Vzteklina

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc Vzteklina (latinsky rabies, též lyssa) je akutní virové onemocnění centrální nervové soustavy (encefalomyelitida) teplokrevných živočichů, včetně člověka. Jedná se o zoonózu, tedy nemoc přenosnou ze zvířat na člověka. Původcem je RNA virus z rodu Lyssavirus, který se přenáší nejčastěji slinami prostřednictvím kousnutí infikovaným zvířetem.

Onemocnění je charakteristické dlouhou inkubační dobou, po které následuje rychlý a dramatický rozvoj neurologických příznaků. Jakmile se objeví první klinické příznaky, je vzteklina téměř ve 100 % případů smrtelná. Klíčem k přežití je proto okamžitá postexpoziční profylaxe (PEP), která zahrnuje ošetření rány, podání antirabického imunoglobulinu a sérii očkování. Díky rozsáhlým vakcinačním programům u domácích i divokých zvířat se podařilo v mnoha částech světa, včetně velké části Evropy, vzteklinu výrazně omezit nebo zcela vymýtit. Celosvětově však stále představuje vážný zdravotní problém, zejména v Asii a Africe, kde způsobuje desítky tisíc úmrtí ročně.

🦠 Původce a přenos

Původcem vztekliny je virus z rodu Lyssavirus, čeledi Rhabdoviridae. Nejvýznamnějším zástupcem je klasický virus vztekliny (Rabies lyssavirus, RABV). Virus má charakteristický tvar projektilu a jeho genetická informace je uložena v jednovláknové RNA.

Virus se nachází ve vysoké koncentraci ve slinách nakaženého zvířete. K přenosu na člověka nebo jiné zvíře dochází téměř výhradně přímým kontaktem slin s krví nebo sliznicí. Nejčastější cestou je:

Kousnutí: Nejběžnější způsob přenosu.
Poškrábání: Pokud má zvíře na drápech čerstvé sliny.
Kontakt slin s porušenou kůží nebo sliznicí: Například olíznutí otevřené rány nebo kontakt s očima, nosem či ústy.

Po vstupu do těla se virus začne množit v svalové tkáni v okolí rány. Odtud cestuje podél periferních nervů do centrální nervové soustavy (CNS), konkrétně do míchy a mozku. Rychlost postupu viru je přibližně 12–24 mm za den. Jakmile virus dosáhne mozku, začne se masivně množit, což vede k těžkému zánětu mozku (encefalitida). Z mozku se pak virus šíří dalšími nervovými drahami do různých orgánů, především do slinných žláz, což umožňuje další přenos.

Mezi hlavní zvířecí rezervoáry a přenašeče patří:

Celosvětově: Pes domácí je zodpovědný za více než 99 % případů přenosu vztekliny na člověka.
Evropa: Historicky liška obecná, díky orální vakcinaci lišek je dnes hlavním rizikem přenos od netopýrů.
Severní Amerika: Mýval severní, skunk, lišky a netopýři.
Jižní Amerika: Psi a upíři (druh netopýra).
Asie a Afrika: Převážně toulaví psi.

🩺 Klinické příznaky

Inkubační doba vztekliny je velmi variabilní, obvykle se pohybuje mezi 1 až 3 měsíci. Může však být kratší (méně než týden) i výrazně delší (více než rok). Délka závisí na místě kousnutí (čím blíže k mozku, tím kratší), hloubce rány a množství viru, které se do těla dostalo.

🧍 U člověka

Po uplynutí inkubační doby se objevují první nespecifické příznaky (prodromální stádium), které trvají 2–10 dní:

Horečka
Bolest hlavy
Nevolnost a zvracení
Neobvyklé pocity v místě kousnutí (brnění, svrbění, pálení)

Následně se onemocnění rozvíjí do jedné ze dvou klinických forem:

Zuřivá (furibundní) forma (cca 80 % případů)

Tato forma je charakterizována hyperaktivitou a excitabilitou. Pacienti projevují:

Hydrofobie: Strach z vody. Již pohled na vodu nebo pokus o napití vyvolává bolestivé a nekontrolovatelné stahy hltanového a dýchacího svalstva.
Aerofobie: Křeče vyvolané i pouhým vánkem vzduchu.
Záchvaty agrese, zmatenosti, halucinace.
Zvýšená produkce slin.

Střídají se období klidu s epizodami zuřivosti. Smrt nastává během několika dní v důsledku kardiorespiračního selhání.

Tichá (paralytická) forma (cca 20 % případů)

Tato forma má méně dramatický průběh. Začíná paralýzou svalů v místě poranění, která se postupně šíří po celém těle. Pacient je při vědomí, ale postupně ochrne. Nakonec dochází k kómatu a smrti v důsledku ochrnutí dýchacích svalů.

🐕 U zvířat

Příznaky u zvířat jsou podobné. Typicky se popisují tři fáze: 1. Prodromální stádium: Změna chování. Plachá zvířata ztrácejí bojácnost, přátelská se stávají agresivními nebo apatickými. 2. Excitační stádium (zuřivá forma): Zvíře je neklidné, agresivní, napadá lidi, jiná zvířata i neživé předměty. Objevuje se nadměrné slinění a potíže s polykáním. 3. Paralytické stádium (tichá forma): Dochází k ochrnutí, nejprve zadních končetin, poté celého těla. Zvíře umírá na zástavu dechu.

🔬 Diagnostika

Diagnostika vztekliny před smrtí je velmi obtížná. Podezření vzniká na základě anamnézy (kousnutí zvířetem) a typických klinických příznaků (zejména hydrofobie). K potvrzení lze použít testy prokazující přítomnost viru nebo protilátek:

RT-PCR: Detekce virové RNA ve vzorcích slin, mozkomíšního moku nebo kožní biopsie.
Přímá imunofluorescence (DFA): Průkaz virových antigenů v kožní biopsii z oblasti zátylku.
Sérologie: Průkaz protilátek v séru nebo mozkomíšním moku, ty se však objevují až v pozdní fázi nemoci.

Definitivní diagnóza je nejčastěji stanovena až post mortem (po smrti) vyšetřením mozkové tkáně. Histologicky se hledají tzv. Negriho tělíska, což jsou eozinofilní inkluze v neuronech, které jsou pro vzteklinu patognomonické (jednoznačně ji prokazující).

U zvířat s podezřením na vzteklinu se provádí eutanazie a následné vyšetření mozku.

💉 Léčba a prevence

Vzteklina je onemocnění, kterému lze téměř 100% předejít, ale které je téměř 100% smrtelné po rozvoji příznaků. Celá strategie boje proti vzteklině je proto založena na prevenci.

🩹 Postexpoziční profylaxe (PEP)

Jedná se o soubor opatření, která se musí provést co nejdříve po rizikovém kontaktu (kousnutí, poškrábání) se zvířetem podezřelým z nákazy. PEP zahrnuje tři klíčové kroky: 1. Okamžité a důkladné ošetření rány: Ránu je nutné po dobu alespoň 15 minut vymývat mýdlem a tekoucí vodou. Následně se aplikuje dezinfekce (např. na bázi jódu nebo alkoholu). Tento krok sám o sobě významně snižuje riziko nákazy. 2. Pasivní imunizace: Podání lidského antirabického imunoglobulinu (HRIG). Protilátky se aplikují přímo do rány a jejího okolí, aby neutralizovaly virus dříve, než pronikne do nervových zakončení. Zbytek dávky se aplikuje nitrosvalově. 3. Aktivní imunizace (očkování): Podání série dávek vakcíny proti vzteklině. Moderní vakcíny jsou bezpečné a účinné. Očkovací schéma (např. Záhřebské nebo Essenské) zahrnuje několik dávek podaných do ramenního svalu v průběhu několika týdnů (např. v den 0, 3, 7, 14 a 28).

PEP je vysoce účinná, pokud je zahájena včas.

🛡️ Preexpoziční profylaxe

Preventivní očkování se doporučuje osobám ve vysokém riziku nákazy:

Veterináři a jejich personál
Pracovníci v laboratořích s virem vztekliny
Lidé pracující se zvířaty (např. v útulcích, lovci)
Cestovatelé do oblastí s vysokým výskytem vztekliny (endemické oblasti)

Preexpoziční očkování se skládá ze 2-3 dávek vakcíny a zjednodušuje postexpoziční profylaxi (po kousnutí stačí podat jen dvě dávky vakcíny a není nutný imunoglobulin).

🐾 Prevence u zvířat

Základním kamenem kontroly vztekliny je vakcinace zvířat.

Domácí zvířata: Povinné nebo důrazně doporučené očkování psů a koček je nejefektivnějším způsobem, jak zabránit přenosu na člověka.
Divoká zvířata: V Evropě a Severní Americe byly velmi úspěšné kampaně orální vakcinace lišek a mývalů. Vakcína je umístěna v návnadě, která je letecky distribuována v přírodě. Tato strategie vedla k téměř úplnému vymýcení pozemní formy vztekliny v západní a střední Evropě.

🌍 Epidemiologie a výskyt

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) zemře na vzteklinu ročně odhadem 59 000 lidí, z toho 95 % v Asii a Africe. Téměř polovina obětí jsou děti do 15 let.

Endemické oblasti: Většina zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Hlavním přenašečem je pes.
Oblasti s nízkým výskytem: Většina Evropy a Severní Ameriky. Přenos psy je pod kontrolou, hlavním rizikem jsou divoká zvířata (netopýři, lišky, mývalové).
Země bez vztekliny (rabies-free): Některé ostrovní státy jako , , , a dosáhly tohoto statusu díky přísným karanténním opatřením a geografické izolaci.

V České republice byl poslední případ lidské vztekliny zaznamenán v roce 1970. Poslední výskyt vztekliny u lišky byl potvrzen v roce 2002. Od roku 2004 je Česká republika oficiálně považována za zemi bez vztekliny (s výjimkou netopýří vztekliny, která je způsobena jinými typy lyssavirů a představuje minimální riziko).

📜 Historie

Vzteklina je jednou z nejstarších známých infekčních nemocí. První písemné zmínky pocházejí z Mezopotámie z doby kolem roku 2000 př. n. l. (Ešnunský zákoník). Ve starověkém Řecku ji popsal Démokritos a Aristotelés. Název rabies pochází z latinského slova znamenajícího "šílenství" nebo "zuřivost".

Zásadní průlom v boji proti vzteklině přišel v 19. století díky práci francouzského vědce Louise Pasteura a jeho kolegy Émila Rouxe. V roce 1885 vyvinuli první vakcínu proti vzteklině, kterou připravili z vysušené míchy králíků nakažených virem. Dne 6. července 1885 vakcínu poprvé úspěšně použili k léčbě devítiletého chlapce Josepha Meistera, kterého pokousal vzteklý pes. Tento úspěch vedl k založení Pasteurova ústavu v Paříži a znamenal revoluci v prevenci infekčních chorob.

💡 Pro laiky: Co je vzteklina?

Představte si vzteklinu jako tichého zabijáka, který se po kousnutí vydá na dlouhou a pomalou cestu po nervových drahách do mozku. Virus je jako vlak jedoucí po jednokolejné trati (nervu) směrem k hlavnímu nádraží (mozku). Dokud je vlak na cestě, nic se neděje a člověk se cítí zdravý. Toto období může trvat týdny i měsíce.

Problém nastane, když vlak dorazí do cíle. V mozku se virus začne masivně množit a způsobí chaos – těžký zánět, který ničí nervové buňky. To se projeví strašlivými příznaky jako je strach z vody (hydrofobie), agresivita a ochrnutí. V této fázi už je bohužel pozdě, vlak nelze zastavit a nemoc je prakticky vždy smrtelná.

Celý vtip je v tom, zastavit ten vlak dříve, než dojede do mozku. A přesně to dělá očkování po kousnutí (postexpoziční profylaxe). Okamžité vyčištění rány je jako poškození kolejí hned na začátku. Podání protilátek (imunoglobulinu) je jako vyslání speciální jednotky, která zničí vlaky (viry) ještě ve stanici (v ráně). A série očkování naučí tělo, aby si vyrobilo vlastní armádu, která bude hlídkovat na celé trati a zničí jakýkoliv další vlak, který by se objevil. Proto je klíčové jednat okamžitě po jakémkoliv podezřelém kousnutí.

Šablona:Aktualizováno