The Who
Obsah boxu
Šablona:Infobox hudební skupina The Who je britská rocková kapela založená v Londýně v roce 1964. Ve své nejslavnější sestavě ji tvořili zpěvák Roger Daltrey, kytarista a hlavní skladatel Pete Townshend, baskytarista John Entwistle a bubeník Keith Moon. Skupina je považována za jednu z nejvýznamnějších a nejvlivnějších rockových kapel 20. století.
The Who se proslavili svými energickými a divokými koncerty, které často končily ničením nástrojů, a také inovativním přístupem k hudbě. Byli průkopníky žánru rocková opera díky albům Tommy (1969) a Quadrophenia (1973). Mezi jejich největší hity patří skladby jako „My Generation“, „Baba O'Riley“, „Won't Get Fooled Again“, „Pinball Wizard“ nebo „Who Are You“. Celosvětově prodali více než 100 milionů desek a v roce 1990 byli uvedeni do Rokenrolové síně slávy.
📜 Historie
🎶 Počátky a éra Mod (1961–1965)
Kořeny skupiny sahají do roku 1961, kdy kytarista Pete Townshend a baskytarista John Entwistle založili spolu se zpěvákem Rogerem Daltreym kapelu The Detours. Hráli především rhythm and blues a covery amerických hitů. V roce 1964 se k nim připojil excentrický bubeník Keith Moon, jehož divoký a nepředvídatelný styl hraní se stal jedním z poznávacích znaků kapely.
Pod vlivem manažera Petera Meadena se kapela přejmenovala na The High Numbers a stala se ikonou subkultury Mod. Vydali singl „I'm the Face / Zoot Suit“, který však komerčně neuspěl. Krátce nato se skupina vrátila k názvu The Who a pod vedením nových manažerů Kita Lamberta a Chrise Stampa začala budovat svou image. Jejich koncerty se staly legendárními díky agresivnímu vystupování a destrukci nástrojů, což Townshend poprvé udělal náhodou, když zlomil krk kytary o nízký strop klubu. Tento akt se stal pevnou součástí jejich show.
V roce 1965 vydali singl „I Can't Explain“, který se dostal do britské Top 10. Následoval přelomový hit „My Generation“, hymna rebelské mládeže, která definovala zvuk kapely – Daltreyho koktavý zpěv, Entwistleova průrazná basová linka a Moonovy explozivní bicí. Píseň se stala jedním z největších symbolů 60. let.
🎸 Vrcholná léta a rockové opery (1966–1973)
V druhé polovině 60. let The Who pokračovali v nahrávání úspěšných singlů jako „Substitute“, „I'm a Boy“ a „Happy Jack“. Jejich debutové album My Generation (1965) a následující A Quick One (1966) a The Who Sell Out (1967) ukázaly Townshendův rostoucí skladatelský talent. Poslední jmenované bylo koncepčním albem parodujícím pirátské rozhlasové stanice.
Zlomovým bodem v jejich kariéře bylo vydání dvojalba Tommy v roce 1969. Jednalo se o první úspěšnou a ucelenou rockovou operu, která vyprávěla příběh hluchého, němého a slepého chlapce, jenž se stane mesiášem. Album zaznamenalo obrovský komerční i kritický úspěch a katapultovalo The Who mezi největší světové kapely. Jejich vystoupení na festivalu Woodstock v srpnu 1969, kde zahráli velkou část Tommyho, je považováno za jeden z vrcholů festivalu.
Po úspěchu Tommyho začal Townshend pracovat na ještě ambicióznějším projektu nazvaném Lifehouse, který měl propojit hudbu s diváky pomocí syntezátorů a biofeedbacku. Projekt se ukázal jako příliš složitý a byl opuštěn. Materiál z něj však posloužil jako základ pro jedno z nejlepších rockových alb všech dob, Who's Next (1971). Album obsahuje klasické skladby jako „Baba O'Riley“, „Behind Blue Eyes“ a „Won't Get Fooled Again“ a je známé průkopnickým použitím syntezátorů.
V roce 1973 vydali The Who svou druhou rockovou operu, Quadrophenia. Dvojalbum se vracelo k tématice subkultury Mod a vyprávělo příběh mladíka Jimmyho, který hledá svou identitu. Album bylo kritikou vysoce ceněno a stalo se dalším komerčním úspěchem.
🏟️ Stadionová éra a smrt Keitha Moona (1974–1982)
V polovině 70. let se The Who stali jednou z největších stadionových kapel na světě. Jejich koncerty byly proslulé obrovskou hlasitostí a energií. Vydali alba The Who by Numbers (1975), které bylo introspektivnější, a Who Are You (1978).
Tragédie zasáhla kapelu 7. září 1978, kdy ve věku 32 let zemřel bubeník Keith Moon na předávkování léky. Jeho smrt byla pro kapelu zdrcující ranou, protože jeho jedinečný styl byl nenahraditelný. Přesto se Daltrey, Townshend a Entwistle rozhodli pokračovat. Na post bubeníka přizvali Kenney Jonese, bývalého člena kapel Small Faces a Faces.
V nové sestavě nahráli alba Face Dances (1981) a It's Hard (1982). Ačkoliv obě desky obsahovaly hity jako „You Better You Bet“ a „Eminence Front“, nedosáhly úspěchu svých předchůdců a vnitřní napětí v kapele rostlo. V roce 1982 The Who ohlásili rozlučkové turné a oficiálně se rozešli.
🔄 Reuniony a nová tvorba (1985–současnost)
Po rozpadu se The Who několikrát sešli při zvláštních příležitostech, například na koncertě Live Aid v roce 1985. K plnohodnotnému reunionu došlo v roce 1989 u příležitosti 25. výročí kapely a turné k albu Tommy.
Další tragédie přišla 27. června 2002, den před začátkem amerického turné, kdy byl v Las Vegas nalezen mrtvý baskytarista John Entwistle. Zemřel na infarkt způsobený užitím kokainu. Townshend a Daltrey se po krátkém váhání rozhodli v turné pokračovat, přičemž Entwistleovo místo zaujal renomovaný studiový hráč Pino Palladino. Na bicí s kapelou od konce 90. let hraje Zak Starkey, syn Ringo Starra z The Beatles.
V roce 2006 vydali The Who album Endless Wire, první studiové album s novým materiálem po 24 letech. V následujících letech pokračovali v koncertování po celém světě. V roce 2019 vydali další studiové album s názvem Who, které bylo kritikou velmi dobře přijato. Podle dostupných údajů k roku 2025 Roger Daltrey a Pete Townshend stále příležitostně vystupují pod jménem The Who.
🎸 Hudební styl a vliv
The Who jsou známí svým inovativním a silovým zvukem, který ovlivnil nespočet kapel v žánrech hard rock, punk rock, heavy metal a alternativní rock.
- Pete Townshend je považován za jednoho z nejlepších rockových kytaristů a skladatelů. Proslavil se používáním power chordů, kytarové zpětné vazby (feedback) a charakteristickým „větrným mlýnem“ (windmill), kdy paží točil ve velkém kruhu a udeřil do strun. Jeho texty často zkoumaly témata dospívání, rebelie, identity a duchovního hledání.
- Roger Daltrey se vyvinul v prototyp rockového frontmana s mocným hlasem, charismatickým vystupováním a typickým točením mikrofonem nad hlavou.
- John Entwistle, přezdívaný „The Ox“ (Vůl) pro svůj stoický klid na pódiu, revolucionizoval hru na baskytaru. Hrál hlasitě, agresivně a často používal basu jako sólový nástroj, což bylo v té době neobvyklé.
- Keith Moon, známý jako „Moon the Loon“ (Moon Blázen), byl jedním z nejdivočejších a nejoriginálnějších bubeníků v historii rocku. Jeho styl byl chaotický, plný složitých přechodů a úderů na činely, čímž povýšil bicí z pouhého rytmického nástroje na plnohodnotný melodický prvek.
Kapela byla také průkopníkem v používání zesilovačů Marshall a vytváření tzv. „Marshall stack“ (věže zesilovačů a reproduktorů), což jim umožnilo dosáhnout na koncertech ohromující hlasitosti.
💿 Diskografie
Níže je uveden výběr nejdůležitějších studiových alb:
- My Generation (1965)
- A Quick One (1966)
- The Who Sell Out (1967)
- Tommy (1969)
- Who's Next (1971)
- Quadrophenia (1973)
- The Who by Numbers (1975)
- Who Are You (1978)
- Face Dances (1981)
- It's Hard (1982)
- Endless Wire (2006)
- Who (2019)
🤔 Pro laiky
- Rocková opera: Je to hudební dílo, které má podobnou strukturu jako klasická opera, ale používá rockovou hudbu. Vypráví ucelený příběh prostřednictvím písní, které na sebe navazují. The Who byli s albem Tommy jedni z prvních, kdo tento formát zpopularizovali.
- Mod: Byla to subkultura mládeže ve Velké Británii na začátku 60. let. „Mods“ se zaměřovali na módu (elegantní obleky), hudbu (soul, rhythm and blues) a jízdu na skútrech Vespa nebo Lambretta. The Who byli v počátcích jejich „dvorní“ kapelou.
- Power chord: Je to specifický typ akordu hraný na elektrickou kytaru, který zní velmi silně a jednoduše. Skládá se pouze ze dvou tónů (základního a kvinty). Je základním stavebním kamenem hard rocku a punku a Pete Townshend byl jedním z prvních, kdo ho masivně používal.
- Feedback (Zpětná vazba): Je to vysoký, pískavý zvuk, který vzniká, když zvuk z reproduktoru znovu snímá snímač kytary. Většina hudebníků se mu snažila vyhnout, ale The Who (a další jako Jimi Hendrix) ho začali používat záměrně jako hudební efekt.