V této funkci prokázal svou intelektuální nezávislost. Ačkoliv byl prozápadním politikem, ostře kritizoval bombardování Jugoslávie vojsky NATO v roce 1999 (operace Allied Force).
- Roztržka s Havlem: Jeho postoj („humanitární bombardování je nesmysl“) ho dočasně odcizil od Václava Havla, který zásah podporoval. Dienstbier upozorňoval na utrpení civilistů na obou stranách konfliktu a odmítal černobílé vidění války na Kosovu.
🔙 Návrat do politiky: Senátor (2008)
Po letech v ústraní se v roce 2008 vrátil do aktivní české politiky.
- Spojenectví s ČSSD: Ačkoliv byl původem liberál, našel společnou řeč se sociální demokracií. Kandidoval jako nestraník na kandidátce ČSSD do Senátu.
- Vítězství na Kladně: Ve svém rodném obvodu Kladno zvítězil a stal se senátorem. V Senátu zastával prestižní funkci předsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Svou politickou dráhu tak symbolicky uzavřel tam, kde začal – u zahraniční politiky.
🕯️ Odchod a odkaz
Jiří Dienstbier zemřel 8. ledna 2011 v pražské nemocnici v Motole ve věku 73 let.
- Příčina: Podlehl rakovině plic. Byl celoživotním silným kuřákem, což k jeho image „intelektuála v zakouřené kavárně“ neodmyslitelně patřilo.
- Nástupce: Jeho smrt vyvolala doplňovací volby na Kladensku, ve kterých zvítězil jeho syn Jiří Dienstbier ml.. Ten později navázal na otcovu kariéru a stal se ministrem pro lidská práva a prezidentským kandidátem.
Historické hodnocení
Jiří Dienstbier st. je v roce 2025 vnímán jako jedna z nejpozitivnějších postav českých dějin.
- Symbol slušnosti: Zosobňoval politiku založenou na hodnotách, nikoliv na marketingu.
- Architekt svobody: Byl to on, kdo přestřihl dráty, vyhnal okupanty a vrátil Československo na mapu svobodného světa. Jeho fotografie s nůžkami na hranicích je ikonickým obrazem roku 1989.