Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2026

Šablona:Infobox Politická událost

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2026 představují v aktuálním politickém diskurzu České republiky scénář předčasných parlamentních voleb. Podle platného volebního kalendáře se řádné volby do dolní komory Parlamentu ČR konaly ve dnech 3. a 4. října 2025, přičemž mandát zvolených poslanců trvá standardně čtyři roky (do podzimu 2029). V průběhu kalendářního roku 2026 se však v důsledku eskalující vládní krize uvnitř koaličního kabinetu Andreje Babiše (tvořeného zástupci hnutí ANO 2011, hnutí SPD a strany Motoristé sobě) stala možnost předčasného rozpuštění sněmovny a vypsání nových voleb relevantním politickým i ústavním tématem.

Diskuse o předčasných volbách v roce 2026 pramení z programových a personálních rozporů uvnitř vládní koalice, jež disponuje v dvousetčlenné sněmovně většinou 108 hlasů. Krize byla vyvolána především neshodami ohledně zahraničně-bezpečnostní orientace státu (zejména ve vztahu k vojenské podpoře Ukrajiny), kontroverzemi kolem schvalování státního rozpočtu s deficitem 310 miliard korun a personálními spory s prezidentem republiky Petrem Pavlem.

📝 Volební systém a ústavní legislativa

Volby do Poslanecké sněmovny se na území České republiky konají na základě principů poměrného zastoupení. Voleno je celkem 200 poslanců. Území státu je pro účely voleb rozděleno do 14 volebních krajů, které územně kopírují vyšší územně samosprávné celky.

Pro zisk poslaneckých mandátů musí samostatně kandidující politická strana nebo hnutí překročit celostátní uzavírací klauzuli ve výši 5 % platných odevzdaných hlasů. Pro volební koalice platí zvýšené kvóty: koalice dvou subjektů musí získat minimálně 8 % hlasů, koalice tří a více subjektů pak 11 % hlasů. Přepočet voličských hlasů na poslanecké mandáty je realizován prostřednictvím modifikované D'Hondtovy metody v kombinaci s Imperialiho kvótou pro alokaci zbytků. Voliči disponují možností udělit až čtyři preferenční hlasy (takzvané kroužkování), přičemž kandidát, který získá preferenční hlasy od minimálně 5 % voličů dané strany v konkrétním kraji, postupuje na první místo kandidátní listiny.

⏳ Výchozí stav: Řádné volby 2025

Současné rozložení politických sil, které generuje diskuse o předčasných volbách v roce 2026, je přímým důsledkem řádných parlamentních voleb konaných ve dnech 3. a 4. října 2025. Volební účast dosáhla nadprůměrné hodnoty 68,95 %. Tyto volby byly historicky prvními na území České republiky, při kterých bylo občanům žijícím v zahraničí umožněno hlasovat korespondenční formou. Rovněž šlo o první celostátní volby, u nichž se voliči mohli ve volebních místnostech prokazovat digitálním dokladem totožnosti prostřednictvím aplikace eDoklady.

Vítězem voleb se stalo hnutí ANO 2011, které získalo 34,51 % platných hlasů. Získalo tak 1 940 507 absolutních hlasů, což představuje historický rekord v dějinách samostatné České republiky (byl překonán dosavadní rekord ČSSD z roku 1998, který činil 1 928 660 hlasů). Druhé místo obsadila koalice SPOLU (tvořená stranami ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) se ziskem 23,36 %. Na třetím místě skončilo hnutí STAN (11,23 %), následovala Pirátská strana (8,97 %), hnutí SPD (7,78 %) a strana Motoristé sobě (6,77 %).

Koalice vedená levicově zaměřenou stranou KSČM kandidující pod názvem Stačilo! získala 4,30 % hlasů a do sněmovny nepronikla. Do Poslanecké sněmovny bylo zvoleno celkem 67 poslankyň, čímž podíl žen v dolní komoře poprvé v historii překročil hranici jedné třetiny (33,5 %).

Tabulka: Přesné výsledky voleb 2025

Politický subjekt	Procentuální zisk	Počet mandátů	Změna mandátů oproti r. 2021
ANO 2011	34,51 %	80	+8
SPOLU (ODS, KDU-ČSL, TOP 09)	23,36 %	52	-19
STAN	11,23 %	22	-11
Piráti	8,97 %	18	+14
SPD	7,78 %	15	-5
AUTO	6,77 %	13	+13
Stačilo!	4,30 %	0	0

🏛 Sestavení a složení třetí vlády Andreje Babiše

Po vyhlášení výsledků zahájil předseda hnutí ANO 2011 vyjednávání o vládní většině s představiteli hnutí SPD a strany Motoristé sobě. Dne 27. října 2025 prezident Petr Pavel oficiálně pověřil Andreje Babiše jednáním o sestavení vlády. Dosluhující kabinet Petra Fialy podal demisi 6. listopadu 2025. Prezident Pavel podmiňoval jmenování Babiše premiérem předložením jasného řešení jeho majetkového střetu zájmů; tento požadavek byl naplněn 4. prosince 2025, kdy Babiš oznámil, že se formálně vzdává vlivu v holdingu Agrofert. Následně byl 9. prosince 2025 jmenován předsedou vlády.

Sestavení samotného kabinetu provázely personální komplikace. Strana Motoristé sobě nominovala na post ministra zahraničních věcí (případně ministra životního prostředí) svého poslance a někdejšího europoslance Filipa Turka. Prezident republiky tuto nominaci striktně odmítl s odkazem na Turkovy dřívější kontroverzní sympatie k nacistickému Německu a jeho nerespektování českého právního řádu. Filip Turek byl nakonec v lednu 2026 jmenován do neexekutivní pozice vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a agendu Green Dealu. Zbytek vlády byl prezidentem jmenován 15. prosince 2025.

Členové vlády k počátku roku 2026

Níže je uveden prokazatelný seznam členů kabinetu, kteří zasedli do třetí vlády Andreje Babiše:

Předseda vlády: Andrej Babiš (ANO)
1. místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu: Karel Havlíček (ANO)
Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí: Petr Macinka (Motoristé sobě)
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí: Alena Schillerová (ANO)
Místopředseda vlády a ministr obrany: Jaromír Zůna (ANO)
Ministr vnitra: Lubomír Metnar (ANO)
Ministr práce a sociálních věcí: Aleš Juchelka (ANO)
Ministr zdravotnictví: Adam Vojtěch (ANO)
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy: Robert Plaga (ANO)
Ministr spravedlnosti: Jeroným Tejc (ANO)
Ministr dopravy: Ivan Bednárik (ANO)
Ministr zemědělství: Martin Šebestyán (ANO)
Ministryně pro místní rozvoj: Zuzana Mrázová (ANO)
Ministr kultury: Oto Klempíř (Motoristé sobě)
Ministr pro sport, prevenci a zdraví: Boris Šťastný (Motoristé sobě)
Ministr životního prostředí: Igor Červený (Motoristé sobě, jmenován 23. února 2026 poté, co resort dočasně vedl Petr Macinka)

Podle koaliční smlouvy náleželo hnutí ANO 9 vládních pozic, straně Motoristé sobě 4 pozice a hnutí SPD 3 pozice (obsazené nominanty bez stranické příslušnosti k datu jmenování).

⚔️ Vládní krize v průběhu roku 2026

Krátce po vyslovení důvěry a schválení programového prohlášení (5. ledna 2026) začala vládní koalice vykazovat známky hluboké nestability. První zlom nastal na přelomu ledna a února 2026, kdy ministerstvo financí pod vedením Aleny Schillerové předložilo přepracovaný návrh státního rozpočtu na rok 2026. Tento návrh počítal s deficitem ve výši 310 miliard korun (oproti 286 miliardám navrhovaným předchozí vládou). Návrh ostře zkritizovali členové Národní ekonomické rady vlády (NERV). Vláda reagovala 9. února 2026 tím, že NERV jako poradní orgán zrušila. Babiš současně veřejně zpochybnil funkčnost nezávislé Národní rozpočtové rady.

Dalším faktorem zvyšujícím politické napětí byla eskalace konfliktů premiéra se soukromými mediálními domy. Společnost Seznam.cz podala na Andreje Babiše formální žalobu na ochranu dobré pověsti z důvodu jeho opakovaných veřejných obvinění z daňových úniků této společnosti.

Zahraničně-politická krize vyvrcholila v červenci 2026. Předseda vlády se zúčastnil aliančního summitu organizace NATO v Ankaře. Výstupy ze summitu a postoj České republiky byly domácí opozicí i nezávislými analytiky hodnoceny jako selhání, což vedlo k výraznému oslabení pozice Česka v rámci spojeneckých struktur. Následně se vůči vládnímu postoji vymezilo hnutí SPD, jehož předseda Tomio Okamura začal formálně podmiňovat setrvání hnutí ve vládní koalici okamžitým zastavením vojenské a materiální podpory napadené Ukrajině. Motoristé sobě sice nezastávali vůči Ukrajině tak radikální postoj, ale veřejně deklarovali, že toto téma nepatří mezi vládní priority.

Dne 13. července 2026 postihla vládního zmocněnce Filipa Turka dopravní nehoda na křižovatce náměstí I. P. Pavlova v Praze. Turek se se svým automobilem srazil s nemocničním vozem převážejícím biologický materiál. Tento incident a následné vyšetřování dále oslabily mediální pozici strany Motoristé sobě. Opozice na tyto události reagovala iniciováním procesu vyslovení nedůvěry vládě, který ovšem díky hlasovací disciplíně 108 koaličních poslanců na podzim 2026 neuspěl. Rozkol mezi stranami však vedl ke spekulacím, že Andrej Babiš sám vyvolá předčasné volby, aby koalici sestavil s jinými, stabilnějšími partnery.

📈 Volební preference a sociologické modely v roce 2026

Dynamika vládní krize se odrazila v postojích veřejnosti. Renomované sociologické agentury (zejména Median, Ipsos a STEM) v létě roku 2026 publikovaly data ukazující signifikantní propad podpory koaličních partnerů hnutí ANO.

Dle průzkumu agentury Median z června a července 2026 klesla strana Motoristé sobě pod pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do sněmovny (na 4,5 %). Naopak opoziční hnutí STAN upevnilo svou pozici druhé nejsilnější formace (12 až 15 %), čímž přeskočilo ODS (11 až 12 %). Ochota oprávněných voličů zúčastnit se hypotetických voleb klesla na úroveň 59 % (oproti téměř 69 % na podzim 2025).

Tabulka: Průzkumy agentury Median (léto 2026)

Následující tabulka komparuje oficiální výsledky řádných voleb 2025 se dvěma na sebe navazujícími měřeními agentury Median v průběhu vládní krize. Modely reflektují strany po rozpadu předvolební koalice SPOLU.

Politická strana / Hnutí	Volby (říjen 2025)	Median (červenec 2026)	Median (srpen 2026)
ANO 2011	34,5 %	34,0 %	34,0 %
STAN	11,2 %	15,0 %	12,0 %
ODS	součást SPOLU	12,0 %	11,0 %
SPD	7,8 %	7,5 %	9,0 %
Piráti	9,0 %	8,0 %	7,5 %
Motoristé sobě	6,8 %	4,5 % (pod hranicí)	4,5 % (pod hranicí)
TOP 09	součást SPOLU	3,0 % (pod hranicí)	4,0 % (pod hranicí)
KDU-ČSL	součást SPOLU	3,5 % (pod hranicí)	3,5 % (pod hranicí)

Na základě agregovaných dat ze srpna a září 2026 vypracovaly datové redakce takzvaný "Průzkum průzkumů". Ten definoval masivní propast mezi dominantním hnutím ANO a zbytkem politického spektra. Při aplikaci těchto preferencí na přepočet poslaneckých mandátů by hnutí ANO mohlo poskládat nadpoloviční vládní většinu (117 poslanců) za pomoci pouze jediného koaličního partnera (například SPD), bez nutnosti opírat se o nevyzpytatelné subjekty balancující na hranici volitelnosti.

⚖️ Ústavní rámec pro vypsání předčasných voleb

Aby mohly být volby v roce 2026 či 2027 skutečně vyhlášeny, musí dojít k naplnění přísných mechanismů definovaných v Ústavě České republiky. Řádný mandát končí až v roce 2029.

Rozpuštění Poslanecké sněmovny před uplynutím volebního období upravuje **článek 35 Ústavy**. Prezident republiky Petr Pavel má pravomoc (či v některých případech povinnost) sněmovnu rozpustit, pokud nastane jedna z následujících pěti taxativně vymezených situací:

Poslanecká sněmovna nevysloví důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny (jde o takzvaný třetí pokus o sestavení vlády).
Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry.
Zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je ústavně přípustné (120 dnů).
Poslanecká sněmovna není způsobilá se usnášet po dobu delší než jeden měsíc, ačkoliv její zasedání nebylo přerušeno a byla v této době opakovaně svolána ke schůzi.
**Samorozpuštění (dle ústavní novely z roku 2009):** Poslanecká sněmovna přijme ústavní většinou (minimálně 120 hlasů ze 200) usnesení, jímž navrhne prezidentovi své rozpuštění.

Pro aplikaci pátého scénáře (samorozpuštění) chybí v roce 2026 matematická většina. Koaliční subjekty drží 108 hlasů, k rozpuštění by tak premiér Babiš potřeboval přesvědčit část opozice (například ODS nebo STAN), aby tento krok podpořila. Opoziční strany se však do předčasných voleb v době extrémní dominance hnutí ANO nehrnou.

Předčasné volby se v dějinách samostatné České republiky uskutečnily pouze dvakrát: v roce 1998 (po demisi druhé vlády Václava Klause) a v roce 2013 (po pádu vlády Petra Nečase a nezískání důvěry pro úřednickou vládu Jiřího Rusnoka).

💡 Pro laiky

Poslanci jsou občany voleni na pevně stanovené období čtyř let. V praxi to znamená, že po volbách v roce 2025 mají politici právo sedět ve sněmovně až do roku 2029. Zákon však počítá s tím, že se politici někdy natolik rozhádají, že stát nelze běžným způsobem řídit. V takové situaci, označované jako hluboká politická krize, dává Ústava možnost zkrátit toto čtyřleté období a rozdat karty znovu. Tomuto procesu se říká předčasné volby.

Rozpustit sněmovnu a vyhlásit nové volby není jednoduché, aby toho politici nemohli zneužívat (například když zjistí, že jim zrovna přeje veřejné mínění). Existují dva hlavní způsoby, jak se k nim dopracovat. Prvním je, že se na rozpuštění shodne takzvaná třípětinová ústavní většina, tedy alespoň 120 z 200 poslanců, a sami zvednou ruku pro konec svého zaměstnání. Druhým způsobem jsou extrémní legislativní průtahy – pokud vláda spojí s důležitým zákonem (třeba se státním rozpočtem) takzvané hlasování o důvěře a poslanci tento zákon do tří měsíců neschválí, prezident parlament rozpustí, protože vláda bez peněz nemůže fungovat.

Pokud slyšíme o předčasných volbách v roce 2026 nebo 2027, jedná se právě o teoretické modely založené na tom, že koalice tří stran z roku 2025 nedokáže najít společnou řeč a stát se dostane do slepé uličky.

Zdroje