Neoliberalismus

Rozbalit box

Obsah boxu

Neoliberalismus je politicko-ekonomická ideologie a soubor politik, které zdůrazňují význam volného trhu, deregulace, privatizace státního majetku a omezení role státu v ekonomice. Termín samotný je často vnímán kontroverzně a jeho přesná definice se liší v závislosti na kontextu. Zatímco jeho zastánci ho vnímají jako cestu k ekonomické prosperitě, svobodě a efektivitě, kritici poukazují na jeho spojitost s rostoucí sociální nerovností, finanční nestabilitou a oslabováním sociálního státu.

Neoliberalismus se jako dominantní ideologie prosadil v 70. a 80. letech 20. století, především v reakci na ekonomickou stagflaci a vnímané selhání keynesiánské hospodářské politiky. Jeho nejvýraznějšími politickými projevy byly reformy zavedené Margaret Thatcher ve a Ronaldem Reaganem v .

📜 Historie a původ pojmu

Pojem "neoliberalismus" má složitou a proměnlivou historii. Jeho význam se v průběhu 20. století výrazně posunul.

🌍 Počátky a Walter Lippmann Colloquium

Termín byl poprvé použit v roce 1938 na pařížském kolokviu Waltera Lippmanna. Zde se sešli myslitelé jako Friedrich Hayek, Ludwig von Mises a Raymond Aron, aby diskutovali o budoucnosti liberalismu v době rostoucího kolektivismu (fašismus, komunismus) a Velké hospodářské krize. Původní "neoliberálové" se snažili najít třetí cestu mezi klasickým laissez-faire kapitalismem, který podle nich selhal, a státním plánováním. Navrhovali silný stát, který by aktivně vytvářel a udržoval rámec pro fungování volného trhu, včetně antimonopolních zákonů a určité míry sociálního zabezpečení. Tento původní význam je tedy v přímém kontrastu s dnešním chápáním pojmu.

💡 Mont Pelerin Society a chicagská škola

Po druhé světové válce se centrum neoliberálního myšlení přesunulo. V roce 1947 založil Friedrich Hayek Mont Pelerin Society, mezinárodní organizaci sdružující ekonomy, filozofy a historiky oddané myšlenkám osobní a ekonomické svobody. Tato skupina se postupně odklonila od původních kompromisních návrhů a přiklonila se k radikálnější obhajobě volného trhu.

Klíčovou roli v dalším vývoji sehrála Chicagská ekonomická škola, spojená především se jménem Miltona Friedmana. Friedman a jeho kolegové rozpracovali teorii monetarismu, která zdůrazňovala kontrolu peněžní zásoby jako hlavní nástroj hospodářské politiky, a ostře kritizovali státní zásahy do ekonomiky. Právě myšlenky chicagské školy se staly jádrem toho, co je dnes nejčastěji označováno jako neoliberalismus.

📈 Vzestup v 70. a 80. letech

Neoliberální myšlenky zůstávaly po několik desetiletí na okraji hlavního proudu, kterému dominovalo keynesiánství. Zlom přišel v 70. letech 20. století, kdy západní ekonomiky zasáhla stagflace – souběh vysoké inflace a vysoké nezaměstnanosti, který keynesiánská teorie nedokázala uspokojivě vysvětlit ani řešit.

Tato krize otevřela dveře neoliberálním politikám. Prvním experimentem v praxi byl vojenský režim Augusta Pinocheta v po puči v roce 1973, kde skupina ekonomů známých jako "Chicago Boys" zavedla radikální tržní reformy. Globální průlom však nastal až se zvolením Margaret Thatcher britskou premiérkou v roce 1979 a Ronalda Reagana prezidentem USA v roce 1980. Jejich vlády zavedly rozsáhlé privatizace, deregulace, snižování daní a oslabování odborů, což definovalo éru neoliberalismu.

🌐 Globální rozšíření a Washingtonský konsenzus

V 90. letech se neoliberální politika stala globálním standardem, prosazovaným mezinárodními institucemi jako Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka. Soubor deseti klíčových doporučení pro rozvojové země, formulovaný ekonomem Johnem Williamsonem v roce 1989, vešel ve známost jako Washingtonský konsenzus. Zahrnoval politiky jako fiskální disciplína, liberalizace obchodu a financí, privatizace státních podniků a ochrana soukromého vlastnictví. Tyto politiky byly často podmínkou pro poskytnutí půjček od MMF a Světové banky, což vedlo k jejich zavedení v mnoha zemích Latinské Ameriky, Afriky i v postkomunistických státech střední a východní Evropy, včetně Československa a později České republiky.

⚙️ Základní principy a myšlenky

Neoliberalismus vychází z přesvědčení, že individuální svoboda a lidský blahobyt jsou nejlépe zajištěny prostřednictvím fungování svobodného, neregulovaného trhu.

💰 Volný trh a deregulace

Jádrem neoliberalismu je víra v efektivitu a samoregulační schopnost trhu. Státní zásahy, jako jsou cenové regulace, dotace nebo obchodní bariéry, jsou vnímány jako neefektivní a škodlivé, protože narušují přirozené tržní signály (ceny) a vedou k chybné alokaci zdrojů. Deregulace, tedy odstraňování státních pravidel a omezení, má uvolnit podnikatelskou iniciativu a podpořit konkurenci.

🏢 Privatizace

Neoliberálové tvrdí, že státní vlastnictví podniků je ze své podstaty neefektivní, protože státní manažeři nemají motivaci maximalizovat zisk a minimalizovat náklady. Privatizace, tedy převod státních podniků (např. v energetice, telekomunikacích, dopravě) do soukromých rukou, má vést k jejich efektivnějšímu řízení, inovacím a lepším službám pro spotřebitele.

📉 Omezení role státu

Stát by se měl omezit na své základní funkce: ochranu soukromého vlastnictví, zajištění dodržování smluv a obranu země. Neoliberální politika prosazuje nízké daně (zejména pro korporace a vysokopříjmové skupiny), vyrovnané státní rozpočty a omezení veřejných výdajů, především v sociální oblasti. Sociální stát je často kritizován za to, že vytváří závislost na dávkách a snižuje motivaci k práci.

🌍 Volný obchod a globalizace

Na mezinárodní úrovni neoliberalismus prosazuje odstranění cel a dalších obchodních bariér s cílem vytvořit globální volný trh. Volný pohyb kapitálu, zboží a služeb má podle této teorie vést k efektivnějšímu využití zdrojů v celosvětovém měřítku, k nižším cenám pro spotřebitele a k rychlejšímu ekonomickému růstu. Tento proces je úzce spjat s fenoménem globalizace.

👥 Klíčoví představitelé a teoretici

Neoliberalismus formovala řada významných myslitelů a politiků.

Friedrich Hayek (1899–1992): Rakouský ekonom a filozof, nositel Nobelovy ceny za ekonomii. Ve své knize Cesta do otroctví (1944) varoval, že státní plánování nevyhnutelně vede k totalitě. Je považován za jednoho z hlavních intelektuálních otců neoliberalismu.
Milton Friedman (1912–2006): Americký ekonom, vůdčí postava chicagské školy a nositel Nobelovy ceny. Proslul jako obhájce monetarismu, volného trhu a minimálního státu. Jeho kniha Kapitalismus a svoboda (1962) a televizní seriál Free to Choose (1980) popularizovaly neoliberální myšlenky.
Margaret Thatcher (1925–2013): Britská premiérka (1979–1990), známá jako "Železná lady". Její vláda provedla rozsáhlé privatizace (British Telecom, British Airways, British Gas), deregulovala finanční sektor a vedla tvrdý boj s odbory. Její politika je označována jako thatcherismus.
Ronald Reagan (1911–2004): Prezident USA (1981–1989). Jeho hospodářská politika, známá jako reaganomika, se soustředila na masivní snižování daní ("supply-side economics"), deregulaci a omezení sociálních výdajů.

⚖️ Kritika neoliberalismu

Neoliberalismus je předmětem intenzivní a mnohostranné kritiky z různých ideologických pozic.

Nárůst nerovnosti: Kritici, jako například ekonom Thomas Piketty, tvrdí, že neoliberální politiky (zejména snižování daní pro bohaté a oslabování pracovních práv) vedly k dramatickému nárůstu příjmové a majetkové nerovnosti ve většině západních zemí.
Finanční krize: Deregulace finančních trhů je často dávána do souvislosti se zvýšenou finanční nestabilitou a opakováním krizí, včetně asijské finanční krize v roce 1997 a především globální finanční krize v roce 2008.
Oslabení demokracie: Někteří kritici argumentují, že neoliberalismus přesouvá moc od demokraticky volených vlád k nadnárodním korporacím a mezinárodním finančním institucím, které nepodléhají demokratické kontrole.
Sociální dopady: Omezování veřejných služeb (zdravotnictví, školství), privatizace a tlak na flexibilitu trhu práce vedly podle kritiků k sociální nejistotě, erozi střední třídy a zhoršení kvality života pro mnoho lidí.
Dopady na životní prostředí: Důraz na neustálý ekonomický růst a odpor k regulacím jsou kritizovány za to, že brání efektivnímu řešení ekologických problémů, jako je změna klimatu.

🤔 Neoliberalismus pro laiky

Představte si ekonomiku jako velkou sportovní ligu.

**Před neoliberální érou (keynesiánství):** Liga měla spoustu pravidel. Rozhodčí (stát) často zasahoval do hry, aby byla vyrovnaná. Určoval platy hráčů, aby nebyly příliš vysoké ani nízké, a vlastnil některé stadiony (státní podniky). Když se některému týmu nedařilo, liga mu finančně pomohla (sociální podpora). Cílem bylo, aby hra byla spravedlivá a všichni si zahráli.

**S příchodem neoliberalismu:** Noví majitelé ligy řekli: "Pravidla hru brzdí! Nechme týmy, ať si dělají, co chtějí." Zrušili platové stropy (deregulace), prodali stadiony soukromníkům (privatizace) a rozhodčí (stát) se stáhl do pozadí. Liga přestala slabším týmům pomáhat s tím, že se musí snažit samy (individuální odpovědnost).

**Výsledek:** Několik nejbohatších týmů se stalo neuvěřitelně silnými a úspěšnými. Hra se zrychlila a padalo více gólů (ekonomický růst). Mnoho menších týmů ale zkrachovalo nebo sotva přežívá. Rozdíly mezi nejlepšími a nejhoršími jsou obrovské (nárůst nerovnosti). Občas se stane, že se celý systém kvůli chybějícím pravidlům málem zhroutí (finanční krize).

Neoliberalismus je tedy víra, že nejlepší je mít co nejméně pravidel a nechat každého, ať se o sebe postará sám, protože to prý v konečném důsledku prospěje všem. Kritici naopak říkají, že bez pravidel a solidarity se systém stává nespravedlivým a nestabilním.

Šablona:Aktualizováno