Sixtinská kaple
Obsah boxu
Šablona:Infobox budova Sixtinská kaple (italsky Cappella Sistina, latinsky Sacellum Sixtinum) je hlavní kaple Apoštolského paláce, oficiální rezidence papeže ve Vatikánu. Je proslulá především svou architekturou a freskovou výzdobou od největších renesančních umělců, zejména Michelangela. Její název je odvozen od papeže Sixta IV., který nechal v letech 1473 až 1481 obnovit původní Velkou kapli (Cappella Maggiore).
Kaple má obrovský symbolický i funkční význam. Od 15. století slouží jako místo, kde se schází kolegium kardinálů k konkláve, procesu volby nového papeže. Během konkláve je na střechu kaple instalován komín, z něhož stoupá kouř signalizující výsledek volby – černý při neúspěšné volbě, bílý při zvolení nového pontifika.
Umělecky je Sixtinská kaple považována za jeden z vrcholů renesančního umění. Její strop, vymalovaný Michelangelem v letech 1508–1512, zobrazuje devět výjevů z knihy Genesis, včetně ikonického Stvoření Adama. O téměř třicet let později se Michelangelo vrátil, aby na oltářní stěnu vymaloval monumentální fresku Poslední soud (1536–1541). Boční stěny kaple zdobí fresky od dalších mistrů pozdního 15. století, jako byli Sandro Botticelli, Pietro Perugino a Domenico Ghirlandaio.
📜 Historie
🏛️ Původní kaple (Cappella Maggiore)
Předchůdcem dnešní Sixtinské kaple byla Cappella Maggiore (Velká kaple), která sloužila papežskému dvoru pro liturgické obřady. Tato kaple existovala již ve 14. století a její stav se v druhé polovině 15. století výrazně zhoršil. Stěny byly nestabilní a hrozilo jejich zřícení. Papež Sixtus IV. se proto rozhodl pro radikální přestavbu na stejném místě.
🏗️ Stavba Sixtinské kaple (1473–1481)
Stavba nové kaple, která měla nést jméno svého zakladatele, začala v roce 1473 pod vedením architekta Baccia Pontelliho a stavitele Giovannina de' Dolci. Vnější podoba kaple je záměrně jednoduchá a strohá, připomínající pevnost. Důvodem byla nejen obranná funkce v neklidné době, ale také symbolický odkaz na Šalamounův chrám v Jeruzalémě, jehož rozměry, jak jsou popsány ve Starém zákoně, kaple přesně kopíruje.
Stavba byla dokončena kolem roku 1481 a 15. srpna 1483 ji Sixtus IV. zasvětil Nanebevzetí Panny Marie.
🎨 První výzdoba (1481–1482)
Ihned po dokončení stavby povolal Sixtus IV. nejlepší malíře z Florencie a Umbrie, aby vyzdobili boční stěny. Tento tým umělců zahrnoval jména jako Sandro Botticelli, Pietro Perugino, Domenico Ghirlandaio, Cosimo Rosselli a Luca Signorelli.
Vytvořili dva souběžné cykly fresek:
- Život Mojžíšův na jižní stěně (symbolizující Starý zákon a Zákon).
- Život Kristův na severní stěně (symbolizující Nový zákon a Milost).
Tyto cykly měly za cíl demonstrovat kontinuitu mezi Starým a Novým zákonem a legitimitu papežské moci jako přímého následnictví od svatého Petra, jemuž Ježíš Kristus předal klíče (zobrazeno na Peruginově fresce Předání klíčů). Původní strop byl vymalován Pierem Matteem d'Amelia jako modrá obloha se zlatými hvězdami.
✨ Michelangelův strop (1508–1512)
V roce 1508 pověřil papež Julius II. tehdy třiatřicetiletého Michelangela, aby vymaloval strop kaple. Michelangelo, který se považoval především za sochaře, zakázku zpočátku odmítal a podezříval své rivaly (zejména architekta Bramanteho), že mu ji vnutili, aby selhal. Nakonec však úkol přijal a vytvořil jedno z největších děl v dějinách umění.
Práce trvala čtyři roky a byla nesmírně fyzicky i psychicky náročná. Michelangelo musel navrhnout vlastní lešení, které mu umožnilo pracovat ve stoje pod klenbou. Maloval technikou pravé fresky (buon fresco), tedy na čerstvou vlhkou omítku. Sám navrhl komplexní ikonografický program, který nahradil původní plán zobrazující dvanáct apoštolů. Místo toho rozdělil strop do více než 300 scén a postav, které ilustrují stvoření světa, pád člověka a příslib spásy skrze proroky a Kristovy předky.
⚖️ Poslední soud (1536–1541)
O více než dvacet let později, již jako starší muž, byl Michelangelo znovu povolán do Sixtinské kaple, tentokrát papežem Klementem VII., aby vymaloval oltářní stěnu. Práci dokončil za pontifikátu Pavla III.. Freska Poslední soud je dramatickým a dynamickým zobrazením druhého příchodu Krista a soudu nad lidstvem.
Dílo vyvolalo okamžitě obrovský obdiv i kontroverzi, především kvůli zobrazení nahých postav, včetně Krista a Panny Marie. Kritici to považovali za nevhodné pro nejposvátnější místo křesťanství. Po Tridentském koncilu bylo rozhodnuto o zakrytí choulostivých partií. Tohoto úkolu se v roce 1565 ujal Michelangelův žák Daniele da Volterra, který si tím vysloužil přezdívku Il Braghettone (kalhotkář).
🧹 Restaurování (1980–1994)
Mezi lety 1980 a 1994 proběhlo rozsáhlé a pečlivé restaurování všech fresek v kapli. Restaurátoři odstranili staletí nánosů sazí, prachu a dřívějších nevhodných restaurátorských zásahů. Výsledkem bylo odhalení původních, nečekaně zářivých a jasných barev, které Michelangelo použil. Tento objev změnil pohled historiků umění na Michelangela jako koloristu. Restaurování však vyvolalo i debaty o tom, zda nebyly odstraněny i finální úpravy (a secco), které mohl umělec sám provést.
🎨 Umělecká výzdoba
Výzdoba kaple je komplexním teologickým programem, který představuje dějiny spásy od Stvoření světa po Poslední soud.
🖼️ Stropní fresky
Strop o ploše přibližně 1100 m² je architektonicky rozdělen iluzivní malbou do několika zón.
Stvoření světa a příběhy z Genesis
Devět centrálních panelů zobrazuje scény z knihy Genesis, rozdělené do tří skupin: 1. **Stvoření nebes a země:** Oddělení světla od tmy, Stvoření Slunce, Měsíce a rostlin, Oddělení země od vod. 2. **Stvoření a pád člověka:** Stvoření Adama, Stvoření Evy, Prvotní hřích a vyhnání z ráje. 3. **Příběhy Noema:** Noemova oběť, Potopa, Noemova opilost.
Proroci a Sibyly
Po stranách centrálních výjevů sedí na monumentálních trůnech sedm starozákonních proroků (Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel, Daniel, Jóel, Zachariáš a Jonáš) a pět antických Sibyl (Delfská, Libyjská, Kumská, Erythrejská a Perská). Tyto postavy předpověděly příchod Spasitele.
Ignudi a medailony
Rohy centrálních panelů zdobí dvacet atletických nahých mužských postav, známých jako Ignudi. Jejich přesný význam je předmětem debat, pravděpodobně představují idealizovanou lidskou krásu v duchu humanismu nebo andělské bytosti. Mezi nimi jsou bronzově zbarvené medailony zobrazující další biblické scény.
🖼️ Poslední soud
Tato obrovská freska na oltářní stěně zobrazuje více než 300 postav v chaotickém víru pohybu. Ústřední postavou je dynamický, bezvousý Kristus-soudce, který pozvedá ruku v gestu odsouzení. Po jeho boku je Panna Marie. Kolem nich jsou shromážděni svatí a mučedníci, kteří drží své atributy (např. sv. Bartoloměj držící staženou kůži, na níž je Michelangelův autoportrét). V dolní části andělé troubí na polnice, vlevo blahoslavení stoupají do nebe, zatímco vpravo jsou démoni a Cháron stahují zatracené do pekla.
🖼️ Boční stěny
Fresky z 15. století na bočních stěnách jsou uspořádány do dvou cyklů, které se čtou od oltářní stěny směrem ke vchodu.
- **Život Mojžíšův (jižní stěna):** Zahrnuje scény jako Mojžíšova cesta do Egypta (Perugino), Zkoušky Mojžíšovy (Botticelli) nebo Přechod Rudým mořem (Cosimo Rosselli).
- **Život Kristův (severní stěna):** Zahrnuje scény jako Křest Kristův (Perugino), Pokušení Krista (Botticelli) a vrchol celého cyklu, Předání klíčů svatému Petrovi (Perugino), které zdůrazňuje papežský primát.
🖼️ Podlaha a další prvky
Podlaha kaple je mistrovským dílem ve stylu cosmatesco, což je technika geometrické mozaiky z barevných kousků mramoru. Původní mramorová přepážka (transenna) od Mina da Fiesole a jeho dílny odděluje prostor pro klérus od prostoru pro laiky.
⛪ Funkce a význam
🗳️ Papežské konkláve
Nejvýznamnější funkcí Sixtinské kaple je hostování konkláve. Během tohoto období je kaple zcela uzavřena pro veřejnost a upravena pro volbu. Kardinálové-volitelé jsou zde izolováni od vnějšího světa (cum clave - s klíčem), dokud nezvolí nového papeže. Hlasovací lístky se po každém kole sčítají a pálí ve speciálních kamnech. Přidáním chemikálií se vytváří kouř, který je komínem odváděn ven a informuje tak svět o výsledku.
✝️ Náboženský a kulturní symbol
Sixtinská kaple je nejen aktivním náboženským místem, ale také jedním z největších pokladů světového kulturního dědictví. Je součástí Vatikánských muzeí a denně ji navštíví tisíce lidí z celého světa. Je symbolem síly papežství, génia renesančních umělců a hlubokého propojení víry a umění v západní civilizaci. Od roku 1984 je spolu s celým Vatikánem zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO.
🏛️ Architektura
Architektura kaple je záměrně jednoduchá, aby nechala plně vyniknout malířské výzdobě. Jedná se o jednolodní prostor obdélníkového půdorysu o rozměrech 40,9 metru na délku, 13,4 metru na šířku a 20,7 metru na výšku. Tyto rozměry odpovídají proporcím Šalamounova chrámu, jak je popsán v Bibli.
Strop tvoří mírně zploštělá valená klenba s lunetami nad okny. Šest vysokých, obloukově zakončených oken na každé z delších stěn zajišťuje osvětlení interiéru. Z vnějšku působí budova stroze a je bez jakýchkoli dekorativních prvků, což podtrhuje její obranný charakter.
🧑🏫 Pro laiky
- Freska: Technika nástěnné malby, při které se barvy nanášejí na čerstvou, ještě vlhkou omítku. Barvy se tak stanou trvalou součástí stěny. Všechny malby v Sixtinské kapli jsou fresky.
- Konkláve: Shromáždění kardinálů za zavřenými dveřmi, jehož účelem je zvolit nového papeže. Koná se výhradně v Sixtinské kapli.
- Renesance: Umělecké a kulturní hnutí, které v 14. až 16. století v Itálii a Evropě oživilo zájem o antické umění a myšlení. Sixtinská kaple je jedním z vrcholných děl renesance.
- Sibyla: V antické mytologii věštkyně. Křesťanství je přijalo jako pohanské prorokyně, které předpověděly příchod Krista. Michelangelo jich na strop vymaloval pět.
- Ignudi: Italský výraz pro "nahé postavy". V Sixtinské kapli se tak označují mladé mužské akty, které Michelangelo namaloval na stropě.