Přeskočit na obsah

Riff

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Hudební termín

Riff je krátká, opakovaná, rytmicky a melodicky výrazná hudební fráze nebo motiv, který tvoří základ nebo doprovod hudební skladby. Je to jeden z nejzákladnějších stavebních kamenů mnoha hudebních žánrů, zejména blues, jazzu, rock and rollu, hard rocku a heavy metalu. Riff je často chytlavý a snadno zapamatovatelný, což z něj činí klíčový prvek pro identifikaci skladby. Obvykle je hrán rytmickou sekcí nástrojů, jako je elektrická kytara, basová kytara nebo klavír.

Na rozdíl od sóla, které je obvykle delší a improvizovanou pasáží, je riff stručný a opakuje se v průběhu skladby, čímž jí dodává strukturu a energii. Může sloužit jako úvod (intro), podklad pro sloku nebo refrén, nebo jako hlavní hudební „hák“ (hook), který posluchače zaujme.

🎵 Charakteristika

Riff se vyznačuje několika klíčovými vlastnostmi, které ho odlišují od jiných hudebních prvků, jako je melodie, lick nebo ostinato.

  • Opakování: Základní vlastností riffu je jeho repetitivnost. Opakuje se buď v přesné formě, nebo s mírnými variacemi v různých částech skladby.
  • Stručnost: Riff je obvykle krátký, často se vejde do jednoho nebo dvou taktů. Díky tomu je snadno zapamatovatelný.
  • Rytmická výraznost: Rytmus je pro riff často důležitější než melodická složitost. Silný, energický rytmus dává skladbě její „drive“ a charakter.
  • Identifikační prvek: Mnoho slavných skladeb je okamžitě rozpoznatelných právě podle úvodního riffu. Stal se jakousi zvukovou značkou písně.
  • Harmonický základ: Riff často definuje harmonickou progresi skladby nebo její části.

Rozdíl mezi riffem, lickem a motivem

Ačkoliv se tyto termíny někdy zaměňují, existují mezi nimi jemné rozdíly:

  • Riff: Tvoří základ a strukturu písně. Je to opakující se stavební kámen. Příklad: úvodní kytarová linka ve skladbě Smoke on the Water od Deep Purple.
  • Lick: Je krátká, často improvizovaná fráze, která se používá především v sólech. Není základem skladby, ale spíše jejím ozdobným prvkem. Kytaristé mají často zásobu svých oblíbených „licků“.
  • Motiv: Je nejkratší hudební myšlenka, která má v rámci skladby tematický význam. Může být melodický nebo rytmický a je dále rozvíjen. Tento termín se používá spíše v klasické hudbě.

📜 Historie a vývoj

🎺 Kořeny v blues a jazzu

Koncept opakované hudební fráze má kořeny hluboko v africké hudbě a jejích tradicích. V americké hudbě se riffy začaly výrazněji objevovat na počátku 20. století v delta blues a boogie-woogie. Kytaristé jako Robert Johnson nebo Charley Patton používali opakované basové linky a kytarové fráze jako základ pro své písně.

Ve 30. a 40. letech 20. století se riff stal ústředním prvkem swingových big bandů. Skladby jako One O'Clock Jump od Counta Basieho nebo In the Mood od Glenna Millera jsou postaveny na silných, opakujících se riffech hraných dechovou sekcí. V jazzu se riff stal základem pro improvizaci a kolektivní souhru.

🎸 Vzestup v rock and rollu

S příchodem rock and rollu v 50. letech se hlavním nositelem riffu stala elektrická kytara. Průkopníci jako Chuck Berry definovali zvuk žánru svými energickými a chytlavými kytarovými riffy, například v písních Johnny B. Goode nebo Roll Over Beethoven. Tyto riffy, často založené na bluesové stupnici, se staly vzorem pro generace kytaristů. Dalšími významnými umělci byli Bo Diddley se svým charakteristickým rytmem nebo Link Wray s inovativním použitím power chordů ve skladbě Rumble.

🤘 Zlatá éra rocku (60. a 70. léta)

V 60. a 70. letech dosáhl riff svého vrcholu a stal se synonymem pro rockovou hudbu. Britské kapely jako The Rolling Stones ((I Can't Get No) Satisfaction), The Kinks (You Really Got Me) nebo The Who (My Generation) postavily své největší hity na jednoduchých, ale nesmírně efektivních kytarových riffech.

S nástupem hard rocku a heavy metalu se riffy staly těžšími, hlasitějšími a temnějšími. Led Zeppelin a jejich kytarista Jimmy Page vytvořili nesmrtelné riffy ve skladbách jako Whole Lotta Love, Black Dog nebo Kashmir. Deep Purple a Ritchie Blackmore přišli s jedním z nejznámějších riffů všech dob v písni Smoke on the Water. Black Sabbath a Tony Iommi jsou považováni za zakladatele heavy metalu, a to především díky svým pomalým, hutným a zlověstným riffům (např. Iron Man, Paranoid).

⛓️ Evoluce v metalu a hard rocku

V 80. letech a později se riff dále vyvíjel. V heavy metalu se stal ještě rychlejším, technicky náročnějším a agresivnějším. Žánry jako thrash metal (kapely Metallica, Slayer, Megadeth) přinesly komplexní a rychlé riffy hrané technikou palm muting. V grunge v 90. letech (např. Nirvana a jejich Smells Like Teen Spirit) se riffy vrátily k jisté jednoduchosti, ale se silným důrazem na dynamiku. V nu metalu se zase začaly objevovat podladěné, sedmistrunné kytary a rytmicky sekané riffy (např. Korn, Limp Bizkit).

🎧 Riffy v moderní hudbě

Ačkoliv je riff nejvíce spojován s rockem a metalem, jeho princip se uplatňuje i v mnoha dalších žánrech:

⚙️ Technika a nástroje

Kytarové riffy

Elektrická kytara je bezpochyby královnou riffů. Kytaristé využívají řadu technik k jejich tvorbě:

  • Power chordy: Dvou- nebo třínotové akordy (prima, kvinta, oktáva), které znějí silně a plně se zkreslením. Jsou základem rocku a metalu.
  • Pentatonická stupnice: Pětitónová stupnice, která je základem mnoha bluesových a rockových riffů.
  • Palm muting: Technika tlumení strun hranou dlaně pravé ruky, která vytváří hutný, perkusivní a konkrétní zvuk, typický pro metal.
  • Ohýbání tónů (Bending): Vytahování strun pro dosažení plynulé změny výšky tónu.
  • Slide a vibrato: Další techniky pro ozvláštnění zvuku.

Basové riffy

Basová kytara není jen doprovodný nástroj. V mnoha skladbách hraje hlavní riff, který definuje celou píseň. Basové riffy jsou často rytmicky složitější a melodicky výrazné. Slavné basové riffy najdeme například ve skladbách Another One Bites the Dust od Queen, Hysteria od Muse nebo v mnoha písních od Red Hot Chili Peppers.

Klávesové a dechové riffy

V jazzu, funku, soulu a popu jsou běžné riffy hrané na klavír, varhany Hammond, syntezátor nebo dechové nástroje jako saxofon či trubka. Tyto riffy často dodávají skladbě specifickou barvu a groove.

🎶 Význam a funkce v hudbě

Riff plní v hudební skladbě několik klíčových funkcí:

  • Strukturální základ: Poskytuje pevný rámec, kolem kterého se odvíjejí ostatní hudební prvky.
  • Hlavní „hák“ (Hook): Jeho chytlavost přitahuje pozornost posluchače a zajišťuje, že si píseň zapamatuje.
  • Nositel energie: Rytmická povaha riffu dodává skladbě pohyb a energii.
  • Identita skladby: Často je to první věc, kterou si člověk s danou písní spojí.
  • Sjednocující prvek: Opakování riffu propojuje jednotlivé části skladby (sloky, refrény) do soudržného celku.

💡 Pro laiky: Riff vs. sólo vs. melodie

Představte si stavbu domu, kde je písnička domem:

  • Riff je jako cihlová zeď. Je to pevný, opakující se vzor, který tvoří základ a strukturu celé stavby. Je silný, rytmický a drží vše pohromadě.
  • Melodie je jako celkový vzhled domu a jeho vnitřní uspořádání. Je to hlavní hudební linka, kterou si zpíváte – například refrén. Je to to, co dává domu jeho hlavní charakter a účel.
  • Sólo je jako umělecký obraz pověšený na zdi. Je to moment, kdy jeden nástroj (např. kytara) vystoupí do popředí a "předvede se". Je to ozdobný, často technicky náročný prvek, který na chvíli upoutá veškerou pozornost, ale není nosnou zdí domu.

🏆 Ikonické příklady

Následující seznam obsahuje některé z nejznámějších a nejvlivnějších riffů v historii populární hudby:


Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025